Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
zdravím a ráda bych se zeptala jestli má někdo podobnou zkušenost. Máme holčičku 20měsíců. Už delší dobu ji nemůžu ukládat ke spánku já. Jakmile zmizím, vezme a uloží ji babička, tatínek, strejda - je klid. Lehne si a povídá, nebo rovnou usne. Nejlíp to umí táta. Ale jak jí dám do postýlky já, přesto, že používám stejný postupy - jako plyšáčka, dudu, napít a tak… ječí. V poledne nebo večer je to jedno. V poledne je schopná řvát i půl hodiny, tak nakonec podlehnu, vyndám jí a jdem spát do velký postele, tam se mnou usne. Večer se holt uřve ke spánku ale mě to trhá srdce. Když ji vezme táta, nebo kdokoliv jinej, posbíraj plyšáčky které si chce vzít do postele, odejdou spolu, dá se do postýlky, někdy i zamává a spí. Nechápu to. Už si začínám myslet, že mi to dělá naschvál. Dny kdy tatínek ani babička nejsou doma jsem už na nery. Ona se chová sem mnou úplně jinak když jsme sami (to je uknouraná, furt chce být jen u mě a tak) než když jsme doma s někým. To je zlatá
Asi z tebe cítí, že to nezvládáš, tak se podle toho i chová. Děti jsou potvůrky, vidím to (už) i na naší malé. ![]()
Ahoj Leni,jedine co me napada je,ze jak pises ze nakonec podlehnes a vyndas ji a jdete spat do velky postele,tak proste proto breci.Protoze vi nebo doufa,ze nakonec podlehnes..Nevim,jestli se stalo nekdy tatinkovi nebo babicce ze ji nakonec taky vytahli z postylky,ale s tebou tu zkusenost ma a tak to zkousi.
babička ji nesnese plakat, takže taky vyndává, když to neklapne. Ale u ní to většinou jde. Jen jí nevytáhnu pokaždý, většinou ji nechám, ale když ž se jí z toho pláče zvedá žaludek, tak už to nedám. ale u táty to ani nezkusí a ani nikdy nezkusila, tam to klape od první chvíle.