Poradna očního lékaře
MUDr. Vladimír Korda Ph.D.
Hadam ze slecne jeste nebylo 18… jinak by sve prani byt v lecebne mohla realizovat bez rodicu…
mozna ji zkusit podporit aby se nebala sverit matce…
mluvim za sebe, ja bych jako matka byla „stastna“ ze mi moje dite duveruje tak aby se mi sverilo s trapenim, ano mela bych o sve deti take strach a starost, ale to proste k matkam patri a neni to nic divneho, to mame cely jejich zivot…
nebo ma se svou matkou nejaky problem?
@gituska19 Kdybys o tom všem věděla jen ty, tak ti poradím, ať to řekneš jejím rodičům a ti pak můžou zajistit odbornou pomoc, nebo ji k tomu přemluvit, pokud je plnoletá. Ale ona už v odborné péči je nebo byla a evidentně bez nějakých výsledků. Za téhle situace mě nenapadá jediná věc, co ty, jako kamarádka, můžeš udělat, aby se těch svých problémů zbavila. Jedině ji přemlouvat, ať tu pomoc vyhledá znovu. Tím mamku určitě nezklame. Ale veliké zklamání jí připraví spíš tím, až máma zjistí, že v tom sebepoškozování stále pokračuje.
@maminaAJ kamarádce je 20, s mamkou mají krásnej vztah, akorát mamka by to prej nezvládla, kdyby se šla zase léčit, tak jí nechce zklamat..
@Erinne děkuju za radu, uvidíme se snad další tejden, zkusím to s ní ještě probrat
@gituska19 píše: Více
Takže zničí sama sebe jen kvůli domněnce, že by to máma nezvládla? Ale zvládla. Vždyť je nemocná. Kdyby měla zlomenou nohu tak jde přece taky k lékaři. Ona má zlomenou duši a ta potřebuje taky vyléčit.
Znáš se i s tou její mamkou? Nešlo by promluvit s ní. Potají aby to kamarádka nevěděla, vysvětlit ji celou situaci aby s ní promluvila ta máma, samozřejmě pod podmínkou že se nezmíní o tobě.
Pokud se chce kamarádka léčit tak je to na dobré cestě, jen ji přesvědčit aby se na okoli vykašlala a myslela na sebe.
My jsme se takto snažili pomoc kamarádovi, ale bohužel o pomoc nestal a už to bude skoro rok…
@gituska19 píše: Více
Ahoj, je to těžké, sama mám problémy se sebepoškozováním 14 let. Jinak bohužel na psychiatrii se dá taky sebepoškozovat většinou, já si vždycky něco našla a to i když jsem byla sama na izolaci prakticky bez věcí… a trochu mi přijde, že to na psychiatrii od sebe lidi „kopírují“. Já se třeba pálila cigaretami, byly tam holky, které to nikdy nedělaly a když to viděly u mě, tak s tím taky začaly. Tak vlastně ani nevím, jestli by jí to tam úplně v tomhle pomohlo, protože se podle mých „průzkumů“ z hospitalizací sebepoškozuje větší část pacientek. Ale samozřejmě pokud už je v akutním ohrožení života a podobně, pak by asi byla hospitalizace na místě, když chodí k psychiatrovi, tak ten ji zná a může na hospitalizaci poslat.
Chápu, že mamku jakoby nechce „zklamat“, ale pokud je na tom takhle, tak by měla brát ohledy hlavně na sebe a píšeš, že má podporu v rodině, tak by to mamka mohla pochopit. Třeba by si mohla promluvit s s jejím psychiatrem, psychoterapeutem…
Jinak mě ještě napadá, nechci dávat diagnózy, když nejsem psychiatr, ale ty její příznaky mi trochu sedí na hraniční poruchu osobnosti, existuje třeba sdružení Kaleidoskop v Praze tedy, kde mají i skupiny pro rodiče a blízké těchto lidí, třeba by to bylo pro její rodiče i pro tebe, můj bývalý přítel tam třeba kvůli mně chodil.
Pak kdybys tomu chtěla lépe porozumět, tak je knížka Sebepoškozování od Andrey Platznerové.
A jinak jak k ní přistupovat - nechala bych ji, netlačila bych na ní, aby o tom mluvila, ale kdyby s tím sama přišla, tak bych to s ní probírala. Ale musíš myslet i na sebe, nejsi krizový intervent, abys to vše měla na svých bedrech. Kamarádku můžeš podpořit, ale i doporučit, aby se třeba obrátila už na psychiatrickou nemocnici, krizovou linku, krizový chat…
Držím vám moc palce.
Jestli má hranicni poruchu, emocne nestabilni…něco takového…existuje varianta docházkové stacionáře, kdy nemusí být hospitalizovana.
Staciky jsou ale málokde, hlavně Brno, Praha, Beroun. Delší cekacka na poradnik.
Více moznosti by našla s hospitalizaci ![]()
@Lollitka děkuju moc za tak dlouhou pravdivou zprávu, já upřímně její diagnózy neznám a ptát se nechci..A máš pravdu, nechci se tím úplně “zatěžovat” (nevím správný slovo), jasně, chci ji pomoct, ale nechci, aby to moc ovlivňovalo mě..
@gituska19 píše: Více
Jasný, to se jí nemusíš ptát na diagnózu. Já jí taky diagnózu stanovit ani nechci, ale podle toho, co popisuješ, by to i ta hraniční porucha, nebo něco podobného být mohlo a s tím právě pracují v Kaleidoskopu (tam jsou právě klienti převážně, co se sebepoškozují a mají sebevražedné sklony) a mohou poradit, kam se třeba obrátit ještě, nebo právě mají ty skupiny pro blízké.
