Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše:
Jenže já už na něj mám fakt fyzicky alergii… nemám chuť na něčem pracovat. Chci být sama a chvíli si to užít… třeba to zní „trapně“, ale já to teď fakt tak mám. Doma se necítím dobře, čekám pokaždé večer v napětí, jestli náááhodou nebude chtít něco víc než jen klasický večer s televizí… A taky vím, že za to můžu já. U mě se to zlomilo, jak lusknutím prstu… já na něj opravdu nemůžu říct vůbec nic špatnýho. Vůbec.
Tobě přeji, ať se to buď spraví a nebo velmi rychle vyřeší…
Ach jo, řešit tyhle věci, když je v tom dítě, které nade vše milujete, je prostě na h…o situace :/
Hele, abyste se z těch dětí nepotento. Klasická výmluva. Jde hlavně o prachy a o pohodlnost. Kdyby měla žena svůj vlastní byt a na účtu miliony, tak by těch rozvodů bylo daleko víc. Takhle, když neví, kdo by se o ni a o dítě postaral, tak rázem spolu zůstanou „jen kvůli dítěti“.
Mimochodem, kdo chce opravdu zůstat jen kvůli dítěti, to taky nemá v hlavě úplně v pořádku. Dítě v dospělosti jen přebírá vzorce chování, které vidělo v dětství u rodičů. Takže syn pravděpodobně bude brát jako normální, že rodiče se nemají rádi, nebaví se spolu, nehladí se, nepusinkují se, neprojevují si navzájem lásku. A bude to pak v dospělosti aplikovat ve svém vlastním vztahu. Gratuluju, výborná výchova.
Pokud už s přítelem nedokážeš žít, tak prostě odejdeš, to je fakt. Takže v podstatě syna řešit nemusíš. Protože rozchod je nevyhnutelný. Tak to v životě chodí, že něco prostě nejde. Zbytek už zvládneš, protože z toho, co píšeš, máš syna ráda a záleží ti na něm, takže tu budeš pro něj, dáš mu lásku a bezpečí. Navíc když máš přítele, který po rozchodu nebude dělat problémy, to je ještě větší výhra.
@pohledzdruhestrany píše:
Já nejsem zrovna dobrej případ, protože přestože můj záběr vědění, jak správně popisujes, je tak rozsáhlý a dokonalost nadkritická, jsem ochoten připustit, že v mym chování jsou určité systémové nedostatky. Jenže v tyhle diskuzi a v mmoha dalších, který se tady šířej jak lavina, ti chlapi jsou úplně normální a v pohodě a jediným problémem vztahu je jeho běžné provozní zevšednění. Navíc aktuální běžnej chlap je jiná sorta než chlap před 30 lety. Více pečuje o deti, více komunikuje, více pomáhá v domácnosti. A pořád je to málo a vztahy se rozpadají víc a víc. Závěrem si dovoluji učinit shrnutí, že ženy to neustále tlačí někam a čím víc se jim ta kara podařila popostrcit, tím víc jsou nespokojené. Což implikuje závěr, že ženu rozhodně neuděláš šťastnou plněním jejich přání
To jsou ale kecy
To bylo o tobě, ne o těch ostatních, co s nimi tady operuješ. Hlavně když kážeš ostatním. ![]()
@Tomkins píše:
Hele, abyste se z těch dětí nepotento. Klasická výmluva. Jde hlavně o prachy a o pohodlnost. Kdyby měla žena svůj vlastní byt a na účtu miliony, tak by těch rozvodů bylo daleko víc. Takhle, když neví, kdo by se o ni a o dítě postaral, tak rázem spolu zůstanou „jen kvůli dítěti“.Mimochodem, kdo chce opravdu zůstat jen kvůli dítěti, to taky nemá v hlavě úplně v pořádku. Dítě v dospělosti jen přebírá vzorce chování, které vidělo v dětství u rodičů. Takže syn pravděpodobně bude brát jako normální, že rodiče se nemají rádi, nebaví se spolu, nehladí se, nepusinkují se, neprojevují si navzájem lásku. A bude to pak v dospělosti aplikovat ve svém vlastním vztahu. Gratuluju, výborná výchova.
Souhlasím. A pak se rozvedou a nakonec je kvůli dítěti tatam a kvůli dítěti se snaží minimalizovat styk na 4 (max 6) dní v mesici
@Anonymní píše:
Ahoj,
ráda bych se tu poradila, protože vlastně vůbec nevím, odkud to uchopit. Žiji s přítelem cca 10 let, máme 8letého syna - skvělej kluk, temperamentní, kamarádský a velmi, velmi citlivý. Nedokážu s přítelem už žít. To vím jistě. Vážím si ho jako člověka, nikdy mi neudělal nic špatného, ale já už prostě nemůžu. On má jiné koníčky, já taky - to jsme věděli od začátku, ale vždy to nějak šlo, teď vždy u nás tichá domácnost, když jsem já někde. Nedokážeme spolu mluvit, o našem vztahu, o sexu, o ničem… nikdy jsme to nedělali, chyba. Hlavním problémem u mě, abych tento vztah dál udržovala, je to - že nedokážu snést žádný fyzický kontakt. Nedávno jsme spolu spali - resp. asi po půl roce a já celou dobu v křeči a slzy mi tekly proudem (bylo to v noci, ve tmě, přítel nic neříkal, slz si nevšiml). Cítila jsem se jak prašivá, znásilněná… i když to tak nechci, svoje pocity neovlivním. Přála bych si, aby to fungovalo všechno, už jen kvůli malému.
