Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
promin za uprimnost ale to.si mela.hlavne rict doktorovi a jestli si to rekla a on prezto ti to dal tak vi proc. mohl ti klidne napsat neco jineho kdyby to vedel.
nechci aby to vyznelo hnusne.
Gladys - jen jsem jednou zkoušela, jestli třeba nezjistí, že se dá dělat plno jiných věcí, zrovna jsme se stěhovali, takže jsem potřebovala umýt nový byt, měla jsem ji v lehátku u sebe, mluvila jsem na ni, jen jsem jí nevěnovala 100% pozornost, vydržela řvát 4,5 hodiny, a to jsme s mou maminkou si dělaly přestávky, abychom se jí na 100% věnovat mohly…
Asi jsem špatný mateřský materiál…
marieondatra píše:
promin za uprimnost ale to.si mela.hlavne rict doktorovi a jestli si to rekla a on prezto ti to dal tak vi proc. mohl ti klidne napsat neco jineho kdyby to vedel.
nechci aby to vyznelo hnusne.
Máš naprostou pravdu, až tam za 14 dní půjdeme, taky mu to řeknu, je to neurolog, když mi to předepisoval, tak jsem to nevěděla, až doma z příbalového letáku… Málem mě švihlo.
verim ze za nejakou dobu si na to jen letmo vzpomenes. bude to dobre.
libi se mi pristup Gladys kdyz to nejde tak to nejde. preji plno sil.
Silky123 píše:
Gladys - jen jsem jednou zkoušela, jestli třeba nezjistí, že se dá dělat plno jiných věcí, zrovna jsme se stěhovali, takže jsem potřebovala umýt nový byt, měla jsem ji v lehátku u sebe, mluvila jsem na ni, jen jsem jí nevěnovala 100% pozornost, vydržela řvát 4,5 hodiny, a to jsme s mou maminkou si dělaly přestávky, abychom se jí na 100% věnovat mohly…Asi jsem špatný mateřský materiál…
No ale tos jí toho navalila děsně moc najednou, je zvyklá na něco a najednou to bylo úplně jinak. Musíš začít polehounku a vytrvat, za jedno odpoledne se nic nenaučí. Myslím, že první krok je dojít si na záchod, když já potřebuju. Najíst se a napít, když potřebuju, jsou to všechno krátké časové úseky, chleba s máslem zbaštim za minutu až dvě, ale nebudu ho jíst jednou rukou, zatímco bych na druhý měla dítě, sednu si na židli a žvejkám a povídám, dělám opičky, ale on je v ohrádce nebo lehátku.
Podle mě jsi z toho všeho moc vyděšená, dítě máš náročné, o tom žádná, ale zkrátka když to nejde, nestrhám se vkůli miminu.
Já to beru tak, že dřív průměrná ženská z pracovní třídy neměla nějakou „dovolenou“. Zkrátka měla děti a přitom pracovala, buď měli nějaký zvířata na venkově, zahradu, barák, další děti nebo ve městě dělala nějaké řemeslo. A my svým dětem věnujeme podle mě přemíru pozornosti, která jim v konečném důsledku může až škodit.
marieondatra píše:
verim ze za nejakou dobu si na to jen letmo vzpomenes. bude to dobre.
libi se mi pristup Gladys kdyz to nejde tak to nejde. preji plno sil.
Děkuji, teď se miminka budí, když ji vypadne dudlík, opře se nohama o matraci a vzteky se napruží… Vypadá to, jako když ji něco bolí, dám ji dudana a je to v pořádku…
Gladys píše:Silky123 píše:No ale tos jí toho navalila děsně moc najednou, je zvyklá na něco a najednou to bylo úplně jinak. Musíš začít polehounku a vytrvat, za jedno odpoledne se nic nenaučí. Myslím, že první krok je dojít si na záchod, když já potřebuju. Najíst se a napít, když potřebuju, jsou to všechno krátké časové úseky, chleba s máslem zbaštim za minutu až dvě, ale nebudu ho jíst jednou rukou, zatímco bych na druhý měla dítě, sednu si na židli a žvejkám a povídám, dělám opičky, ale on je v ohrádce nebo lehátku.
