Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Rozchod a 8leté dítě
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
10.9.19 13:01
@Anonymní píše:
Ahoj,
ráda bych se tu poradila, protože vlastně vůbec nevím, odkud to uchopit. Žiji s přítelem cca 10 let, máme 8letého syna - skvělej kluk, temperamentní, kamarádský a velmi, velmi citlivý. Nedokážu s přítelem už žít. To vím jistě. Vážím si ho jako člověka, nikdy mi neudělal nic špatného, ale já už prostě nemůžu. On má jiné koníčky, já taky - to jsme věděli od začátku, ale vždy to nějak šlo, teď vždy u nás tichá domácnost, když jsem já někde. Nedokážeme spolu mluvit, o našem vztahu, o sexu, o ničem… nikdy jsme to nedělali, chyba. Hlavním problémem u mě, abych tento vztah dál udržovala, je to - že nedokážu snést žádný fyzický kontakt. Nedávno jsme spolu spali - resp. asi po půl roce a já celou dobu v křeči a slzy mi tekly proudem (bylo to v noci, ve tmě, přítel nic neříkal, slz si nevšiml). Cítila jsem se jak prašivá, znásilněná… i když to tak nechci, svoje pocity neovlivním. Přála bych si, aby to fungovalo všechno, už jen kvůli malému.
Já jsem rozhodnutá to skončit - jsem rozhodnutá za sebe. Ne za našeho syna. Mám strach. Mám strach, jak to vezme - nikdy nechci vidět svoje dítě nešťastné.
Máte nějaké zkušenosti? Nikdy jsem nic takového neřešila a teď si nadávám, že jsem to neudělala už dřív, dokud byl malý (u mě to trvá cca 5 let).
Vím, že přítel se na něj nevybodne, nebude dělat zle.
Ale pořád tam je to ale…
Děkuji za názory,
tak jestli už jsi v takové fázi averze, tak je každá rada drahá. Jestli spolu nejste schopni pomalu společně ani dýchat, tak sex určitě není nejlepší nápad. Jestli jsi v téhle nezávidění hodné situaci pět let, tak je na místě otázka, jestli jsi za těch pět let udělala něco, abyste se z tohohle dostali? Promluvili si, našli si koníček a tedy společné téma k rozhovoru. Ví vůbec přítel, co prožíváš? Chlapi potřebují věci černé na bílém, náznaky na nás naprosto nezabírají..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
10.9.19 13:10
Ahoj, jsem na to podobně. S manželem jsem v podstatě jen kvůli dětem. S tím rozdílem, že jsme si o tom promluvili, oba víme, jak na tom sme a snažíme se na vztahu pracovat. Jestli to k něčemu bude, uvidíme..
- Citovat
- Upravit
10.9.19 13:25
@Anonymní píše:
Ahoj, jsem na to podobně. S manželem jsem v podstatě jen kvůli dětem. S tím rozdílem, že jsme si o tom promluvili, oba víme, jak na tom sme a snažíme se na vztahu pracovat. Jestli to k něčemu bude, uvidíme..
tak to jsi poměrně růže mezi trny. Většina hned pálí mosty. 
Tak snad se podaří. Já třeba za sebe mám jen útržky z dětství, kdy se naši sem tam hádali a pamatuji si, že tam i padla věta, že jsou spolu už jen kvůli dětem. No a o třicet let později jsou babička s dědou a vypadají poměrně šťastně 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
10.9.19 13:32
Ahoj, mrzi me ze jsi v takove situaci. Urcite si se rozhodla spravne, protoze drzet neco na silu nema nikdy efekt. Nejdriv bych si v klidu sedla s chlapem, rekla mu jak se veci maji a domluvila se co a jak bude probihat. Az to vyresite, sednete si i se synem. Reknete mu, ze se mate radi, ale ze uz nechcete byt spolu. Je dulezity aby vedel ze to neni jeho chyba a ze pro nej vzdycky oba budete rodice co ho miluji. Az uvidi ze se ti zije lip a ze si stastna, uvidis ze urcite nestastny nebude. Myslim si, ze by byl daleko vic smutny, kdyby na nej zacalo mit vliv napeti mezi tebou a pritelem. Preju ti hodne stesti do noveho zacatku 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
10.9.19 14:46
Jenže já už na něj mám fakt fyzicky alergii… nemám chuť na něčem pracovat. Chci být sama a chvíli si to užít… třeba to zní „trapně“, ale já to teď fakt tak mám. Doma se necítím dobře, čekám pokaždé večer v napětí, jestli náááhodou nebude chtít něco víc než jen klasický večer s televizí… A taky vím, že za to můžu já. U mě se to zlomilo, jak lusknutím prstu… já na něj opravdu nemůžu říct vůbec nic špatnýho. Vůbec.
