Laktační poradna
MVDr. Anna Musilová
Ahoj, to jsem přesně měla. První jsem v pořádku odkojila rok. Při druhém strašně výkyv, nemohla jsem vydržet sama se sebou a věděla jsem, že je to kojením. Když jsem se složila u doktora, nechápal a ptal se mne, jestli je doma vše v pořádku a zda mě muž nebije
A že mi antidepresiva nemůže napsat ( ani jsem je nechtěla) . Připadala jsem si jako blázen, doma skvělý milující manžel, dvě zdravé děti a já jako troska. Takže po konzultaci s doktrorem jsem přestala kojit a dítě dostalo mezi 5. A 6. Měs. Láhev. Oba jsme to vzali dobře, já jsem během měsíce byla zase já
mrzelo mne to, ale ty stavy byly hrozně, moc ti rozumím, já jsem tehdy neměla nikoho kdo by to tak měl. Prosím anonym, citlivé.
Jsem zastánce kojení. Ale pokud to psychicky nedáváš, pak bych si nevyčítala, že přestaneš. Ostatně v pátém měsíci už bys pomalu mohla začít přikrmovat. Dobrá máma se nepozná podle toho, jestli kojí a nebo ne ![]()
Dala bych um a nelamala to pres koleno stastna mama=stastne dite=stastny manzel
holky dekuju, ja uz jak jsem v riti, tak zas brecim, ze nebude mit moje mliko, pak si reknu, ze je klidna domacnost a usmevava mama pro ni lepsi a mam euforii, ze uz to spatne bude za nama. A hned na to, ze je mi to zas lito. To je desny, strasne to vycerpava ty zmeny nalad. A stydim se za to.
Já jsem to vyřešila kompromisem: jednou kojení, jednou um - na střídačku (případně podle potřeby). Psychicky mi to pomohlo hrozně moc, příště bych to udělala klidně dříve. Ale je fakt že jsme asi měli štěstí, že malému nevadilo kombinovat kojení s flaškou. Dělali jsme to tak cca od 3 měsíců. Odstavení v roce.
Hlavní je abys byla ty v klidu, pak bude spokojené i mimčo.
@Anonymní píše:
holky dekuju, ja uz jak jsem v riti, tak zas brecim, ze nebude mit moje mliko, pak si reknu, ze je klidna domacnost a usmevava mama pro ni lepsi a mam euforii, ze uz to spatne bude za nama. A hned na to, ze je mi to zas lito. To je desny, strasne to vycerpava ty zmeny nalad. A stydim se za to.
Kašli na to spokojená máma = spokojené miminko. Spousta ženských přestane kojit už v porodnici a nebo nekojí vůbec. Nemáš si co vyčítat ![]()
Prosím nechat anonym. Já kojit odmítla. Měla jsem to i jako doporučení od psychiatra, léčila a léčím si dlouhodobé problémy s přijetím a doteky na mých prsou po znásilnění v mladém věku. Jako špatná matka si nepřipadám. Raději nekojit a mít psychiku ok, než být vystresovana z každého krmení. Mimčo je ok a krásně prospívá.
Prikrmujes už? Mně se u dcery neskutečně ulevilo, když jsme začali s příkrmy, naštěstí ji chutnaly a snědla dost, takže jsem rychle nahradila jednotlivé mléčné dávky a asi od 7m jsem kojila jenom 3× denně a od 9m dvakrát… Ale já jsem to asi neměla tak hrozné jako ty, jestli myslíš, tak klidně dej UM, však ono se nic nestane a hlavně když se ti uleví, a nejen tobě ![]()
@Anonymní píše:
holky dekuju, ja uz jak jsem v riti, tak zas brecim, ze nebude mit moje mliko, pak si reknu, ze je klidna domacnost a usmevava mama pro ni lepsi a mam euforii, ze uz to spatne bude za nama. A hned na to, ze je mi to zas lito. To je desny, strasne to vycerpava ty zmeny nalad. A stydim se za to.
