Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Anonymní píše: Více
Dvě děti mi maturovaly a další bude za dva roky. Nervózní jsem nebyla, nějak mě nenapadlo že by to mohli neudělat:-) A oni mi taky nic moc neříkali, nevěděla jsem přesně, co kdy dělají. Syn například týden před maturitou odjel, jen tak s batohem do Laponska.
Jsou už dospělí a je to na nich. Samozřejmě jsem jim držela palce.
Ne
Ale máme to několikrát za sebou včetně kola přijímaček k VŠ - tohle je už jejich cesta a zodpovědnost. Ale mně už nechávaly tak nějak v klidu i přijímačky na SŠ ![]()
Jo palec jsem jim držela / držím samozřejmě taky.
@Snopy123 píše: Více
Přijímačky na VŠ mě už vůbec nebraly, můžou jich dělat víc a ani jsem nevěděla, kam všude se hlásili.
A hlavně, oni už to brali taky jako jen jejich věc. Neptali se mě, vybírali si sami.
@Francis6 píše: Více
Tohle mi přijde takové smutné a studené. Ano, je to jejich život a odpovědnost. Ale i tak s dcerou probíráme možnosti, varianty, preference. Jako rodina, která žije společně v domácnosti a sdílí své pocity.
@nozu píše: Více
U nás to vůbec smutné a. studené není:-) Jen jsou zvyklí se rozhodovat sami, zkoušky moc neprožívají a na nic se nikdy moc nepřipravovali. Na maturitu vůbec, brali to jako samozřejmý konec školy. A proč bych se nervovala já, když se nenervovovali oni?
@nozu Tak pokud má dítě jasno, nemusí to rozebírat, hledat preference, atd… s rodiči.
U nás jedno z dětí ví naprosto kam se chce hlásit. Ale už nebyla moje starost, zda poslalo v termínu přihlášku, zda se připravilo na zkoušky, atd… Sdílí, ale už si z toho „nekoušu nehty“ a neřeším, zda výsledky jsou v vx. x. v systému / na webu, atd…
Dítko maturovalo loni, otázkou nebylo zda odmaturuje, ale jen zda bude mít dost bodů pro přijetí na vysněnou školu. Více obav u nás vzbuzovalo to, zda získá na studium peníze. To se nepovedlo, ale na jedné z "náhradních " získalo stipendium. Školy si dítko vybíralo samo a o přijímačkách jsem toho moc nevěděla, jen jedny přijímací testy psalo během dovolené v Římě
V jedné domácnosti jsme se tedy už nevyskytovali, ale dítko by nebylo o moc sdílnější ani kdyby stále studovalo doma ![]()
Můj jediný příspěvek byla žádost o podání přihlášky na MatFyz, pro klid mé duše jako poslední záchranná možnost.
Ano, byla jsem nervózní velmi. Dcera maturovala na 8G, za poměrně přísných podmínek, s otázkami, co šly hodně do hloubky. Povinně z pěti předmětů. Situaci neprospělo, že všechny výsledky se dozvěděli až po ústních. Včetně známek ze slohovek, co psali 1. dubna. Škola jim nedala vědět ani to, jak uspěli v didakťácích, ale to naštěstí bylo se zpožděním asi 36 hodin v portálu studenta na stránkách Cermatu. Byla to dlouhodobá nejistota, které nerozumím, proč museli být vystaveni. Nakonec dobrý, má to s vyznamenáním, ale fakt jsem ráda, že tohle je mé mladší dítě a už nikdy to nebudu muset absolvovat znovu.
@Jeremi píše: Více
No vidíš a kdybys to už brala jako jejich záležitost, vždyť to jsou dospělí lidi, tak bys žádné nervy mít nemusela, pohoda. a dopadlo by to stejně.
@Francis6 píše: Více
Ale to přece vůbec nemá nic společnýho s tím, jestli to beru jako její záležitost a vnímám ji jako dospělou. Nejsem psychopat a pokud někomu z mých blízkých jde o něco důležitého, tak považuju za normální, že to s ním prožívám a sdílím. ![]()
@Jeremi píše: Více
Aha, tak u nás se to prostě nijak neprožívalo, zkouška, no. Takových pak ještě je a bude. Držela jsem jim palce, to jo a to stačí, beztak nic jinýho dělat nemůžeš.