Tobě přeji, ať se to buď spraví a nebo velmi rychle vyřeší…
Ach jo, řešit tyhle věci, když je v tom dítě, které nade vše milujete, je prostě na h…o situace :/
- Citovat
- Upravit
10.9.19 14:47
Horší je to, že on to dokáže - tohle je z mé strany, všechno. On se snaží. Problém je, že spolu fakt nemluvíme… nikdy o ničem. S odstupem času ani nevím, jak jsme spolu vlastně mohli být, jsme každý úplně jiný… Ale tak to teď nezměníme.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
14.9.19 18:16
Ahojky… V určitých věcech se vidím v tvém popisku podobné.. Jsme spolu 10let, synovi bude 7let a já už 3 roky žijí ve vztahu, ve kterém nejsem šťastná… Teda můj mi dost dlouho lhal a podvadel mě (dlouhodobě i s mojí teď už bývalou nejlepší kamarádkou).. Teď s odstupem času nechapu to zatmění mozku, které jsem měla před 2 lety kdy to vše prasklo a já se rozhodla to ještě zkusit.. Byla to chyba, ne proto že by se od té doby nesnažil, ale důvěra je v háji absolutně a hlavně jsem se prostě totálně odmilovala (i když tak nějak už rok předtím, kdy jsem měla podezření na nevěry a lhaní to už z mé strany zacalo opadat).. Prostě to ve mě všechno totálně ubil.. Co se týče sexu, on ho chce často a já, když k němu dojde tak necítím absolutně nic (a není to o tom, že by mě neuměl uspokojit).. Prostě chemie fuč, důvěra někde daleko (ať nepíšu sprosté).. Ale přesto tím že jako táta funguje dobre, nedokážu ho opustit… Jsem prostě srab a vím to, utisuji se, že jako rodina neselzeme (obávám se, že on by mi problémy dělal, kdybych to Já ukončila)… Když jdu domu a vím že je na služebně (dělá na IČO, takže skoro každý týden je někde na 2 dny)… Tak se těším a když je doma, ten vnitřní pocit je ze jsem svázaná a nejsem to já… Doufám, že jednou budeme každý šťastný někde jinde a s někým jiným, ale ten první krok nejsem schopna udělat.. Držím ti palce v životě, ať najdeš jednou svoje štěstí 😘 
- Citovat
- Upravit
14.9.19 18:53
@Anonymní píše:
Ahoj, mrzi me ze jsi v takove situaci. Urcite si se rozhodla spravne, protoze drzet neco na silu nema nikdy efekt. Nejdriv bych si v klidu sedla s chlapem, rekla mu jak se veci maji a domluvila se co a jak bude probihat. Az to vyresite, sednete si i se synem. Reknete mu, ze se mate radi, ale ze uz nechcete byt spolu. Je dulezity aby vedel ze to neni jeho chyba a ze pro nej vzdycky oba budete rodice co ho miluji. Az uvidi ze se ti zije lip a ze si stastna, uvidis ze urcite nestastny nebude. Myslim si, ze by byl daleko vic smutny, kdyby na nej zacalo mit vliv napeti mezi tebou a pritelem. Preju ti hodne stesti do noveho zacatku
Správně, čeká před ní cesta za štěstím, novej tatínek, případně další mimísek, pak zase cesta za štěstím, novej tatínek pro předchozí exmimísky a případně ještě další mimísek a pořád dokola 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.9.19 18:59
Když nad tím přemýšlím, měl by se vymyslet nějaký test na takto vadné ženy, které po zplození potomka a náběhu na provozní rodinný režim to přestanou dávat, že chybí motýlci v břiše a další podobný kecy. Aby si muži vybírali vhodné ženy pro své děti a nevystavovali je zvýšenému riziku rozpadu rodiny.
Viz daný případ, chlap nedělá nic špatného, stará se, je to dobrý člověk, jak k tomu on a to nebohé děcko přijde, že maminka není šťastná, jemu se rozpadne rodina, objeví se novej motherfucker 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.9.19 00:39
@Anonymní píše:
Ahojky… V určitých věcech se vidím v tvém popisku podobné.. Jsme spolu 10let, synovi bude 7let a já už 3 roky žijí ve vztahu, ve kterém nejsem šťastná… Teda můj mi dost dlouho lhal a podvadel mě (dlouhodobě i s mojí teď už bývalou nejlepší kamarádkou).. Teď s odstupem času nechapu to zatmění mozku, které jsem měla před 2 lety kdy to vše prasklo a já se rozhodla to ještě zkusit.. Byla to chyba, ne proto že by se od té doby nesnažil, ale důvěra je v háji absolutně a hlavně jsem se prostě totálně odmilovala (i když tak nějak už rok předtím, kdy jsem měla podezření na nevěry a lhaní to už z mé strany zacalo opadat).. Prostě to ve mě všechno totálně ubil.. Co se týče sexu, on ho chce často a já, když k němu dojde tak necítím absolutně nic (a není to o tom, že by mě neuměl uspokojit).. Prostě chemie fuč, důvěra někde daleko (ať nepíšu sprosté).. Ale přesto tím že jako táta funguje dobre, nedokážu ho opustit… Jsem prostě srab a vím to, utisuji se, že jako rodina neselzeme (obávám se, že on by mi problémy dělal, kdybych to Já ukončila)… Když jdu domu a vím že je na služebně (dělá na IČO, takže skoro každý týden je někde na 2 dny)… Tak se těším a když je doma, ten vnitřní pocit je ze jsem svázaná a nejsem to já… Doufám, že jednou budeme každý šťastný někde jinde a s někým jiným, ale ten první krok nejsem schopna udělat.. Držím ti palce v životě, ať najdeš jednou svoje štěstí 😘
A proč mu nějak nepředložíš na zlatém podnose tu svoji ex-kamarádku znovu? Když jí tak chtěl, tak po ní hrábne znovu. Tím se od tebe odtáhne a nebude nic chtít po tobě, ty se uvolníš psychicky. Pak mu budeš nenápadně podsouvat, jak je kámoška skvělá, jak jí nešaháš na kotníky, až ho přesvědčíš, že má jít natrvalo k ní.
Máš doma fakt dementa, když šel do tvojí nej-kamarádky. Měl jít do někoho, koho neznáš, aspoň to měl dodržet, když chtěl nějakou jinou. Zachoval se hnusně, skoro to nejde hůř, tak hraj jeho hru a elegantně se ho zbav. On není tak chytrej, takže bude stačit mu předhodit mladý maso nebo mu zprostředkovat kontakt s nějakou, o které víš, že se mu líbí.
Všechny cesty jsou dobrý než abys byla ve vztahu, kde se těšíš, až vypadne.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.9.19 00:52
@pohledzdruhestrany píše:
Když nad tím přemýšlím, měl by se vymyslet nějaký test na takto vadné ženy, které po zplození potomka a náběhu na provozní rodinný režim to přestanou dávat, že chybí motýlci v břiše a další podobný kecy. Aby si muži vybírali vhodné ženy pro své děti a nevystavovali je zvýšenému riziku rozpadu rodiny.Viz daný případ, chlap nedělá nic špatného, stará se, je to dobrý člověk, jak k tomu on a to nebohé děcko přijde, že maminka není šťastná, jemu se rozpadne rodina, objeví se novej motherfucker
To říkáš ty, kterej je rozvedenej a zařídil nebo minimálně připustil rozpad rodiny 3 dětem a je spokojený s tím, jak to skvěle funguje?
Jak je možný, že tě žena opustila? Jak mohla NECÍTIT ŽÁDNÝ MOTÝLKY?
Jsi přece ten nejlepší, nejskvělejší, přitažlivý, ten, co všechno ví, vyřeší imunitu kojence, způsob vedení porodu i duchnu na posteli. Máš takový sexy mozek. Akorát, že ho obdivuje nextka.
U vás byl zrovna tak někdo vadný kus. Buď exka, která PRO TEBE porodila 3 kousky anebo TY jsi ten, kdo cítil napětí v gatích a pořídil si nextku. Málokterá ženská pálí mosty se 3 dětma, je to dost silná vazba. Musí mít dost závažný důvod pro takové rozhodnutí. Každé dítě navíc rozchod ztěžuje.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.9.19 01:02
@Anonymní píše:
Jenže já už na něj mám fakt fyzicky alergii… nemám chuť na něčem pracovat. Chci být sama a chvíli si to užít… třeba to zní „trapně“, ale já to teď fakt tak mám. Doma se necítím dobře, čekám pokaždé večer v napětí, jestli náááhodou nebude chtít něco víc než jen klasický večer s televizí… A taky vím, že za to můžu já. U mě se to zlomilo, jak lusknutím prstu… já na něj opravdu nemůžu říct vůbec nic špatnýho. Vůbec.
Tobě přeji, ať se to buď spraví a nebo velmi rychle vyřeší…
Ach jo, řešit tyhle věci, když je v tom dítě, které nade vše milujete, je prostě na h…o situace :/
Já si nemyslím, že odpor přijde jako lusknutím prstu.
