Psychika v těhotenství

9541
10.6.07 10:18

Psychika v těhotenství

Mám dotaz, co se vám zdá za největší nápor na psychiku v těhotenství? Nebo spíše komplikace v těhotenství a proč-můžete trochu rozvést? Mám psát seminárku a nic pořádného mě nenapadá, nebo spíš co by se dalo hodně rozvést. Budu ráda za každý názor.Předen děkuji.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Napsat příspěvek

Reakce:

792
10.6.07 10:47

Podle mě jsou nějvštší nápory na psychiku v těhu dva. Za prve: pokud se vyskytnou zdr.komplikace u miminka… podezření na nějkou vadu atd… a pak, nemá-li žena zázemí - např: muž podvádí, je alkoholik nebo vůbec jako nastávající otec nefguje. S tím samozřejmě je spojena řada dalších aspektů - jako nedostatek fin.prostředků, času, lidí - kteří by např.sestavili postýlku.-) apod. Pokud v tomto případě za ženou nestojí její rodina, přátele - tak si myslím, že je to velký psych. záběr. Přičteme - li k tomu… že v těhotenství nás rozpláče i kreslený film…je toho nad hlavu.-) tot můj názor.

/a některé věci - z vlastní zkušenosti :wink: / - nicméně - když nejde o život, jde o…takže určitě nejhorší je - když se jedná o život vašeho dítěte.

L.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
4494
10.6.07 11:26

Pro mě byl největší nápor to, že jsem najednou musela odejít na rizikovku z práce, což jsem nečekala - takže následovala absolutní izolace od okolí. A pak následné nepochopení mých pocítů partnerem. Chlapi se do těhotných asi nikdy nedokáží úplně vcítit - nechápou nás, že jedinou starostí je v tu dobu pro nás, udělat vše proto, aby bylo mimi ok. A taky můj partner nechápal mé hormonální bouře - myslel si,že brečím naschvál nebo co… :roll:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
10.6.07 11:42

ahoj,tak pro me byla nejvetsi zatez ze moje tehu bylo rizikove a mela jsem strach o mimiska.nervoval me kazdej ultrazvuk ,testy atd..

jinak si myslim ze dalsi velka zatez musi bejt kdyz je tehulka samanebo ma problemy s partnerem.to nastesti neni muj pripad :wink:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
10.6.07 13:01

Ano, souhlasím s Lusie! Určitě na prvním místě je strach o miminko, který se určitě třeba může i vystupňovat v souvislosti s tím, když nastávající matka ví, že ona sama třeba taky není zdravotně ok!
Taky určitě záleží i na doktorech, se kterými se během těhotenství setkáváš! Většina maminek zas až tak nerozumí „řeči“ doktorů a spousta z nich může třeba jen blbě něco naznačit, což třeba znamená pouhé promile problémů, a Ty už to můžeš vidět úplně špatně (mě se naštěstí nic takového nestalo).
Jak už tu někdo napsal: velkým problémem může být i náhlý odchod na rizikové… najednou máš spoustu času na „přemýšlení“ a to je blbě a ruku v ruce s tím jde to, že jsi mimo společnost, často jsi omezena vycházkami od do atd.
Dál taky myslím, že v těhotenství (obzvláště pokud je to prvorodička) několikrát přemýšlíš i o porodu-kdy, jestli to poznáš, jaký to bude a čím se blíží tak se třeba může stupňovat i strach z něj.
Ke konci těhotenství můžeš mít třeba i pochyby o tom, jestli budeš „dobrá“ máma, jestli se budeš umět postarat o mimi, jestli mu budeš schopna (samozřejmě i taťkou) zajistit plnohodnotný život atd..
ALE všechno je děsně individuální a záleží na mnoha okolnostech, takže to co jsem se tu snažila napsat se nemusí notně týkat všech!
Nejdůležitější je zdravé mimi :)

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
4425
10.6.07 14:47

V první polovině těhotenství je to strach, aby bylo mimi v pořádku. Od té doby, co jsou cítit pohyby, je to strach z porodu a z toho, jak se o mimi postarám. A po celou dobu problémy ve vztahu :( .

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
203
10.6.07 16:40

..

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
551
10.6.07 17:11

Ahoj,

tak pro mne je nejhorší v těhotenství stejně jako mimi něj „srážka s blbcem“. Bohužel v těhotenství potkáváš hromady doktorů (a zdravotnického personálu vůbec) - a pokud jsi „hodná“ a děláš všechno podle nich, tak je to více méně v pořádku. Ale zkus si odmítnout nějaké vyšetření! Ve svém současném těhotenství jsem odmítla 2 vyšetření, která se mi zdála nadbytečná nebo dokonce riziková - a ještě další 3 měsíce (!!!) mi doktor při každé návštěvě vysvětloval, že to nejsou vyšetření pro mě ale pro to dítě , tj. pokud je neabsolvuju, tak mohu své dítě ohrozit a že asi nechci mít zdravé dítě . Což je argumentace dost pochybná - pokud vím, tak vyšetření není léčba - a například u odběru plodové vody (který jsem si také „dovolila odmítnout“ ) je v případě špatných výsledků jedinou „léčbou“ potrat - takže nejen že nepřivedeš na svět dítě zdravé, ale dokonce „žádné“…

Tomu, že při ultrazvuku doktor kouká dlouze do monitoru a pomlaskává a kroutí hlavou (a ty nic nevidíš, protože ležíš za monitorem a jediné co můžeš pozorovat je tvář doktora nebo výmalba pokoje) a pak začne povídat, že „nemůže najít nic nenormálního ale to ještě neznamená, že je všechno v pořádku“ - tak tomu už se lze jen smát.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
219
10.6.07 20:58

já jsem si paradoxně ani tak nepřipouštěla starosti o mimčo, jako že jsem měla panickou hrůzu z porodu a taky jsem odpočátku strašně špatně snášela pocit ztráty poměrně slušného výdělku a nástup na rodičovský příspěvek.. Já vím, že zdravé mimčo je samozřejmě nejdůležitějsí, ale velmi brzy jsem se musela v životě začít starat sama o sebe bez jakékoliv pomoci a vždycky jsem měla hrozný strach nemít pravidelný přísun peněz, neb jsem se neměla nikdy možnost na koho obrátit… No… dodnes pocit nic moc..

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
12878
11.6.07 08:44

no, pro mě byly asi největším stresem v těhotenství dva problémy - nejdřív moje těhu cukrovka, kdy jsem musela držet dost přísnou dietu a stále si počítat obsah sacharidů, a pak nenadálé rizikové těhu, kdy jsem od poloviny šestého měsíce jenom ležela a nemohla nikam. ale myslím, že nervózní matka dítěti moc neprospívá (ať už je v bříšku nebo venku :-) ) takže je důležité se s nastalou situací nějak vyrovnat a těžit z ní maximum dobrého. já jsem sice jenom ležela doma, ale stále jsem na dálku pracovala, seděla na netu a byla v kontaktu s kolegy přes maily a telefon. takže to docela šlo :-)

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
4425
11.6.07 09:36

Jo ještě mi došlo - základní kámen je, že všude píšou a říkají, že těhule musí být pořád v pohodě a spokojená. A to přece 9 měsíců nejde. Takže když se člověk nervuje, brečí a má depku, ještě mu přidělává starosti, že by měl být veselý a že tímhle miminku neprospívá. Ale zkuste být na povel šťastné, když se vám chce řvát.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymni
8.12.07 12:52

Ahoj holky, já mám zase problém s tím, jak to vše zvládnout, jsem těhotná..což jsme moc chtěli a teď řeším, jak se 3 vejdeme do malého bytu 2+kk…Dá se to zvládnout?!…žijete někdo taky tak..chjo…byty jsou drahé..tak nevím, nevím..radší moc nepřemýšlet..

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymni
8.12.07 12:52

Ahoj holky, já mám zase problém s tím, jak to vše zvládnout, jsem těhotná..což jsme moc chtěli a teď řeším, jak se 3 vejdeme do malého bytu 2+kk…Dá se to zvládnout?!…žijete někdo taky tak..chjo…byty jsou drahé..tak nevím, nevím..radší moc nepřemýšlet..

  • Nahlásit
  • Citovat

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama