Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Lepený vztah po nevěře
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
10.9.19 12:49
Za mě takový vztah nejde udržet..přesně s důvodů kdy v každé vypjaté chvíli ten ublížený dává najevo že sice jakob naoko odpustil ale ve skutečnosti jej to mrzí a ubližuje…Za mě tedy ne…Takový vztah bych neudržovala…Kde se jednou důvěra ztratí, nalézt ji moc dobře nejde 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.9.19 12:50
Univerzální odpověď je - odpustit ano, zapomenout ne.
Udělala ona opravdu všechno proto, aby jí mohl znovu důvěřovat?
Nemyslí si ona, že se omluvou vše srovnalo a už nic nemusí. Krizi způsobili oba, ale ona ten vztah přímo ohrozila?
Věřící kněz nenutí pykat, ale dá jim rozřešení. Nevěra je dluh vůči partnerovi, ukradla mu chvíle, které měla trávit s ním, jak ten dluh chce splatit?
Ustát se to dá, ale je nesmysl si myslet, že všechno bude jak dřív, prostě nebude.
A taky si myslím, že bez externí pomoci (poradna) to moc ustát nejde.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.9.19 12:50
Jinak jako podváděná jsem žila 9 let…a ačkoliv sliboval až se hory zelenaly..nic se nezměnilo…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.9.19 12:52
Záleží jak kdo to má nastaveno. Toto je strašně individuální. 
Znám páry, které odpuštěnou nevěru ustály a znám i páry, které to, i přes snahu, neustály.
To je o jednotlivcích
V případě, že podváděný využije každou příležitost k připomínání proběhlé nevěry, nemyslím si, že by to byla dobrá cesta ke spokojenému vztahu. Dřív nebo později to „nevěrná“ vzdá, jelikož jí ty řeči začnou čím dál tím více vadit až to nebude snesitelné a vztah, podle mě, půjde stejně do háje. 
Ono totiž když někdo denně poslouchá o tom jak byl nevěrný tak je jen tenká hranice k tomu aby to znovu udělal. Protože proč ne? Stejně to denně poslouchám i když „už“ jsem věrná. Stejně to mám denně na talíři, jakobych byla nevěrná každý den.
Na to pozor.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.9.19 13:00
Takhle to fungovat nebude. I kdyz ma dotycna treba spatne svedomi a citi se vinna, pokud pri kazde prilezitosti posloucha vycitky, pri kazde argumentaci ji umlci pripominkou nevery, tak to brzo vzda. Tohle nevydrzi…chlap musi potlacit sve zranene ego, jinak to ani pri snaze te podvadejici fungovat nebude.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.9.19 13:10
Tak zaprvé - nemám rád tady ty diskuze, kde se bavíme ve třetí osobě. Jakože „hypotetický příklad“. Pokud se jedna o tebe a nemáš odvahu sem narovinu napsat „podvedla jsem“, pak chápu manžela, že se přes to nedokáže přenést. Ale samozřejmě, jedná se o tvoji kamarádku, kterou to trápí a proto to sem píšeš jako anonym 
V každém případě by se ta žena měla postarat o to, aby se omluvila, dala najevo upřímnou lítost a bylo z ní cítit, že si uvědomuje, že udělala chybu, kterou už nikdy neudělá, protože se poučila. A následně dělat všechno pro to, aby se obnovila důvěra ve vztahu.
Pokud tyto kroky žena neučiní, pak jí to bude manžel připomínat až do smrti. Pokud žena tyto kroky učinila, pak je na muži, aby se s tím vyrovnal.
Ale z mé zkušenosti vím, že ženy se nerady omlouvají. Zatímco ony očekávají, že chlap po nevěře bude sekat latinu, nosit kytky, starat se, pečovat, brát manželku na výlety, dávat najevo lásku, donekonečna opakovat, že udělal hroznou chybu, že je mu to líto a že se změní… Zkrátka gesta, činy, slova…
Ale žena obvykle řekne jen: „Jako promiň, ale ty ses mi nevěnoval, nechtěl jsi řešit naši krizi, měla jsem pocit, že už mě nemiluješ, nejsem na to pyšná, ale je to tvoje vina, já neměla jinou možnost. A nechápu, proč mi to pořád připomínáš.“ Pak se odpouští vážně těžko.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.9.19 13:12
@FreeLady12 píše:V případě, že podváděný využije každou příležitost k připomínání proběhlé nevěry, nemyslím si, že by to byla dobrá cesta ke spokojenému vztahu. Dřív nebo později to „nevěrná“ vzdá, jelikož jí ty řeči začnou čím dál tím více vadit až to nebude snesitelné a vztah, podle mě, půjde stejně do háje.