Podle mně si myslíš na jiného chlapa, nebo jsi si vsugerovala nějakou představu, eventuelně si někoho idealizuješ a porovnáváš s manželem, který ze srovnání vyjde hůř a v tobě se stupňuje bariéra.
Hraje v tom roli tvoje asi předčasné rozhodnutí se vázat a že jsi si neužila.
Asi bych takovou situaci neřešila hned rozvodem, ale zkusila s manželem promluvit a dohodnout se na pauze časově ohraničené na max. půl roku.
Ty v tom půlroce zjistíš, že o tebe stejně nikdo jiný zájem nemá anebo si to zkusíš tam, kde si myslíš, že máš šanci. Tím se ukáže, že jiný chlap není lepší než ten, co je doma a znovuobjevíš manžela anebo už ne. Manžel samozřejmě může zkoušet zasunout jinde zrovna tak.
Brečet při sexu se mi zdá hrozný a pokud ti muž nijak neublížil, tak nejsi úplně normální. Je to na psychologa. Minimálně je potřeba dohodnout klidný rozchod.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.9.19 09:39
@LaPaloma píše:
To říkáš ty, kterej je rozvedenej a zařídil nebo minimálně připustil rozpad rodiny 3 dětem a je spokojený s tím, jak to skvěle funguje?
Jak je možný, že tě žena opustila? Jak mohla NECÍTIT ŽÁDNÝ MOTÝLKY?
U vás byl zrovna tak někdo vadný kus. Buď exka, která PRO TEBE porodila 3 kousky anebo TY jsi ten, kdo cítil napětí v gatích a pořídil si nextku. Málokterá ženská pálí mosty se 3 dětma, je to dost silná vazba. Musí mít dost závažný důvod pro takové rozhodnutí. Každé dítě navíc rozchod ztěžuje.
Já nejsem zrovna dobrej případ, protože přestože můj záběr vědění, jak správně popisujes, je tak rozsáhlý a dokonalost nadkritická, jsem ochoten připustit, že v mym chování jsou určité systémové nedostatky. Jenže v tyhle diskuzi a v mmoha dalších, který se tady šířej jak lavina, ti chlapi jsou úplně normální a v pohodě a jediným problémem vztahu je jeho běžné provozní zevšednění. Navíc aktuální běžnej chlap je jiná sorta než chlap před 30 lety. Více pečuje o deti, více komunikuje, více pomáhá v domácnosti. A pořád je to málo a vztahy se rozpadají víc a víc. Závěrem si dovoluji učinit shrnutí, že ženy to neustále tlačí někam a čím víc se jim ta kara podařila popostrcit, tím víc jsou nespokojené. Což implikuje závěr, že ženu rozhodně neuděláš šťastnou plněním jejich přání
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj,
ráda bych se tu poradila, protože vlastně vůbec nevím, odkud to uchopit. Žiji s přítelem cca 10 let, máme 8letého syna - skvělej kluk, temperamentní, kamarádský a velmi, velmi citlivý. Nedokážu s přítelem už žít. To vím jistě. Vážím si ho jako člověka, nikdy mi neudělal nic špatného, ale já už prostě nemůžu. On má jiné koníčky, já taky - to jsme věděli od začátku, ale vždy to nějak šlo, teď vždy u nás tichá domácnost, když jsem já někde. Nedokážeme spolu mluvit, o našem vztahu, o sexu, o ničem… nikdy jsme to nedělali, chyba. Hlavním problémem u mě, abych tento vztah dál udržovala, je to - že nedokážu snést žádný fyzický kontakt. Nedávno jsme spolu spali - resp. asi po půl roce a já celou dobu v křeči a slzy mi tekly proudem (bylo to v noci, ve tmě, přítel nic neříkal, slz si nevšiml). Cítila jsem se jak prašivá, znásilněná… i když to tak nechci, svoje pocity neovlivním. Přála bych si, aby to fungovalo všechno, už jen kvůli malému.
Já jsem rozhodnutá to skončit - jsem rozhodnutá za sebe. Ne za našeho syna. Mám strach. Mám strach, jak to vezme - nikdy nechci vidět svoje dítě nešťastné.
Máte nějaké zkušenosti? Nikdy jsem nic takového neřešila a teď si nadávám, že jsem to neudělala už dřív, dokud byl malý (u mě to trvá cca 5 let).
Vím, že přítel se na něj nevybodne, nebude dělat zle.
Ale pořád tam je to ale…
Děkuji za názory,