Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Pokud je to jen skrz spaní dvojčátek, o kterých mluvíš, tak určitě neodcházej. Celý život je tak trochu Itálie u všech.
Dobře to zvaž ![]()
Tak zalezi jestli mate italii az po narozeni deti…ty prvni dva roky sou obcas nekde divoky…pak se to ustali…chlap chce mit holt klid tak to nekteri blbe nesou ty maly mimca no..
Neřeš to zatím odchodem. Děti manželství dokážou hodně rozhodit, ale je to většinou opravdu u těch malých kojenců a batolat. Pak co vím od kamarádek kolem je většinou už pohoda a když chtějí, tak to zvládají všechno už levou zadní. Přejde to, my když máme s manželem nějakou krizičku a víme, že se to točí kolem dítěte, protože už toho máme zkrátka dost, tak pár dnů raději ani moc nekomunikujem, přehlížíme me se tak nějak a za pár dnů je všechno dobrý. Netvrdím, že to je ideální, ale nevím jak jinak fungovat, když už má člověk pocit, že není jak dál.
A co je špatného na bílém šumu? Buď ráda, že vám funguje, nám přestal fungovat někdy v 5-6m, čeho se bojíš, že budou spát se šumem do osmnácti? Mi přijde, že lpíš na blbosti, která se během pár měsíců vyřeší úplně sama, navíc bílý šum není škodlivý, ani kdyby s ním spal dospělý, jen to může maximálně rušit spolunocležníka v pokoji…
Takže bych se hodila do klidu, špatné usínací návyky vypadají fakt jinak ![]()
Mlíko 3× za noc, no jestli jsou na UM a přes den běžným způsobem jedete zeliny, ovoce, kaše, UM pravidelně alespoň 5×denně, tak to zřejmě zlozvyk bude, otázkou je, zda jsou připravené na jeho odbourání, v 7m jsem se pokusila prvorozeného v noci nekojit a neprošlo to, o 2m později to prošlo naprosto hladce.
Ale nemyslím, že manželství v troskách a hádky s nadávkami pramení jen z používání bílého šumu a podávání mlíka v noci… Problém bude asi trochu jinde a toto bude spíš zástupný problém.
Budete se muset naučit dělat kompromisy. Ty budeš muset uznat, že i manžel v péči o děti dělá něco správně a má hlasovací práva, takhle to vyznívá, že on se míchá do výchovy tobě a vlastně by měl jen držet hubu a krok.
Uvidíš, že když ukážeš ochotu se domluvit a přestaneš tolik řešit, bude nakonec i on přistoupit na tvoje argumenty a zvolíte nějaký rozumný kompromis - třeba postupné odbourávání mlíka za pomoci bílého šumu ![]()
Ahoj a nezměnil se spíš po narození dětí? Taky máme ten problém, že se po narození prcka hodně věcí změnilo… Narození dítěte je vždycky zatěžkávací zkouška pro vztah, nedovedu si představit, že bych měla děti dvě.
Rozhodně bych se snažila to vyřešit teď, protože v budoucnosti bude víc třecích ploch, ale to si uvědomuješ… Zkusila sis s ním v klidu promluvit? Vysvětlil ti, proč zasahuje? Co mu na tom vadí?
Pokud spíte v jedné ložnici, pošli ho do obýváku
Třeba je jen nevyspalý…
Nemůžeš třeba na pár týdnů k mamince, udělat si dovolenou, abyste měli oba šanci vychladnout a odpočinout si od sebe? Rozhodně bych to neřešila odchodem na pořád, ale pokud jsi naštvaná, tak bys v afektu mohla udělat něco, co by tě mohlo mrzet ![]()
Edit: Ještě mě napadá, co udělat nějaký kompromis? Večer bude ukládat tatínek a ty si je převezměš na noc. Třeba mu pak dojde, že to je náročný a uzná, že je s tím potřeba něco udělat ![]()
Tak italii jsme meli i pred detmi, ale to by se dalo rict v mire. V tehotenstvi se vse uklidnilo, zadne hadky. Po narozeni deti to zacalo, je to kazdym dnem horsi a horsi. Proste neni den, abychom se nepohadali az do totalniho nervoveho vypeti. Neni to jen kvuli uspavani, zlobim se na nej, protoze mi moc nepomaha, jsem na vse sama, jeste po nem uklizet ale to bych jeste vsechno zpolkla, ale absolutne se neridi zadanym rezimem deti, ktery jsem jim ustalila, kdyz si treba v sobotu dopoledne ma hrat s detmi, nakrmit a ulozit abych se mohla poradne vyspat. Jde hlavne o tu vychovu, zadny respekt vuci me a mojemu rezimu, i kdyz jsem to ja, ktera je s detmi 24 h denne. Vecer prijde z prace a hned zacne jak vse delam spatne, jak jsem spatna matka a jak by to on vse zvladnul mnohem lepe.
Neni lehke ustalit rezim dvou detem najednou a i male vyboceni je znat pak behem celeho dne i noci. ![]()
@Gladys Kde mam tu jistotu, ze deti, ktere nejsou schopny usnout jinak nez za pomoci bileho sumu, se situace sama zmeni, a ony si jednoho krasneho dne, reknou: taaak a ted ho nepotrebujem??? Kolik jim bude? 3 roky? Ja nevim, ale takovyhle navyk se dost spatne odbourava a radeji driv nez pozdeji. ![]()
Tak je jasné, že když máš dvě děti, je to něco jiného, ale necítí se trošku odstrčený, když ty jsi stanovila režim a on se ti musí podřizovat?
