Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Je to složité, ze svého okolí znám taky bohužel dost maminek, ale i tatínků, co nezdar manželství přenášení na děti a přes ně si řeší nevyřešitelné.
Jestli má syn 14 let, tak je ted v tom nejblbějším věku, a ještě chvíli bude, než se (doufám) probere ze svého světa a začne zase komunikovat. Co tak zkusit nějakou tu hru převést do reality? Sportovní, zážitkovou, adrenalinovou (nemyslím tím bojové a podobné hry). Vím, že to bude asi finančně náročnější a bude to chtít pochopení současné partnerky. Ale možná to bude stát za to zkusit ![]()
Ještě bych měla otázku - jak vychází syn s tvou současnou partnerkou? Dle všeho jsem tak nějak vyrozuměla, že ona do vašeho vztahu moc nezasahuje.
Určitě vytrvej, v období 13-15 let jsem se synem těžce bojovala (škola, nezájem o cokoliv, přišly zákazy různého typu). Bohužel asi syn i trpí nulovými hranicemi v domácnosti matky, což dává najevo nezájmem o cokoliv, kohokoliv.
Je to únavné, náročné, vyčerpávající, ale vydrž a nevzdávej to
!!!
Je mi 20 let a sama nechapu tuto dobu plnou pocitacu. V tomto pripade bych se bala toho, aby nedopadl jako jeden muj znamy. Je mu 22 let, pracuje u policie. Prijde z prace, sedne k pc a sedi u nej do 3 rano. Skoro nic neji, nekdy si koupi nejakou pizzu a jidlo z fastfoodu, jinak pije pouze energetaky. Je schopny zaspat na odpoledni smenu, nepere si, nekoupe se a zajimaji ho pouze hry. Pro me je to nepochopitelny zivotni styl.
K vasemu synovi - je mi lito, ze s vami nechce travit cas, ja jsem s rodici travit cas chtela, ale oni se mnou nepocitali. Napadlo me navrhnout mu, ze mu pc dovolite na nejakou dobu, kdyz pak vymysli program pro vsechny, ktery by se mu zamlouval. Akorat je otazkou zda bude schopen neco vymyslet. Kdyz ne, rekla bych, ze se jede tam a tam a jestli chce byt otravenej - moznost vyberu mel.
KačuliKačka: Jak to myslíš, přenést tu hru do reality?
Jinak partnerka do toho našeho vztahu moc nezasahuje, ale občas umožní, abychom měli nějaký čas odděleně. Syn s ní problém nemá.
Nikki5: Ano, tak, jak to navrhuješ na konci, tak to občas taky zkouším.
@Anonymní píše:
KačuliKačka: Jak to myslíš, přenést tu hru do reality?Jinak partnerka do toho našeho vztahu moc nezasahuje, ale občas umožní, abychom měli nějaký čas odděleně. Syn s ní problém nemá.
Nikki5: Ano, tak, jak to navrhuješ na konci, tak to občas taky zkouším.
Netuším jaké hraje hry, za nějaké sportovní, adrenalinové a nebo (mnou neoblíbené) bojové. Pokud by to byla třeba nějaké adrenalinovka, tak zkusit navrhnout reálnou zábavu podobnou hře… dnes jsem duševně v mínusu, tak mě moc nenapadá… ale co paintball, lezecká stěna, motokáry, příp. jiné akce?
Chápu, že jsi asi nabízel už milion možností a setkaly se s odmítnutím… jen tak přemýšlím a zkouším si to převést na svého syna… Já teda jsem takový ten hrrrr typ, prostě jedeme a basta, moc se se synem nemažu, ale ty jsi bohužel v jiné situaci kdy nečinnost je zcela podporována matkou bez zájmu komunikace a snahy něco u syna změnit… ![]()
Máme. Starší je patnáct, ta má nosánek nahoře už od útlého dětství a teď je projevuje až příliš. Mladší je dvanáct, tak snad doufám, že ji starší příliš neovlivní a bude svá.
KačuliKačka: No, mému synkovi bude za 3 měsíce 15 let, a je to něco podobného.
Větší, než já samozřejmě, občas mu přeskakuje hlas, taky jsem na něj spíše sama, s otcem rozvedeni. tatínek je skvělý (ten synka moc nevychovává, když s námi není), maminka může za vše…Ne, samozřejmě, takhle to vidíme my, ale když jsem slyšela reakci na mě, o které si myslel, že ji neslyším, tak mě to fakt dojalo k slzičkám. Říkal, že má tu nejlepší mamku na světě…
Takže mamky kolegyně, nebojte, oni jsou sice držkatí, mají bordel v pokoji, věčně plno keců, když maj něco pomoci, ale pořád jsou to naše zlaté dětičky ![]()
@pistalka1974 čas pokročil a synovi bude za dva měsíce 19 let a těžce poslední měsíce bojujeme. Už ani nevím, zda je to puberta ještě nebo už boj dvou dospěláků… nicméně bordel v pokoji poctivě udržuje, bohužel od loňského léta, kdy dokončil zdárně učňák, kašle na všechno, o nic nemá zájem a jen sedí na pc. V září nastoupil maturitní nástavbu (vybral si to sám), první pololetí byl nadšen, učení, učitelé, spolužáci. Pak časem nadšení opadlo, v pololetí tři neklasifikované předměty, na školu dlabe, neučí se, na moje připomínky reaguje tak, že buď nasadí sluchátka nebo pokrčí rameny. ![]()
Ted byl týden sám doma, já byla na opačné straně republiky. Měl se starat o kočičáky doma a udržovat pořádek. Dostal peníze ať si hospodaří sám. Jeho první dotaz, když jsem volala, že jsem už v Olomouci a za hodinku budu doma byla, jestli se nechci stavit nakoupit. Takže už ve mě vřela krev. Po 7 hod. v autě fakt netoužím cárat po obchodě. Prachy si utratil, jídlo v lednici nechal zkazit, neuklidil, nevyvětral a kytky taky málem chcíply suchem - a to měl napsané, co má kdy udělat, protože co mu řeknu, absolutně nevnímá…
Od středy, co jsem dojela domů, se nakvartýroval k otci a byť je to víceméně divné, já jsem ráda, že tady není a nemusím se s nikým dohadovat, doprošovat se apod.
Má ode mně nůž na krku, pokud zdárně aspoň se čtyřkama neuzavře první ročník, balí si igelitku a jde. Pokud se ohání svou dospělostí, tak ať to má se vší zodpovědností a zkusí si, jaké to je být a žít sám se sebou.