Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Rozchod a 8leté dítě
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
15.9.19 11:38
@botl píše:
Ba ne, tady nemůžu souhlasit. Někdy určitě ano, ale rozhodně to není v žádném případě pravidlo.
Souhlasím, někdo si prostě tak špatně vybere partnera pro děti, asi není podstatné, jestli je to špatným odhadem na lidi, nevnímavostí, nebo čím, a už to nejde zvrátit a ty děti si to ponesou pořád. Proto je strašně důležité vybrat si budoucího partnera, který bude dobrej otec. Partnerský štěstí je dobrá věc, ale pomíjivá, on vlastně institut manželství není vůbec cílově konstruovanej pro vytváření štěstí, ale pro vhodné početí a péči o děti.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Uslava
15.9.19 11:41
@pohledzdruhestrany píše:
Souhlasím, někdo si prostě tak špatně vybere partnera pro děti, asi není podstatné, jestli je to špatným odhadem na lidi, nevnímavostí, nebo čím, a už to nejde zvrátit a ty děti si to ponesou pořád. Proto je strašně důležité vybrat si budoucího partnera, který bude dobrej otec. Partnerský štěstí je dobrá věc, ale pomíjivá, on vlastně institut manželství není vůbec cílově konstruovanej pro vytváření štěstí, ale pro vhodné početí a péči o děti.
Zase kážeš, co jsi sám zvoral.
- Citovat
- Upravit
15.9.19 11:44
@botl píše:
Ba ne, tady nemůžu souhlasit. Někdy určitě ano, ale rozhodně to není v žádném případě pravidlo.
asi ne, ale já znám samé takové…jsem si jista, že tak jak se věnuji ditěti po rozchodu, se ve vztahu nevěnovali.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.9.19 11:46
@pohledzdruhestrany píše:
Souhlasím, někdo si prostě tak špatně vybere partnera pro děti, asi není podstatné, jestli je to špatným odhadem na lidi, nevnímavostí, nebo čím, a už to nejde zvrátit a ty děti si to ponesou pořád. Proto je strašně důležité vybrat si budoucího partnera, který bude dobrej otec. Partnerský štěstí je dobrá věc, ale pomíjivá, on vlastně institut manželství není vůbec cílově konstruovanej pro vytváření štěstí, ale pro vhodné početí a péči o děti.
Ano a tady nastupuje přesně ta věštecká koule. Jestli se ze spořivého stane lakomec, jestli se z bonvivána stane alkoholik, jestli z pohodáře stane lenoch, to víš jen ty a tvoje koule.
Zbytek holt musí pracovat výhradně s přítomností, odhadem a pravděpodobností.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.9.19 11:48
@Venetia píše:
asi ne, ale já znám samé takové…jsem si jista, že tak jak se věnuji ditěti po rozchodu, se ve vztahu nevěnovali.
