Poradna porodní asistence
Bc. Vladimíra Toplaková
Přenáším - řešit, nebo počkat?
- Fotoalbum (1)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Ivana1000
4.9.11 19:39
- Citovat
- Upravit
4.9.11 19:47
berry4 píše:holky jen tak mně po přečtení vašich „rad“ napadá - proč tak neskutečně tlačíte na pilu?
V zahraničí je normální,že matky rodí klidně 42+ 3 a dál a děti jsou v pořádku .
A proč?
Příroda je kolikrát moudřejší,než doktoři a není nad to,nechat to na ní samotné. Tam se tak snaží chovat…LÉKAŘI.
Tablety jsou super věc, o to větší záhul pro matku,když nejsou cesty na porod připravené (jasně,zavedeme tabletku,do tří dnů to musí jít a když ne,matka trpí jak zvíře a nakonec skončí pod kudlou),o to víc zbytečných císařů,protože to pak prostě nejde…ovšem pro její pocit,že už podle nějakých datumů a údajů přetáhla tu SPRÁVNOU DOBU" je to asi v pořádku …?
Proboha zamyslete se a začněte poslouchat svá těla a ne čísla
Ja ziji v zahranici a maximum je zde 42+0, pak se vyvolava, ale take zalezi na velikosti plodu. To mi rekl doktor
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.9.11 19:49
Já chodím do Podolí a řikali, že vyvolávají max 41+3, aby se stihlo porodit do konce 42 týdne. Protože ta vyvolávačka může trvat fakt až 3 dny a jeden den císař..Tak snad se mi to po prášku rozjede, když cesty jsou připravené. Moje máma první prášek prospala a po druhém to bylo asi do 2 hodin. Se mnou, takže se malej asi opičí 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ivana1000
4.9.11 19:57
No ono je hlavní si uvědomit, ža zakladatelka založila diskusi proto, že má sama špatný pocit a ne proto, že by jí nervovali doktoři…
Docela by mě zajímalo, jestli se jí to už nějak podařilo vyřešit. 
Co jsem se koukala, tak tady od ní žádný nový příspěvek není. Každopádně jí i mimi moc držím palec 
- Citovat
- Upravit
4.9.11 20:14
já jsem na pilu netlačila a dítě mi mohlo umřít - placenta už byla stará a malý neměl dost kyslíku, takže se nám málem udusil… tady to příroda úplně nedomyslela 
takže pro příště - jakékoliv vyvolávání a cokoliv je lepší, než možnost, že se mi dítě udusí kvůli tomu, že placenta už je stará a nefunguje tak jak má
takže pro příště - jakékoliv vyvolávání a cokoliv je lepší, než možnost, že se mi dítě udusí kvůli tomu, že placenta už je stará a nefunguje tak jak má
berry4 píše:
V zahraničí je normální,že matky rodí klidně 42+ 3 a dál a děti jsou v pořádku .
A proč?
Příroda je kolikrát moudřejší,než doktoři a není nad to,nechat to na ní samotné. Tam se tak snaží chovat…LÉKAŘI.
Tablety jsou super věc, o to větší záhul pro matku,když nejsou cesty na porod připravené (jasně,zavedeme tabletku,do tří dnů to musí jít a když ne,matka trpí jak zvíře a nakonec skončí pod kudlou),o to víc zbytečných císařů,protože to pak prostě nejde…ovšem pro její pocit,že už podle nějakých datumů a údajů přetáhla tu SPRÁVNOU DOBU" je to asi v pořádku …?
