Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
První dítě vs. druhé dítě. Prožívaly jste emočně jinak?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
6.8.18 04:02
Nevím, přesně, co chceš slyšet. Snad si z toho něco preberes. První byla obr euforie, do 16 TT, kdy jsem se dozvěděla výsledky triple testu. Následoval neskutečný stres a zoufalství. Měla jsem 1:25. Plodovka, čekání na výsledky. Dobře to dopadlo. Od začátku jsem tušila, jaké pohlaví čekám. I když před těhotenstvím jsem chtěla to druhé, při potvrzení plodovkou jsem byla šťastná, že je zdravé. Noc nechápu to vzdychání,cza konkrétním pohlavím. Přijde mi, že si často ty rodiče neváží zdravého těhotenství. U nás pak začalo peklo. 29 TT odloučení kusu zátky, pak hospitalizace s podezřením na únik vody. Pochybení doktora, ruptura vody v 33 TT a porod. Porod byl naštěstí přes všechno špatně rychlí a tak jsem já ani miminko netrpeli. Opravdu jsme ji vypiplali. A piplame dodnes, protože má velkou smůlu a už ji potkalo hodně zdravotně ošklivých věcí. Mám o ní hrozný strach. Druhé jsme čekali, že bude zas tedy holčička a on to byl chlapeček, vůbec jsme to neřešili. Otěhotněla jsem za delší dobu a po dvou potratech. Opět mi vyšla velmi zle genetika. To už jsem byla lehce klidnější, tušila jsem opět falešnou pozitivitu. Problémy s odlučováním zátky začaly už někdy, kolem 24 TT a to nás vyděsilo. Takže opět až do porodu obr stres. Porod byl vyvolán 14 dní před termínem kvůli problémům. A byl moc zlý. Srovnávat období po prvním a druhém porodu moc nejde. Po prvním to bylo spoustu problémů a po druhém zas stres, aby nějaké problémy nepřišli. Ale je pravda, že těm co přišli po druhém jsem čelila víc statečně. Za problémy považuji čistě zdravotní záležitostí. Všechny ostatní jsou pro mě nedůležité a vedlejší. Svoje děti milují stejně a to strašne moc. Řekla bych, že krapet větší strach mám o dceru. Potkalo jí toho už tolik, co často nestihne dospělí. Ale strezim je oba stejně.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.8.18 05:28
Prvni tehotenstvi rizikove, stres az do porodu; poporodni deprese, kazdou minutu jsem se bala, ze mi umre, protoze mi k male chybel navod. Jako ty jsem hledala, jak to MAM delat. U druheho uz jsme vedeli, co nas ceka, ze prezije nasi peci a sestinedeli bez deprese bylo super. Proste na prvnim se ucis a na dalsich urocis. Taky s prvnim je to hodne o samote, s dalsim miminem si uzijes i tu zabavu se starsim.
Cekam treti holku, povzdychli jsme si a tyden si zvykali (byli jsme si jisti, ze to bude konecne kluk), ale soustredime se na deti, ktere mame, nez na ty, ktere bychom mohli mit. Hlavne at jsou zdrave. Ten stesk, jak pises, ja neznam.
Bude to takove, jake to budes cekat. Tes se, ze to bude super a ono bude. Napodruhe je to urcite v tom, co pises, lepsi a jednodussi. A dvakrat tolik lasky.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
luccifera
6.8.18 06:30
Zacatek jsem mela podobny jak @kacakaca - rozika na DS 1:40, takze strach, aby bylo vse v poradku, Pohlavi mi bylo fuk, ale bylo to devce. U druheho jsem si rikala, ze by byl fajn parecek, ale i dve holky budou skvele 
mela jsem tehotenskou cholestazu a vyvolavany porod 36+6, u druheho byva porod jeste driv a z toho mam tedy strach. Rozkojeni me stalo hodne sil, ale po najezdu na prikrmy jsem si konecne zacila malou a rodicak fakt uzivat 
rozjel se mi taky atopicky ekzem a s nevalnym vysledkem ho lecim vic jakpul roku. A nemenila bych, po druhem porodu casem ekzem vymizi, deti z kojiciho silenstvi odrostou a snad zustanou dva partaci do zivota
- Citovat
- Upravit
6.8.18 06:34
U prvního syna mi trvalo dlouho, než jsem si k němu našla cestu. Lorod ici jsem byla rada, ze si ho do rana nechaly sestry a sla jsem si pro nej az dopoledne. Z porodnice se mi domu ani nechtelo, vedela jsem, ze tam uz ss budu starat jen ja sama. Prvních několik měsíců prořval, doslova, starala jsem se o něj automaticky jak robot a vždy jsem se těšila chvíle, kdy začne zase ječet, úplně se mi svíral žaludek. Láska a radost z péče přišla až časem.
