Breno poradna - podlahové krytiny
Jiří Novotný
@Bubla Bůčková píše:
No a máma (sestra) by zas měla nárok na ty pole snad ne
ne
ta dostala po babičce část bytu
Nebo ta k tomu bytu přišla podle tebe jak?
on v hodnotě své části bytu dostal pole
však říkám, každá čteme něco jiného ![]()
@Keyllah píše:
tvé svědomí lépe snese lhát a prodat to příbuznýmu za zády?![]()
ok, každá jsme nějaká…
Ale v cem zakladatelka lhala? Je nekde ve smlouve napsane, ze byt prodavat nebude? Opravdu to stryci slibila?
@Keyllah píše:
tvé svědomí lépe snese lhát a prodat to příbuznýmu za zády?![]()
ok, každá jsme nějaká…
Z jakýho titulu nechá někdo byt svoji sestře a pak ještě její dceři zakazuje prodej? A zakladatelky dcera by ho už mohla prodat? Nebo kolik generaci si strýček dovolí řídit. Buď si nechám třetinu a rozhoduju, nebo se zahojim jinak (pole) a držím pusu.
@Bubla Bůčková já na něm právě nevisím vůbec, ale bojím se jeho reakce.
@Bubla Bůčková píše:
Tak mně by zas svědomí nedovolilo prodávat příbuznýmu jeho před nedávnem bytto jste se snad úplně zblaznily
strejdo, ten byt po rodičích, jak si měl nedávno ještě jako dědictví a mohl si dostat milion, tak dáš mi za něj tři?
hele jednou řekl strejda, že ho nechce, tak si sakra nebude klást podmínky. Tak se ho neměl vzdávat, jednoduchý
Babička zemřela, dejme tomu před 5 lety, její polovinu bytu měli dědit: manžel, dcera, syn. V rámci rozdělení dědictví si syn vzal polnosti a tu svoji část nechal sestře a otci.
Otec (dědeček) nezemřel, ještě za svého života se rozhodl (nebo spíš tedy jeho dcera, když je dědeček dementní) přepsat byt na vnučku. Jeho syn (který by měl na dědictví v případě otcově smrti nárok, byť na nižší podíl, než jeho sestra, protože by šlo jen o polovinu z otcova podílu) s přepisem souhlasil, s tím, že se byt neprodá. Bohužel to však do smlouvy nedali. A byt se prodal…
Tvoje morálka říká „bytu se vzdal, do smlouvy si předkupní právo nedal, jeho boj, je to blbec“.
Moje morálka říká „bytu se vzdal za určitých podmínek, a ony ty podmínky porušily“.
@Mithiela udělala si rozhodnutí, tak si za ním stůj…co je ti do jeho reakce?
@Kosopemi píše:
Ale v cem zakladatelka lhala? Je nekde ve smlouve napsane, ze byt prodavat nebude? Opravdu to stryci slibila?
to už ví jen ona
stejně tak, co slíbila dědečkovi, který ji „výslovně“ neřekl, že to nesmí prodat, což už taky nikdo nezjistí, protože dědeček stihl za těch pár měsíců psych. zchátrat.
Tak či tak, by mi přišlo jako minimální slušnost, to předtím strýci nabídnout k odkupu, když bych věděla, jak mu na tom záleží a že jsme spolu řešilo to, ať se to hlavně neprodává.
@Keyllah píše:
neta dostala po babičce část bytu
Nebo ta k tomu bytu přišla podle tebe jak?
on v hodnotě své části bytu dostal pole
však říkám, každá čteme něco jiného
TOS nikdy nezažila, že po smrti jednoho rodičů se to rozsekne a jedny dostanou chalupu a jedny byt? A to pak teda i potom rozhodují o nemovitosti sourozence. Jednou se dohodli a tečka.
@unuděná strejda mi neřekl, že o byt stál. On si jen nepřál, abych ho prodávala. Ale mně se tu prostě nelíbí a necítím se tu dobře. To mám podle vás žít podle toho, jak mi to kdo nalajnuje a ne podle toho, jak se cítím já?
Příspěvek upraven 01.06.20 v 12:51
@Keyllah píše:
tak co se tím trápíšprávně jsi to vyhrála a morálně ti to může být někde
S tímhle souhlasím ![]()
@zrcadlo píše:
Babička zemřela, dejme tomu před 5 lety, její polovinu bytu měli dědit: manžel, dcera, syn. V rámci rozdělení dědictví si syn vzal polnosti a tu svoji část nechal sestře a otci.
Otec (dědeček) nezemřel, ještě za svého života se rozhodl (nebo spíš tedy jeho dcera, když je dědeček dementní) přepsat byt na vnučku. Jeho syn (který by měl na dědictví v případě otcově smrti nárok, byť na nižší podíl, než jeho sestra, protože by šlo jen o polovinu z otcova podílu) s přepisem souhlasil, s tím, že se byt neprodá. Bohužel to však do smlouvy nedali. A byt se prodal…
Tvoje morálka říká „bytu se vzdal, do smlouvy si předkupní právo nedal, jeho boj, je to blbec“.
Moje morálka říká „bytu se vzdal za určitých podmínek, a ony ty podmínky porušily“.
Jenze pokud byl deda pri smyslech, tak stryc do prepisu nemel co mluvit. Prepis za zivota neni dedictvi. Tim padem si ani nemohl klast podminky.
@Bubla Bůčková píše:
TOS nikdy nezažila, že po smrti jednoho rodičů se to rozsekne a jedny dostanou chalupu a jedny byt? A to pak teda i potom rozhodují o nemovitosti sourozence. Jednou se dohodli a tečka.
Ve slušných rodinách se to většinou dělá tak, že se děti automaticky vzdají dědictví ve prospěch druhého z rodičů. Protože rozsekávat to tak, aby ten rodič už jaksi nic nevlastnil, není moc rozumné.
@zrcadlo jo však říkám, přepisy za živa je konec rodiny… Já osobně ovšem víc než na tu citovou stránku, sázím na ty peníze ![]()
@Kosopemi píše:
Jenze pokud byl deda pri smyslech, tak stryc do prepisu nemel co mluvit. Prepis za zivota neni dedictvi. Tim padem si ani nemohl klast podminky.
to těžko říct, když už nyní, po pár měsících je zcela dementní
podmínky si klást nemohl, ale je dost možný, že se o tom s dědou bavili, když ho děda takto chtěl vyšachovat z dědění
já bych to třeba se svým dítkem dopředu probrala -) hele, ty máš kde bydlet, ona má dítko a bydlení potřebuje, tak co kdybych jí ten byt přepsal? ať se nemusí prodávat a je v rodině ![]()
Nicméně je otázkou, v jaké duševním stavu vůbec děda byl, když tu darovací smlouvu podepisoval
tak aby se to zakladatelce nevymstilo…
@Mithiela píše:
@unuděná strejda mi neřekl, že o byt stál. On si jen nepřál, abych ho prodávala. Ale mně se tu prostě nelíbí a necítím se tu dobře. To mám podle vás žít podle toho, jak mi to kdo nalajnuje a ne podle toho, jak se cítím já?Příspěvek upraven 01.06.20 v 12:51
Tak si to měla říct rovnou, že časem ho prodar určitě ![]()