Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Rozvod kvůli bývalému
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Cthulhu
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
1.8.14 13:27
@Cthulhu píše:
Zdravím všechny,chtěla bych se poradit a zeptat na Vaše zkušenosti s rozvodem kvůli milenci, ideálně kvůli bývalému partnerovi. Samozřejmě jsem si četla podobná vlákna v „Manželství a partnerství“, ale moc mi to nepomohlo, žádný příběh není moc blízký tomu mému, už jenom proto, že jsem se nezamilovala do jiného po deseti letech manželství, ale už jsem se vdávala milujíce jiného.
S manželem se známe teprve cca rok a půl, máme skoro půlročního syna.
První rande jsme měli 1.1.2013. V červnu jsme se rozešli, z žádného vážného důvodu, ale prostě rozešli, takže po cca půl roce chození.. Po třech dnech jsem zjistila, že jsem těhotná, už mám za sebou nějaké potraty a už tou dobou mi bylo přes třicet, takže jsem byla rozhodnutá si dítě nechat za každou cenu. On se k tomu postavil báječně a bez jakéhokoli naléhání z mé strany jsme začali plánovat společné bydlení, nakonec svatbu. Teď žijeme relativně poklidný rodinný život, máme se dobře, nic nám vlastně nechybí. On je báječný otec o syna se vzorně stará a zajímá, pro mě by udělal první poslední. Prostě všechno, co by si ženská mohla přát..
Jenže…
Je tady někdo třetí. Můj bývalý partner, taková ta láska mého života, chlap ze kterého se mi klepou kolena i po třech letech. Jsme spolu v běžném kontaktu, vídáme se, jezdí za mnou na kafe, na procházku, dokonce plánujeme nějaký společný víkend. Sexu se zatím vyhýbám, ale o úplné věrnosti se také mluvit nedá. V době kdy jsem otěhotněla a plánovala svatbu jsme měli hluché období, kdy jsme spolu moc nemluvili a první vážný rozhovor s přiznáním, že mezi námi pořád něco je proběhl až v prosinci a to už jsem byla vdaná (říjen). Dnes říká, že měl přijít už tehdy a říct mi co cítí a nenechat mě se vdát za jiného a myslet si, jako já, že to v sobě může potlačit.
Už nejsem úplně mladá holka (32let), pitomá, co chlapovi skočí na sladký řečičky, vím, že to co je mezi námi je prostě výjimečné a moc toužím po tom, abychom spolu někdy mohli být. Necháváme tomu volný průběh a určitě nehodlám běžet pro rozvodové papíry v dohledné době, ale zajímalo by mě, jestli má někdo podobný příběh, jestli to někomu vyšlo, rozvést se šťastně kvůli jinému muži.
Když jsme se před třemi lety rozešli, bylo to víceméně proto, že nám tak nějak nepřál osud, jak se tak říká. A to spíše z mé strany. Celou dobu na sebe ale myslíme, milujeme se, potkáváme se. Jsme kolegové, takže jsme se vídali v práci, máme kolem sebe pár lidí, kteří znají nás oba, v době kdy jsme spolu chodili, i teď a ti si stále myslí, že prostě patříme k sobě, bez ohledu na to, že já jsme vdaná a mám miminko. A že bych tedy měla časem asi od manžela odejít, pokud bych si myslela, že je ten správný čas žít s tím druhým…
S manželem jsme docela pragmatičtí a máme dohodu, že kvůli dítěti spolu zůstávat nebudeme. On mě ale miluje a určitě mě neopustí, je spokojený, říká, že jsem dokonalá žena a matka. Nejsem. Jsem mrcha a je mi to líto, že to takhle cítím, ale nemůžu si pomoct. Nedokážu se smířit s tím, že bych měla žít celý život sice ve spokojeném manželství, ale bez lásky a vášně. Určitě mi může někdo vyčítat, že jsem si ho neměla brát, jenže v té době jsem měla všechny ty emoce v sobě zastrkané jako toho pomyslného kostlivce ve skříni a doufala jsem, že tam zůstane dlouho a ne že vyleze ještě dřív, než zaschnou podpisy na Oddacím listě. Na manžela už začínám být pěkně protivná, sex jsme od porodu měli snad jen dvakrát a vůbec prostě cítím, že to z mé strany umírá víc a víc.
Takže prosím o Vaše názory, rady a zkušenosti. Ideálně pokud někdo prožil něco podobného.