U druhého syna to bylo úplně jiné. Toho jsem milovala už od první vteřiny, Chtěla jsem ho hned k sobě na pokoj, děsila mě představa, že bych ho měla dát sestram. Staraz jsem se o nej chtela, delalo mi to radost, i kdyz řval, uklidnila jsem ho a bylo to. Zadne stresy, bylo to super, rada na ty zacatky se dvema detmi vzpominam.
Co se týče vysněného pohlaví, mě ta touha po holčičce neopustila. Vždy jsem chtěla děti dvě, teď moc toužím po třetím a bojím se, že jen proto, že mi chybí ta holka. Reseni asi neexistuje
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.8.18 07:38
První těhotenství v poho ani jsem nijak nevnimala že jsem těhotná. Všechny kontroly jsem brala tak nějak automaticky. Vůbec jsem si nic nepřipouštěla. Že by byly nějaké problémy bo tak. Pohlaví jsem tušila od začátku že to bude kluk. Porod sekci a potom peklo. Personál porodnice šílený rodila jsem na svátky takže byly sestry dost neochotné. Rok jsem byla na antidepresivech. O kojení nemohla být řeč. První půlrok mám v mlze. Mimco bylo zlatý nebrečel. Cestu k mimcu jsem si našla až tak kolem roku. Teď je to mole láska největší 
Druhé těhotenství, obavy před každou prohlídkou, odběrem krve atd. Víc jsem se stresovala. Porod normální ale s obr nastrihem. Naštěstí se vše rychle zahojilo. Tentokrát jsem rodila jinde. Personál byl milionový. Já jsem po psychické stránce naprosto v pohodě a užívám si to moje měsíční miminko. Pohlaví jsem nevěděla, ale tušila že to bude kluk. A taky že jo a pořádnej kus
Takže za mě jako prvorodička, neznalá věci jsem byla naprosto v pohodě no stress. Jako druhorodicka už víte a obáváte se kdejakeho píchnutí v břiše. Naštěstí jsem to brala trochu s chladnou hlavou, páč jsem doma měla už 2,5 roční dítě
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.8.18 07:41
Mám tři děti. S každým dalším dítkem to bylo mnohem lepší. S třetím jsem se doslova vznášela (a pořád vznáším, bude mít 11 měsíců) na obláčku. Psychicky jsem naprosto mnohem odolnější než u prvního dítěte. Je to postupným vývojem, zkušenostmi od starších dětí. Věděla jsem, co mě může čekat a vůbec nic jsem neočekávala. U třetího „provozujeme“ kontaktní rodičovství, zpětně mi je líto, že to tak nebylo i u starších, ale asi jsem si k tomu potřebovala zkrátka takhle dojít. Mám tři syny, touhu po holčičce jsem nikdy neměla, takže nějaké vyrovnávání s pohlavím u mě neprobíhalo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.8.18 07:45
Ano, s druhým to šlo všechno tak nějak hladčeji, klidněji.. v prvním těhotenství jsem byla nervózní, porod byl dost komplikovaný a vyvolávaný, poporodní deprese, neskutečná spánková deprivace.. náročné to bylo, hodně. S druhým už na velkou nervozitu nějak “nebyl čas”, a tak to plynulo celkem v klidu, akorát ke konci jsem teda měla hodně nepříjemné (ale ne nebezpečné) zdravotní komplikace, ale porod rychlovka a bez problému a i následný začátek s druhým miminem je víc v pohodě (když pominu že je to větší fofr s dvěma ).
