Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Tyjo, to by pro mě bylo taky náročné, mám tendenci každý volný den děti někam brát. Až mi nedávno řekli, že by chtěli být někdy taky doma a nedělat nic. Na druhou stranu vím, že nevydrží koukat do zdi, takže z toho nic bude hromada roztahaných věcí všude po bytě - převleky, papíry, barvy, plyšáci, lego… Jsou ještě mrňousi, kdo ví, jak bude vypadat jejich puberta…
Jen si z toho pro sebe beru, že někdo může mít i potřebu zůstat doma. Na druhou stranu, kdybych viděla, že poslední týden děti proležely v posteli a skutečně jen koukaly do stropu, taky bych měla potřebu je někam vytáhnout i proti jejich přání.
Co tak vypadnout do nejbližšího lesa a lehnout si pod strom? Tím se naplní potřeba zevlit, ale duše se třeba trochu nasytí pohledem do větví, pocitem vánku ve vlasech, zvuky přírody… Naše děti tohle setrvávání na místě milují a já mám možnost procházet se okolo a jen na ně z dálky dohlížet.
Má dcera zájem si o něčem povídat? Klidně o videu, které jí naposledy nabídl YouTube. Nebo o seriálech, matematicích, klasických morálních dilematech (tyhle debaty jsem v pubertě milovala nejvíc)… Třeba by ocenila, když by mladší mohl na výlet s kamarády / jedním z rodičům, zatímco druhý rodič věnoval pozornost jen dceři? Možná by se při té příležitosti našel nějaký průsečík v zájmech?
@Anonymní píše: Více
a to doma nemusí s ničím pomáhat..? velká už je na to dost.. Řekla bych, že tohke tolerování nicnedělání, je akorát cesta do pekel..
Ovšem pokud ti doma pomáhá, zajde např. i sama na menší nákup apod., pak v pořádku..
Ovšem, pokud doma nemusí vůbec nic, tak to budeš mít do budoucna dost náročné… ![]()
@Klmarik Na děti jsem sama, takže musí všechno absolvovat společně se mnou. Procházky jen tak po lese miluju od svého dětství
a nejradši bych takhle chodila každý den, ovšem pro pubošku je to ztráta času. Je tedy pravda, že nejbližší les není zas tak moc blízko, ale ca 2-3 km podle toho, kterou cestou se jde.
Ona tak nějak celkově moc nemluví a to ani se mnou. Výjimečně mi ukáže něco, co se třeba snaží naprogramovat nebo jak postoupila v duolingu. Jinak nic moc. Ale i tak ji mám ráda. Jen tohle je pro mě těžké skousnout…
Moji skoro 12letou nebaví žádné hrady a zámky. Ale dlouhé procházky má ráda. No a zbožňuje zábavu typu lanové centrum, jump arena, sjíždění řeky, Mirakulum. To máte dost z ruky, ale třeba v Brně je BRuNO family park. Nebo nemůžete se domluvit s nějakou spřátelenou rodinou a vyrazit někam spolu? Má dcera kamarádky?
Holky právě asi kolem 12 úplně přestaly bavit hrady/zámky, pak do toho covid, takže hrůza, hlavně doma, dost se to tehdy podepsalo, taky se jim moc nechtělo.. obvykle jsem je pak už nalákala hlavně na výlet typu multikino a OC
což asi úplně nechceš, výlety spojené s jídlem nebo kulturním zážitkem (jejich oblíbená hudba - já tiše trpěla
), mrkla bych se být tebou na Kudy z nudy co máte poblíž vlakové trasy, občas překvapí i vesnice nějakou pěknou rozhlednou nebo zoo koutkem
ALE určitě bych slečnu až tak netahala - není to rezignace - ale dát jí její prostor a nenutit ji úplně na sílu a proti její vůli, prostě není každý člověk výletní typ a navíc teď má se svými hormony a psychikou sama dost co dělat a nutit ji na sílu je blbost, protože tím zkazí atmosféru celého výletu..
spíš zamakat, aby si našla kámošku, v tomhle věku byly fajn různé přespávačky u kamarádek (a naopak u nás) a holky si už dost začly vystačit samy a nestály o to, aby jim matka organizovala výlety… takže trochu uber a spíš zkusit najít tu kámošku, pozajímat se, zda ve třídě není aspoň trochu blízká duše? to by mne trápilo MNOHEM VÍC, že dítě nemá kamaráda, než to, že se mu nechce na výlet… držte se ![]()
@Anonymní píše: Více
To je tedy náročné
Přeju vám všem hodně vzájemného pochopení!