To připomínání je tím, že to nemají uzavřené, dořešení, proto se to stále vrací.
Nevěrník by to nejraději spláchl jednou omluvou a pokračoval tam kde to začalo, ale to nejde…
Podváděný se v tom potřebuje babrat déle, zpracovat to a znovu získat důvěru.
Ten podváděný potřebuje vědět proč ten druhý zůstal, v čem je lepší.
A podvádějící by neměl vytahovat v čem je horší než ta bokovka.
Příběh o které píše zakladatelka je asi o tom, nevěrná chce hned plnou důvěru, a partnera hned kritizuje…
Co udělala žena o které píše zakladatelka pro nápravu vztahu a získání důvěry, kromě možná upřimné omluvy? Asi vůbec nic.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
10.9.19 13:15
@Tomkins
Nepsala jsem to hypoteticky, ani se netvářím, že jde o kamarádku, že z toho máš takový pocit, není moje vinna, zkrátka mi to takto přišlo z hlavy…
Anonym je snad pochopitelný, je to soukromá věc.
Za zbytek díky…
- Citovat
- Upravit
10.9.19 13:15
@Tomkins píše:Ale žena obvykle řekne jen: „Jako promiň, ale ty ses mi nevěnoval, nechtěl jsi řešit naši krizi, měla jsem pocit, že už mě nemiluješ, nejsem na to pyšná, ale je to tvoje vina, já neměla jinou možnost. A nechápu, proč mi to pořád připomínáš.“ Pak se odpouští vážně těžko.
Zcela přesné - vždy za to může chlap 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.9.19 13:15
Ja takový vztah mám - byla jsem v pozici te podvadene a přesně jak tady někdo psal - odpustit ano, zapomenout ne. Je otázka jak moc dokáže muž potlačit svoje ego a přistoupit třeba na poradnu. Já aktuálně vnímám nas vztah jako v pořádku, nicméně když nebude do budoucna tak už se z toho hroutit nebudu. Nad spoustou věci už přemýšlím tak, aby to bylo bezpečne pro mě - peníze, majetek. Není to stejne jako to bylo, myslím ze tak rok ještě tak poslouchal kecy a i teď my to občas ujede. Manžela miluju, ale proste jinak.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
10.9.19 13:18
@Josef_t píše:
To připomínání je tím, že to nemají uzavřené, dořešení, proto se to stále vrací.
Nevěrník by to nejraději spláchl jednou omluvou a pokračoval tam kde to začalo, ale to nejde…
Podváděný se v tom potřebuje babrat déle, zpracovat to a znovu získat důvěru.Ten podváděný potřebuje vědět proč ten druhý zůstal, v čem je lepší.
Příběh o které píše zakladatelka je asi o tom, nevěrná chce hned plnou důvěru, a partnera hned kritizuje…
A podvádějící by neměl vytahovat v čem je horší než ta bokovka.
Co udělala žena o které píše zakladatelka pro nápravu vztahu a získání důvěry, kromě možná upřimné omluvy? Asi vůbec nic.
A to je krásná otázka, děkuji moc za ní.
Co by vlastně žena měla udělat? Co víc než omluvu, upřímné vyjádření lítosti a chuti jít dál? Co se vlastně od ní čeká? Doživotní očistec?? Že teď musí vydržet vše? Že už vlastně nemá právo na normální vztah a normální fungování v něm, jelikož teď je ta vinná?
- Citovat
- Upravit
Anonymní
10.9.19 13:19
@Josef_t píše:
Univerzální odpověď je - odpustit ano, zapomenout ne.Udělala ona opravdu všechno proto, aby jí mohl znovu důvěřovat?
Ustát se to dá, ale je nesmysl si myslet, že všechno bude jak dřív, prostě nebude.
Nemyslí si ona, že se omluvou vše srovnalo a už nic nemusí. Krizi způsobili oba, ale ona ten vztah přímo ohrozila?
Věřící kněz nenutí pykat, ale dá jim rozřešení. Nevěra je dluh vůči partnerovi, ukradla mu chvíle, které měla trávit s ním, jak ten dluh chce splatit?