Rozvedla se některá z vás kvůli bývalému nebo i novému muži a vyšlo to? Díky
diagnóza, neléčitelné dokud si neužiješ provozní nenávist s vysněnou láskou, ihned se rozveď jinak budeš stávajícímu chudákovi jen ubližovat, stačilo by to takhle? 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.8.14 13:36
No mrcha jseš teda pěkná…Chudák manžel. No ale než ho trápit, to se radši rozveď zrovna, když si myslíš, že ti za to ten ex stojí.,,Jsi s někým, kdo má 80% toho, co chceš. Někdo jiný má 20% toho, co nemáš. Ty ale půjdeš za těmi 20%, které nemáš a dobrovolně se vzdáš těch 80%, které máš a za půl roku zjistíš, že těch 20% za to snad ani nestálo…"
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.8.14 13:39
No koukej to rozseknout co nejdřív, buď rozvod nebo utnout milence (a to uplně). Čím dýl to budeš protahovat, tím dýl budeš z manžela dělat blbce a okrádat ho o čas, který může prožít s někým kdo o něj bude opravdu stát. Myslím, že kdyby věděl, že jsi s ním z rozumu, tak by tebou tak nadšený nebyl.
Co bys chtěla aby dělal manžel, kdyby byl v tvé kůži?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.8.14 13:39
@kapuletka píše:
No mrcha jseš teda pěkná…Chudák manžel. No ale než ho trápit, to se radši rozveď zrovna, když si myslíš, že ti za to ten ex stojí.,,Jsi s někým, kdo má 80% toho, co chceš. Někdo jiný má 20% toho, co nemáš. Ty ale půjdeš za těmi 20%, které nemáš a dobrovolně se vzdáš těch 80%, které máš a za půl roku zjistíš, že těch 20% za to snad ani nestálo…"
Bohužel to vidím taky tak - jen bych to napsala delší…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.8.14 13:45
Mne trochu prijde, jestli sis toho manzela nenasla jen jako nahradu… A podle me jste to navic dost uspechali s ditetem a svatbou…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Cthulhu
1.8.14 13:46
@kapuletka
@kapuletka píše:
No mrcha jseš teda pěkná…Chudák manžel. No ale než ho trápit, to se radši rozveď zrovna, když si myslíš, že ti za to ten ex stojí.,,Jsi s někým, kdo má 80% toho, co chceš. Někdo jiný má 20% toho, co nemáš. Ty ale půjdeš za těmi 20%, které nemáš a dobrovolně se vzdáš těch 80%, které máš a za půl roku zjistíš, že těch 20% za to snad ani nestálo…"
A tohle je přesně to, čeho se bojím. Že si to, co je mezi námi jen tak nějak idealizuji, ze sentimentu, zakázané ovoce, bla bla… A že v reálném životě, kdybychom spolu pak měli sdílet každodenní stereotyp, že to fungovat nebude a já nakonec jen rozbiji rodinu a ublížím manželovi. Bohužel, je to také o tom, že z mé strany vůči němu ta chemie a láska nebude ani kdyby nebylo druhého. Jenže jsem si myslela, že to jde, že manželství „z rozumu“ může fungovat. Mám ho ráda, je to skvělý chlap a o rodinu se stará skvěle. Mělo by mi to stačit?
- Citovat
- Upravit
1.8.14 13:47
Je mi líto tvého manžela a syna. Jsi nevyzrálá, nevíš co chceš a hraješ si s lidma kolem sebe jako s figurkama na šachovnici. Ve jménu „lásky a vášně“. Chováš se strašně nefér.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.8.14 13:54
@Cthulhu píše:
@kapuletkaA tohle je přesně to, čeho se bojím. Že si to, co je mezi námi jen tak nějak idealizuji, ze sentimentu, zakázané ovoce, bla bla… A že v reálném životě, kdybychom spolu pak měli sdílet každodenní stereotyp, že to fungovat nebude a já nakonec jen rozbiji rodinu a ublížím manželovi. Bohužel, je to také o tom, že z mé strany vůči němu ta chemie a láska nebude ani kdyby nebylo druhého. Jenže jsem si myslela, že to jde, že manželství „z rozumu“ může fungovat. Mám ho ráda, je to skvělý chlap a o rodinu se stará skvěle. Mělo by mi to stačit?
některá důležitá rozhodnutí mají své důležité dopady a jejich břemeno nejde jen tak shodit… jestli si myslíš, že bez bolesti všechno vrátíš, tak to asi ne
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Cthulhu
1.8.14 13:54
@Denisa56 píše:
Je mi líto tvého manžela a syna. Jsi nevyzrálá, nevíš co chceš a hraješ si s lidma kolem sebe jako s figurkama na šachovnici. Ve jménu „lásky a vášně“. Chováš se strašně nefér.
S tímhle úplně nesouhlasím, už jsem toho v životě zažila opravdu hodně, prošla jsem si snad vším, co si jen člověk může vymyslet. O nevyzrálosti to není. Nemusí ti jich být líto, zatím se nic v podstatě nestalo. Určitě jsou i horší manželky 
, já manžela zatím alespoň de facto nepodvádím, těch pár polibků prostě nepočítám. Doma se zatím nic nemění, všechno je tak, jako vždycky. jen jsem občas trochu víc protivná. sex manželovi nechybí, nikdy na něj moc nebyl. Manželovi jsem už i řekla, že se necítím dobře, že nejsem spokojená, že mě to nenaplňuje atd. On si myslí, že když spolu pojedeme na dovolenou a půjdeme na večeři, že to pomůže..
- Citovat
- Upravit
1.8.14 13:57
@Cthulhu píše:
@kapuletkaA tohle je přesně to, čeho se bojím. Že si to, co je mezi námi jen tak nějak idealizuji, ze sentimentu, zakázané ovoce, bla bla… A že v reálném životě, kdybychom spolu pak měli sdílet každodenní stereotyp, že to fungovat nebude a já nakonec jen rozbiji rodinu a ublížím manželovi. Bohužel, je to také o tom, že z mé strany vůči němu ta chemie a láska nebude ani kdyby nebylo druhého. Jenže jsem si myslela, že to jde, že manželství „z rozumu“ může fungovat. Mám ho ráda, je to skvělý chlap a o rodinu se stará skvěle. Mělo by mi to stačit?
To je přesně ono-kdyby byla ta možnost zkusit s ním bydlet, možná bys koukala, jak to máš zidealizovaný. Možná ale ne, kdoví 
To ale nezjistíš bez toho, aby sis rozbila rodinu-tedy jak už jsem psala-vzdala 80% které máš pro 20%, které chceš, ale těch 80% ti za chvíli začne chybět. Já nevím, jak to v sobě máš nebo nemáš srovnaný, já svého manžela taky nemiluju tak, jak bych ho milovat měla-mám ho ráda, jsem s ním ráda, o rodinu se stará, mě dělá, co mi na očích vidí a já na něj hodně často držkuju…jsem s ním asi taky částěčně,,z rozumu", pro těch 80%, které má. Ale nemám teda nikoho jinýho 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Cthulhu
1.8.14 13:58
@Dafné píše:
No koukej to rozseknout co nejdřív, buď rozvod nebo utnout milence (a to uplně). Čím dýl to budeš protahovat, tím dýl budeš z manžela dělat blbce a okrádat ho o čas, který může prožít s někým kdo o něj bude opravdu stát. Myslím, že kdyby věděl, že jsi s ním z rozumu, tak by tebou tak nadšený nebyl.Co bys chtěla aby dělal manžel, kdyby byl v tvé kůži?
Tohle se přeci dá těžko odhadnout. Pokud bych byla já na jeho místě, cítila bych všechno jinak než teď, takže nevím. nedokážu posoudit, jestli je lepší se svěřit přímo s tím, čeho se to celé vlastně týká, že jde o někoho třetího. manžel ví, že jsem s ním sem tam v kontaktu, že jsme kamarádi, jen neví, že to není úplně dořešené…
- Citovat
- Upravit
Cthulhu
1.8.14 14:00
@kapuletka píše:
To je přesně ono-kdyby byla ta možnost zkusit s ním bydlet, možná bys koukala, jak to máš zidealizovaný. Možná ale ne, kdoví
V tomhle máš určitě pravdu. A dokážeš si představit, že by ti do toho přišla nějaká emocionální bomba? Že by ses zamilovala někde jinde, přeci jen to člověk opravdu kolikrát neovlivní? A pak začala řešit 80/20..?
- Citovat
- Upravit
1.8.14 14:04
Je mi 32 a volím pragmatičnost, ale asi se mi to mluví době, když svého muže milují. ALE - kdybych náhodou vzplála k někomu jinému, vím, že zůstanu, protože dnes už jsou pro mne v životě důležitější věci než se vznášet v oparu vášně. Možná jsem mrcha já, ale důležitý je spokojený život. Vidím to tak, že když nejsi spokojená, pořiď si milence, ale neopouštěj jistotu dobrého bydla. Ono když začneš s tím panem Božským bydlet, zjistíš, že to třeba není tak super, navíc tam budeš muset inkorporovat své dítě, chtě nechtě jeho otce atd., vyvstane řada problémů…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.8.14 14:04
A jak se staví ten druhý k tomu, že by měl s tebou společně vychovávat tvého syna?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Zdravím všechny,
chtěla bych se poradit a zeptat na Vaše zkušenosti s rozvodem kvůli milenci, ideálně kvůli bývalému partnerovi. Samozřejmě jsem si četla podobná vlákna v „Manželství a partnerství“, ale moc mi to nepomohlo, žádný příběh není moc blízký tomu mému, už jenom proto, že jsem se nezamilovala do jiného po deseti letech manželství, ale už jsem se vdávala milujíce jiného.
S manželem se známe teprve cca rok a půl, máme skoro půlročního syna.
První rande jsme měli 1.1.2013. V červnu jsme se rozešli, z žádného vážného důvodu, ale prostě rozešli, takže po cca půl roce chození.. Po třech dnech jsem zjistila, že jsem těhotná, už mám za sebou nějaké potraty a už tou dobou mi bylo přes třicet, takže jsem byla rozhodnutá si dítě nechat za každou cenu. On se k tomu postavil báječně a bez jakéhokoli naléhání z mé strany jsme začali plánovat společné bydlení, nakonec svatbu. Teď žijeme relativně poklidný rodinný život, máme se dobře, nic nám vlastně nechybí. On je báječný otec o syna se vzorně stará a zajímá, pro mě by udělal první poslední. Prostě všechno, co by si ženská mohla přát..
Jenže…
Je tady někdo třetí. Můj bývalý partner, taková ta láska mého života, chlap ze kterého se mi klepou kolena i po třech letech. Jsme spolu v běžném kontaktu, vídáme se, jezdí za mnou na kafe, na procházku, dokonce plánujeme nějaký společný víkend. Sexu se zatím vyhýbám, ale o úplné věrnosti se také mluvit nedá. V době kdy jsem otěhotněla a plánovala svatbu jsme měli hluché období, kdy jsme spolu moc nemluvili a první vážný rozhovor s přiznáním, že mezi námi pořád něco je proběhl až v prosinci a to už jsem byla vdaná (říjen). Dnes říká, že měl přijít už tehdy a říct mi co cítí a nenechat mě se vdát za jiného a myslet si, jako já, že to v sobě může potlačit.
Už nejsem úplně mladá holka (32let), pitomá, co chlapovi skočí na sladký řečičky, vím, že to co je mezi námi je prostě výjimečné a moc toužím po tom, abychom spolu někdy mohli být. Necháváme tomu volný průběh a určitě nehodlám běžet pro rozvodové papíry v dohledné době, ale zajímalo by mě, jestli má někdo podobný příběh, jestli to někomu vyšlo, rozvést se šťastně kvůli jinému muži.
Když jsme se před třemi lety rozešli, bylo to víceméně proto, že nám tak nějak nepřál osud, jak se tak říká. A to spíše z mé strany. Celou dobu na sebe ale myslíme, milujeme se, potkáváme se. Jsme kolegové, takže jsme se vídali v práci, máme kolem sebe pár lidí, kteří znají nás oba, v době kdy jsme spolu chodili, i teď a ti si stále myslí, že prostě patříme k sobě, bez ohledu na to, že já jsme vdaná a mám miminko. A že bych tedy měla časem asi od manžela odejít, pokud bych si myslela, že je ten správný čas žít s tím druhým…
S manželem jsme docela pragmatičtí a máme dohodu, že kvůli dítěti spolu zůstávat nebudeme. On mě ale miluje a určitě mě neopustí, je spokojený, říká, že jsem dokonalá žena a matka. Nejsem. Jsem mrcha a je mi to líto, že to takhle cítím, ale nemůžu si pomoct. Nedokážu se smířit s tím, že bych měla žít celý život sice ve spokojeném manželství, ale bez lásky a vášně. Určitě mi může někdo vyčítat, že jsem si ho neměla brát, jenže v té době jsem měla všechny ty emoce v sobě zastrkané jako toho pomyslného kostlivce ve skříni a doufala jsem, že tam zůstane dlouho a ne že vyleze ještě dřív, než zaschnou podpisy na Oddacím listě. Na manžela už začínám být pěkně protivná, sex jsme od porodu měli snad jen dvakrát a vůbec prostě cítím, že to z mé strany umírá víc a víc.
Takže prosím o Vaše názory, rady a zkušenosti. Ideálně pokud někdo prožil něco podobného.
Rozvedla se některá z vás kvůli bývalému nebo i novému muži a vyšlo to? Díky