Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Ahojte holky, máme od včerejška takový problém. Dneska ráno můj vstal dřív i smalým a říká mu, kde je maminka a on začal volat.. Jano, Jano, jano. Celý den to dnes říká.
Samozřejmě, jsem dostala já, že jsem ho něco učila, ale tak člověk ví, že rodina vás oslovuje jménem. Takže s tím se nedá tak nic dělat.
Jak reagovat.. Já v šoku jsem se začala divit a smat - což je kravina, ale byl to šok, kyž na vás dítě začne jménem a můj mě vynadal, že se nesmím smát, že nám bude říkat jménem.. Takže už žádný smích, ale co s tím, je to celý den…
Bude mu v prosinci dva roky .. Nechci dopadnou jako švagrová, kde malá říkala otci Dane ty chlastal - 3 roky. Je pravda, že co nechceme, aby dítě říkalo, tak před ním neříkat, ale co s oslovováním jménem
Ahoj u nás je to podobné, s manželem si říkáme jmény a malý to slyší, tudíš nás tak oslovuje. Myslím, že je to normální a oni za chvíli zas budou říkat maminko a tatínku. Musíte si říkat navzájem mámo a táto.
U nás je to taky tak. Kuba nám občas řekne jménem, ale dělá si z toho sradnu.
Já to moc neřeším, protože to je prostě období. Manžel to řeší a nadává mi, když mu říkám jménem před ním.
Taky jsme do říkali. ![]()
Ahojík, neboj to ho přejde, on za chvíli pozná, že jménem ti může říkat každý, ale „maminko“ jen on
Syn to zhruba v tomto věku taky zkoušel, řekla bych že nejlepší je to nekomentovat, neřešit, neopravovat. Když si toho nebudete všímat přestane ho to bavit. ![]()
Můj málem vytetěl z kůže
že jsem ho to naučila, že nám bude říkat jméne,, sprdl mě jak malé děcko ![]()
Tak snad máte pravdu nebudu to řešit a uvidíme.. mám jednoduché jméno, dobře se mu to říká
Ahoj,můj syn mi taky zkouší říkat jménem,a smějeme se tomu.ono to opravdu přejde samo.vlastní zkušenost.synovec dokonce takhle říkal švagrový rok,to už jsme docela taky říkali,že ho mají opravovat,ale on to najednou přestal a zase se vrátil k mamince
.
Naše Terka to taky zkouší, ale v žertu. Pořád jsme jí dokola vysvětlovali - že tatínek není pro ni Radek a já Martina, ale tatínek a maminka. Chvilku to trvalo, ale jménem nám neříká
. Jen když si hrajeme - ale to fakt vidím, že si je toho vědoma a že čeká co my na to
.
Navíc myslím že to Tvůj manžel zbytečně hrotí
, protože tohle dělá většina dětí.
mája tříletá mi taky řekne jménem ((-: většinou, když jí „ignoruju“ tak přitvrdí a začne mě volat ((-: jménem ((-:
No a ještě pro pobavení. Jmenuji se Michaela, všichni mi říkají Míšo. Bohužel syn i ostatní malinké děti to vyslovují Píšo, někdy je tam slyšet i to Č.Takže si dovedete představit, jak lidi čuměli když mě tak synáček oslovil. Chudák vypadal jak sprosťák a já jak kravka co ho to učí ![]()
mishka2 píše:
No a ještě pro pobavení. Jmenuji se Michaela, všichni mi říkají Míšo. Bohužel syn i ostatní malinké děti to vyslovují Píšo, někdy je tam slyšet i to Č.Takže si dovedete představit, jak lidi čuměli když mě tak synáček oslovil. Chudák vypadal jak sprosťák a já jak kravka co ho to učí
Teri se v roce naučila od babi říkat „špička“ - ale neuměla „š“ a „k“
taky to bylo veselý, slyšet tohle slovo z její pusy - mezi lidmi
.
Je to úplně normální, nás to teda zatím čeká, ale od všech kamarádek co mají už dítko větší jsem slyšla, že jim děti taky říkají jménem místo mámo a táto. S tím se holt nedá asi nic dělat a by ti zase všichni říkali mami/tati? to je dost na hlavu, takže ho to určitě přejde.
Jejda, to je ale normální, když na tebe jeden den ani ne dvouleté dítě volá jménem, fakt to neznamená, že ti tam bude říkat už navždy. Jako to bych ale vůbec neřešila, Majda naopak ví, jak se jmenuje maminka, tatínek, teta, strejda, babička, děda=) prostě všichni. Já a chlap si před ní normálně říkáme jménem.
Tzn - Peti, podej mi to a to, ale Majdě bych řekla - Řekni tatínkovi, ať…
Taky občas řekne jménem - spíš Petrovi, protože já na něj volám mnohem častěji, než on na mě=) Takže stojí u okna a volá - Píťooo
, ale jako doteď mě nenapadlo to řešit.
To je dobrý, naše Verča chvíli říkala tátovi brouku
Ale přešlo to samo.
Myslím, že je to hodně individuální, Spíš zkouší, co mu projde a co ne.
Moji rodiče si říkali jménama a nás s bráchou nikdy nenapadlo jim říkat jménem… ani pokus…to mám potvrzené.
A ani Kristýnka nám nikdy neřekla jménem, přesto že my jsme si nikdy neříkali mami, tati. A totéž u manžela s jeho první ženou a dcerou.
Mě spíš přijde divné, že bych si kvůli tomu musela říkat s maželem „taťko, mamko“
![]()
Ne, fakt se toho neboj, nebude to říkat pořád
.