Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Anonymní píše:
Jsem už unavená z děti, respektive ze starší dcery. V unoru jí budou 3 roky, máme ještě 5ti měsíční mimimko.
Vždy jsem razila výchovu s ohledem na dítě. Starší dceru (ani mladší) jsem nikdy nenechala vyplakat, nikdy jsem ji nedala na zadek, nikdy jsem ji do ničeho nenitila. Trpělivě a láskyplně jsem se snažila vždy vyhovět jejím potřebám a když něco opravdu nešlo, vysvětlovala jsem a snažila se vždy volit takovou možnost, aby neplakala.
BByly vždy strašně hodná, do dvou let zlatíčko, pak se to zlomilo a začala mě zkoušet - nebude se oblékat, nepůjde spinkat, teď nebude papat, teď chce takové punčochacky, teď takové tričko, teď půjde spinkat s autem, teď bez auta atd… já ji to vlastně vše v nejlepší víře tolerovala, že se přeci rozvíjí, že má fantazii takové konkrétní potřeby. Narodilo se druhé miminko a já prostě kolikrát nemám čas s ní "diskutovat " o tom, jaké si teda vezmeme punčochacky a zda půjdeme spinkat teď anebo až za chvili…potřebuji nastavit nějaký režim, který bude platit a fungovat, jenže mi to opravdu nejde
Nejhorší je usínáni. Přes den neusne, ale je pak strašně protivná, vymýšlí strašné kraviny. Kdyby aspoň v 19h usla a byl by klid, ale ona dříve než v 20:30 stejně neusne ať se děje, co se děje.
Jediná má možnost denního spánku pak je uspat je (obě i s mimi ) v autě - vím, že všem přijdu jako blázen, ale když jsem s nimi sama, nemám jak jinak to udělat, protože prostě nemám možnost ležet se starší hodinu v pokojíčku a číst pohádky a dělat že spím, než zabere. Mimimko, když spí, vydrží max 40min v postýlce, jinak se budí. Jo, v kočárku vydrží i 2h v kuse když se jezdi…
No, závěr toho všeho je ten, že prostě od rána, kdy se holčičky budí, miminko cca v 6h, starší cca v 8h, do večera, kdy konečně spí obě, průměr 22h, nedělám nic jiného než jsem jim k dispozici.. i když je teda uspim v tom autě, starší prenesu do postele a spí, ale mimimko se probudí zpravidla tím jak zastavím a vypnu motor. Přes den ve stejnou dobu prostě nespí a když, je to otázka minut. Jinak je mám stále u sebe, při jídle, při mé osobní hygieně, při úklidu domácnosti, prostě pořád. Snažím se jím věnovat, denně chodíme na procházky, se starší se snažím kreslit, skládat, stavět puzzle, když malá spinká. Když je vzhůru, hraju si s oběma zároveň- stavíme leží, malá pozoruje, ukazujeme mimi zvířata atd. Starší mi "pomáhá " s přípravou jídla, s úklidem, vencime spolu pejsky, prostě stále něco vymyšlím, když už nemůžeme jít ani do žádné hernicky/dětského koutku… V noci se mi miminko stále často budípřipadám si strašně unavená a tak že za celý den obstarávámjen děti, mé potřeby jakoby neexistovaly… manžel pomůže max v podvečer…Jinak je mimo - práce, zahrada, jeho relax…babička hlídací jen jedna, ale ta chodí ještě normálně do práce…ale aspoň 1× týdne jezdí
Jak to děláte vy ostatní s 2 malými dětmi, když ani jedno nechodí do školky? Naše mají rozdíl 2 roky a 5 měsíců
Zapojit chlapa…ty máš někdy relax?
