Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@eva333 Moc děkuji, tvoje názory mi opravdu pomáhají si to trochu srovnat.
@Cthulhu píše:
Ano, jedna z mých myšlenek je i ta, že pokud to neudělám teď kvůli tomuhle, může se to stát v budoucnu s někým jiným, kdo přinese nějaké emoce… Jenže jak jsem tu četla v jiných diskuzích, to, že manžela miluješ kolikrát samo o sobě nestačí. Rozhodně nezávidím těm, které tvrdí (nebo si to myslí), že milují manžela i milence. ale to sem nepatří. Takže ty si myslíš, že už v téhle fázi bych se měla manželovi svěřit a říct mu co cítím, resp. necítím?
Těžko radit v jaké fázi to říct manželovi, ale rozhodně to neprotahuj…
Máš strach, že s milencem nevíš do čeho jsi šla, ale přitom jsi psala, že jste spolu chodili dříve..
S manželem se znáte taky relativně krátce a navíc jste se rozešli a vrátili se k sobě kvůli dítěti, takže u něj jsi věděla do čeho jdeš? Jestli to bude klapat i když ho nemiluješ? Předpokládám, že jste to asi trochu probrali než jste se vzali, že víte proč jste se rozešli a proč to vlastně lepíte kvůli děcku..
Tu jistotu jestli to s někým vyjde nemáš nikdy, ale pokud chceš poslechnout holky a mít manželství z rozumu, tak fér způsob „manželství z rozumu“ mi připadá ten, že to vědí oba. A ne že bude jeden zamilovaný a bude se snažit a ten druhý bude ve vztahu z rozumu a mít milence…
Manžel teď plánuje dovolenou a večeři a doufá, že to dělá pro tebe aby ses cítila líp, aby ti dal co si myslí, že ti chybí a ty ho necháš… zamysli se nad tím.
@Cthulhu píše:
@eva333 Moc děkuji, tvoje názory mi opravdu pomáhají si to trochu srovnat.
Tď nevím, zda je to myšleno ironicky
![]()
Manželovi nic neříkej, bude i pro něj lepší, když si vše ujasníš, než aby věděl, že máš období, kdy se rozhoduješ mezi ním a jiným. Bude i pro něj lepší, když mu vše řekneš, až si to definitivně rozmyslíš (pokud budeš chtít odejít), navíc by se trápil nejistotou, stejně ti nepomůže.
Pokud byses rozhodla zůstat, oslabila bys tím přiznáním svou pozici - do budoucna bys měla vroubek, protože jsi málem rozbila Vaše manželství, a mohl by si taky časem začít vyskakovat… třeba by měl nějaký úlet, který ty bys musela omluvit s tím, žes taky kdysi měla úlet…
@Dafné píše:
Těžko radit v jaké fázi to říct manželovi, ale rozhodně to neprotahuj…
Máš strach, že s milencem nevíš do čeho jsi šla, ale přitom jsi psala, že jste spolu chodili dříve..
S manželem se znáte taky relativně krátce a navíc jste se rozešli a vrátili se k sobě kvůli dítěti, takže u něj jsi věděla do čeho jdeš? Jestli to bude klapat i když ho nemiluješ? Předpokládám, že jste to asi trochu probrali než jste se vzali, že víte proč jste se rozešli a proč to vlastně lepíte kvůli děcku..Tu jistotu jestli to s někým vyjde nemáš nikdy, ale pokud chceš poslechnout holky a mít manželství z rozumu, tak fér způsob „manželství z rozumu“ mi připadá ten, že to vědí oba. A ne že bude jeden zamilovaný a bude se snažit a ten druhý bude ve vztahu z rozumu a mít milence…
Manžel teď plánuje dovolenou a večeři a doufá, že to dělá pro tebe aby ses cítila líp, aby ti dal co si myslí, že ti chybí a ty ho necháš… zamysli se nad tím.
S manželem jsme mluvili jen o tom, že když už se stalo, vytřískáme z toho to nejlepší a ono to mezi námi jinak funguje skvěle. Navenek jsme pro všechny skvělý pár, který má kliku že se našel. Myslím,, že manžel vlastně neví, že moje city jsou o dost chladnější než jeho a to mu samozřejmě určitě chci časem říct, co nejdřív, protože z toho pramení všechny další věci. Jen bych mu zatím neříkala o tom druhém.
a to, že jsme spolu chodili s tím druhým, ano, ale ono to bylo hrozně divoké a rozhárané a ani jsme spolu nebydleli. s manželem jsme se tehdy rozešli proto, že já jsem horká hlava, extrovert, občas pěkná držka, on je naopak kliďas, až flegmatik, introvert, takovej zápecník. a to nám prostě dohromady nešlo. Ttehdy. Teď to docela funguje. přeci jen, žít v manželství s miminkem je jiné, než když spolu dva chodí a ani spolu nebydlí.