Takto - já znám, co se věnovali a věnují nadále. Nikoho, kdo se fakt nevěnoval a pak se rozvodem změnil, neznám. Taky proto, že zhusta nastoupily nextky.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.9.19 11:52
@pohledzdruhestrany píše:
zevšednění = není štěstíčko = nárůst frustrace - stále není štěstíčko = ještě větší nárůst frustrace, viník??? = manžel nepřinesl štěstíčko = nenávisthmmm, nevím, jakej by ten test měl vypadat, asi zkouška, jestli se daný člověk dokáže radovat z běžných věcí, možná předchozí počet partnerů, no nějaký psycholog by asi dokázal vytvořit dotazník ukazující na schopnost/neschopnost hledání štěstí uvnitř sebe, což implikuje potřebu/nepotřebu hledat štěstí skrz jiné lidi
já bych to spíš nazvala zkalmaním, každý má své představy, s kterými do vztahu jde aty se často nenaplní. Dost lidí si najde nějaké jiné naplnění, ale problém zase dělá ten druhý partner, který to chce jinak.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.9.19 12:00
@Šáruší píše:
hele, ono ti ale nestačí k životu ( nemusí ti to už stačit, protože žiješ v době, kdy nemusíš být závislá na chlapovi, máš ho, protože je ti s ním dobře) že chlap je normální chlap. Takové to nechlastá, nebije tě a není gambler už ti jaksi nestačí a nemusí stačit. To že se stará o děto, alespoň sem tam, a krom chození do práce, kam chodí ženy stejně jako muži, udržuje i společnou domácnost, kterou využívá stejně jako jeho žena, je naprosto normální standard. To je jako běžná věc a ne nic, za co bych si z toho chlapa měla sednout úžasem na zadek. To je jako naprosto běžný normální život. Chápu, že se změnil, že dřív to bylo tak, že chlap nemusel nic ( krom té práce), ale teď jsme konečně ve fázi, kdy jsme si tak nějak rovnoceni v běžném životě. A teď to, abys byl partnerem, se kterým stojí za to být, tak by jsi se měl snažit dělat pr partnerku něco, abys s tebou chtěla být. Stejně jako partnerka tobě. Jsi-li nespokojený v práci a nedaří se ti tu nespokojenost změnit, tak tu práci změníš, tohle je podobné. Nestačí být normální, být normální je normální, to není zásluha, nestačí spolupečovat o děti, to je taky normální a ne zásluha, a nestačí chodit do práce, to je totiž taky normální a dělají to všichni. To také není zásluha.
Divné je, že v době, kdy údajně muži nemuseli nic nebo málo, bylo podstatně míň rozvodů. Chápu důvod byl útisk žen, ekonomický útlak, machistická patriarchální společnost bl, bla, bla.
Teď se doba mění, muži se mění stylem, který ženy žádají, ale jejich frustrace v dlouhodobých vztazích naopak sílí. Čím pak to je.
Moje vysvětlení. Ženy neumějí žít samy a v partnerství hledají štěstí, které zaměňují za pocit zamilovanosti. Jenže koncept zamilovanosti je evoluční konstrukt, aby vlivem zbláznění došlo k šu. ku dvou nekompatibilních bytostí a bylo povito mládě. Chybí pocit zamilovanosti…nutná výměna chlapa, která teď jde tak snadno. Muž oproti ženě nehledá ve vztahu štěstí, ale strukturu, ve který bude lépe fungovat ochrana dětí. Nepotřebuje tolik tzv. štěstí, ale spíše klid, štěstí dokáže najít sám v sobě. Hormonální potřeby nehledá v lásce, ale spíše v občasném šuku s jinejma. Neříkám, že je něco lepší nebo horší, jen je to zjevně kompatibilní. A jestli je nějakej konsenzus, že výchova dětí je lepší v rodině, aspoň na chvíli 
myslím, že jediný řešení je, aby se na rovinu řeklo, že cílem partnerství/manželství s dětma není věčná láska, ale péče o děti. Možná by ubylo tolik frustrace. Což ale samozřejmě neřeší problém, jak ukojit dlouhodobě citové potřeby ženy, když chlapi mají své značné mantinely. Jde to i jinak než řetězcem neustálých výměn? 
Disclaimer: Nepřípustné zevšeobecnění neplatící pro vyrovnané moudré lidi, kterých je však zanedbatelná menšina 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.9.19 12:00
@pohledzdruhestrany píše:
Souhlasím, někdo si prostě tak špatně vybere partnera pro děti, asi není podstatné, jestli je to špatným odhadem na lidi, nevnímavostí, nebo čím, a už to nejde zvrátit a ty děti si to ponesou pořád. Proto je strašně důležité vybrat si budoucího partnera, který bude dobrej otec. Partnerský štěstí je dobrá věc, ale pomíjivá, on vlastně institut manželství není vůbec cílově konstruovanej pro vytváření štěstí, ale pro vhodné početí a péči o děti.
no jo, pak by musely vznikat svazky z rozumu, kde se žadné partnerství ve smyslu citového, fyziického naplnění nečeká. jenže tak chce žít asi málokdo v dnešní době.