No a právě, já i pomýšlím na to, aby tě to příliš nezahlcovalo a netahalo pak taky dolů. Protože sama mám hodně kamarádů z psychiatrie a upřímně, některé už jsem prostě nedávala. Já ráda pomáhám, co to jde, ale někdy člověk musí myslet na sebe na prvním místě. Určitě je od tebe hezké, že máš o kamarádku zájem a chceš ji podpořit, ale nesmí to už být na tebe moc, od toho jsou pak odborníci. Držím vám moc palce.
@jejjej píše: Více
V Praze ve stacionáři se nesmí sebepoškozovat ( akituálně) při docházky do stacionáře. Tedy u dětí do 18 let.
Jinak zmiňovaný kaleidoskop má aktuální čekačku na dospělý stacionáře rok. Stacík ve VFN ( dospělý tuším 3 měsíce ).
@Anonymní píše: Více
Já třeba Kaleidoskop nezmiňovala ani tolik kvůli stacíku, protože o čekačce minimálně rok vím, ale do skupiny pro rodinné příslušníky a blízké nedávno ještě inzerovali volné místo. A probíhají některé běhy, myslím, i on-line. A také je možné se tam objednat do ambulance a probrat svoji situaci, nárok je až na 5 setkání a na to jsem čekala cca 2 měsíce, nevím, jak je to teď. Na stacík jsem tam taky chodila a moc jsem nečekala, ale bylo to dávno, v době, kdy stacík teprve zahajovali a upřímně mi to tam moc nesedlo.
Na DS „Karlov“ ve VFN jsem čekala cca 2 měsíce, ale moc mi to nedalo a hodně posílají na hospitalizaci, mě během stacíku poslali 2-krát na oddělení 1 ve VFN a tam je to hrůza.
Jinak pro mladé tuším do 30ti let je možnost stacíku v PNB u Mgr. Hrbkové, ale tuším, že tam taky bude dlouhá čekačka.
Stacík za hospitalizace na 3 týdny pro hraniční poruchy má i ÚVN otevřené oddělení.
A v Praze je pak ještě klinika Eset, stacík pro hraniční poruchy na 9 měsíců u Mgr. Ludvíkové, já tam chodila, ale už taky déle a nic mi to nedalo a ukončila jsem někdy po 6 měsících.
Ale tohle vše zmiňuji pouze v případě, že by kamarádka měla hraniční poruchu, nebo vykazovala její rysy, což vůbec nechci tvrdit, jen pokud by tomu bylo tak, tak dávám tipy, kam se kdyžtak obrátit a ještě jen v Praze.
@Lollitka nevím o jakém věku kamarádky se bavíme. Také o jaké diagnóze.
To bude z mého pohledu zásadní. Dítě nebude mít dg HP..O.
Mně jako rodiči třeba kaleidoskop v konzultaci nic nedal. Nebo nic zásadního, co bych nevěděla. Nově teď mají projekt DS + rodič, ale opět čekačka cca půl roku. V nějaké akutní situaci trochu na prd pro mě.
Nám vyhovoval N..ákel. A pavilon 27 v PNB ( děti do 18 let ) za mě taky super a to opakovaně, bohužel. A tedy nějaké zástupy řezajících jedinců - při hospitalizaci- dítě nepotkalo. Ale samozřejmě to může byt jiné jinde.
Vím, že Vfn některé diagnózy posílá do Písku.
Příspěvek upraven 01.06.24 v 18:42
Kamarádce bych doporučila, ať se vykašle na pocity zklamáním jde se léčit.
Nejdůležitější je zdraví.
![]()
Jako pokud to nefunguje, měli by o tom rodiče být informováni. ( tedy pokud jí je do 18 let ) a tam tedy nevěřím, že to lékař / s lékařem ( dle věku ) nesdělí rodičům.
@Anonymní píše: Více
Vždyť píše, že je jí 20 let. U dítěte do 18ti let se samozřejmě PO ještě nediagnostikuje a já ani nechci tvrdit, že PO má, ale kdyby ano, tak dávám doporučení, kam se lze kdyžtak obrátit.
Vidíš, já naopak sebepoškozující se potkala všude na uzavřených odděleních a to jsem v PNB byla asi 14-krát, téměř na všech pavilonech. A jinde pak ještě 15-krát.
A na pavilonu 27 už jsou děti? Myslíš kluka? Četla jsem, že na patře je oddělení pro chlapce, přízemí chroňák pro muže dospělé. Já mám z pavilonu 27 hluboká traumata, ale to tam na přízemí sídlil ještě „neklid“.
Ahoj všem,
mám dobrou kamarádku, docela se svěřujeme, kdysi jsem si všimla, že má škrábance na stehně. Řekla mi, že byli s rodičma na chatě a prošla nějakým křovím. Bylo mi to divný, ale víc jsem to neřešila. Každopádně, pak jsem se dozvěděla, že se prostě řeže, léčí se, má velkou podporu v rodině, ve mně a v ostatních lidech. Taky je nešťastně zamilovaná, jeho jméno si vyřezala na stehno, kecá mi, že už to nedělá, ale když má krátkej rukáv/ kraťasy, vidím čerstvý jizvy. Už mi ani neříká proč, že ví, že jí to zůstane a lituje toho, ale přestat nedokáže..Ani přes terapie, medikaci..Chtěla by znovu na psychiatrii, tam už byla, taky se tam řezala, což nechápu, když to tam hlídají..Jenže nechce zklamat mamku tím, že by tam byla zas, jenže furt mluví o předávkování, podřezání žil a tak, všechno toto psychiatr ví..Mohu jí já nějak ještě pomoct? Ptát se na to, nemluvit o tom radši? Je mi jí líto, je to mladá holka a celý tělo má totálně dodělaný..