Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Gituš píše:
Děkuji za rady. Rozhodně si z toho něco vezmu a použiji to. Nechci, aby se trápila a už vůbec nechci, aby se trápila takovýmto způsobem. Už se mi svěřila mnohokrát, a občas šlo i o intimnější problémy,… Tak doufám, že to tak bude i nyní, i když mám své 4 děti, ona je pro mě také velmi důležitá a moc dobře to ví. Snad se to vyřeší, do hlavy jí nevidím a bojím se, že kdybych to ignorovala, mohlo by to skončit sebevraždou nebo pokusem o ni![]()
Přesně to udělej… ať má spojence aspoň v tobě. Je ve věku, kdy je nejcitlivější… Jsi moc fajn, že si na ni uděláš čas… ![]()
@Anonymní píše:
Rovnou s ní najet na téma, jestli ví proč to dělá, vysvětlit že to musí říct rodičům - nejlépe ona sama, pokud ne tak Vy. Netajnůstkařit s ní. Potom psychiatr. Holčina má pravděpodobně problém, se kterým si neví rady a takto to ventiluje, aby ulevila duši, trýzní tělo…
@soslik píše:
Ona si ubližuje, protože za rodiči jít nemůže, necítí se tam vyslyšena a přijímána a ty ji chceš nutit, že to musí říct rodičům??. No, pisatelko těžko radit…já bych se snažila s neteří na tohle téma mluvit ale opatrně…asi bych ji řekla, že mě moc trápí, že si takhle ubližuje a že je mi to líto…hlavně neříkat, že takovéhle chování je špatným řešením, protože ona jiné řešení neumí a hlavně ji tím odsoudíš a to ona potřebuje ze všeho nejmíň. Snažil a bych se naslouchat, do ničeho nenutit, pokud by ona sama chtěla, tak bez vědomí rodičů zajít k psychologovi a časem rodičům nenápadně naznačit nebo vmanipulovat do toho, aby si jí začali víc všímat a doufat, ať si poškozování co nejdřív všimnou. Ale asi bych jim to v tuhle chvíli narovinu neříkala, mohla by jsi tím nadobro ztratit neteřinu důvěru…
Já ji rozhodně nechci nutit do toho, aby to rodičům řekla. To fakt ne. A děkuji za názor.
Gituš, já vím, že Vy jste na to chytrá dost. Já jsem jen komentovala názor anonymky.
@Gituš píše:
Já ji rozhodně nechci nutit do toho, aby to rodičům řekla. To fakt ne. A děkuji za názor.
@soslik píše:
Gituš, já vím, že Vy jste na to chytrá dost. Já jsem jen komentovala názor anonymky.
Aha, dobře. Děkuji za uznání. Jsem z toho nějaký mimo, takže mi to moc nemyslí. ![]()
@madrianova píše:
pak napiš co ti řekla a jak to dopadlo ju?
Jistě, neboj se. Já jsem sama zvědavá, co vůbec řeknu
Nějak jsem si ještě neurovnala, co bych měla a neměla říct. Ale snad se s neteřinkou nějak domluvíme.
Dělala jsem to taky. Jenže už jako dospělá. Špatný zážitek s chlapy a už to jelo. Pak už nešlo o chlapy, ale o to, že stačilo být někde něco špatně a šup, řízla jsem se. Psychickou bolest přerušila fyzická.
Obvykle když jsou jizvy skrývané, nebude to z frajeřiny.
Já si přiznala, že mám problém sama (nechtěla jsem se nikdy zabít, jen prostě přehlušit psychickou bolest), protože jsem tušila, že bych jednou mohla hodně ujet. Obvoďák mě poslal na psychiatrii, psychiatrička za psycholožkou. Docela mi pomáhalo se vykecat ze všech problémů.
Pár let už jsem nesáhla ani na nůž ani na žiletku, ale nutkání si ublížit, když jsem v koncích mám.
Každopádně zkusila bych neteř pozvat na zmrzku, kamkoli, a zkusit se zeptat, zda ví, proč to dělá. Ono dál radit těžko, když člověk neví, proč to dělá.
A.
@Gituš píše:
Jistě, neboj se. Já jsem sama zvědavá, co vůbec řeknuNějak jsem si ještě neurovnala, co bych měla a neměla říct. Ale snad se s neteřinkou nějak domluvíme.
Určitě to zvládneš, je vidět, že jsi moc hodná a citlivá… Moc držím palce… ![]()
@Zuzka1973 píše:
Určitě to zvládneš, je vidět, že jsi moc hodná a citlivá… Moc držím palce…
Díky
Už mám „pár tipů“ z jakého důvodu by to mohla dělat. ![]()
Já se „jen“ mlátila, ne řezala. Za to, že jsem selhala, za to, že jsem vzteklá… modřiny byly u „živější“ holky normální, jizvy by nebyly. Ještě dneska, když už je mi pomalu čtyřicet, mám tendence ve vypjatých situacích praštit do sebe - ruka, stehno… ale bylo to z touhy po dokonalosti a trestu za selhání.
Takže, abych vysvětlila, to co se stalo.
Odpoledne jsme si s neteřinkou vyrazily ven. Souhlasila s tím a tak jsme šly projít do parku a pak jsme šly do jedné kavárny. První má otázka byla „zda mi nechce něco povědět“ a tak jsem se postupem času dozvěděla o co jde. Má problémy doma (její o 3 roky starší sestra má nyní dceru (1m.)), rodiče se o ni přestali zajímat, má problémy ve škole,… Takže jsme se spolu bavily dobré dvě hodiny. Pověděla jsem jí, že by to takhle neměla řešit. A že bychom to měly říct rodičům, protože není hezké, že je pro ně vnučka přednější, než jejich dcera, i když malá potřebuje péči. Potřebují otevřít oči, mají ještě jednu dceru, která potřebuje jejich lásku! Řekla mi, že to neměla komu říct a navíc nikdo si toho nevšiml, tak jsem ji řekla, že mě může kdykoli zavolat nebo říct a já přijedu. Nakonec jsme se dohodly, že to přestane dělat, jakmile bude mít problém, tak mi zavolá a v neposlední řadě to oznámíme rodičům, ale to chtěla, až příští týden. V jednu chvíli dokonce i brečela, ale všechno jsme to vyřešily, vyříkaly „jsme si to“. Ví, že má u mě zázemí a pokud v tom bude nadále pokračovat, tak bychom mohly zajít k psychologovi.
No je mi z toho všeho nějak úzko, nenapadlo mě, že ji můj bratr bude takto „zanedbávat“, ona potřebuje hodně kontaktu, je citlivá.
Takže doufám, že se to všechno zlepší. Děkuji za všechny rady, moc mi to v „praxi“ pomohlo, dalo mi to energii a odvahu. ![]()
to jsou dobré zprávy!!Držím palce, ať se to vyvíjí dle plánu..
ještě byste ji možná mohla zkusit poradit, jak zvládnout tu momentální tenzi tak, aby to neobrátila proti sobě. Pro začátek třeba např. to co jí trápí napsat na papír a ten pak roztrhat, nebo prostě něco podobného. Někomu to pomáhá, i já to párkrát zkusila..
![]()
Ahoj, reze se podle me proto, ze ma nejakou psychickou bolest a trapeni a ty fyzicka bolest tomu vyrazne ulevi (znam to z vlastni zkusenosti a to jsem byla starsi, i jsem sama sebe vlastne trestala - uz jsem nevedela kudy kam).
prochazka je dobry napad, hlavne nekam do prirody, ujisti ji, ze ji trpelive vyslechnes, ze ji nebudes nijak „hodnotit“ nebo nejak moralizovat …to nemusis ani moc rikat, ale musi to byt z tebe jasne a ze, pokud si to nebude prat, to nikomu nereknes (coz je trochu osemetne), a ze ji pomuzes, jak budes moct.
Já bych se snažil zjistit ten důvod a rodiče bych do toho zatím nezatahoval, ono může vypadat, že je všechno v pořádku ale i když je třeba inteligentní holka tak může mít problémy třeba doma s rodiči v horším případě nějaké sexuální zneužívání(
) boužel právě v rodinách kde to vypadá, že je vše ok tak se takové věci stávají hodně boužel…
Nejdůležitější je zjistit problém, taky to ale může být z důvodů viz. výše.