Scény u 3,5 letého syna

Anonymní
9.1.20 21:11

Scény u 3,5letého

Syn nemá úplně jednoduchou povahu už odmalička, ale co předvádí teď je pro mě neúnosné. Má 3,5 roku, do školky nechodí, jsem ještě s mladším doma. Program má myslím rozmanitý i víc než ve skolce. Vyvíjí se v pořádku, mluví bravurně, chápe už i stolní hry, hraje si v normě asi. Máme normální rodinné prostředí, žádná komplikovaná situace. Ale on celoživotně všechno bojkotuje. :zed: Nemám problém obrátit malé zlobeni v legraci a nějak ho setřít. Ale postupně přitvrzuju, napomenu, zakřičím, zákážu a pak i plácnu…což momentálně dopadá tak, že každý den dostane na zadek a mám chuť si jít pro vařechu. Přestože rozumí, jakákoliv domluva je s ním uplné sci-fi. Snad nikdy neuposlechnul normální domluvu, např. jdeme se obléknout, abychom mohli jít do obchodu a na tvé oblíbené hřiště. - nic. Jdeme se oblékat, kdo bude prvni? - nic. Jendo, běž se oblékat, my už jsme oblečení! Jendo! Tady máš kalhoty, pohni si už, je nám horko!…nic.
U všeho kopa srandiček, vyplazování jazyka, rozhazování věcí, přiznám se, že bych mu nejradši jednu natáhla. :zed: Když se ho pak v klidu zeptám (nevýchova!), co navrhuje, aby líp poslouchal - řekne nějakou kravinu, třeba dát si zmrzlinu. :pankac: Komu to připadá moc měkké - obvykle tyto scény skončí nařezáním mu na zadek nebo zákazem, ale stejně si to druhý den neodpustí zase. :roll: Další kapitolou je, že se začal chovat jak v separační úzkosti. Já nemůžu udělat krok po bytě, aniž by hned nebyl v pozoru a neptal se kam jdu a ať mu neutíkám. 8o Nikdy jsem ho nenechala někde samotného. :nevim: Všeho se bojí, asi tmy, večer se bojí každého šustnutí. :zed: Večer mu čteme, spí se světýlkem. Až usne, odcházím, ale momentálně vyskočí a začne hystercit, že chce jít se mnou. Takže usinaci scény klidně do půlnoci. A to už spával relativně dobře. :nevim: Přiznám se, že už jsem vyhořelá. Už ani nevidím řešení v psychologovi. Co mi jako řekne, ať ho tolerujeme a jsme vytrvalí? :roll: Číst takhle o někom cizím, řeknu si, že je to nevychovaný smrad první kategorie, ale já fakt nejsem taková ta „helicopter mother“, co by ho za každé mrknutí chválila a obdivovala a stála mu neustále za zadkem…myslím, že se mu věnuji až až, ale nemám problém říct ne. Manžel moc nemá čas, ale řeší ty situace tak nějak podobně jako já. :nevim: Napadne vás nějaké nové řešení? Má někdo takové dítě? Jak k němu přistupujete? :kytka:

  • Nahlásit
  • Citovat

Reakce:

3502
9.1.20 21:18

Jednoduché. Žárlí na mladší a hlídá si tě, upozorňuje na sebe. Měla jsi ho dát aspoň na dopoledne do školky. Tam by se vyřadil, byl v kolektivu a domů by přišel spokojený. Ty by sis odpocnula.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
9.1.20 21:25

No, mladší už má rok a půl, jako žárlivost se určitě místy objevuje, ale asi jinak, třeba mladší dítě opravdu nešetří. :roll: Nebo, žeby? Ale proč by to začal dělat po takové době? Navíc pozornosti má násobně víc. :nevim:

  • Nahlásit
  • Citovat
1161
9.1.20 21:25

Já si myslím, že by možná pomohlo ho na nějakou dobu brát k sobě do postele nebo s ním spát v pokojíku. Zmizí ti usinaci scéna a možná se pak bude cítit časem jistější a nechá tě přes den vydechnout. Myslím si, že to zdobení muže mít souvislost právě s tou úzkostí. Ne samozřejmě veškeré zlobeni, část je daná prostě povahou a věkem. A sice naprosto rozumím tvému jednání, ale pro malé dítě mi přijde trochu chaotické a evidentně to dávání na zadek z dlouhodobého hlediska nefunguje, asi by to chtělo zkusit něco rafinovanějšího, co nebude mít hned za sebou.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
9.1.20 21:27

Mně se takhle chová syn, co jsem začala chodit do práce.
Prostě ignorace. Nechce se oblékat? Nemusí, jdu bez něj. Ještě jsem nedošla dál než k vratkum a běžel za mnou.

Spí se mnou v posteli. Když ho předám, je do 10 minut zpátky. Když jsme doma, tak po mně pořád leze. Jak vařím, visí mi na noze. Jak si sednu, mám ho na klíně, pusinkuje mě, hladí mě… Na hřišti ke mně co 10 minut běhá.
Nikdy jsem neuspavala, ale stejně 3× týdně scéna, že beze mě neusne, potřebuje, abych si k němu lehla…
Syn je předškolák a trvá to třetí rok. Taky už nevím, jak na něj.

  • Nahlásit
  • Citovat
1161
9.1.20 21:33
@Anonymní píše:
No, mladší už má rok a půl, jako žárlivost se určitě místy objevuje, ale asi jinak, třeba mladší dítě opravdu nešetří. :roll: Nebo, žeby? Ale proč by to začal dělat po takové době? Navíc pozornosti má násobně víc. :nevim:

Tak dřív byl mladší miminko, které ten starší možná nevnímal až jako takovou konkurenci.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
9.1.20 21:33

@Hlaholice Mám ho v posteli přiražené k naší, nespí v pokojíku. - Nechce. Ale já mám jediný čas, kdy oni spí, takže nehodlám sedět u něj jak andělíček strážný. Jdu spát třeba 4 hodiny po něm. Rafinovaného co? Nějaké systémy nálepek, odměn a trestů nevím jak bych na to napasovala, ignorování nikam nevede - dál si mele svou, zakazovat mu chodit ven je spíš trest pro nás, sladkosti ho obvykle zamrzí, ale stejně zlobí dál. :nevim:

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymní
9.1.20 21:37

Některé děti to tak mají. Syn (4) taky neumí usnout sám. Lehnu si vedle něho, přečteme knížku, povídáme, zhasnu, ležím vedle něho a počkám pár minut, než usne. Trvá to asi 30 minut celkem, kdybych chtěla odejít, bylo by to do půlnoci, podobně, jako u vás. Taky se občas přes den vzteká či odporuje, to je podle mě normální. Ale taky na to často nemám nervy. Ale čím víc mého vzteku, tím je to horší, natož fyzický trest. Sourozence nemá.

  • Nahlásit
  • Citovat
1985
9.1.20 21:42

Jako bys psala o naše 5-letem. Radim jen vydržet. Nás měl toto období asi od 2,5-4,5 let. Střídaly se lepší dny a horší dny. Taky úžasné mluvil od 2 let, ve větách. Všemu rozuměl. Ale proste je to takové povaha. V říjnu měl 5 a už je to s nim pohoda, ale bývalo to silene. Sourozence má od 3 let a od začátku ju miluje, nikdy ji neublizoval, ale určitě mu to nějak srotovalo.
Jo a co mu teda max pomáhá je školka. On je proste ten typ co mu svědci skolkovy rad a dril. Doma je pak vděčný a vazi si všeho. Stačí pak mesicni absence skrz nemoc třeba a začne být rozcapeny. Ale už to není takové jak před tím rokem- a půl.

Příspěvek upraven 09.01.20 v 21:44

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
9.1.20 21:44

U nás funguje televize. Že když neudělá to a to, tak nebude ten den žádná pohádka. Jinak chodí do školky, to zvládá dobře, na to, že je doma taky dost nalepený na mě. Taky se ptá, kam jdu, je schopný se mnou chodit z místnosti do místnosti atp. To se asi jen tak nezmění, musí dozrát, nebo se otrkat, nebo já nevím.

  • Nahlásit
  • Citovat
878
9.1.20 21:46

Pridávám se do klubu, dcera 3,5r. Urputně tvrdohlavá, jinak zlatíčko, dokonce se už s ní dá i někdy domluvit. Frekvence scen vzrůstá s únavou. Např. když ji večer namažu krémem (je atopik) a ona zrovna nechce, tak se válí po korbeci jako bych ji polila kyselinou :zed:. V zápětí se chce tulit a pusinkovat. Snažím se to brát, jak to je a doufám, že z toho brzy vyroste.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
9.1.20 21:48
@Anonymní píše:
Některé děti to tak mají. Syn (4) taky neumí usnout sám. Lehnu si vedle něho, přečteme knížku, povídáme, zhasnu, ležím vedle něho a počkám pár minut, než usne. Trvá to asi 30 minut celkem, kdybych chtěla odejít, bylo by to do půlnoci, podobně, jako u vás. Taky se občas přes den vzteká či odporuje, to je podle mě normální. Ale taky na to často nemám nervy. Ale čím víc mého vzteku, tím je to horší, natož fyzický trest. Sourozence nemá.

