Poradna očního lékaře
MUDr. Vladimír Korda Ph.D.
Ahoj, hledáš názor a zkušenosti, ale zaroven píšeš, že hl ne medikaci a terapii. Možná by sis na emiminu ráda přečetla o nějakým super čaji na uvolnění, o relaxaci či času pro sebe. To vše je fajn, ale popisujes tu stavy panické ataky. To je duševni onemocnění, které se v mozku děje bez příčiny, že bys musela mít nevyrovnaný život. Přeju ti, aby tvá cesta k medikaci či terapii, prostě k nějaké pomocí a řešení, byla bez větších karambolu.
No vstup do psychoterapie - ono to „splachování“ bude spíš odříznutí emocí jako takových, které ale nezmizely, nýbrž jedou na pozadí a teď je toho moc a tak se sanaží tě varovat alespoň přes tělesné pocity.
To že to spouští větší stres - tedy státnice a že se to objeví až po té, co to člověk zvládne je tak nějak úplně klasické.
A evidetněn jaksi jsi úzkostná - úzkost tě docela dost má pod kontrolou - tím že ti brání řešit to efektivně - tedy v psychoterapii a pokud by se panické záchvaty objevovaly znovat, tak zvážit medikaci.
Přečti si alespoň knihu o tom jak panická porucha funguje https://www.kosmas.cz/…cka-porucha/
no a až se dostaneš do fáze, kdy nad úzkostí budeš mít takovou kontrolu, že zvládneš uvažovat nad návštěvou psychoterapeuta/ky, zkus nejdřív hledat mezi těmi, co umí kogntiivně behaviorálnít terapii - pro začátek to bývá docela dobré.
Dobrý den,
chtěla bych vědět váš názor a zkušenosti s atakou.
Je mi 22 let a poprvé se mi objevila po státnicích na VŠ. Řidičák mám už 4 roky a vždy jsem jezdila bez problému, ale ten den z ničeho nic přišla ataka při řízení, od té doby se bojím řídit na “větších silnicích”. Tím to ale neskončilo, děje se každý den v práci (někdy slabě někdy intenzivně), v autobuse, jako spolujezdci, v kině, občas i doma.. vůbec tomu nerozumím, vždy jsem byla naprosto klidný a vyrovnaný člověk, prostě “splachovací” flegmouš.. máte někdo podobnou zkušenost a co jste s tím dělali? Prášky brát nechci a i z konzultace s psychiatrem/terapeutem ve mě vyvolává neklid🙈