S “vysněným pohlavím” neporadím, já mám dva kluky a jsem šťastná, pohlaví jsem vůbec neřešila, ale teď když je mám cítím, že je to prostě můj osud a úkol mít doma kluky a vychovat z nich rozumné muže 
To spíš okolí to řešilo a pořád řeší, že teda nemáme páreček a kdy bude jako třetí holčička… 
A cítím z tvého příspěvku ještě něco co sama znám - asi máš pocit že nejsi tak “dobrá” jako ta maminka v okolí, kde vše je perfektní a zalité sluncem. Taky mám takovou v širším okolí, na první pohled dokonalá, krásná, má páreček, neskutečně hodné děti co od narození spí celou noc, neustálé fotky na FB prezentující dokonalé rodinné štěstí. Já mám ještě kila navíc, oba kluci se v noci budí tak jsem dost unavená, s manželem nám to sice klape, ale nevytrubujeme to neustále do světa s heštegem #familygoals a #relationshipgoals Je to někdy těžké skousnout, říkám si jestli je ona lepší než já? Proč moje děti nespí, nedokážou si hodiny hrát sami abych si stihla udělat nehty a natočit vlasy? Řešení nemám, snažím se dělat co můžu ve svém životě a na ostatní tolik nemyslet. A přát jim to. Každý dostane naloženo tolik, kolik dokáže unést 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.8.18 08:29
Ja vnimam asi obe holky tak nejak stejne. Ale to asi proto, ze je mam rychle po sobe. I kdyz je teda pravda, ze z mladsi uz nejsem tolik poprdena. Ale na druhou stranu uz taky nejsem tolik nervozni a nehrotim to. Takze vlastne je to s druhou lepsi…Ale zase se neubranim neustalemu srovnavani, ze starsi delala uz to a to. A lip jedla a min brecela…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.8.18 08:39
Pohlaví. Chtěli jsme holčičku. Čekali jsme kluka a nějak jsem to nehrotila. Mám skvělého parťáka a společně spolu travime radi čas už skoro 7let. Uus jsem děti nechtěla.
Začátky těžký, už jsem nebyla já, musela jsem prvotně obstarat miminko pak někde jsem byla až já a těžko jsem to nesla. Časem si to sedlo. Druhé dítě. Moc jsme chtěli holčičku. Partner se chtěl nechat překvapit, já to nevydržela a nechala si to říct. Kluk. No co už, bude další kluk. Další dítě už opravdu nechci ač starani se o další miminko mi přijde o hodně jednodušší.
Proste jsem se smířila, ze nebudu kupovat saticky a plést culíku. Budu s klukama hrát na zahradě fotbal, ošetřovat poranění způsobené lezenim po stromech a rvackach… vždyť mám štěstí, ze mám dvě zdravé děti..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.8.18 09:02
Emoce jsem v obou případech prožívala obdobně. U druhého dítěte jsem očekávala ten větší klid a vyrovnanost o které všichni mluví ale nedostavil se 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.8.18 09:12
Ahoj, ja jsem otehotnela celé tehu v naprostém pořádku az do 31 tt kdy mi zjistili Preeklampsii .Dcera jsem narodila měla něco málo přes kilo, ležel a tam 3 měsíce a teď ji jsou 4 roky a je to čert a druhá cldcera se narodila loni ta 34 tt a měla taky něco málo přes kilo.Po druhém porodu jsem mela navíc embolii plic, léčba náročná hlavně po psychické stránce ale i po časové přesto v obouch případech jsem ráda, že mi doma ležely dvě zdravé dcery i Kdyz každá z nich je náročnější. Nedonoseny deti jsou náročnější, než ty ,co se narodili v termínu,ale nakonec budeš rada. Ja mela o první strašný strach,fakt na tom byla špatně a na to období vzpomínám jen z hrůzou a nikomu nepřeju.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.8.18 09:39
Já u druhého dítěte beru skoro vše jinak, s daleko větším nadhledem. Když se mi narodil první, nechtěl se ke mně přisát. V porodnici jsem doslova prořvala dvě noci. Dodnes si pamatuju tu bezmoc, kterou jsem cítila. Čtvrtý den se přisál U druhého miminka to stejné. Ale vše jsem cítila jinak, už jsem se nehroutia, prostě jsem věděla, že budu odstříkavat, dokud se nechytne. S druhým dítětem mi vše připadá mnohem snazší, i přesto že, je větší živel, člověk už prostě VÍ. Co se týče otázky pohlaví, mně se po klukovi narodila holka, ale i kdyby by to měl být další kluk, vím jistě, že bych ho milovala úplně stejně a žádné ,,prázdné místo" by nevzniklo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.8.18 09:45
Dvě dcery. Zdravé. U první jsem byla bez komplikací. Má takovou odtažitou povahu, mazlí se jen, když ona chce.
