Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Silky, vím, jak se cítíš, mám doma něco podobného. Syn (4. měsíce) od narození vyžaduje neustálou pozornost, nic ho nebaví, hračky si prohlíží, jen když jsem u něj. Když nemá, co chce, chytá hysteráky a vydrží řvát opravdu dlouho. První tři měsíce jsem nemohla na záchod, najíst se, vysprchovat. Manžel má často noční a nemohl mi pomoct. Malej spí podobně jako tvoje dcera, stačí mu tak 9-10 hodin, dneska třeba jen osm, přes den 2× 20 minut a chvíli v kočáru. Byli jsme u pediatra i neurologa a bylo mi řečeno, že některé děti prostě spí míň.
Snažila jsem se synovi maximálně věnovat, pořád ho nosit a zabavovat. Za pár týdnů jsem zhubla dvanáct kilo a začala jsem přicházet o mlíko. Navíc má syn ve čtyřech měsících skoro osm kilo a do nosítka nesmí kvůli problémům s krční páteří. Může jen klubíčkovat. Takhle to dál nešlo a tak jsem si řekla, že v rámci udržení kojení a svého zdravého rozumu si musím vyhradit čas na svoje základní potřeby, hlavně na jídlo. Pokaždé, když jdu od něho pryč a začne brečet, opakuju si, že to dělám pro něj, trochu pláče je pořád dobrá cena za možnost kojit. Opakuju si: jsem dobrá máma, mám náročné miminko, a abych se o něj mohla dobře postarat, musím se postarat i o sebe.
Maminky holky,
děkuju vám, opravdu mi to přečtení pomohlo.
Víte, já už jsem psychicky na dně, protože když Vája ječí, nepopadá dech a já mám co dělat, abych ji unesla (lukuje, vzpíná se, nožičkama se opře o podložku a vypne se celá), takže jsem vyřízená.
Včerejší noc jsme spali u tchánovců, můj tchánek je tvrdá povaha, v tom nejlepší slova smyslu, když dneska začala Vája hysterčit, tak jsem ji na chodbě strčila do kočárku a houpala, broukala, hladila, kodrcala, nic nepomáhalo, už jsem zase natahovala, on za mnou přišel, vystrčil mě do obýváku a statečně 15 minut drncal, dokud nezabrala (sice jen na 20 minut, ale bylo TICHO). Je fajn, ikdyž spolu v pár věcech nesouhlasíme, je fakt prima. Říká mi, že jsem hrozně hodná a že bych ji už měla nechat vyhysterčit, vyvztekat. Jenže já na to nemám povahu.
Prostě jsme celé dva dny nosili - já, tcháníci, manža. Nejvíc vydržel tcháník, je to veliký chlap s velkou silou, hojdal, držel, pomáhal s přebalováním.
Tchýňka taky bezva, ale jsme konstitučně tak nějak obdobně, takže po deseti minutách nám Vája pomalu vypadává z ruky…
Ke všemu mi Vája začala zase blít, občas obloukem, nebo tři hodiny po jídle, takže hysterický a ublitý dítě - prostě už mám občas touhu být v blázinci na samotce…
Budu se těšit na vaše další rady, tipy, názory - DĚKUJI VÁM!!!! ![]()
máš můj obdiv,já bych byla ve cvokhausu ![]()
Když jsem měla malé já,byli jsme přestěhovaní v cizím městě,manžel jezdil pracovně pryč a já tady nikoho neznala.Malý mi do 10 měsíců permanentně řval a řval a protože jsem na to byla sama,skončila jsem z vyčerpání na antidepresivech.Teď jsem těhu po 11 letech znova a doufám,že se mi narodí klidné dítě ![]()
Silky, drž se a bud ráda, že máš tak chápavé tchánovce. Já jsem k tomu stresu co jsem měla s miminkem ještě poslouchala od obou chytré řeči, že si za to můžu sama, že jsem ho naučila se chovat, pak když byl starší, že jsem na něj měkká a že mu mám dát na pr..l ( radil tchán ). Ty řeči mi teda nepřidaly.