Proboha zamyslete se a začněte poslouchat svá těla a ne čísla
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.9.11 20:15
no tak ani v Podolí 41+3 nevyvolávali…
Babe007 píše:
Já chodím do Podolí a řikali, že vyvolávají max 41+3, aby se stihlo porodit do konce 42 týdne. Protože ta vyvolávačka může trvat fakt až 3 dny a jeden den císař..Tak snad se mi to po prášku rozjede, když cesty jsou připravené. Moje máma první prášek prospala a po druhém to bylo asi do 2 hodin. Se mnou, takže se malej asi opičí
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.9.11 21:28
Erol: v tvém případě nešlo jinak postupovat
Holky pravdu máte částečně i vy: ale přiznejme si,že v dnešní přetechnizované době se už všechno řeší automaticky,kolikrát bez ohledu na to,jestli je to správně. Prostě takovej ten sychr,co kdyby. Sama jsem pro změnu zářným příkladem toho,jak doktoři ve vidině 42+0 prostě zahájili porod,aniž by řešili ,co já,jakožto nevědoucí provorodička na to. Prohnali mi tělem oxytocin,vyvolali šílený kontrakce,zahájili otřesnej rychloporod a pak mi rvali násilím dítě z těla.Málem se udusila. Zbytečně. Nic mi nebylo. Malé taky ne. Pl. voda v pořádku,NIC mi neselhávalo . Jen honili datumy a sychrovali se. Kdyby počkali,tak bych SAMA porodila den poté,max. dva. Zpětně jsem si pak uvědomila,že už mi porod pomalinku začínal,přicházely kontrakce.
To je můj náhled na situaci.
Znám maminky,co rodily ještě nějaký den po termínu,přirozeně a všechno v pořádku. Člověk v dnešní době,plném technických vymožeností má tu jedinečnou možnost mít stav miminka i v takovém případě pod kontrolou.Nic se nemá zbytečně přehánět.
Chce to jen občas se spolehnout na intuici,nebo dát šanci přírodě.
Z příspěvku zakladatleky tuším spíš její obavy z postupu jejího gyn. plus termíny,které si spočítala sama,a které oni.
Nevyčetla jsem problémy s dětátkem.
Ovšem doufám,že nás tady všechny převezla a nejspíš už to své mimule drží v náručí. Snad nám dá vědět. 
A která by jste chtěla: doporučuji si stáhnout Orgasmické porody,ten dokument je nádherný. Osvětlil spoustu věcí i mně,vícemamině. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.9.11 23:25
erol píše:
já jsem na pilu netlačila a dítě mi mohlo umřít - placenta už byla stará a malý neměl dost kyslíku, takže se nám málem udusil… tady to příroda úplně nedomyslelaberry4 píše:
V zahraničí je normální,že matky rodí klidně 42+ 3 a dál a děti jsou v pořádku .
A proč?
Příroda je kolikrát moudřejší,než doktoři a není nad to,nechat to na ní samotné. Tam se tak snaží chovat…LÉKAŘI.
Tablety jsou super věc, o to větší záhul pro matku,když nejsou cesty na porod připravené (jasně,zavedeme tabletku,do tří dnů to musí jít a když ne,matka trpí jak zvíře a nakonec skončí pod kudlou),o to víc zbytečných císařů,protože to pak prostě nejde…ovšem pro její pocit,že už podle nějakých datumů a údajů přetáhla tu SPRÁVNOU DOBU" je to asi v pořádku …?
Proboha zamyslete se a začněte poslouchat svá těla a ne čísla
A to jsi měla jen pocit nebo se to vyšetřuje nějak dopředu, jak je na tom ta placenta ? Podle mě to nepoznají dřív ne? Já teda vím o jedný holce, co čekala dvojčata a ta měla špatnou placentu už ve 35.týdnu..Ale přišly na tom až při plánovaném císaři, měla blbej tlak
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.9.11 00:13
až potom… nakonec to skončilo akutním císařem. ale doktor, ke kterému jsem chodila mně pozval na vyvolání po 14 dnech od termínu podle ultrazvuku - a když jsem tam dorazila, tak tam byla jiná doktorka, která mě poslala domů s tím, že se bude vyvolávat kdyžtak až za týden, že jí to přijde ještě brzy…
Babe007 píše:erol píše:A to jsi měla jen pocit nebo se to vyšetřuje nějak dopředu, jak je na tom ta placenta ? Podle mě to nepoznají dřív ne? Já teda vím o jedný holce, co čekala dvojčata a ta měla špatnou placentu už ve 35.týdnu..Ale přišly na tom až při plánovaném císaři, měla blbej tlak
já jsem na pilu netlačila a dítě mi mohlo umřít - placenta už byla stará a malý neměl dost kyslíku, takže se nám málem udusil… tady to příroda úplně nedomyslelaberry4 píše:
V zahraničí je normální,že matky rodí klidně 42+ 3 a dál a děti jsou v pořádku .