@Cthulhu píše:
S manželem jsme mluvili jen o tom, že když už se stalo, vytřískáme z toho to nejlepší a ono to mezi námi jinak funguje skvěle. Navenek jsme pro všechny skvělý pár, který má kliku že se našel. Myslím,, že manžel vlastně neví, že moje city jsou o dost chladnější než jeho a to mu samozřejmě určitě chci časem říct, co nejdřív, protože z toho pramení všechny další věci. Jen bych mu zatím neříkala o tom druhém.a to, že jsme spolu chodili s tím druhým, ano, ale ono to bylo hrozně divoké a rozhárané a ani jsme spolu nebydleli. s manželem jsme se tehdy rozešli proto, že já jsem horká hlava, extrovert, občas pěkná držka, on je naopak kliďas, až flegmatik, introvert, takovej zápecník. a to nám prostě dohromady nešlo. Ttehdy. Teď to docela funguje. přeci jen, žít v manželství s miminkem je jiné, než když spolu dva chodí a ani spolu nebydlí.
Tys s ním nikdy nebydlela??? To je dost zásadní ![]()
@eva333 píše:
Tys s ním nikdy nebydlela??? To je dost zásadní
No právě, proto se taky dost přikláním k tomu, že si to prostě jen idealizuji a mám z toho takový vzdušný zámek.. A právě proto se snažím o takový ten odsouzení hodný vyčůraný přístup, že uvidím, jak se to bude mezi námi dál vyvíjet. Přeci jen, táhne se to už tři roky a nedokázal to umrtvit žádný vztah, ani můj, ani jeho. Ale právě to může být i tím, že to prostě nikdy nedostalo ty reálné rozměry jako nákupy, složenky, domácí práce..
@Cthulhu píše:
S manželem jsme mluvili jen o tom, že když už se stalo, vytřískáme z toho to nejlepší a ono to mezi námi jinak funguje skvěle. Navenek jsme pro všechny skvělý pár, který má kliku že se našel. Myslím,, že manžel vlastně neví, že moje city jsou o dost chladnější než jeho a to mu samozřejmě určitě chci časem říct, co nejdřív, protože z toho pramení všechny další věci. Jen bych mu zatím neříkala o tom druhém.a to, že jsme spolu chodili s tím druhým, ano, ale ono to bylo hrozně divoké a rozhárané a ani jsme spolu nebydleli. s manželem jsme se tehdy rozešli proto, že já jsem horká hlava, extrovert, občas pěkná držka, on je naopak kliďas, až flegmatik, introvert, takovej zápecník. a to nám prostě dohromady nešlo. Ttehdy. Teď to docela funguje. přeci jen, žít v manželství s miminkem je jiné, než když spolu dva chodí a ani spolu nebydlí.
Souhlasím s tím, že manželovi nic neříkej dokud se nerozhodneš, ale spíš to nenechat dlouho a rozhodnout se co nejdřív a zařídit se podle toho.
No jak píšeš, jste odlišné povahy a ted s malým dítětem ti vyhovuje, že manžel dělá to zázemí, že je kliďas a zápecník. A až bude dítě větší tak co? Začne ti tím víc vadit, že je zápecník…že už by se s dítětem dalo lecos podniknout, nebo ty budeš mít víc času si někam zajít a co pak?
Ono je to hezký, dát se do kupy kvůli těhotenství a vytřískat z toho co půjde jak píšeš, ale ty asi tedy šťastná nejsi, takže co jsi z toho vytřískala? Rodinou pohodu v období kdy je potřeba kvůli dítěti…
@Cthulhu ono tam asi hlavní roli hraje to očekávání něčeho co bude prostě pecka… já si myslí, že je to fakt tím že tě láká ta tvá představa jaké by to mohlo být a že ti dá to, co postrádáš u svého manžela…
Manželovi nic neříkej a sama uvidíš, jak se to bude vyvíjet.
Vem si dva papíry, jeden věnuj manželovi, druhý ex. Sepiš si u obou plusy a mínusy, cokoliv, co tě napadne. Klidně to piš dva tři dny. Pak si k tomu v klidu sedni a přečti si to. Já tě vůbec neodsuzuju, já to znám, jaký to je žít s někým, s kým provozně funguješ na jedničku, vypadá to dokonale, ale chybí vášeň. Odešla jsem. Pravda, neměli jsme dítě. Vzít si mě nechtěl, dokud bychom neměli dítě, respektive, dokud jsme ho nečekali, prý to nebylo akutní, nebyl důvod.
Nikdy nevymyslíš, jaká ta budoucnost bude. Nemá cenu o tom špekulovat. Buď se nějak rozhodneš (ať tak, či tak) s vědomím možných následků, které budeš schopná snést (např. odejdeš od manžela, ale zjistíš, že s ex to taky není žádná hitparáda), nebo se v tom budeš plácat x dalších let a ono to třeba vyšumí a nakonec se to usadí. Uvědom si, že plácáš časem svého muže. To mně osobně dost pomohlo. Nenavádím k pálení mostů. Zhodnoť si situaci, zkus mít trochu nadhled. Ono ti to samo napoví, jak dál. ![]()
@Dafné píše:
Souhlasím s tím, že manželovi nic neříkej dokud se nerozhodneš, ale spíš to nenechat dlouho a rozhodnout se co nejdřív a zařídit se podle toho.No jak píšeš, jste odlišné povahy a ted s malým dítětem ti vyhovuje, že manžel dělá to zázemí, že je kliďas a zápecník. A až bude dítě větší tak co? Začne ti tím víc vadit, že je zápecník…že už by se s dítětem dalo lecos podniknout, nebo ty budeš mít víc času si někam zajít a co pak?
Ono je to hezký, dát se do kupy kvůli těhotenství a vytřískat z toho co půjde jak píšeš, ale ty asi tedy šťastná nejsi, takže co jsi z toho vytřískala? Rodinou pohodu v období kdy je potřeba kvůli dítěti…
Čas někam zajít mám kdykpli chci. Máme neuvěřitelně hodné a klidné dítě, kojila jsem jen tři měsíce, od šestinedělí spí celou noc, zhruba od půlnoci do osmi a jak už jsem několikrát zmínila, manžel se dokáže skvěle postarat, nemáme ani problém s penězi, takže opravdu můžu jít „ven“ v podstatě kdykoli chci. Netrpím žádnou „sociální izolací“, jak to tak na MD bývá. V tomhle mám fakt neskutečné štěstí a moc dobře to vím.
Asi bych prostě chtěla všechno a nedokážu si dostatečně vážit toho, co mám. Ale na druhou stranu si říkám, co když bych s tím druhým mohla mít i tohle všechno a navíc ještě tu „megalásku“ Proto by mě zajímalo, jestli to někomu vyšlo. Nemám ve svém okolí nikoho, kdo by mi mohl být příkladem v jakémkoli směru.
Teď napíšu něco za co mě asi spousta holek ukamenuje…zažila jsem něco podobného…on ženatý já zadaná poté těhotná a teď relativně spokojená…protože to u něj doma prasklo. Ano, měla jsem milence…a byla schopna kvůli němu opustit báječného chlapa.Ale jak se stává z našeho vztahu vyprchala ta vášeň a chemie…a byl to více-méně sex ze zvyku. Pak jsem potkala „jeho“ a stačilo mi aby se na mne jen podíval a já mu tekla naproti…tahli jsme to takhle cca 3 roky…ano, podváděla jsem svého skoro může…ale na druhou stranu mě to doma paradoxně začalo zase bavit…pak to prasklo…máme krásnou dceru…jak jsem psala…jsem relativně spokojená, ale to „být znovu sváděná a tolik chtěná“ mi chybí…
Zkus si ho nechat jako milence…a nepal hned mosty ![]()
Prosím o zachování anonymity
@Kacise píše:
Vem si dva papíry, jeden věnuj manželovi, druhý ex. Sepiš si u obou plusy a mínusy, cokoliv, co tě napadne. Klidně to piš dva tři dny. Pak si k tomu v klidu sedni a přečti si to. Já tě vůbec neodsuzuju, já to znám, jaký to je žít s někým, s kým provozně funguješ na jedničku, vypadá to dokonale, ale chybí vášeň. Odešla jsem. Pravda, neměli jsme dítě. Vzít si mě nechtěl, dokud bychom neměli dítě, respektive, dokud jsme ho nečekali, prý to nebylo akutní, nebyl důvod.Nikdy nevymyslíš, jaká ta budoucnost bude. Nemá cenu o tom špekulovat. Buď se nějak rozhodneš (ať tak, či tak) s vědomím možných následků, které budeš schopná snést (např. odejdeš od manžela, ale zjistíš, že s ex to taky není žádná hitparáda), nebo se v tom budeš plácat x dalších let a ono to třeba vyšumí a nakonec se to usadí. Uvědom si, že plácáš časem svého muže. To mně osobně dost pomohlo. Nenavádím k pálení mostů. Zhodnoť si situaci, zkus mít trochu nadhled. Ono ti to samo napoví, jak dál.
Moc děkuju, to s těmi plusy a mínusy už mě napadlo, ale přišlo mi to takové, nevím, hloupé, ale není, zkusím to! Díky.