Chápu, když jsi s nimi celé dny… Mně pomohlo, když jsme celý den jeli podle manžela a kluk pak dva dny nespal a manžel to viděl (máme jinak spavé dítě). Od té doby všem říká co, kdy a jak a hlavně dodržuje mnou stanovený režim, i když jsem měla na začátku snahu domluvit se s ním, kdy budeme ukládat, aby si synka měl taky šanci trošku užít…
Nepomáhá? Má problémy s tvou výchovou? Co na víkend vyrazit s kámoškou, udělat mu seznam, co ty za celý den uděláš s dětmi a říct mu, ať si to teda na jeden den zkusí ![]()
Můj chlap taky není ukázka ideálního manžela, pomáhá jen když ho poprosím, ale máme rozdělené pracovní zóny, takže po něm práci v „mé zóne“ chci jen ve chvíli, kdy je venku hnusně a on by se ve „své zóně“ nevyžil.
My měli 4 děti za 38 měsíců s dvojčaty uprostřed, takže ještě větší záhul. A nejvíc pomohlo přesné rozdělení kompetencí a absolutní vláda každého nad jeho kompetencí. Prostě pokud se dohodnete, že spánek dětí patří do tvé kompetence, musí to partner respektovat, stejně tak jako když se dohodnete, že přebalování v době, kdy je doma, pak koupání a patlání olejíčkama je jeho kompetence, tak mu do toho nesmíš vůbec zasahovat. Tohle odstraní hodně konfliktu. A každý se můžete soustředit na dokonalost v provedení své úlohy.
@Táta Pavel píše:
My měli 4 děti za 38 měsíců s dvojčaty uprostřed, takže ještě větší záhul. A nejvíc pomohlo přesné rozdělení kompetencí a absolutní vláda každého nad jeho kompetencí. Prostě pokud se dohodnete, že spánek dětí patří do tvé kompetence, musí to partner respektovat, stejně tak jako když se dohodnete, že přebalování v době, kdy je doma, pak koupání a patlání olejíčkama je jeho kompetence, tak mu do toho nesmíš vůbec zasahovat. Tohle odstraní hodně konfliktu. A každý se můžete soustředit na dokonalost v provedení své úlohy.
@Anonymní píše:
Kde mam tu jistotu, ze deti, ktere nejsou schopny usnout jinak nez za pomoci bileho sumu, se situace sama zmeni, a ony si jednoho krasneho dne, reknou: taaak a ted ho nepotrebujem??? Kolik jim bude? 3 roky? Ja nevim, ale takovyhle navyk se dost spatne odbourava a radeji driv nez pozdeji.
Děláš z komára velblouda
Šum děti nijak nepoškodí a i kdyby usínali ve 3letech s šumem, tak v čem je problém?
Třeba dudlík chápu, že je potřeba pak odbourat, může mít vliv na chrup, noční mlíko má zase vliv na vyspalost matky, ale šum…
A zasadni, nekritizovat chlapa, ze neco dela v peci o dite blbe… Obcas nechapu, jak muzou zensky kritizovat chlapa, ze dal diteti blbe teplaky, nebo slo ven se spinavou pusou, proste hovadiny, zenska by mela byt rada, ze ma chlap snahu, nezapomenout pred 20 lety v dobe nasich tatinku nebylo moc bezne, aby se chlap montoval do pece o deti…
My se vetsinou stridame. Podle me jste se v te roli jeste nenaucili fungovat, je dobry fungovat jako tym, rozdelit si co kdo bude delat a je to…
@Kla píše:
Co to je bilý sum?
třeba když si zapneš lux nebo fén, tak se mu to hodně blíží. Šumění nenaladěného rádia.
Omlovam se za anonymitu, ale nechci byt zverejnena.
Jsem uz psychicky i fyzicky na dne. A nevim jak dal.
Muj dotaz je ohledne rozdilnych nazoru na vychovu, konkretne uspavani deti s mym manzelem. Mame 7 mesicni dvojcata. Od narozeni maji spatne usinaci navyky a usnou pouze pomoci bileho sumu. Snazim se tento problem odstranit, ale manzel nespolupracuje a vzdy mou snahu treba po 2 dnech prerusi tim, ze zasahne a vse je ztraceno. Deti se casto v noci budi a tezko opet usinaji. Vyzaduji mleko i 3× za noc, coz je podle me v jejich veku jen zvyk. Jeho rozdilne nazory jsou opravdu problemem v celem nasem manzelstvi. Kazdodenni hadky, kriceni, sproste nadavky…atd. Uz jsem to zkousela i po dobrem i po zlem, ale neshodneme se. Nejvic tim trpi deti, ktere maji zmatek v hlave. Zijeme v zahranici a nemam se tu na koho obratit. Jsem presvedcena, ze tohle neni clovek s kterym jsem schopna vychovat deti. Nemam ani kde bych se po navratu do cech vratila, a na pomoc bych mela jen svou maminku. Proto se ptam, zda jste si nektera takovouto situaci prosla a behem par let se vse ustalilo, nebo zavcasu odejit, aby to nedoslo do spatneho konce?? Uz jsem opravdu zoufala. Manzel se dost po svatbe zmenil, v jadru je dobry clovek, ale ja ho uz nemuzu vystat. Jde mi hlavne o deti, aby netrpeli tim, ze jim seberu tatinka. Ale nase manzelstvi je Italie a v totalnich troskach.
Dekuji za jakykoliv prispevek, zoufala maminka dvojcatek.