On nikdy sám neusínal, budiž. Kolem hodiny čtu, až slyším, že spí, odcházím a v tu chvíli začne ječet jako bych mu utrhla hlavu a začne scéna. :roll: je mi jasné, že nebude poslouchat jak automat na mince, ale aby se z každé denní činnosti stávalo hysterické martyrium, to se mi opravdu nelíbí. Neumím zabránit svému vzteku ve chvíli, kdy se s ním každý den prehaduju o to samé. Nemám problém dělat srandičky, chválit a ozvláštňovat, ale moje míra už přetekla. :pocitac:

  • Nahlásit
  • Citovat
1161
9.1.20 22:03
@Anonymní píše:
@Hlaholice Mám ho v posteli přiražené k naší, nespí v pokojíku. - Nechce. Ale já mám jediný čas, kdy oni spí, takže nehodlám sedět u něj jak andělíček strážný. Jdu spát třeba 4 hodiny po něm. Rafinovaného co? Nějaké systémy nálepek, odměn a trestů nevím jak bych na to napasovala, ignorování nikam nevede - dál si mele svou, zakazovat mu chodit ven je spíš trest pro nás, sladkosti ho obvykle zamrzí, ale stejně zlobí dál. :nevim:

Chápu s tím spaním. Rafinovaneho spíš než nějaké systémy opravdu zkusit párkrát zůstat doma. Nebo jít ven, ale kvůli tomu, že zdržoval u oblékání nemít pak čas venku jít třeba na hřiště a místo toho stihnout jen nákup (můžete jít treba nějakou oklikou, ať se vylita). S námi bydlel v tomhle věku synovec a choval se docela podobně. A na něj platilo domluvit si určitá pravidla, vysvětlit si, co se stane, pokud je nedodrží a neustále to připomínat. A opravdu dodržovat, ať už slíbené „tresty“, tak i odměny. Ohledně toho oblékání mě napadá, zda by nechtěl být oblekany jako mladší syn a nedělá ty scény kvůli tomu. Myslím si, že pro něj zatím není úplně jednoduché vidět rozdíl mezi ním a jeho sourozencem. A možná úplně nechápe, proč jednoho oblekas a druheho ne. Nebo se mu po tom jen může stýskat.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
9.1.20 22:06

Nevím, já vedle něj ležím. On si myslí, že budu vedle něj ležet, za chvíli prostě usne, já odcházím. Máme zhaslo. Je to taky na houby, jsem zvědava, kdy se trochu osamostatní v tomhle. Když se v noci vzbudí, peláší za mnou, tak si jdu zase k němu lehnout. Jinak chápu, vztekání je o nervy, kdyby do hodiny neusnul, taky bych byla na nervy, ale nevím, co ti poradit. Napsat do Poradny, ale jak píšeš, napíše ti ho respektovat, neřešit to násilím, vydržet to.. Nevím. Nebo ho dát do oběda do školky? Syn dříve usíná, když do školky chodí.

  • Nahlásit
  • Citovat
1161
9.1.20 22:13
@Anonymní píše:
On nikdy sám neusínal, budiž. Kolem hodiny čtu, až slyším, že spí, odcházím a v tu chvíli začne ječet jako bych mu utrhla hlavu a začne scéna. :roll: je mi jasné, že nebude poslouchat jak automat na mince, ale aby se z každé denní činnosti stávalo hysterické martyrium, to se mi opravdu nelíbí. Neumím zabránit svému vzteku ve chvíli, kdy se s ním každý den prehaduju o to samé. Nemám problém dělat srandičky, chválit a ozvláštňovat, ale moje míra už přetekla. :pocitac:

Píses, že neumis zabranit svému vzteku. Ale od malého dítěte chceš, aby se nevztekalo. To v žádném případě není rypani, já tě chápu, děti dokážou někdy pěkně zahrát na nervy. Jen si myslím, že by možná bylo fajn trochu popřemýšlet nad tím, zda ten kluk není povahou tak trochu vzteklounek po tobě. A nad tím, jak ty bys mohla lépe ten svůj vztek ovládat. Třeba potom budeš umět ukázat i synovi, jak ten vztek zvládat.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama