Psycholog nebo čas?

14.4.21 18:16

Psycholog nebo čas?

V září jsme se celá rodina přestěhovala z ciziny do česka. Oba syny jsem od narozeni učila jazyk, četla tradice, pověsti a pouštěla jim české pohádky. Chtěla jsem, aby měli pocit, že to trochu „znají“ a že není čeho se bát. Stěhování bylo stresové.

Mladší syn (2) byl nadšený, ale starsi (4) to nesl těžce. V cizině měl už svoje kamarády, takže se s něma musel rozloučit. Tři dny to oplakávál a další tři dny byl na nás naštvaný. Chápala jsem to a netlačila jsem na něj.

Když jsme se nastěhovali, tak neměl z ničeho radost. Mohl si zařídit pokojík podle sebe, ale nechtěl. Tak jsme to udělali spolu. Doma nechtěl nic dělat. Žádné puzzle, malování, blbnutí s taťkou a nereagoval ani na hry v počítači. Jenom ležel otočený hlavou ke zdy. V noci se probouzel a brečel. Chtěl se vrátit domů. V pokojíku se sám bál, takže spal s náma v posteli. Se sourozencem nechtěl.

Skamarádila jsem se sousedkama co mají děti zhruba ve stejném věku a začali se navštěvovat. S dětma se kamarádit nechtěl. Chtěl se zavřít do pokoje, ale nechala jsem ho sedět v obýváku koukat na televizi, že by se mohl časem připojit ke hře, protože mladší s něma dováděl jak šílený. Nikdy se k nim nepřidal. Říkala jsem si, že mu třeba nejsou sympatičtí.

Jakmile to bylo možné, zapsala jsem ho do školky (což bylo komplikované) chodil tam jen dvakrát do týdne, aby to na něj nebylo moc. Našel si tam jednoho kamaráda, jinak se drží mimo kolektiv a veškeré snahy učitelek ignoruje. Co je ale pro mě celkem plus, tak to, že si aspoň doma maluje, nebo přijde s knížkou, že chce číst. Začal se pomalu těšit na Vánoce, ale pořád to bylo takové… Na hraně. Byla jsem ale za každou podobnou věc nadšená. Učitelky mi doporučily jednu psycholožku, aby si tam s ní zašel jen popovídat. Z prvu jsem nechtěla, protože se to začínalo lepšit, ale říkala jsem si, že by mi mohla třeba poradit jak dál. Po Vánocích jsme tam šli.

Bylo to hrozný. Po telefonu se mi zdála pani mila, ale jakmile me nechala sedet na chodbe a maleho mela uvnitř… Hrůza. Vrátil se mi ubrečený, nešťastný a od paní „psycholožky“ jsem dostala vynadáno, že jsem mu dala moc prostoru, nemám ho tak často nosit, neměl s náma spát v posteli a potřebuje přísnou výchovu. Říkala, že jednu mu lepnout nebude na škodu… Ale za co??? Byla jsem naštvaná, takže jsem paní utla a odešla. Celou cestu domů pobrekával, ve školce se už nebaví ani s tím kamarádem, doma si nemaluje. Promluví jen když něco potřebuje. Ani mě, ani taťkovi, ani bráškovi… Nikomu nechce říct, co ho rozbrečelo u psychologa, nebo co by si přál. Jednou jsme náleželi všichni v naší posteli a koukali na nějakou pohádku, když nám řekl, že NIKDY nepůjde k žádné psychonožce. Tomu se začal mladší smat a on taky. To bylo to dlouhé době kdy jsem ho slyšela smát se. Ale všechno je zase ve starých kolejích.

Nevím co mám dělat. Všichni mi radí nějakého psychologa… Lepšího… Ale nechci ho vystavovat stresu. Ted do skolky jit ani nechce. Rikam si, ze jsem mu dala dost casu, ale kdyz to vypadalo v pohodě, tak jsem mu dala pecku psychologa… Z toho se musel taky dostat… Udelala jsem určitě chyby… Ale já už nevim jak dal.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
31321
14.4.21 18:28

A co kontakt na jeho kamarády, kde jste žili? Aby jim napsal, zavolal..?!

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
782
14.4.21 18:30

A co mu zkusit zatajit, že se jedná o psychologa?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
14.4.21 18:40
@Russet píše:
A co kontakt na jeho kamarády, kde jste žili? Aby jim napsal, zavolal..?!

Japonsko. Už si prý nemají co říct.

  • Citovat
  • Nahlásit
210
15.4.21 09:11

Co to bylo za gestapáčku?! Nevím, co bych ji udělala… Zejména při myšlence na to, že ničí další děti.

Myslím, že na to jdeš dobře: objímat, dělat mu radost (trochu rozmazlování nezaškodí a on je ještě malý chlapeček) a hledat mu kamarády. Chce to čas a zrovna teď je to blbé (korona)… Neboj, podle mne se to poddá. Další horor na psych. sezení (u neznámého a potenciálního gestapáka - to fakt horor, cos napsala) bych už nedovolila.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
110
16.4.21 23:09
@Zuzkakopkop píše:
V září jsme se celá rodina přestěhovala z ciziny do česka. Oba syny jsem od narozeni učila jazyk, četla tradice, pověsti a pouštěla jim české pohádky. Chtěla jsem, aby měli pocit, že to trochu „znají“ a že není čeho se bát. Stěhování bylo stresové.

Mladší syn (2) byl nadšený, ale starsi (4) to nesl těžce. V cizině měl už svoje kamarády, takže se s něma musel rozloučit. Tři dny to oplakávál a další tři dny byl na nás naštvaný. Chápala jsem to a netlačila jsem na něj.

Když jsme se nastěhovali, tak neměl z ničeho radost. Mohl si zařídit pokojík podle sebe, ale nechtěl. Tak jsme to udělali spolu. Doma nechtěl nic dělat. Žádné puzzle, malování, blbnutí s taťkou a nereagoval ani na hry v počítači. Jenom ležel otočený hlavou ke zdy. V noci se probouzel a brečel. Chtěl se vrátit domů. V pokojíku se sám bál, takže spal s náma v posteli. Se sourozencem nechtěl.

Skamarádila jsem se sousedkama co mají děti zhruba ve stejném věku a začali se navštěvovat. S dětma se kamarádit nechtěl. Chtěl se zavřít do pokoje, ale nechala jsem ho sedět v obýváku koukat na televizi, že by se mohl časem připojit ke hře, protože mladší s něma dováděl jak šílený. Nikdy se k nim nepřidal. Říkala jsem si, že mu třeba nejsou sympatičtí.

Jakmile to bylo možné, zapsala jsem ho do školky (což bylo komplikované) chodil tam jen dvakrát do týdne, aby to na něj nebylo moc. Našel si tam jednoho kamaráda, jinak se drží mimo kolektiv a veškeré snahy učitelek ignoruje. Co je ale pro mě celkem plus, tak to, že si aspoň doma maluje, nebo přijde s knížkou, že chce číst. Začal se pomalu těšit na Vánoce, ale pořád to bylo takové… Na hraně. Byla jsem ale za každou podobnou věc nadšená. Učitelky mi doporučily jednu psycholožku, aby si tam s ní zašel jen popovídat. Z prvu jsem nechtěla, protože se to začínalo lepšit, ale říkala jsem si, že by mi mohla třeba poradit jak dál. Po Vánocích jsme tam šli.

Bylo to hrozný. Po telefonu se mi zdála pani mila, ale jakmile me nechala sedet na chodbe a maleho mela uvnitř… Hrůza. Vrátil se mi ubrečený, nešťastný a od paní „psycholožky“ jsem dostala vynadáno, že jsem mu dala moc prostoru, nemám ho tak často nosit, neměl s náma spát v posteli a potřebuje přísnou výchovu. Říkala, že jednu mu lepnout nebude na škodu… Ale za co??? Byla jsem naštvaná, takže jsem paní utla a odešla. Celou cestu domů pobrekával, ve školce se už nebaví ani s tím kamarádem, doma si nemaluje. Promluví jen když něco potřebuje. Ani mě, ani taťkovi, ani bráškovi… Nikomu nechce říct, co ho rozbrečelo u psychologa, nebo co by si přál. Jednou jsme náleželi všichni v naší posteli a koukali na nějakou pohádku, když nám řekl, že NIKDY nepůjde k žádné psychonožce. Tomu se začal mladší smat a on taky. To bylo to dlouhé době kdy jsem ho slyšela smát se. Ale všechno je zase ve starých kolejích.

Nevím co mám dělat. Všichni mi radí nějakého psychologa… Lepšího… Ale nechci ho vystavovat stresu. Ted do skolky jit ani nechce. Rikam si, ze jsem mu dala dost casu, ale kdyz to vypadalo v pohodě, tak jsem mu dala pecku psychologa… Z toho se musel taky dostat… Udelala jsem určitě chyby… Ale já už nevim jak dal.

@Zuzkakopkop cetla jsem jen nazev, ty jsi ta, co ji odtajnili v diskuzi Sestra fyzicky napadla mou dceru, ze? Jaks mohla dopustit, aby preoperovali tveho syna na dceru? Nebo to bylo naopak? Si nech predepsat psychologa/psychiatra sobe. Jinak elaborat docela dobry, ale davam ti 2.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat