Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Cthulhu píše:
V tomhle máš určitě pravdu. A dokážeš si představit, že by ti do toho přišla nějaká emocionální bomba? Že by ses zamilovala někde jinde, přeci jen to člověk opravdu kolikrát neovlivní? A pak začala řešit 80/20..?
Představit si to nedokážu, ani si to představovat nechci… ![]()
@Cthulhu píše:
S tímhle úplně nesouhlasím, už jsem toho v životě zažila opravdu hodně, prošla jsem si snad vším, co si jen člověk může vymyslet. O nevyzrálosti to není. Nemusí ti jich být líto, zatím se nic v podstatě nestalo. Určitě jsou i horší manželky, já manžela zatím alespoň de facto nepodvádím, těch pár polibků prostě nepočítám. Doma se zatím nic nemění, všechno je tak, jako vždycky. jen jsem občas trochu víc protivná. sex manželovi nechybí, nikdy na něj moc nebyl. Manželovi jsem už i řekla, že se necítím dobře, že nejsem spokojená, že mě to nenaplňuje atd.On si myslí, že když spolu pojedeme na dovolenou a půjdeme na večeři, že to pomůže..
Ne, to jistě nepomůže. Tvůj manžel totiž nemůže udělat vůbec nic, co by pomohlo. Ty totiž máš v hlavě svého bývalého přítele, kterého si idealizuješ a proti kterému je samozřejmě manžel naprostý „břídil“. Takže i kdyby se rozkrájel, nebude Ti to stačit.
Že Tě v životě leccos potkalo, je sice smutné, ale to, že se chováš značně nevyzrále a nefér, je prostě fakt. Ovšem pokud Ti stačí, že jsou určitě i horší manželky, tak je to sice poněkud alibistické, ale budiž
.
@eva333 píše:
Je mi 32 a volím pragmatičnost, ale asi se mi to mluví době, když svého muže milují. ALE - kdybych náhodou vzplála k někomu jinému, vím, že zůstanu, protože dnes už jsou pro mne v životě důležitější věci než se vznášet v oparu vášně. Možná jsem mrcha já, ale důležitý je spokojený život. Vidím to tak, že když nejsi spokojená, pořiď si milence, ale neopouštěj jistotu dobrého bydla. Ono když začneš s tím panem Božským bydlet, zjistíš, že to třeba není tak super, navíc tam budeš muset inkorporovat své dítě, chtě nechtě jeho otce atd., vyvstane řada problémů…
Zatím je to všechno jen ve fázi „co by - kdyby“… proto se zatím bráním tomu sexu a tak, protože jakmile spolu skončíme v posteli bude z toho regulérní milenecký poměr. Naše „dohoda“ je zatím taková, že tomu necháme volný průběh cca půl roku, rok, uvidíme kolik času spolu budeme trávit, jak se to bude vyvíjet a o té možnosti rozvodu, to je jen prostě jako téma k diskuzi, že když to všechno bude klapat a budu mít dojem, že to má smysl od manžela odejít a že máme šanci na společný život, tak pak to budu opravdu řešit. Zatím je to jen taková pohádka u které neznám konec.
Co se týče jeho postoje k mému synovi, je veskrze pozitivní. určitě by měl zájem s ním mít co nejlepší vztah, pokud bychom spolu opravdu v budoucnu byli. Takový ten druhý funkční tatínek. Rozhodně bych nehodlala manželovi ve vztahu se synem nějak bránit, nebo to komplikovat, ani jsem zatím neřešila dopady rozvodu na výchovu dítěte, protože jak se snažím vysvětlit, a asi mi to moc nejde, zatím je to všechno jen hodně teoretické a snažím se najít inspiraci ve vašich radách a příbězích. Zatím si neodkážu představit co a jak se bude dít dál..
@Dujana píše:
Ne, to jistě nepomůže. Tvůj manžel totiž nemůže udělat vůbec nic, co by pomohlo. Ty totiž máš v hlavě svého bývalého přítele, kterého si idealizuješ a proti kterému je samozřejmě manžel naprostý „břídil“. Takže i kdyby se rozkrájel, nebude Ti to stačit.Že Tě v životě leccos potkalo, je sice smutné, ale to, že se chováš značně nevyzrále a nefér, je prostě fakt. Ovšem pokud Ti stačí, že jsou určitě i horší manželky, tak je to sice poněkud alibistické, ale budiž.
V tuhle chvíli je to možná alibismus v tom, že se snažím zjistit, jaké jsou všechny možnosti toho, co se může stát a jestli má smysl vůbec přemýšlet nad tím odejít někdy od manžela, rozbít rodinu, kvůli tomu, že si myslím, že s tím druhým bych byla šťastnější. Moje chování není fér v tom, že manžel neví, že moje nespokojenost pramení i z toho, že je tu někdo třetí. pak je ovšem otázka, jeslti mu to mám přiznat, i když s ním de facto poměr nemám.
@Cthulhu píše:
Zatím je to všechno jen ve fázi „co by - kdyby“… proto se zatím bráním tomu sexu a tak, protože jakmile spolu skončíme v posteli bude z toho regulérní milenecký poměr. Naše „dohoda“ je zatím taková, že tomu necháme volný průběh cca půl roku, rok, uvidíme kolik času spolu budeme trávit, jak se to bude vyvíjet a o té možnosti rozvodu, to je jen prostě jako téma k diskuzi, že když to všechno bude klapat a budu mít dojem, že to má smysl od manžela odejít a že máme šanci na společný život, tak pak to budu opravdu řešit. Zatím je to jen taková pohádka u které neznám konec.Co se týče jeho postoje k mému synovi, je veskrze pozitivní. určitě by měl zájem s ním mít co nejlepší vztah, pokud bychom spolu opravdu v budoucnu byli. Takový ten druhý funkční tatínek. Rozhodně bych nehodlala manželovi ve vztahu se synem nějak bránit, nebo to komplikovat, ani jsem zatím neřešila dopady rozvodu na výchovu dítěte, protože jak se snažím vysvětlit, a asi mi to moc nejde, zatím je to všechno jen hodně teoretické a snažím se najít inspiraci ve vašich radách a příbězích. Zatím si neodkážu představit co a jak se bude dít dál..
To je docela síla, to ti nevadí, že manžela budeš půl roku, rok takhle podvádět? I kdyby to bylo bez sexu, stejně ho podvádíš, určitě ve svých myšlenkách. No chudák chlap. A tomu druhýmu to nevadí, že to chceš půl, roku takhle zkoušet? Promiň, ale jak už bylo napsáno výše, hraješ si s s lidmi jako s figurkami na šachovnici.
@Cthulhu píše:
Zatím je to všechno jen ve fázi „co by - kdyby“… proto se zatím bráním tomu sexu a tak, protože jakmile spolu skončíme v posteli bude z toho regulérní milenecký poměr. Naše „dohoda“ je zatím taková, že tomu necháme volný průběh cca půl roku, rok, uvidíme kolik času spolu budeme trávit, jak se to bude vyvíjet a o té možnosti rozvodu, to je jen prostě jako téma k diskuzi, že když to všechno bude klapat a budu mít dojem, že to má smysl od manžela odejít a že máme šanci na společný život, tak pak to budu opravdu řešit. Zatím je to jen taková pohádka u které neznám konec.Co se týče jeho postoje k mému synovi, je veskrze pozitivní. určitě by měl zájem s ním mít co nejlepší vztah, pokud bychom spolu opravdu v budoucnu byli. Takový ten druhý funkční tatínek. Rozhodně bych nehodlala manželovi ve vztahu se synem nějak bránit, nebo to komplikovat, ani jsem zatím neřešila dopady rozvodu na výchovu dítěte, protože jak se snažím vysvětlit, a asi mi to moc nejde, zatím je to všechno jen hodně teoretické a snažím se najít inspiraci ve vašich radách a příbězích. Zatím si neodkážu představit co a jak se bude dít dál..
No mne podle toho, co píšeš, nepřipadáš nevyzrálá, jak tu míní jiné uživatelky, jen s idealizuješ bývalou lásku. Do svého muže nejsi až tak zamilovaná, jak bys chtěla být (asi jsi nikdy nebyla), a toužíš po té velké lásce. Já to chápu, také jsem něco takového prožívala, ale dnes si myslím, že za
To, že ti ostatní říkají, jak patříte k sobě a podobný žvejky, vypusť, spousta lidí ti závidí, anž by si to třeba i uvědomovali, že jsi vdaná, máš dítě, manžel atd. a popíchnou tě k rozvodu.
@kapuletka píše:
To je docela síla, to ti nevadí, že manžela budeš půl roku, rok takhle podvádět? I kdyby to bylo bez sexu, stejně ho podvádíš, určitě ve svých myšlenkách. No chudák chlap. A tomu druhýmu to nevadí, že to chceš půl, roku takhle zkoušet? Promiň, ale jak už bylo napsáno výše, hraješ si s s lidmi jako s figurkami na šachovnici.
Jak si hraje s lidmi? Nikoho nikam nemanipuluje, nikomu nelže, jen není rozhodnutá a snaží si utřídit myšlenky. Promiň, ale tohle mi připadá jako názor někoho, kdo by taky rád 2 chlapy, ale protože je nemá, káže těm, co je mají…
@kapuletka píše:
To je docela síla, to ti nevadí, že manžela budeš půl roku, rok takhle podvádět? I kdyby to bylo bez sexu, stejně ho podvádíš, určitě ve svých myšlenkách. No chudák chlap. A tomu druhýmu to nevadí, že to chceš půl, roku takhle zkoušet? Promiň, ale jak už bylo napsáno výše, hraješ si s s lidmi jako s figurkami na šachovnici.
A jak se to teda dělá „správně“? To mám rovnou sbalit kufry a odejít, aniž bych měla jakous takous jistotu, že to s tím druhým vyjde? Odejít prostě už jen proto, že takové myšlenky mám? Ten druhý se právě snaží co nejvíc respektovat to, že už tedy vdaná jsem a máme syna a místo, aby mi nasliboval hory doly, snaží se být opatrný. nemůže mi přece hned teď říct, pojď, budeme spolu bydlet a uvidíme.. To bych ani nechtěla. Nebo se mám toho druhého úplně vzdát, utknout veškerou komunikaci, jen proto, že to je společensky jaksi nepřijatelné a že když už jsem se jednou vdala a mám dítě, musím s tím žít dál? Kvůli čemu se potom můžu rozvést? To mě chlap musí mlátit, nebo propít všechny peníze, aby to bylo omluvitelné? Vím, že se chovám hrozně, ale proto jsem se přišla svěřit sem, nepotřebuji moralizovat a odsuzovat, spíš mě zajímají reálné zkušenosti a těch mám zatím pomálu..
@Cthulhu Abych to shrnula, ujasni si, co potřebuješ ke spokojenému životu a zvaž, zda tě to s dotyčným ex vše čeká.
@eva333 píše:
No mne podle toho, co píšeš, nepřipadáš nevyzrálá, jak tu míní jiné uživatelky, jen s idealizuješ bývalou lásku. Do svého muže nejsi až tak zamilovaná, jak bys chtěla být (asi jsi nikdy nebyla), a toužíš po té velké lásce. Já to chápu, také jsem něco takového prožívala, ale dnes si myslím, že zaTo, že ti ostatní říkají, jak patříte k sobě a podobný žvejky, vypusť, spousta lidí ti závidí, anž by si to třeba i uvědomovali, že jsi vdaná, máš dítě, manžel atd. a popíchnou tě k rozvodu.
- je lepší být ve vztahu ta méně zamilovaná, protože jsi silnější (nežárlíš, nevyšetřuješ, do určité míry ti to je jedno), navíc má tvůj manžel potřebu tě stále dobývat. Vášeň nevydrží navždy.
- důležitý je klidný domov, v němž tě manžel zajistí, postará se, má rád děti - to ty evidentně máš a je to v dnešní době poměrně vzácné. Navíc tě má rád, váží si tě, váží si toho, jaký vytváříš domov… Já myslím, že to pro to, abyste spolu vydrželi až do vnoučat, je naprosto zásadní. Vášeň si nech pro milence, na té kvalitní vztah nestojí:-)
@Cthulhu píše:
Tohle se přeci dá těžko odhadnout. Pokud bych byla já na jeho místě, cítila bych všechno jinak než teď, takže nevím. nedokážu posoudit, jestli je lepší se svěřit přímo s tím, čeho se to celé vlastně týká, že jde o někoho třetího. manžel ví, že jsem s ním sem tam v kontaktu, že jsme kamarádi, jen neví, že to není úplně dořešené…
Já to myslela spíš tak - chtěla bys aby tě tvůj manžel dlouhodobě podváděl a nechával si tě doma jako jistotu než si vybereš mezi ním a milencem třeba půl roku až rok jak píšeš ty. Nebo bys chtěla aby se rozmyslel co nejdřív a ty věděla na čem jsi?
Promiň, ale tenhle přístup jako „budu to rok zkoušet a uvidím jak to dopadne“ jen okrádá o čas tvého manžela, který se bude snažit jak se dá ač proti idealizovanému protějšku nemá šanci a zbytečně. Bude se snažit pro někoho, kdo si ho vzal z rozumu a už před svatbou myslel na jiného… To už je jen otázka času jestli utečeš za tímhle milencem nebo za jiným, když svého muže nemiluješ…
@eva333 píše:
No mne podle toho, co píšeš, nepřipadáš nevyzrálá, jak tu míní jiné uživatelky, jen s idealizuješ bývalou lásku. Do svého muže nejsi až tak zamilovaná, jak bys chtěla být (asi jsi nikdy nebyla), a toužíš po té velké lásce. Já to chápu, také jsem něco takového prožívala, ale dnes si myslím, že zaTo, že ti ostatní říkají, jak patříte k sobě a podobný žvejky, vypusť, spousta lidí ti závidí, anž by si to třeba i uvědomovali, že jsi vdaná, máš dítě, manžel atd. a popíchnou tě k rozvodu.
- je lepší být ve vztahu ta méně zamilovaná, protože jsi silnější (nežárlíš, nevyšetřuješ, do určité míry ti to je jedno), navíc má tvůj manžel potřebu tě stále dobývat. Vášeň nevydrží navždy.
- důležitý je klidný domov, v němž tě manžel zajistí, postará se, má rád děti - to ty evidentně máš a je to v dnešní době poměrně vzácné. Navíc tě má rád, váží si tě, váží si toho, jaký vytváříš domov… Já myslím, že to pro to, abyste spolu vydrželi až do vnoučat, je naprosto zásadní. Vášeň si nech pro milence, na té kvalitní vztah nestojí:-)
Děkuji, přesně takové názory potřebuji
Já se právě snažím vyvarovat toho mít „jen“ milence, ale zřejmě je to tady přijatelnější než rozvod, jak mi to tak připadá. Já jsem prostě automaticky počítala s tím, že mít milence znamená rozvést se, protože to k tomu podle mě zákonitě bude směřovat. A je to asi pochopitelné, když se ti dva (nemusím to být zrovna já a on) milují, že spolu dřív nebo později budou chtít být.
@Cthulhu píše:
A jak se to teda dělá „správně“? To mám rovnou sbalit kufry a odejít, aniž bych měla jakous takous jistotu, že to s tím druhým vyjde? Odejít prostě už jen proto, že takové myšlenky mám? Ten druhý se právě snaží co nejvíc respektovat to, že už tedy vdaná jsem a máme syna a místo, aby mi nasliboval hory doly, snaží se být opatrný. nemůže mi přece hned teď říct, pojď, budeme spolu bydlet a uvidíme.. To bych ani nechtěla. Nebo se mám toho druhého úplně vzdát, utknout veškerou komunikaci, jen proto, že to je společensky jaksi nepřijatelné a že když už jsem se jednou vdala a mám dítě, musím s tím žít dál? Kvůli čemu se potom můžu rozvést? To mě chlap musí mlátit, nebo propít všechny peníze, aby to bylo omluvitelné? Vím, že se chovám hrozně, ale proto jsem se přišla svěřit sem, nepotřebuji moralizovat a odsuzovat, spíš mě zajímají reálné zkušenosti a těch mám zatím pomálu..
Kašli na to, vždycky bude určitá skupinka štěkat, když se trochu vymkneš. Sleduj svůj cíl - jsi tu proto, abys zjistila názory/rady/zkušenosti, ne proto, aby ses ospravedlňovala a léčila špatné svědomí.
@eva333 píše:
Jak si hraje s lidmi? Nikoho nikam nemanipuluje, nikomu nelže, jen není rozhodnutá a snaží si utřídit myšlenky. Promiň, ale tohle mi připadá jako názor někoho, kdo by taky rád 2 chlapy, ale protože je nemá, káže těm, co je mají…
Jakto, že nelže? Manželovi, nebo snad ne? Já nikomu nekážu, po 2 chlapech fakt netoužím
, já jsem s tím mým spokojená, i když mu něco chybí. Jenže ŽÁDNÝ chlap nemá vše.
@Cthulhu píše:
Děkuji, přesně takové názory potřebujiJá se právě snažím vyvarovat toho mít „jen“ milence, ale zřejmě je to tady přijatelnější než rozvod, jak mi to tak připadá. Já jsem prostě automaticky počítala s tím, že mít milence znamená rozvést se, protože to k tomu podle mě zákonitě bude směřovat. A je to asi pochopitelné, když se ti dva (nemusím to být zrovna já a on) milují, že spolu dřív nebo později budou chtít být.
Není to přijatelnější, jen jsi chtěla radu a má rada zní ujasnit si, co chceš od života - zda velkou lásku (nejistou), nebo spokojený život. Zda jistotu nebo risk. S manželem už nějakou jistotu máš (má tě rád, stará se, je dobrým tátou…), s milencem zatím žádnou jistotu nemáš. Ale pokud si vyhodnotíš, že potřebuješ tu velkou lásku, pak to musíš risknout
A milence nedoporučuji…a když už, tak po roce vyměnit ![]()