Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Rozumím Ti. Já měla panickou hrůzu z porodu už nějak od puberty. Viděla jsem jako náctiletá nějaký velmi naturalistický film / dokument, z kterého jsem měla noční můry ještě x let…
No, roky plynuly, potkal mě výhřez plotýnky, a to je teda strašná bolest, rok jsem se z toho vyhrabávala. Když jsem pak otěhotněla, řekla jsem si, že horší to být nemůže, trvá to pár hodin a ještě je z toho výsledek. To jsem si opakovala jako mantru
Hlavně ta časová omezenost bolesti mě hodně psychicky pomáhala.
No, a když přišlo na věc, bylo všechno jinak. Dítě se dusilo šňůrou a ten strach o něj mi nedal ani vzpomenout na nějaké moje trápení.
Neboj se, ono to bude všechno úplně jinak, než si představuješ.. Ale pokud budeš na konci držet živé, zdravé dítě, všechno Ti bude jedno- Hodně štěstí!
Vím jak ti je, já mám 4 týdny do termínu, ale musím říct, že čím víc se to blíží, tím víc se těším. Porod prostě přijde, je to nevyhnutelná cílová rovinka, které se nejde vyhnout. Snažím se si to v hlavě srovnat tak, abych neměla strach, ženské tělo je stvořené k tomu porodit dítě, na možné komplikace jsou dnes u porodu lékaři, snažím se si vůbec nepřipouštět slova jako „strach“ nebo „bolest“, protože mají v sobě tolik negativního a to si s narozením svého dítěte spojovat nechci. Myslím na to, že všechno přejde, je to jen na pár hodin a všechno co se u porodu děje, má smysl. A taky mysli na to miminko, které to také nemá v tu chvíli jednoduché, představ si, co si musí prožít. Já mám z porodu akorát respekt, ale věřím sobě i malé… ![]()