Já mám děti s rozdílem 20 měsíců a některé tvoje situace více či méně znám. A nepomáhá nic jiného než režim a důslednost. Když jsem přinesla druhé z porodnice, nastavovala jsem režim zásadně podle staršího dítěte, byla jsem tehdy ráda, že už nějaký existuje, protože starší byl šílené uřvané a nespavé mimino. Má to do teď. Co se těch scén týká, prostě neustupuj. Je to v tomhle věku normální, zkouší, co si mohou dovolit a jakmile budeš ustupovat, bude s tebou cvičit. Můj syn to teď často zkouší taky, ale jakmile zvýším hlas, ví, že není čas na legraci. U nás je to taky tak, že starší je,, rozmazlenější". Hodně jsem se mu věnovala, vždycky pro něj měla čas. Ale teď, rok a půl po narození ségry, už to pomalu chápe. Je taky důležité se starší věnovat samostatně. Já třeba nechám malou manželovi a jdeme spolu nakoupit, letos se mnou vybíral vánoční stromek. On si pak přijde strašně důležitý
to samé dělám tedy i s mladší, snažím se to střídat. U nás je tedy výhoda, že od září jsou oba na pár hodin v jeslích a na střídačku, od té doby se to zlepšilo o 100%. Teď nám je zavírají až do ledna, tak jsem zvědavá, jak to ten měsíc bude ![]()
@Annabela11 píše:
Zapojit chlapa…ty máš někdy relax?
Jako chlap bych se do této nevýchovy rozhodně nezapojoval.
@Cuddy píše:
A nemelo by byt to dite na tu skolku pripraveno z rodiny? Tato matka asi nejde do prace.
Mělo, ale ne vždy tomu tak je. Jestli nejde do práce je jedno. Očividně dvě děti doma nezvládá a starší už má na školku věk. Nevidím důvod, proč by neměla jít.
Jenze ono zavedeni rezimu a dusledne dodrzovani pravidel sebere uplne stejne casu jako delat detem sluzku. V tomto veku. V to, ze bys pri promyslene vychove brzy ziskala cas pro sebe, moc never. To je potreba manzel. Ze ve 2r nechce nic - to je vyvojova faze, ne rozmazlenost, deti 2-3r maximalne zkousi a zas je na Tobe, abys nastavovala hranice a musis si na to nastavovani najit cas, i kdyz mladsi ditko rve, to se neda nic delat.
@Cuddy a jak přesně vypadá příprava dítěte na odchod do školky? Většina starších dětí do školky jde či chodí, i když se narodí sourozenec. Mně nepřijde, že by zakladatelka měla nějak extra rozmazlené dítě, prostě byla zvyklá, že malá byla klidná a hodná do dvou let, o to jí její období vzdoru přijde horší.
Jinak tedy zakladatelko, nechápu, co je špatného na tom, pustit malé pohádku, než druhou uspíš. Dělám to tak běžně, jinak mi starší každých pár minut leze do ložnice, jestli ségra už spí. A to, že máš pocit, že jen od rána do večera posluhuješ, ono to tak prostě je a ještě dlouho bude. Jsou obě ještě malé, náš tříletý tedy i ke všemu potřebuje mou asistenci, i když to už zvládá sám. Otázka je jak
. To je prostě úděl, mit děti tak brzy po sobě. U nás tedy ani moc nepomáhá, když je manžel doma. Když něco chtějí, stejně otravují mě.
@Anonymní píše:
Jsem už unavená z děti, respektive ze starší dcery. V unoru jí budou 3 roky, máme ještě 5ti měsíční mimimko.
Vždy jsem razila výchovu s ohledem na dítě. Starší dceru (ani mladší) jsem nikdy nenechala vyplakat, nikdy jsem ji nedala na zadek, nikdy jsem ji do ničeho nenitila. Trpělivě a láskyplně jsem se snažila vždy vyhovět jejím potřebám a když něco opravdu nešlo, vysvětlovala jsem a snažila se vždy volit takovou možnost, aby neplakala.
BByly vždy strašně hodná, do dvou let zlatíčko, pak se to zlomilo a začala mě zkoušet - nebude se oblékat, nepůjde spinkat, teď nebude papat, teď chce takové punčochacky, teď takové tričko, teď půjde spinkat s autem, teď bez auta atd… já ji to vlastně vše v nejlepší víře tolerovala, že se přeci rozvíjí, že má fantazii takové konkrétní potřeby. Narodilo se druhé miminko a já prostě kolikrát nemám čas s ní "diskutovat " o tom, jaké si teda vezmeme punčochacky a zda půjdeme spinkat teď anebo až za chvili…potřebuji nastavit nějaký režim, který bude platit a fungovat, jenže mi to opravdu nejde
Nejhorší je usínáni. Přes den neusne, ale je pak strašně protivná, vymýšlí strašné kraviny. Kdyby aspoň v 19h usla a byl by klid, ale ona dříve než v 20:30 stejně neusne ať se děje, co se děje.
Jediná má možnost denního spánku pak je uspat je (obě i s mimi ) v autě - vím, že všem přijdu jako blázen, ale když jsem s nimi sama, nemám jak jinak to udělat, protože prostě nemám možnost ležet se starší hodinu v pokojíčku a číst pohádky a dělat že spím, než zabere. Mimimko, když spí, vydrží max 40min v postýlce, jinak se budí. Jo, v kočárku vydrží i 2h v kuse když se jezdi…
No, závěr toho všeho je ten, že prostě od rána, kdy se holčičky budí, miminko cca v 6h, starší cca v 8h, do večera, kdy konečně spí obě, průměr 22h, nedělám nic jiného než jsem jim k dispozici.. i když je teda uspim v tom autě, starší prenesu do postele a spí, ale mimimko se probudí zpravidla tím jak zastavím a vypnu motor. Přes den ve stejnou dobu prostě nespí a když, je to otázka minut. Jinak je mám stále u sebe, při jídle, při mé osobní hygieně, při úklidu domácnosti, prostě pořád. Snažím se jím věnovat, denně chodíme na procházky, se starší se snažím kreslit, skládat, stavět puzzle, když malá spinká. Když je vzhůru, hraju si s oběma zároveň- stavíme leží, malá pozoruje, ukazujeme mimi zvířata atd. Starší mi "pomáhá " s přípravou jídla, s úklidem, vencime spolu pejsky, prostě stále něco vymyšlím, když už nemůžeme jít ani do žádné hernicky/dětského koutku… V noci se mi miminko stále často budípřipadám si strašně unavená a tak že za celý den obstarávámjen děti, mé potřeby jakoby neexistovaly… manžel pomůže max v podvečer…Jinak je mimo - práce, zahrada, jeho relax…babička hlídací jen jedna, ale ta chodí ještě normálně do práce…ale aspoň 1× týdne jezdí
Jak to děláte vy ostatní s 2 malými dětmi, když ani jedno nechodí do školky? Naše mají rozdíl 2 roky a 5 měsíců
Dál ani není třeba číst. To není výchova, to je paskvil, z jehož výsledku se teď hroutíš. Pokud jsou starší tři roky, ještě je čas to změnit. Dítě má mít své potřeby uspokojené okamžitě v šestinedělí - pak mu tenhle způsob „výchovy“ vyloženě škodí. Práce, trocha nepohodlí, trocha čekání, zkrátka není na světě samo a a aby bylo doma dobře, musí se zapojit všichni. O manželovi nemluvě. Možná očekáváš nějaké ovace ze strany své rodiny, nečekej. Zvyknou si, že je mám služka a budou se tak k tobě chovat. Pamatuj - ty jsi královna.
