Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Mango_Lassi píše:
To je název poměrně známého songu ze 70. let
NO, to taky. A nebo španělsky holubice. Což by odpovídalo té drogové mafii.
A španělská mi nepřišla tak fajnová, jako mexická.
@pohledzdruhestrany píše: Á další příslušnice SS e-mimi grupy, tak ještě Uslavka, Botl a Radúna a máme to podvečerně kompletníprosím holky nějakou ukolébavku před spaním
Prosím Tebe, do čeho jsi se to pustil? A ještě TADY!
@pohledzdruhestrany píše:
Prosím tě, tak se nezlob, už to chapujestli ti to pomůže, tak mi pořádně nalož, zepředu, zezadu, i ze strany, jak to máś ráda, rád budu trpět že tvého otce hříchy
ale vůbec, nemusíš trpět za hříchy mého otce. Ten si za ně bude trpět sám. Není to ani frustrace, je to jin čistá alergie na macha a jejich blbé žvásty a chování. Nic víc v tom nehledej.
@Šáruší píše:
ale vůbec, nemusíš trpět za hříchy mého otce. Ten si za ně bude trpět sám. Není to ani frustrace, je to jin čistá alergie na macha a jejich blbé žvásty a chování. Nic víc v tom nehledej.
Ale kvůli otcovi to ve mně nesprávně hledáš. Já jsem pln empatie a ženské energie. Který macho by se proboha zajímal o způsob vedení porodu, při všech asistoval a měl permanentně na krku 3 děcka. Máš v tom pojmologický hokej ![]()
@pohledzdruhestrany píše:
Ale kvůli otcovi to ve mně nesprávně hledáš.Já jsem pln empatie a ženské energie. Který macho by se proboha zajímal o způsob vedení porodu, při všech asistoval a měl permanentně na krku 3 děcka. Máš v tom pojmologický hokej
Prosím tě, jaký matroš že to užíváš?
@pocestny píše:
Prosím Tebe, do čeho jsi se to pustil? A ještě TADY!
S muži v ženském kabátě se musí bojovat ![]()
@Šáruší píše:
Prosím tě, jaký matroš že to užíváš?
To víš, žena ženě největší saní, žádnej odpor k machovi ![]()
@Anonymní píše:
Ahoj,
ráda bych se tu poradila, protože vlastně vůbec nevím, odkud to uchopit. Žiji s přítelem cca 10 let, máme 8letého syna - skvělej kluk, temperamentní, kamarádský a velmi, velmi citlivý. Nedokážu s přítelem už žít. To vím jistě. Vážím si ho jako člověka, nikdy mi neudělal nic špatného, ale já už prostě nemůžu. On má jiné koníčky, já taky - to jsme věděli od začátku, ale vždy to nějak šlo, teď vždy u nás tichá domácnost, když jsem já někde. Nedokážeme spolu mluvit, o našem vztahu, o sexu, o ničem… nikdy jsme to nedělali, chyba. Hlavním problémem u mě, abych tento vztah dál udržovala, je to - že nedokážu snést žádný fyzický kontakt. Nedávno jsme spolu spali - resp. asi po půl roce a já celou dobu v křeči a slzy mi tekly proudem (bylo to v noci, ve tmě, přítel nic neříkal, slz si nevšiml). Cítila jsem se jak prašivá, znásilněná… i když to tak nechci, svoje pocity neovlivním. Přála bych si, aby to fungovalo všechno, už jen kvůli malému.
Já jsem rozhodnutá to skončit - jsem rozhodnutá za sebe. Ne za našeho syna. Mám strach. Mám strach, jak to vezme - nikdy nechci vidět svoje dítě nešťastné.
Máte nějaké zkušenosti? Nikdy jsem nic takového neřešila a teď si nadávám, že jsem to neudělala už dřív, dokud byl malý (u mě to trvá cca 5 let).
Vím, že přítel se na něj nevybodne, nebude dělat zle.
Ale pořád tam je to ale…
Děkuji za názory,
To je název poměrně známého songu ze 70. let