Já jsem rozhodnutá to skončit - jsem rozhodnutá za sebe. Ne za našeho syna. Mám strach. Mám strach, jak to vezme - nikdy nechci vidět svoje dítě nešťastné.
Máte nějaké zkušenosti? Nikdy jsem nic takového neřešila a teď si nadávám, že jsem to neudělala už dřív, dokud byl malý (u mě to trvá cca 5 let).
Vím, že přítel se na něj nevybodne, nebude dělat zle.
Ale pořád tam je to ale…
Děkuji za názory,
Pokud tvůj manžel funguje jako táta a k tobě se před klukem chová dobře, tak svým odchodem způsobíš synovi velkou bolest a zničíš mu dosavadní jistoty. To prostě tak je.
A budeš se muset na jeho trápení dívat. Takže pokud chceš odejít, mysli hlavně na to, jak nejvíc tu situaci ulehčit jak tvému synovi, tak i tvému manželovi. Není dobré mít mstícího se otce na startovací čáře do nového života. Bude-li požadovat střídavou péči o syna a syn bude chtít, umožni to.
Anebo můžeš zkusit společně s manželem na vašem vztahu pracovat. Averze opravdu nevznikne ze dne na den.
@pohledzdruhestrany píše:
Já nejsem zrovna dobrej případ, protože přestože můj záběr vědění, jak správně popisujes, je tak rozsáhlý a dokonalost nadkritická, jsem ochoten připustit, že v mym chování jsou určité systémové nedostatky. Jenže v tyhle diskuzi a v mmoha dalších, který se tady šířej jak lavina, ti chlapi jsou úplně normální a v pohodě a jediným problémem vztahu je jeho běžné provozní zevšednění. Navíc aktuální běžnej chlap je jiná sorta než chlap před 30 lety. Více pečuje o deti, více komunikuje, více pomáhá v domácnosti. A pořád je to málo a vztahy se rozpadají víc a víc. Závěrem si dovoluji učinit shrnutí, že ženy to neustále tlačí někam a čím víc se jim ta kara podařila popostrcit, tím víc jsou nespokojené. Což implikuje závěr, že ženu rozhodně neuděláš šťastnou plněním jejich přání
mít k partnerovi odpor je běžné provozní zevšednění? Jak by ten test měl asi tak vypadat?
@Tomkins píše:
Hele, abyste se z těch dětí nepotento. Klasická výmluva. Jde hlavně o prachy a o pohodlnost. Kdyby měla žena svůj vlastní byt a na účtu miliony, tak by těch rozvodů bylo daleko víc. Takhle, když neví, kdo by se o ni a o dítě postaral, tak rázem spolu zůstanou „jen kvůli dítěti“.Mimochodem, kdo chce opravdu zůstat jen kvůli dítěti, to taky nemá v hlavě úplně v pořádku. Dítě v dospělosti jen přebírá vzorce chování, které vidělo v dětství u rodičů. Takže syn pravděpodobně bude brát jako normální, že rodiče se nemají rádi, nebaví se spolu, nehladí se, nepusinkují se, neprojevují si navzájem lásku. A bude to pak v dospělosti aplikovat ve svém vlastním vztahu. Gratuluju, výborná výchova.
souhlas
naopak po rozvodu se věnuje ditěti i ten, co na to ve vztahu kašlal
@Uslava píše:
To jsou ale kecy![]()
To bylo o tobě, ne o těch ostatních, co s nimi tady operuješ. Hlavně když kážeš ostatním.
Bez mnoha životních zkušeností a nárazů nemůžeš radit, a málokdo je tak povolán jako já a navíc, je nutné vytvářet protiváhu frustrovaným a agresivním ženám, jako je ten váš gang.
Většina žen zde je samozřejmě rozumných a normálních, ale jejich rozumné názory někdy zapadají ve vodopádu vašich příspěvků a někdo málo zkušený by se jimi mohl řídit ![]()
@Venetia píše:
souhlasnaopak po rozvodu se věnuje ditěti i ten, co na to ve vztahu kašlal
Ba ne, tady nemůžu souhlasit. Někdy určitě ano, ale rozhodně to není v žádném případě pravidlo.
@Venetia píše:
mít k partnerovi odpor je běžné provozní zevšednění? Jak by ten test měl asi tak vypadat?
zevšednění = není štěstíčko = nárůst frustrace - stále není štěstíčko = ještě větší nárůst frustrace, viník??? = manžel nepřinesl štěstíčko = nenávist
hmmm, nevím, jakej by ten test měl vypadat, asi zkouška, jestli se daný člověk dokáže radovat z běžných věcí, možná předchozí počet partnerů, no nějaký psycholog by asi dokázal vytvořit dotazník ukazující na schopnost/neschopnost hledání štěstí uvnitř sebe, což implikuje potřebu/nepotřebu hledat štěstí skrz jiné lidi
@pohledzdruhestrany píše:
Bez mnoha životních zkušeností a nárazů nemůžeš radit, a málokdo je tak povolán jako já a navíc, je nutné vytvářet protiváhu frustrovaným a agresivním ženám, jako je ten váš gang.Většina žen zde je samozřejmě rozumných a normálních, ale jejich rozumné názory někdy zapadají ve vodopádu vašich příspěvků a někdo málo zkušený by se jimi mohl řídit
Ježiš. ![]()
A kvůli paranoidním pindům tohoto typu tě nikdo nemůže brát a ani nebere vážně.
@Venetia píše:
mít k partnerovi odpor je běžné provozní zevšednění? Jak by ten test měl asi tak vypadat?
zevšednění = není štěstíčko = nárůst frustrace - stále není štěstíčko = ještě větší nárůst frustrace, viník??? = manžel nepřinesl štěstíčko = nenávist
hmmm, nevím, jakej by ten test měl vypadat, asi zkouška, jestli se daný člověk dokáže radovat z běžných věcí, možná předchozí počet partnerů, no nějaký psycholog by asi dokázal vytvořit dotazník ukazující na schopnost/neschopnost hledání štěstí uvnitř sebe, což implikuje potřebu/nepotřebu hledat štěstí skrz jiné lidi
@botl píše:
Ježiš.
A kvůli paranoidním pindům tohoto typu tě nikdo nemůže brát a ani nebere vážně.
Botlíčku, tak se nerozčiluj, je to jen diskuze ![]()
@pohledzdruhestrany píše:
Já nejsem zrovna dobrej případ, protože přestože můj záběr vědění, jak správně popisujes, je tak rozsáhlý a dokonalost nadkritická, jsem ochoten připustit, že v mym chování jsou určité systémové nedostatky. Jenže v tyhle diskuzi a v mmoha dalších, který se tady šířej jak lavina, ti chlapi jsou úplně normální a v pohodě a jediným problémem vztahu je jeho běžné provozní zevšednění. Navíc aktuální běžnej chlap je jiná sorta než chlap před 30 lety. Více pečuje o deti, více komunikuje, více pomáhá v domácnosti. A pořád je to málo a vztahy se rozpadají víc a víc. Závěrem si dovoluji učinit shrnutí, že ženy to neustále tlačí někam a čím víc se jim ta kara podařila popostrcit, tím víc jsou nespokojené. Což implikuje závěr, že ženu rozhodně neuděláš šťastnou plněním jejich přání
hele, ono ti ale nestačí k životu ( nemusí ti to už stačit, protože žiješ v době, kdy nemusíš být závislá na chlapovi, máš ho, protože je ti s ním dobře) že chlap je normální chlap. Takové to nechlastá, nebije tě a není gambler už ti jaksi nestačí a nemusí stačit. To že se stará o děto, alespoň sem tam, a krom chození do práce, kam chodí ženy stejně jako muži, udržuje i společnou domácnost, kterou využívá stejně jako jeho žena, je naprosto normální standard. To je jako běžná věc a ne nic, za co bych si z toho chlapa měla sednout úžasem na zadek. To je jako naprosto běžný normální život. Chápu, že se změnil, že dřív to bylo tak, že chlap nemusel nic ( krom té práce), ale teď jsme konečně ve fázi, kdy jsme si tak nějak rovnoceni v běžném životě. A teď to, abys byl partnerem, se kterým stojí za to být, tak by jsi se měl snažit dělat pr partnerku něco, abys s tebou chtěla být. Stejně jako partnerka tobě. Jsi-li nespokojený v práci a nedaří se ti tu nespokojenost změnit, tak tu práci změníš, tohle je podobné. Nestačí být normální, být normální je normální, to není zásluha, nestačí spolupečovat o děti, to je taky normální a ne zásluha, a nestačí chodit do práce, to je totiž taky normální a dělají to všichni. To také není zásluha.
@pohledzdruhestrany píše:
Bez mnoha životních zkušeností a nárazů nemůžeš radit, a málokdo je tak povolán jako já a navíc, je nutné vytvářet protiváhu frustrovaným a agresivním ženám, jako je ten váš gang.Většina žen zde je samozřejmě rozumných a normálních, ale jejich rozumné názory někdy zapadají ve vodopádu vašich příspěvků a někdo málo zkušený by se jimi mohl řídit
Počty ti taky nejdou, že?