Měla jsem to podobně se starší dcerou. Zvyklá, že se jí všichni naplno věnují a to byla medvědí služba. ještě teď v 7 letech si snaží občas vynutit pozornost, daří se jí to hlavně u tatínka a babičky. Doporučuji režim a pokud uspavas mladší, pusť klidně starší pohádky. Autem bych nejezdila. Pomalu bych zrušila starší spaní. Pokud do půl hodiny neusne, tak už nepůjde. Jinak ostatní je prostě vzdor a zkouší to. Někdy jí vezmi jen v punčochách ven, ať zjisti, že je jí zima atd. Jo a poslední věc. Když má manžel čas na relax, kde je ten tvůj? ![]()
Víš proč začalac ve 2 letech zlobit? protože se v tý době děti začínají uvědomovat vlastní já proto se tomu říká období vzdoru protože ty děti se snaží a c chtějí prorazit svůj názor což je v pořádku, ALE taky se jim musí ukázat že ne všechno jde že když máma nebo táta řekne a je to vážné přes to nejede vlak. Dítě potřebuje nastavit mantinely.
Malá je schopná si venku teď v zimě lehnout na zem a začít ječet protože jsem ji nasadila rukavice když si je sundala. Nebo udělat scénu protože na zemi je hnusná špinavá gumička a ona si ji chce vzít. A tak je to celý den. Kdyby bylo po jejím tak se celej den kouká na pohádky ale má smůlu pohádky jsou až večer s tátou před koupáním. Kdyby bylo po jejím nečistí si zuby a celej den jen lítá nahatá. Ziví se čokoládovými bonbony případně humovými medvídky a myslím že ani s koupáním by to nepřeháněla ![]()
Jo, to je ta moderní výchova, jak sis to nastavila, tak to máš.
Pěkně jsi si to zavařila, ono se jde klanět dítěti jen do určité doby, no budeš muset začít vyžadovat aby poslouchala a vysvětlit že ted se svět netočí jen kolem ní
Mám děti s rozdílem 22 měsíců. První rok a půl byl celkem mazec. Čas pro sebe s manželem v podstatě nula (prarodiče nehlídací, obě děti vcelku náročné), občas se urval jeden nebo druhej, a druhý rodič se zatím staral o děti.
Nicméně my doma dětem nikdy neposluhovaly a nenechávám se vtáhnout do her chci/nechci. Děti mohly od útlého věku rozhodovat o určitých věcech (chceš k svačině banán nebo jablko, tričko červené nebo růžové), ale pak si za to rozhodnutí taky nesli zodpovědnost. Ale doma prostě velí máma s tátou. Takže lahvičku by sice na mě skoro tříleté mohlo zkoušet, klidně se u toho stavět na hlavu a odstrovat ušime, ale „nakakat“.
Nemám problém vysvětlit a pak nechat děcko třičtvrtě hodini vřeštět, protože ono něco céééé nebo necééé. Jo, je to náročný, zvlášť pokud máš doma exemplář umanutého dominantního dítěte (mám to doma ve dvojím provedení). Ale za pár let si pogratuluješ.
Dej děcku důvěru, dej mu ozkoušet i nekonfortní zónu. To, že maminka nevyhoví neznamená, že děcko nemá ráda. Naopak jí na něm velmi záleží, protože ví, co je pro něj jako příprava do života dobrá.
Mám v okolí dvě helikoptérové matky. Ano, u malých dětí do cca 6 let na ně i bylo pohlíženo jako na milující, starostlivé, děti rozvíjející. Nicméně takové 13 leté děcko, co si bez maminky ani nedojde do knihovny, protože maminka přeci všechno zařídí, zaveze, vyzvedne, nakoupí, ve škole vykomunikuje, referát udělá, je fakt neštěstí.
Dobre jsi si ji rozmazlila, slouzis ji, nema hranice, cvici s Tebou.
Pokud ted nezatahnes rychle za brzdu, budes mit rozcapenou madam.
Precti si to, co jsi napsala, je to hruzne.
Bohužel sis to špatně nastavila. Nechat se dítě rozhodnout je fajn, ale musí to mít určitý hranice. Když jsem čekala druhý, tak jsem se snažila starší co nejvíc osamostatnit. Dala jsem ji na 2 dny do dětské skupiny, to byla taky velká pomoc.