Reinkarnace
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Luminar píše:
Jen málo z nás dokážou ustát realistický pohled na život. Proto bujná lidská fantazie je schopná vymyslet cokoli aby si to břímě ulehčila. Já raději na reinkarnaci nevěřím, a když, tak se nechám překvapit. Víra v reinkarnaci mi přinesla velkou tíhu viny, že jsem něco hrozného kdysi provedla. Pomohly mi z toho rodinné konstelace, na kterých jsem na vlastní kůží procítila jak mocné energie předku v nás žijí.
no, děkuji za přízpěvek. To mi tedy moc nepomohlo 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
…ten strach ze smrti můžeš mít třeba od praprababičky, která musela snášet hrůzy války… třeba…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Tak já věřím. Je mi společné to vysvětlení smrti, hrůz umírání a konec šlus. V dětství jsem se třepala strachy o rodiče, babička měla žloutenku a já měla x denní migrénu z toho, že umře. Prostě ve mě vypěstovali strach, který …nyní si uvědomuji… lze v takovém případě velmi dobře řešit sebevraždou. Paradox v tom osobně nespatřuju, soucítím s tebou.
Ale sama jsem cítila, že to tak není a ač ten realistický strach, hmotný, strach z pohřbů, smutku, finančních záležitostí, pořád mám… strach z toho, že duše odejde, nemám. Jde o dům dál, jdeme všichni o dům dál jednou. Takže ten můj strach je na té fyzické úrovni, na tom , že se budu mučit představami, že ten druhý je jinde, trpěl, trýnit se detaily jeho smrti, tak, jak mi to bylo kdysi naočkováno. Toho se jen tak nezbavím.
HOdně mi pomohl zážitek s babičkou, se kterou jsem na dálku „byla“ před smrtí. Bylo to silný a nádherný, zažila jsem s ní poslední soud a poslední rozloučení v tomto bytí. Vím, že odcházela šťastná a naplněná, moc se těšila na maminku, tatínka a bratra i dceru. Bylo to jako pocity, ne slova, pocity… věděly jsme obě, že jsme si daly co jsme měly a tím je srovnáno. Co měla s ostatními nevím, ani mi to nepřísluší. Přesně to pak popisuje mimo jiné Brian L. Weisse ve svých knihách (Jedna duše, mnoho těl, Poselství mistrů a pod…) přečti si je, tohle je důkaz o reinkarnaci jako hrom… i o vázání minulých životů a karmy.
NIKi
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Na začátku tvého příběhu mě přišlo, že jsem to snad psala já. Také jsem z rodiny, kde jsou všichni „bezvěrci“. Když jsem byla malá, tak došlo k několika zásadním úmrtím v naší rodině. Mě bylo vysvětleno, že už tyto lidičky (hodně blízké) nikdy neuvidm. Začala jsem mít panickou hrůzu ze smrti, která se vyhrotila, když mi moje doktorka žekla, že do 25 let umřu na mrtvici (bylo mi tehdy 20 a léčila jsem se s vysokým krevním tlakem). Začala jsem trpět úskostnými a panickými stavy, na které jsem musela začít brát anitepresiva. No prostě děs. Začala jsem (na popud nějlepší kamarádky) pátrat po tom, co se odehrává po smrti (kamarádka věří, že smrt není konec a chtěla, abych se tak nebála). Zkusili jsme regresivní terapii (návrat do minulosti, ať už dětství nebo i do minulých životů). Já jsem naprosto materilně založený člověk, který na duchovno nevěří. Tedy nevěřil. Na prvním sezené (každé trvalo 5 hodin) jsem se dostala do dětství a pak i za ně. Jako „přízemní“ človíček jsem si říkala, že to jsou jen představy mého mozku, který se mě takto snaží uchlácholit. Po několika sezení jsem ale začala názor měnit. Nevím, kde jsem přesně byla, ale v tu chvíli jsem neměla žádné pocity, necítila jsem ani svoje tělo, ani místnost, nic. Jen obrovský klid. Ať to bylo cokoli, bylo to nádherné. Nedokáži to dost dobře popsat. Když se mě terapeutka zeptala na jméno, řekla jsem, že žádné nemám. Já samozřejmě věděla, jak se jmenuji, ale v tu chvíli jsem byla na 100% přesvědčená, že jméno nemám. Že jsem to jenom já. Pak se mi podařilo dostat i jinam (minulý život), ale to je docela nadlouho, a už takhle jsem to tu docela zahltila.
Zkus to. Neříkám, co je prvada nebo co ne, ale cokoli, co ti pomůže, je dobré. Já jsem se hodně uklidnila a už neberu antidepresiva (ani prášky na tlak, ale to proto, že jsem zhodila 25 kilo). A to za to stojí, i kdyby to byl jen výmysl mozku.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Mousou píše:
A to za to stojí, i kdyby to byl jen výmysl mozku.
Moc krásné!!!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Laskecka -můžu vědět jak jsi to zjistila?…myslím jak máš starou duši…moc zajímavé téma…
Já ještě zmíním knihu Život před životem…aby to bylo komplet 
…mám v plánu si koupit tuto knihu
http://www.kosmas.cz/…-boji-smrti/
Páč mám taky hrůzu ze smrti…snažím se ji čelit tím,že čtu parte…prostě chci vědět do čeho jdu 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
NIKi
tak to hle ti teda závidím, s tou babičkou. To pak asi člověka přesvědčí tak že už nepochybuje 
Děkuju za tvůj příběh, moc mi to pomáhá 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Mousou
taky bych to chtěla někdy zkusit, ale zase se bojím hypnózy 
Bojím se jakékoli změny vědomí. Zahrnuje to i větší opilost a samozřejmě narkózu 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Jsem moc ráda, že nejsem takhle „bláznivá“ sama Překvapilo mě, že máme tolik společného. Myslím deprese a to všechno. Samozřejmě to nikomu nepřeju, ale trochu pomáhá když v té hrůze člověk není sám. Ikdyž, jak říkám, teď už je to mnohem lepší.
Doma si s tím připadám trochu jako exot. Když se zeptám manžela v co věří, tak mi odpoví, že neví, že ho to nezajímá, že nemá čas nad tím přemýšlet! No chápete to? Jak ho to může nezajímat? Ve mně představa že bych umřela a prostě nebyla vyvolává čirou a naprostou hrůzu a jemu je to prostě jedno! Neuvěřitelné! A takových lidí je podle všeho spousta
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Vera111 píše:
Mousou
taky bych to chtěla někdy zkusit, ale zase se bojím hypnózy
Já jsem se taky bála. Ale bylo to jako usínání, pomalé a klidné. A ovládala jsem to já. nebylo to tak, že ten terapeut si s tebou dělá co chce. Když jsem se dostávala do minulého života, tak se mi tam nechtělo. Věděla jsem , že tam je něco hnusnýho (byla jsem zabitá jako 12-letá holka, ale to jsem tehdy nevěděla). Prostě jsem terapeutce řekla, že tam ještě nechci jít. Dostala jsem se tam až později (a brečela jsem asi 3 hodiny v kuse). Celou tu dobu jsi při vědomí (i když je to trochu jiný druh vědomí) a máš právo „veta“. Znáš ten stav, kdy tak napůl spíš? Ještě nespíš úplně, ale taky nejsi ještě vzhůru. Je to podobné. Uvědomuješ si to, a když chceš, tak to můžeš i sama „řídit“.
Navíc jsem si tam sebou vzala svoji nejlepší kamarádku. Byla tam se mnou celou dobu (bylo to mé výslovné přání).
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Vera111 píše:
Jsem moc ráda, že nejsem takhle „bláznivá“ sama
Doma si s tím připadám trochu jako exot. Když se zeptám manžela v co věří, tak mi odpoví, že neví, že ho to nezajímá, že nemá čas nad tím přemýšlet! No chápete to? Jak ho to může nezajímat?
Nejsi v tom sama, neboj. Moje sestry si taky klepou na čelo 
. Mě to ale opravdu zajímá a pomáhá. Je to i taková útěcha, když někdo blízký zemře. Před rokem mi zemřel dědeček (po dlouhé nemoci), všichni plakali, ale já byla i za dědečka ráda, protože poslední roky opravdu hodně trpěl a podle mého, je teď na místě, kde jej nic nebolí a třeba se ještě uvidíme. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Mousou -hypnoza mě také moc zajíma..zkoušela jsem autohypnozu,ale bez úspěchu…můžu vědět kam chodíš nebo nějaký odkaz
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Mousou píše:Vera111 píše:Nejsi v tom sama, neboj. Moje sestry si taky klepou na čelo
Jsem moc ráda, že nejsem takhle „bláznivá“ sama
Doma si s tím připadám trochu jako exot. Když se zeptám manžela v co věří, tak mi odpoví, že neví, že ho to nezajímá, že nemá čas nad tím přemýšlet! No chápete to? Jak ho to může nezajímat?
mě teda nakonec taky semlel hnus kremační místnosti, ale do té doby jsem byla s babičkou rozloučená, smířená a svým způsobem šťastná, že je tam, kde je… protože tam patřila a je tam šťastná. A vlastně máme takový vztah i poté - občas mi vchází do snů…
ale nemohla jsem to moje štěstí, že už netrpí a je „doma“ nikomu říct, byla bych za necitu..
NiKi
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Sylvajs píše:
Mousou -hypnoza mě také moc zajíma..zkoušela jsem autohypnozu,ale bez úspěchu…můžu vědět kam chodíš nebo nějaký odkaz
Bohužel je to až u Frýdku-Místku nebo v Brně (s oběmi mám zkušenosti), ale zeptám se jich, jestli neznají někoho dobrého v tvém okolí (koukla jsem se odkud jsi).
Odkaz:
http://www.svet-mysteria-encyklopedie-magie.cz/…a-invictus-/ - hypnóza
http://jana.remerova.sweb.cz/…aktivity.htm - regrese
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
NiKina píše:Mousou píše:mě teda nakonec taky semlel hnus kremační místnosti, ale do té doby jsem byla s babičkou rozloučená, smířená a svým způsobem šťastná, že je tam, kde je… protože tam patřila a je tam šťastná. A vlastně máme takový vztah i poté - občas mi vchází do snů…Vera111 píše:Nejsi v tom sama, neboj. Moje sestry si taky klepou na čelo
Jsem moc ráda, že nejsem takhle „bláznivá“ sama
Doma si s tím připadám trochu jako exot. Když se zeptám manžela v co věří, tak mi odpoví, že neví, že ho to nezajímá, že nemá čas nad tím přemýšlet! No chápete to? Jak ho to může nezajímat?
ale nemohla jsem to moje štěstí, že už netrpí a je „doma“ nikomu říct, byla bych za necitu..
NiKi
To ze snem je zajímavé. Jsou to vzpomínky nebo si třeba i povídáte?
Můžeš se jí třeba zeptat na něco, co ona věděla a jiný člen rodiny, ale ty ne? Mohla by sis tak ověřit, zda k tobě opravdu chodí nebo jestli je to spíš o vzpomínkách. Právě moje terapeutka (jedna, mám dvě) mi říkala, že mrtvý s námi komunikují pomocí snů a my si jen myslíme, že jsou to obyčejné sny. Ale že se třeba takto chodí loučit nebo chtějí-li nějaké záležitosti dořešit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