A taky si myslím, že bez externí pomoci (poradna) to moc ustát nejde.
souhlasím a zvlášť s tou potřebou poradny a diskuse
ještě dodám - nevěra byla vyvrcholením dlouhodobé krize, kdy předpokládám, nebyla vina jen na její straně - přestože nevěra je krok výrazně „přesčáru“, tak vrátit se k sobě chtějí oba, stejně jako oba nechali dojít vztah do krizového stavu. Pokud oba stojí o to, aby vztah fungoval, pak souhlasím s tím, že „předhazování“ je jen cesta do pekel. také si myslím, že odpustit jde, ale ne zapomenout. TJ pamatovat si ano, možná být víc obezřetný, ale určitě ne opětovně předhazovat, rozhodně to chce změnit úroveň komunikace, která dle popisu asi úplně nefunguje…
pokud se jí dostane odpovědi „nemusíš se mnou být“ (což je prostě poznámka z principu špatně) bych odpovídala něco ve smyslu „ano, nemusím, ale chci a i ty chceš být se mnou (a zcela dobrovolně si to vybrali, jak ona, tak on), tak to pojďme řešit, pojďme na tom pracovat“…
Pokud on není schopen tuto část jejich vztahu (resp. narušení vzájemné důvěry její nevěrou) v sobě mentálně uzavřít, pak bych se být jím nesnažila vztah obnovovat.
Je to ale velmi pochopitelné, že to není nic snadného a i při sebelepší vůli to prostě někdy (většinou) nejde, a to i za předpokladu, že (přesně jak se ptá Josef_t) ona dělá maximum pro obnovení důvěry, může to být prostě neodstranitelná překážka a často má dopad o intimní části vztahu.
Moji rodiče se rozvedli, když mi bylo 19. Máma říkala, že kdyby se táta vrátil, vzala by ho zpět, i po letech ho pořád milovala i když na něj byla naštvaná, ale kdo ví, jestli by to zvládli Já třeba vím, že kdybych byla nevěrná, tak to je něco, co by mi muž nikdy neodpustil a vztah by tím prostě skončil. Jestli bych dokázala odpustit já jemu nevím, možná ano, to by záleželo přesně na těch otázkách, které kopíruju v citaci nahoře.
Příspěvek upraven 10.09.19 v 13:28
- Citovat
- Upravit
Anonymní
10.9.19 13:19
@Josef_t píše:
Zcela přesné - vždy za to může chlap
Podle mě za to vždy můžou oba… A také to můžou napravit pouze OBA.
- Citovat
- Upravit
10.9.19 13:22
@Lenka_Hal píše:
Takhle to fungovat nebude. I kdyz ma dotycna treba spatne svedomi a citi se vinna, pokud pri kazde prilezitosti posloucha vycitky, pri kazde argumentaci ji umlci pripominkou nevery, tak to brzo vzda. Tohle nevydrzi…chlap musi potlacit sve zranene ego, jinak to ani pri snaze te podvadejici fungovat nebude.
Jak tokové vyjádření pocitu viny bude vypadat?
Neměla by proviněná na jeho zraněné ego trochu myslet a alespoň se pokusit ho pofoukat?
Varianta 1) - Zahnula jsem ti, tak promiň, ale je to stejně tvoje vina, protože jsi se mi nevěnoval…
Varianta 2) - Byla jsem krá…, naletěla jsem na sladké řečičky, jsi lepší a nechci o tebe přijít, a neskutečně mě mrzí, že jsem ti ublížila…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Hezký den,
zajímal by mne Váš názor na lepení vztahu po nevěře, zažili jste vy či někdo ve Vašem okolí? Mělo to dobrý konec, či ne?
V mém případě se jedná o nevěru ženy, vdané několik let, 2 malé děti. Nejednalo se o jednorázový úlet. Nevěra vycházela z dlouhodobější krize, trvala pár měsíců, žena se muži přiznala sama. Muž tvrdí, že odpustil a chce pokračovat, ale stále zmiňované období připomíná, často vyčítá, zasahuje do soukromí, bývá protivný. Při většině pokusů o rozhovor, kdy by žena chtěla dát najevo, že jí něco vadí, dostane odpověď ve smyslu: vždyť se mnou nemusíš být… Zdá se Vám to fér? Jak dlouho je vlastně omluvitelné, aby viník „pykal“? Nebo už má pykat navždy? Dá se tohle ustát? A pokud ano, jak dlouho to může trvat?
Ráda si přečtu všechny zkušenosti, i pohled z druhé strany- podváděného… Zřejmě není vůbec snadné to zhodnocení, zda skutečně dokážu odpustit…