U druhé jsem se nemohla na jídlo ani podívat a bylo mi tak nějak zvláštně celou dobu těhotenství.
Druhá je mazlivá, sáčkuje se k nám do postele pravidelně.
Každá dcera je jiná, jedná nás potřebuje mít neustále za zadkem a druhá se „nabalí“ hračkama, zavře se do ložnice a staví svůj svět, třeba celý den.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.8.18 11:18
Mám kamarádku, která se rozhodla, že bude mít pozitivní přístup v těhotenství a v mateřství ke všemu - s tím, že vědomě nad tím uvažovala, že když ona bude myslet pozitivně, že bude všechno dobré. Těhotenství si užívala, porod probíhal dobře, ale žádný extra zážitek to nebyl(klasika asi 14 h, křížové bolesti) , miminko je klidné, ale hrozně trpí na bolení bříška, takže každý den 3-5 h pláče. Kamaráda je zatím pořád v pohodě, nicméně se to zatím nelepší a po 2m toho začíná mít plné kecky, i když se pořád snaží být pozitivní.
Takže ani pozitivní přístup nezaručuje, že všechno bude v pohodě a v klidu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Zmírnění nebo zastavení menstruace u 15ti leté...
- 08.07.26
- Anonymní
Krátký děložní čípek
- 03.07.26
- Analytička96
Vaginální suchost bolest při sexu
- 26.06.26
- Anonymní
Taková anketka… jak jste prožívaly první a druhé těhotenství a ty začátky (dobu s miminkem)? Já mám na první ošklivé vzpomínky, měli jsme těžké zdravotní komplikace, všechno. Já se jako prvorodička bála. Neměla jsem k mimču takový ten kontaktní vztah…v noci mi vailo že se nevyspím…řešila jsem spíš jak bych se mu měla věnovat, než abych se mu CHTĚLA věnovat.. no prostě, tisíckrát jsem jako mladá chtěla, aby to byly ty nejkrásnější okamžiky, ale bylo to ve všem dost fiasko…
dnes bych byla určitě klidnější o tisíc procent, víc bych si to užívla – ale kdo ví. zdravotní problémy se mohou opakovat a to by bylo teprve něco. Taky budou dvě.
Ale ted mám v okolí maminku prvorodičku, která se perfektně připravovala, hladký porod, je kontaktní, narodilo se jí vysněné pohlaví, má se báječn, zíří štěstím. A mě je to tak líto.
Tak jsem se chtěla zeptat, zda e možné, že napodruhé bych to zvládla líp.
A pak jsem se chtěla zeptat mamine co se jim nesplnilo nikdy jejich vytoužné pohlaví, a další děti už mít nebudou - zda mají v srdci po tom snu pořád prázdné místo, zda se to zacelí (čímž nijak nesnižuji obrovskou lásku ke skutečným dětem!!! ) a zda se to časem rozplyne. u mě je to pořád moje slabé místo a bylo by mi hodně líto, kdyby na to nepomohl ani čas… děkuju.
hezkou noc všem maminkám 