A proč?
Příroda je kolikrát moudřejší,než doktoři a není nad to,nechat to na ní samotné. Tam se tak snaží chovat…LÉKAŘI.
Tablety jsou super věc, o to větší záhul pro matku,když nejsou cesty na porod připravené (jasně,zavedeme tabletku,do tří dnů to musí jít a když ne,matka trpí jak zvíře a nakonec skončí pod kudlou),o to víc zbytečných císařů,protože to pak prostě nejde…ovšem pro její pocit,že už podle nějakých datumů a údajů přetáhla tu SPRÁVNOU DOBU" je to asi v pořádku …?
Proboha zamyslete se a začněte poslouchat svá těla a ne čísla
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.9.11 09:46
Koukám,že malej je na světě,žádný hororový váhy nad 4 kg se neuskutečnily,tak co mamko? Jak to nakonec šlo? 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.9.11 17:18
Tak už doma
Ahoj holky,
tak jsme konečně doma. Nakonec jsem to nechala přes ten víkend a čekala až do toho pondělí k doktorovi. Doktor kroutil hlavou, že ještě jsme celý - už několik týdnů mi tvrdil, že to vypadá na porod. Opět mi udělal Hamiltna a zeptal se, jestli už teď jako chci poslat do porodnice. Samozřejmě, že já měla pobalenou tašku v autě, tak jsem kývla, jen abych věděla, že malej je prostě pod dozorem.
V pondělí jsme teda nastoupili do porodnice, monitor OK, ale nad ultrazvukem jeden doktor kroutil pořád hlavou, pak mi pro jistotu dělal ultrazvuk ještě jeden jeho kolega a shodli se, že je potřeba vyvolávat, že malej má dost velkou hlavičku. Odhad na ultrazvuku v den nástupu do porodnice 3500g. Takže jsem se trochu zlidnila, že to nebude takovej drasťák, jak jsem si myslela. Jen mě vykolejilo to, že se zaobíraj pořád tou hlavičkou. Začli mi píchat nějaký přípravný injekce k porodu, začali zavádět tablety, několikrát zopakovali hamiltna. Pořád nic, akorát jsem byla rozmrzelá, rozbolavělá a unavená.
Ve středu 7. září mi v 7:10 doktor píchnul plodovku a řekl, že uvidíme. Zavolala jsem tomu svýmu, ať teda za mnou na hekárnu přijede, ještě s úsměvem jsem mu do telefonu řekla, ať vezme karty, že už mi hrabe a potřebuju myslet na něco jinýho. Petr dorazil, dostalo se jen na 4 hry prší a doktor opět přilítnul, že se nic neděje. Začli mi dávat oxi… To už jsme karty nehráli, protože se to nedalo. Několikrát se tam ukázal doktor, vždycky konstatoval, že se neotvírám a zase mi na oxi přidal.. V 11 hodin primář usoudil, že 2 prsty na porod vážně nestačí a že pokud ve 12 neuvidí změnu, tak to ukončí císařem. V tu chvíli jsem byla šťastná, že mě to vysvobodí z těch bolestí, který byly ke konci už fakt k nevydržení. Kontrakce stále nepravidelný někdy po necelý minutě, někdy naštěstí až skoro po dvou.