Manžel je také takový introvertní typ, co pubertu strávil programováním. Ale současně od mala chodil do skautu a v pubertě začal vést družinu vlčat, takže díky pocitu odpovědnosti a zároveň radosti z práce na něčem větším si udržel kontakt s lidmi. S rodiči taky podnikali hodně náročné cesty do hor (puberťáky často zajímá, kde je hranice jejich fyzických možností).
S holkama je potíž, že je puberta navštíví dřív než kluky, takže ve skautu by stejně ještě byla řadový člen, ne vedoucí družiny, a i na ty dramatické hory je možná ještě malá. Sama si pamatuju, že někdy v tomhle věku mi obyčejná vycházka připadala jako nejtrapnější záležitost na světě a nic menšího, než přechod celého pohoří s náročnými pasážemi, mě nedostalo z pokoje a od knížek. Prostě buď heroické výkony, nebo osamělé zírání na písmenka ![]()
@Anonymní píše: Více
Tak to ano.
Ale zapřáhla bych ji i doma, to já jsem i přes nechuť musela a bylo to dobře.
@Anonymní píše: Více
V tomhle věku je těžší děti zaujmout. Dceři bude za dva měsíce 12 a nějaká zábavné parky, dino parky, herny jí už nezajímají. Nejvíc jí baví nákupy a restaurace v OC, kino, nepohrdne zoo, bazénem. Naštěstí má kamarádky a prázdniny tráví spolu. Tvoje dcera byla vždycky taková? Nebo je to puberta?
Dcera má 14, je introvert, ale poměrně pozitivní. Má lehčí PAS. Velice ráda čte, ne jednu knížku dokola, ale historické romány pro mladé a knížky i v AJ. Už nějakou dobu ji zajímá viktoriánská Anglie..
Máme spíš opačný problém. Nejraději by teď cestovala různě po památkách, poznávací zájezdy. A to její sourozence nebaví(ani ty starší, nebo jsou na to malí.. Navíc pro mě je většinu léta na takové aktivity horko, mám zdravotní problémy.
Zoo už má za sebou, akvapark u baráku a tam jde s kamarádkou nebo sestrou. To není výlet.
Povinnosti doma má..
Co se týče mě, taky nemám potřebu nás pořád někam tahat
Máme zahradu, vyjížďky a krátké výlety plánujeme v podvečer.
@Anonymní píše: Více
Prijde mi to hodne atypicke, ale psycholozku dlouhodobe resite, Aspergeruv syndrom a podobne nema?
Jinak tolik vyletu jste uz podnikli, ze bych se dohodla s detmi a neco z toho klidne zopakovala.
Kdyz neporadi starsi, tak se domluvit s mladsim a starsi se bude muset pridat.
Anonym byl omyl.
A proč ji furt někde taháš, když to očividně nechce? jako výlet 1× týdně je víc než dost. Já o prázdninách byla tak na 2 výletech za celou dobu. Jinak u babičky, občas s kámoškama ven a nebo jsem si doma malovala. K moři se nejezdilo, nebyly prachy. Jsem taky introvert. Po psycholozích mě naštěstí nikdo netahal. I jako dospělá moc na výlety nejsem a přespávání v cizím nesnáším a proto ani nepraktikuju.
@Anonymní píše: Více
Kdyby byla někde jinde než na gauči a dělala něco jiného než koukání do mobilu nebo na PC, tak bych ji nikam netahala. Kamarádky nemá a většinu života tráví vleže v pokoji. Nic ji nebaví. Chápu, že pokud jsi běhala po venku s kamarádkami, neměla jsi žádnou potřebu výletování a procházkování, tomu zcela rozumím. Měla jsem podobné dětství.
A jak s dcerou komunikuješ? Připadá mi, že kolem ní chodíš po špičkách. Holku bych okamžitě zapojila do péče o domácnost. Má koneckonců volno, takže může nakoupit, připravit večeři/oběd, vyprat, upéct buchtu. Pokud to neumí, naučí se. Polehávání bych netolerovala, na mobil dala limit.
Ona má svoje konstantní úkoly - večerní venčení psa, zalévání kytek 1× v týdnu, úklid svého pokoje, naskládání nádobí do myčky (spolu se mnou) po obědě. Víc toho teda dělat nemusí a i u tohodle remcá až až…Mám přitvrdit?