Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Jak to kamarádka myslí? Že s ním neprožívá stres? Když se vzteká, tak mu dáš najíst až se uklidní, když potřebuješ vytřít, tak taky v postýlce chvilku vydrží
Kamarádka to moc prožívá, kolik má ona dětí?
Nevim jak souvisí koleno s nošením na rukou, ale jinak mi připadáš jako normální matka ![]()
Tvoje kamarádka je fakt divná, ať si prožívá stresy se svýma dětma a tobě ať se nemontuje do výchovy. Takový lidi mám nejradši ![]()
Dítě aby bylo spokojené potřebuje zažít hlad, žízeň, zimu a nepohodlí, potřebuje nedostat věci hned a některé nedostat vůbec. Že musí chvilku počkat, než se mu budeš věnovat? To mu neublíží. Aspoň se naučí, že svět se nebude točit jen kolem něho.
@arinecka píše:
Jak to kamarádka myslí? Že s ním neprožívá stres? Když se vzteká, tak mu dáš najíst až se uklidní, když potřebuješ vytřít, tak taky v postýlce chvilku vydržíKamarádka to moc prožívá, kolik má ona dětí?
má děti dvě, zase na druhou stranu taky dělá věci, se kterými já nesouhlasím a prostě jí to nevyčítám a myslím si v duchu své (3 a 5 letý stále s nimi spí v posteli - oba! apod.). Je trochu úzkostlivější, ale ten tón jakým to řekla, mě donutil se zamyslet nad tím, jestli nemá přeci jen pravdu.
Všude se říká, že děti se nemají nechávat „vyvztekat“ apod.
Další věc je, že malej třeba spadne při horolezeckých pokusech, žďuchne se do tykvičky a brečí a já k něm prostě hned neletím, když je to málo vážný, nechám to být, on se většinu do pár vteřin uklidní, když je to vážnější, pokonejším. Ale teďka fakt nevim jestli ho citově netrápím, jestli nejsem studenej čumák … ![]()
No, 20 minut bych dítě plakat v postýlce nenechala, proč to nevytres večer?
@Lily Evans píše:
Nevim jak souvisí koleno s nošením na rukou, ale jinak mi připadáš jako normální matka
nedám tu váhu, když ho zvedám často ze země, je to nápor na tu nohu a to mě pak bolí často až do noci.
To neprozivani mi zavani nevychovou. Tam prece musis detatku dat najevo, jak chapes jeho emoce, frustraci a vztek. Musis ho hladinkovat a rikat mu, ze to jako chapes, ze je ted vzteklej, protoze chce XY, ale holt to nejde. A jeste je ho treba obejmout.
Jako ted vazne, kdyz se decku deje opravdu neco skaredeho, tak je objeti, uteseni a pod na miste. Kdyz se vzteka, protoze nedostal bonbonek pred obedem, tak za mne potrebuje jenom jedine a sice naucit se, ze kdyz mama rekne ne, tak to znamena NE a zadnej jekot na svete na tom nic nezmeni. Nebudu ho za to jeste chapat, ze se chova vztekle. A ze je z toho na vetvi, no tak to je, i to se musi naucit, ze svet se netoci stale kolem nej a toho, co on chce,
Jdi se udat na policii, ať Tě zavřou.
Půjdu taky.
Jinak zkusit to vztekání omezit no. Např. Před jídlem odvést jeho pozornost na něco jiného, na vytírání ho dát do manduky apod. Aby pokaždé neřval dlouho.
Mě teda taky zarazilo, že nemůžeš dítě nosit kvůli operovanemu kolenu
co že ti dělali za operaci, můžu-li se ptát?
Jsi pěkně studenej čumák, chudák chlapeček. On vůbec neví, co si na něm hojíš.
@Cuddy píše:
No, 20 minut bych dítě plakat v postýlce nenechala, proč to nevytres večer?
psala jsem, že potřebuju mít čisto, než tam poleze, vytírám 3× denně, máme doma velkého psa a kočku, takže když vytřu večer, do rána je tam bordel, navíc v tomhle počasí, malej je pak celej černej a od chlupů, a to, se přiznám, mi trochu vadí.
Jen ten pláč v postýlce mi přijde už trochu moc a zbytečné trápení, ale co se týče toho ostatního a celkově tvého přístupu, tak naopak bych tě pochválila, že pokud bys měla psa (nemáš psa?), tak by byl vychovanější, klidnější a spokojenější než drtivá většina z nich. ![]()
Hele, tezko říct. Napsalas to a zduvodnila uplne normalne a logicky, nenapsalas zadny úlet. Takze ano, jsi vyborna a ona je divna
holt jste kazda jina ![]()
Prosím o názor, protože toto nedovedu objektivně posoudit.
Mám 10 měsíčního chlapečka a je to moje všechno, nicméně, asi jsem moc přísná (možná po vzoru babičky, která mě vychovávala).
Když se začne vztekat před jídlem (takový ten opravdu vzteklý jekot, kdy se až zalyká), tak prostě chvíli počkám a jídlo mu nepodám, dokud se neuklidní, pak ihned dostane, další věc - obyčejně vstává kolem půl sedmé ráno, ale protože potřebuju ještě rychle vytřít, než ho nechám plazit v prostoru, musí v postýlce prostě ještě 20 minut vydržet, což zapřičiní, že se opětovně vzteká, venku vylézá z kočárku, houknu na něj, aby nespadl, a do kočárku ho zpátky posadím, což se mu nelíbí= rozpláče se, během dvou minut se uklidní.
Kamarádka říká, že s ním jeho stres vůbec neprožívám, že jsem děti mít žádné neměla, a že ho v podstatě takto týrám. Tak prosím o názory, mě to doteď přišlo normální, nejsem ten typ, co hnedka za prckem běhá, klidně ho nechám spadnout (řízeně a bezpečně!), aby věděl, že musí být přeci jen trochu opatrnější. Je pravda, že ho na rukou moc nenosím, kvůli operovanému koleni, ale to snad emocionálně přežije
Fakt nevím jestli ho opravdu netrápím ….