Obzvlášt ženy, které těch emocí mají více.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.9.19 12:11
@Uslava píše:
Zase kážeš, co jsi sám zvoral.
Zcela naopak. Střídavá péče v jednom bytě bez nutnosti jakýchkoliv soudních rozhodnutí. Péče o děti ob 1-3 dny dle aktuálních potřeb a dohod. Dokážeš mi popsat ideálnější koncept porozchodový péče o děti? Partnerku pro děti jsem si asi hledal, samozřejmě mimosmyslovým vnímáním, hlavně kvůli dobrýmu zplození dětí (genová kompatibilita, tedy chemie a hlavně vůně, 3 přirozený porody) a schopnosti dobře pečovat, neschopnost dohodnout se byla daň za instinktivní výběr. Teď máme oba partnery, se kterejma už nechceme mít děti, ale zase si rozumíme mentálně. 
Důležitý je si uvědomit, že člověk nemůže mít všechno najednou
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.9.19 12:23
@pohledzdruhestrany píše:
Divné je, že v době, kdy údajně muži nemuseli nic nebo málo, bylo podstatně míň rozvodů. Chápu důvod byl útisk žen, ekonomický útlak, machistická patriarchální společnost bl, bla, bla.Teď se doba mění, muži se mění stylem, který ženy žádají, ale jejich frustrace v dlouhodobých vztazích naopak sílí. Čím pak to je.
Moje vysvětlení. Ženy neumějí žít samy a v partnerství hledají štěstí, které zaměňují za pocit zamilovanosti. Jenže koncept zamilovanosti je evoluční konstrukt, aby vlivem zbláznění došlo k šu. ku dvou nekompatibilních bytostí a bylo povito mládě. Chybí pocit zamilovanosti…nutná výměna chlapa, která teď jde tak snadno. Muž oproti ženě nehledá ve vztahu štěstí, ale strukturu, ve který bude lépe fungovat ochrana dětí. Nepotřebuje tolik tzv. štěstí, ale spíše klid, štěstí dokáže najít sám v sobě. Hormonální potřeby nehledá v lásce, ale spíše v občasném šuku s jinejma. Neříkám, že je něco lepší nebo horší, jen je to zjevně kompatibilní. A jestli je nějakej konsenzus, že výchova dětí je lepší v rodině, aspoň na chvíli
Disclaimer: Nepřípustné zevšeobecnění neplatící pro vyrovnané moudré lidi, kterých je však zanedbatelná menšina
O tom, proč kdysi nebylo tolik rozvodů, o tom nepovedeme diskuzi, to je zbytečné, víme všichni proč kdysi se žena nerozváděla.
K dnešku, nakolik rozdílně myslí a cítí chlap se já můžu dohadovat, nicméně jsem ve vztahu a v manželství, jednom, a blížíme se ke dvaceti letům manželství. Zamilovanost nehledám, nejsem blbá, už když jsem si muže po pár letech chození brala, nebyla v tom zamilovanost. Ta přešla v lásku a na tu já ve vztahu věřím a tu ve vztahu potřebuju. nemluvím o chemických motýlech v břiše, ale o partnerské lásce. Cokoliv kolem práce, dětí a domácnosti je samozřejmé, že se dělíme, to není nic, čím by mě muž ohromil, jedeme každý nějak svým dílem a svým časem. Takže je to slušný muž, nepije, nekouří, nesází, nebije mě, dokonce nemá povahu na hádání a nekřičí, je super obětavým otcem. Potud v pořádku, ale já nepiju, nekouřím, nesázím, nebiju ho, nekřičím na něj a snažím se nehádat, starám se o děti. Dělám totéž. A pak je tu ale další rovina, ještě jsem tu já a on, stále potřebuju cítit, že mě miluje, že jsem důležitá a oceňovaná. Nemluvím o motýlech v břiše.
Bez toho nejsem spokojená a když nejsem spokojená, špatně funguju. Je to prosté.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.9.19 12:36
@Šáruší píše:
O tom, proč kdysi nebylo tolik rozvodů, o tom nepovedeme diskuzi, to je zbytečné, víme všichni proč kdysi se žena nerozváděla.
K dnešku, nakolik rozdílně myslí a cítí chlap se já můžu dohadovat, nicméně jsem ve vztahu a v manželství, jednom, a blížíme se ke dvaceti letům manželství. Zamilovanost nehledám, nejsem blbá, už když jsem si muže po pár letech chození brala, nebyla v tom zamilovanost. Ta přešla v lásku a na tu já ve vztahu věřím a tu ve vztahu potřebuju. nemluvím o chemických motýlech v břiše, ale o partnerské lásce. Cokoliv kolem práce, dětí a domácnosti je samozřejmé, že se dělíme, to není nic, čím by mě muž ohromil, jedeme každý nějak svým dílem a svým časem. Takže je to slušný muž, nepije, nekouří, nesází, nebije mě, dokonce nemá povahu na hádání a nekřičí, je super obětavým otcem. Potud v pořádku, ale já nepiju, nekouřím, nesázím, nebiju ho, nekřičím na něj a snažím se nehádat, starám se o děti. Dělám totéž. A pak je tu ale další rovina, ještě jsem tu já a on, stále potřebuju cítit, že mě miluje, že jsem důležitá a oceňovaná. Nemluvím o motýlech v břiše.
Bez toho nejsem spokojená a když nejsem spokojená, špatně funguju. Je to prosté.
Teď by měl(a) přispěchat Ou s odkazy na literaturu o jazycích lásky. Jenže chtěj chlapi a ženský vlastně to samý? A jestli ne, a pojítko dětí, jako primární vztahovej projekt, už vymizelo, jak se vůbec můžou setkat… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.9.19 12:55
@pohledzdruhestrany píše:
Teď by měl(a) přispěchat Ou s odkazy na literaturu o jazycích lásky. Jenže chtěj chlapi a ženský vlastně to samý? A jestli ne, a pojítko dětí, jako primární vztahovej projekt, už vymizelo, jak se vůbec můžou setkat…
nemuzou
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Mango_Lassi
15.9.19 13:07
@pohledzdruhestrany píše:
Teď by měl(a) přispěchat Ou s odkazy na literaturu o jazycích lásky. Jenže chtěj chlapi a ženský vlastně to samý? A jestli ne, a pojítko dětí, jako primární vztahovej projekt, už vymizelo, jak se vůbec můžou setkat…
Vztah nikdy nemůže být 100% už ze samotné definice vztahu - vstupují do něho lidi, každý z nichž má trochu odlišný dataset.
Napíšu takový klišé - dnes se práce na vztahu moc nenosí, protože partnerství je synonymum pro štěstí a každý by si v něm měl především užívat. Lidi si pod vztahem představují nekonečnou vášeň a ohňostroj. Lidi podle mě vůbec nechápou, že být ve vztahu znamená mít lepší i horší období, jakmile se objeví problém nebo zádrhel, mají tendenci to spíš zahodit a jít hledat dál. Nefunguje staré a otrepane „v dobrém a ve zlém “..
Příspěvek upraven 15.09.19 v 13:08
- Citovat
- Upravit
15.9.19 13:08
@pohledzdruhestrany píše:
Teď by měl(a) přispěchat Ou s odkazy na literaturu o jazycích lásky. Jenže chtěj chlapi a ženský vlastně to samý? A jestli ne, a pojítko dětí, jako primární vztahovej projekt, už vymizelo, jak se vůbec můžou setkat…
a nechtějí to samé? Já bych řekla, že chtějí, ne?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.9.19 14:23
@Mango_Lassi píše:Lidi si pod vztahem představují nekonečnou vášeň a ohňostroj.
Příspěvek upraven 15.09.19 v 13:08
A bylo to tak vždycky? Primár byl dřív jídlo, bydlení, ochrana, děti a na tom se těžce makalo. Teď s tímhle primárem není problém, tak se řeší štěstí. Zajimavej paradox… hledání štěstí… přímá cesta do pekla. Není konstrukt štěstí naopak nástroj Satana
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