Ve 12 přišel primář a další doktor.. Zase mě okoukli a řekli, že to prostě nepůjde a nic se nemění. Zacévkovali mě a začli připravovat sál.
Do týhle doby to ještě šlo. Jenže ve chvíli, kdy já byla už zacévkovaná, tak přilítla nějaká sestřička a hulákala, že nemá papíry o otcovství, že malej bude muset mít jméno tedy po mně. Vzhledem k tomu, že už jsem jim tam dávala druhou kopii, protože tu první taky potratili tak jsem na ní zvýšila hlas, že „jako jak není, když tu už mají dvě“ a sestřička se jen zakabonila a řekla, že prostě si to budeme muset vyřešit později přes úřady, že jsme to tam donést asi nemohli, když to tam nemají. No odcházela jsem na sál zničená, naštvaná a smutná, že další věc nebude podle nás. Mimochodem, už v srpnu jsem si sepisovala porodopis, kterej tam taky neměli.
Na sále mě položili na stůl a začlo se s přípravama. Doktoři a všichni okolo, jako by nevěděli, že tam jsem. Nikdo se mnou nepromluvil ani slovo a bavili se o provozních věcech nemocnice (očividně je tam ten den někdo z vedení naštval). Najednou slyším, jak jiná sestřička houkla na doktory, že mi mají vyřídit, že nějaký papíry se teda přece jen našli. Takže jsem se trochu zklidnila… Opět jsem zopakovala, že chci, aby tatínek mohl být při vyšetření malýho a aby si ho podepsal - všichni mě ujistili, že určitě to tak bude. Dokonce mi přišlo, že to říkají docela protivným hlasem - takovým tím stylem: VŠAK UŽ O ŘÍKÁTE PO NĚKOLIKÁTÉ!
Jednoho doktora osvítilo (asi si uvědomil, že se jde teda „rodit“ ) a zeptal se kolegy,jestli je tu někdo z dětského, aby mohli začít. Odpověď, že ne a neví, kde zase vězí mě opět rozhodila, ale ne na dlouho - v ten moment mě uspali.
Po probuzení následovala největší bolest, kterou jsem kdy zažila- Kňučela jsem, že to enormě bolí a myslela jsem že umřu (zapomněli mi něco píchnout na bolest). Poškrábali mi navíc dost krk, když mi zaváděli ten klump na dýchání – takže jsem si užila i dost hnusnej kašel a se zašitým břichem nic moc. Na otázku, co malej a jestli je v pořádku mi všichni řekli, že neví. A nevědělo se dost dlouho… Já jsem nemohla vstát, kňučela jsem pořád bolestí, Petr pořád nikde a já jsem si představovala nejrůznější kritický scénáře. Těch několik desítek minut bylo hrozných - Petr nikde, nikdo ze sestřiček, které se občas stavěly taky nic o malým nevěděly, jen se každá podivila, že mi ještě nikdo nic nepíchnul (asi každá spoléhala na to, že to udělá někdo jiný).
Pak Petr dorazil (nikdo mu neřekl, že už jsem na pokoji přestože se prý pořád ptal) … poprvé jsem se dozvěděla, že malej je v pořádku a že ho mají na novorozeneckým. Petr samozřejmě u jeho vyšetření přítomnej nebyl, ani si ho nepodepsal, jak jsem si přála (přestože jsme přítomnost otce u porodu platili). Takže teď už zbývalo jen dokopat někoho, aby mi něco píchli. Nějaká sestřička se „smilovala“ a něco mi píchla. Nic to neudělalo, každopádně přilítnul doktor a seřval jí na dvě doby, že co si dovoluje mi něco píchat, když jí nikdo neřekl co (naordinovala mi to sama). Prostě nemohli najít zprávu ze sálu, takže proto to trvalo a nakonec se jedna sestra rozhodla teda sama, aniž by se někoho zeptala. Následovaly hodiny bolestí protože jsem musela čekat až mi tedy budou moci píchnout to správný - až vyprchá to, co mi ta sestra píchla. No děs, pak už to šlo… Bolelo to, ale šlo to
Skoro až v 5 odpoledne mi konečně přinesli malýho - řval hlady (Narodil se ve 12:35) prďousek můj, byl zdravej, krásnej a ubrečenej. Hned se přisál a hltal jak o život. Byla jsem sice ještě dost oblblá, ale byl to nádhernej pocit – takový malý stvoření a celý jenom naše. Já brečela, Petr brečel prostě paráda.