Gladys - jen jsem jednou zkoušela, jestli třeba nezjistí, že se dá dělat plno jiných věcí, zrovna jsme se stěhovali, takže jsem potřebovala umýt nový byt, měla jsem ji v lehátku u sebe, mluvila jsem na ni, jen jsem jí nevěnovala 100% pozornost, vydržela řvát 4,5 hodiny, a to jsme s mou maminkou si dělaly přestávky, abychom se jí na 100% věnovat mohly…Asi jsem špatný mateřský materiál…
Podle mě jsi z toho všeho moc vyděšená, dítě máš náročné, o tom žádná, ale zkrátka když to nejde, nestrhám se vkůli miminu.
Já to beru tak, že dřív průměrná ženská z pracovní třídy neměla nějakou „dovolenou“. Zkrátka měla děti a přitom pracovala, buď měli nějaký zvířata na venkově, zahradu, barák, další děti nebo ve městě dělala nějaké řemeslo. A my svým dětem věnujeme podle mě přemíru pozornosti, která jim v konečném důsledku může až škodit.
To si piš, že jsem vyděšená, jako prvorodička o to víc. Víš, mě nastartovalo hned po porodu to, že blila až se dusila a byly jsme hospitalizované v nemocnici, pak už jsem se bát nepřestala…
Pročítám si všechny příspěvky, jsem moc ráda, že jsem na tuto diskuzi narazila. Dítko usnulo a jsem tak unavená /vůbec ne z Vánoc, ale psychicky/. Manžel se chystá na půlnoční a mě ani nebaví koukat na televizi. Proč to píšu, abych se možná vypsala, ale taky proto, že mi připadá, že mám hodně náročnou dceru, bude jí 2,5 roku a je neskutečně vzteklá poslední dobou, tak šíleně nám hraje na nervy, zkouší zkrátka co vydržíme, držíme se s manželem jak to jde, ale mám pocit, že už ani spolu nefungujem /únavou/, pomáhá mi s domácností, dceři se věnuje, ale je to mazec. Naprosto chápu jak ti je, já to poznávám až nyní u většího dítka a snad mě drží zatím jen to, že si říkám, že bude líp.
DRŽ se, věř, chápu jak se cítíš!!!!
Bavorov píše:
Pročítám si všechny příspěvky, jsem moc ráda, že jsem na tuto diskuzi narazila. Dítko usnulo a jsem tak unavená /vůbec ne z Vánoc, ale psychicky/. Manžel se chystá na půlnoční a mě ani nebaví koukat na televizi. Proč to píšu, abych se možná vypsala, ale taky proto, že mi připadá, že mám hodně náročnou dceru, bude jí 2,5 roku a je neskutečně vzteklá poslední dobou, tak šíleně nám hraje na nervy, zkouší zkrátka co vydržíme, držíme se s manželem jak to jde, ale mám pocit, že už ani spolu nefungujem /únavou/, pomáhá mi s domácností, dceři se věnuje, ale je to mazec. Naprosto chápu jak ti je, já to poznávám až nyní u většího dítka a snad mě drží zatím jen to, že si říkám, že bude líp.DRŽ se, věř, chápu jak se cítíš!!!!
Děvče, tak do 2,5 let to nedám ani náhodou, klobouk dolů, jsi statečná žena ![]()
A děkuju, víš, je to o to těžší, že je kolem mě asi osm miminek a holky se scházejí, cvičí s miminkama, chodí na výlety, hrají si spolu a tak, to nejde, zkusila jsem to jednou a skončilo to tak, že kamarádka se obsluhovala sama a já jsem chovala a chovala, přes řev jsme se moc neslyšely…
nemuže být zdravotní problém ? myslím tím reflux, alergii na bílkovinu a tak.