zas na druhou stranu, já si přijdu labilní už sedm let - od narození prvního dítěte ![]()
jestli si myslíš, že je to kojením, tak se na to vyprdni, ale já bych řekla, že to může být hormonama po porodu celkově a možná bych ještě chvilku vydržela a to nejsem nějaký zastánce, v porodnici mě vyloženě s kojením sestry vytáčely
ale jak už někdo psal, za chvíli budeš přikrmovat, já začínala v pátým měsíci a dávky mlíka se sníží a nebude to takový opruz. mě se první odstavil poměrně brzo sám, druhý až ve dvou letech, ale od zavedení příkrmů jsem kojila tak 3× denně a to je vpohodě
Příspěvek upraven 19.01.19 v 15:36
Ale za to se preci stydet nemusis..hele ja mam nedonosenyho syna a nekojila jsem vubec a jsme v pohode.um neni jed ![]()
Může to být, u mě se psychika výrazně srovnala jakmile se přestalo dělat mléko, já syna odstavila po „6 týdením bojkotu“ (on to nebyl bojkot, ale něco co podle kojofanatiků neexistuje, netvořil se dostatek mléka a mléko bylo skoro bez tuku) ve 4 měsících a hrozně se mi ulevilo. U dcerky jsem se o kojení pokusila, ale když zase začaly přicházet ty šílené psychické stavy tak jsem ještě v porodnici požádala o UM a zastavení laktace. A kupodivu teď i to malé (nudné) miminko snášíme mnohem lépe než při kojení. Já nerozporuji, že kojení není nejlepší možný způsob krmení novorozence, ale bohužel v rámci podpory kojení je rozšířena spousta lží o tom, jak kojit může každá a nikdo nevidí co tahle šílená masáž udělá s psychikou žen které z jakéhokoliv důvodu nemohou kojit.
Úplne v pohode by som odstavila, keď už aj dáš ten polrok, naozaj ti nikto nemôže nič vyčítať.
Jediné, čo sa môže stať je, že zistíš, že ti tie výkyvy nálad zostali. Nemusí za tým byť totiž nutne iba to kojenie, aj keď asi nejaký podiel má. ![]()
@Anonymní píše:
Ahoj, to jsem přesně měla. První jsem v pořádku odkojila rok. Při druhém strašně výkyv, nemohla jsem vydržet sama se sebou a věděla jsem, že je to kojením. Když jsem se složila u doktora, nechápal a ptal se mne, jestli je doma vše v pořádku a zda mě muž nebijeA že mi antidepresiva nemůže napsat ( ani jsem je nechtěla) . Připadala jsem si jako blázen, doma skvělý milující manžel, dvě zdravé děti a já jako troska. Takže po konzultaci s doktrorem jsem přestala kojit a dítě dostalo mezi 5. A 6. Měs. Láhev. Oba jsme to vzali dobře, já jsem během měsíce byla zase já
mrzelo mne to, ale ty stavy byly hrozně, moc ti rozumím, já jsem tehdy neměla nikoho kdo by to tak měl. Prosím anonym, citlivé.
Tady nechápu anonym,když ti to pomohlo ![]()
@GabinkaCh Já ten anonym chápu, taky mi dlouho trvalo než jsem se s nekojením srovnala a občas když do takové diskuze napíše „zasloužilá kojná“ tak si servítky nebere a je na nás nekojící maminky hodně nepříjemná.
Potřebovala bych vaši radu. Mám pocit, že mi hormonální změny při kojení způsobují psychickou labilitu. Je to možné? Setkaly jste se s tím? Před porodem jsem byla normální ženská, žádná hysterka. Teď jsem jak uzlíček nervů, chvíli euforie, hned na to vztek, štěkám na manžela. Jsem strašně nevyrovnaná. Uklidnilo se to s koncem kojení? Já mám v plánu dítě asi odstavit. Má 5 necelých měsíců. Od začátku se s tím pereme, téma mlíko je na denním pořádku. Několik bojkotů za námi. Neustále rozkojování zas a znova. kojení si vážně neužívám. A to jsem byla zapřísáhlý příznivec kojení. Ale mám pocit, že jak mi mlíko klesá a ja se zas rozkojuju odsáváním, tak mi lítají i emoce a celková nervozita. Těším se na odstavení, že budu jako dřív. Na druhou stranu se peru s představou, že nebudu dobrá máma, že ji odstavuju brzo. Ale ani takhle asi nejsem dobrá máma. Věčně vzteklá. Co si o tom myslíte? Děkuji