Do druhého dne do večera jsem malého u sebe neměla. Měli ho na novorozeneckém a vozili mi ho na kojení. Zajímavý je, že mi často tvrdili, že spí – a proto mi ho vozili někdy až po 6 -7 hodinách. Na otázku, jestli nemá hlad mi bylo řečeno, že ne – je prý zlatej a mám být ráda. Když už jsem byla schopná chodit, tak jsem si tam došla pro něj sama – malej samozřejmě řval na celý kolo hlady. Byl celej uřvanej a rudej vzteky. Sebrala jsem kluka s tím, že jsem schopná se o něj už postarat sama. Od tý doby jsme byli spolu
V sobotu nám dětská lékařka (kterou jsem za celou dobu od středy viděla poprvé) řekla, že malej má všechna vyšetření, že co se týká jeho, tak můžeme domů. Na otázku jaká vyšetření s jakým výsledkem mu dělali mi nikdo neodpověděl. Přestože mi tvrdili, že vyšetření vechna tedy už má, tak druhý a další den mu dělali další tři vyšetření. Když jsem se divila, proč mu je opakují, tak nikdo ze sester nevěděl. Jedna na mě byla i protivnější, že asi je kluk nemá, když mu je dělají – že jinak by mu je asi nedělali, kdyby je měl. Doktorka samozřejmě k nesehnání. Děs
To už jsem začla být dost nervní, všichni a všechno mě vytáčelo a nervovalo. Takovej bordel v papírech, hrůza. Doslova jsem počítala hodiny do odjezdu a spekulovala nad tím, jestli na sebe nepodepíšu revers a nepojedu v klidu domů. Nakonec jsem to tam do úterý vydržela – na vizitu přišel nějakej jiný doktor a pustili mě. Byla jsem šťastná – a jelo se konečně domů.
Propouštěcí zprávu na sebe jsem vůbec neviděla – prý jí tam už nemají, posílají jí ihned mýmu doktorovi. A kopii prý nemají. Z propouštěčky malýho jsem se dozvěděla, že údajně měl po porodu nějakou krevní podlitinu, o který mi nikdo neřekl. A musím říct, že žádný podlitiny jsem si nevšimla, každopádně to tam měl napsáno a nikdo se mi neuráčil něco říct.
Suma sumárum - jsme konečně doma. Malej má převrácenej režim, takže noci nám skoro celý probrečí, přes den jsem ráda, že se tu hodinku dvě vyspím. Nevím kde jsem četla, že novorozenec spí i dvacet hodin denně ten náš by nejraději byl pořád vzhůru. Už pomalu potřebuju sirky do očí a Petr, ten se snaží, jak může – ale už je taky viět, že je hodně vyčerpanej. A porod? S odstupem času si říkám, že ty hodiny bolestí za to stály. Po probuzení to byl teda silnej kalibr a říkala jsem si, že už nikdy – ale dalo se to vydržet, dnes je to 12 dní od porodu a dá se to. Jen mě mrzí, že NIC nebylo tak jak jsem si představovala, skákání na míči, sprcha, vana, chození, podepsání miminka i brzké kojení, ale hlavně ten bordel v papírech. Prostě všechno jinak a můžu říct, že rodit v Žatci už asi nikdy – těch pár hodných sestřiček mi úsudek už nezmění. No, ale hlavně, že jsme zdravý…
Holky, omlouvám se, že píšu až teď, ale byla jsem ráda, že se při malým stihnu trochu prospat, vysprchovat a dojít na záchod : ) Ještě že mám v mrazáku předvařeno, nebo bychom umřeli hlady
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.9.11 17:56
Řvu tady jak malá mána. Holka zlatá,to snad nejni možný,co vám to udělali? Prosímtě kde jsi to rodila? Vždyt´to jsou postupy jak ta cara klacka 
Jsi skvělá,že to bereš tak dobře,máš vše už za sebou,vydrž,ono se to s malinkým urovná. Kdyby jsi potřebovala radu,napiš,všechno se dá vyřešit.