Silky123 píše:Bavorov píše:
Pročítám si všechny příspěvky, jsem moc ráda, že jsem na tuto diskuzi narazila. Dítko usnulo a jsem tak unavená /vůbec ne z Vánoc, ale psychicky/. Manžel se chystá na půlnoční a mě ani nebaví koukat na televizi. Proč to píšu, abych se možná vypsala, ale taky proto, že mi připadá, že mám hodně náročnou dceru, bude jí 2,5 roku a je neskutečně vzteklá poslední dobou, tak šíleně nám hraje na nervy, zkouší zkrátka co vydržíme, držíme se s manželem jak to jde, ale mám pocit, že už ani spolu nefungujem /únavou/, pomáhá mi s domácností, dceři se věnuje, ale je to mazec. Naprosto chápu jak ti je, já to poznávám až nyní u většího dítka a snad mě drží zatím jen to, že si říkám, že bude líp.DRŽ se, věř, chápu jak se cítíš!!!!Děvče, tak do 2,5 let to nedám ani náhodou, klobouk dolů, jsi statečná žena
A děkuju, víš, je to o to těžší, že je kolem mě asi osm miminek a holky se scházejí, cvičí s miminkama, chodí na výlety, hrají si spolu a tak, to nejde, zkusila jsem to jednou a skončilo to tak, že kamarádka se obsluhovala sama a já jsem chovala a chovala, přes řev jsme se moc neslyšely…
Možná jsem to špatně napsala, ale já to prožívám poslední asi 3 měsíce, do roka jsem nevěděla, že mám dítě, bylo to zlatíčko, mezi rokem a půl strašně náročná, jak nebyla 100% zabavená, konec, kňučení jen, ale neřvala mi moc. A teď ten vztek a už říkám i horor občas. Vím, že když usne, tak se mi trochu uleví, ale ta úvana je nepopsatelná. Navíc jsme na malou s manželem skoro sami, příbuzenstvo se nemá k hlídání, takže i o to je to pro nás náročnější…
marieondatra píše:
nemuže být zdravotní problém ? myslím tím reflux, alergii na bílkovinu a tak.
Reflux nám na gastru vyloučili, alergii asi máme, proto jsme na Neocate mlíku, víc už asi nic…
Bavorov píše:Silky123 píše:Možná jsem to špatně napsala, ale já to prožívám poslední asi 3 měsíce, do roka jsem nevěděla, že mám dítě, bylo to zlatíčko, mezi rokem a půl strašně náročná, jak nebyla 100% zabavená, konec, kňučení jen, ale neřvala mi moc. A teď ten vztek a už říkám i horor občas. Vím, že když usne, tak se mi trochu uleví, ale ta úvana je nepopsatelná. Navíc jsme na malou s manželem skoro sami, příbuzenstvo se nemá k hlídání, takže i o to je to pro nás náročnější…Bavorov píše:
Pročítám si všechny příspěvky, jsem moc ráda, že jsem na tuto diskuzi narazila. Dítko usnulo a jsem tak unavená /vůbec ne z Vánoc, ale psychicky/. Manžel se chystá na půlnoční a mě ani nebaví koukat na televizi. Proč to píšu, abych se možná vypsala, ale taky proto, že mi připadá, že mám hodně náročnou dceru, bude jí 2,5 roku a je neskutečně vzteklá poslední dobou, tak šíleně nám hraje na nervy, zkouší zkrátka co vydržíme, držíme se s manželem jak to jde, ale mám pocit, že už ani spolu nefungujem /únavou/, pomáhá mi s domácností, dceři se věnuje, ale je to mazec. Naprosto chápu jak ti je, já to poznávám až nyní u většího dítka a snad mě drží zatím jen to, že si říkám, že bude líp.DRŽ se, věř, chápu jak se cítíš!!!!Děvče, tak do 2,5 let to nedám ani náhodou, klobouk dolů, jsi statečná žena
A děkuju, víš, je to o to těžší, že je kolem mě asi osm miminek a holky se scházejí, cvičí s miminkama, chodí na výlety, hrají si spolu a tak, to nejde, zkusila jsem to jednou a skončilo to tak, že kamarádka se obsluhovala sama a já jsem chovala a chovala, přes řev jsme se moc neslyšely…
Tak to jsme na tom asi stejně, mám nesmírně hodné tchánovce, ale mají dost jiné představy o výchově, když byly Váje asi dva měsíce a byla hysterická, tak tchýňka navrhovala studenou sprchu, nebo zavřít dveře a jít pryč… To já prostě neumím, dělat někomu bolest, tak to u malé vnímám, že bych jí udělala ještě hůř…
Děkuju, je to moudré