Moc držím pěsti
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.9.11 18:17
Rodili jsme v Žatci - původně se mi tam vůbec nechtělo, dřív měla nemocnice dost špatnou pověst, ale je to pár let, co porodnici zrekonstruovali a všichni do mě šili, že je to tam o hodně lepší, že si to maminky moc chválí a že by se mi tam taky líbilo.
A protože na Kadaň, kde jsem chtěla rodit původně jsme měli silnici rozkopanou a plnou objížděk, tak jsem řekla, že teda prubneme Žatec. Pravdou je, že to tam mají nádherný - rekonstrukce se jim vážně povedla, všude plno barviček a obrázků, ale ten bordel v papírech alespoň u mě měli strašnej.
Teď už to taky beru v klidu, ale v porodnici, když mi malej usnul, tak jsem řvala jak želva. Řvala jsem, že porod nedopadl tak „hezky“, jak jsem si představovala. Sice jsem chtěla normálí porod, ale císaře jsem měla teda značně zidealizovanýho. Ale je fakt, že kdyby mi píchli to co měli, tak bych na to tak hnusně nevzpomínala. Těch pár hodin po probuzení jsem byla protivná až na půdu a to je ještě slabý slovo. Obdivuju Petra, že tam se mnou byl, nechal si mačkat ruku, kterou má po operaci (takže to muselo asi taky bolet) a nechal si i nadávat - a neřekl ani slovo. Bez něj by tam bylo o hodně hůř.
Ořvala jsem i to, že si Petr toho našeho prcka nepodepsal, i když jsem to pořád opakovala a všichni mě ujištovali, že to tak bude. Těšila jsem se na to, jak bude hrdě vyprávět, jak si ho podepsal přes celý tělíčko. V těhotenství totiž všude rozhlašoval, že až se narodí, tak ho podepíše fakt důkladně, aby nám ho nikdo nevyměnil a byli jsme domluvený, že po porodu zůstane celou dobu s ním, aby tam nebyl sám.
No prostě nic nedopadlo, jak jsme chtěli. Hlavně, že ten náš klučina je zdravej, hlavičku má úplně normální, jen má výraznější dolní čelist po tatínkovi, takže asi to je na tom ultrazvuku tak mátlo.
Je zdravej, to je hlavní. Zdravej, vytouženej.. a náš
Pokud někdy nějaký příště bude, tak doufám, že to dopadne úplně jinak a budu na to lépe vzpomínat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Porod v 38tt a indikovaný císařský řez
- 15.03.25
- Anonymní
Očistky po porodu
- 25.02.25
- Anonymní
Indukce nebo sekce?
- 30.01.25
- MAVISO
Máš určitě částečně pravdu. Příroda je skutečně mocná. Ale funguje v ní něco, jako přirozený výběr. Tzn. kdyby se vše nechalo jen na přírodě, tak spousta z nás vůbec neotěhotní, další těhulky miminko nedonosí a další miminka se narodí mrtvá, nebo nepřežijí ani mimi ani rodička … Těžko říct, kam patří temhle případ
Toliko můj pohled…