Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Sebepoškozování u puberťáka
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Napsat příspěvek
Velikost písma:
15.4.12 10:16
@Gituš
Skvěle sis poradila… Hlavní je, že snad pochoila, že se může na tebe spolehnout, to hodně znamená.
Víš, myslím, že to rodičům vůbec nedochází, myslí si, že je velká a že to chápe a nějak jim nedochází, že velká ještě není - ještě je hodně potřebuje a vlastně je ve věku, kdy rodiče potřebuje hodně moc, i když není miminko… Je moc dobře, že ty jsi všímavá a přišla na to včas…
Držím palce a rodiče to určitě pochopí a začnou si víc uvědomovat, že mají nejen vnučku, ale že mají i dceru… Musí přece umět svoji péči rozdělit a ne soustředit jen na mominko…
Já mám sestru o 7 mladší, než jsem já, tak vím, že zvládnout se to dá, syn se mi narodil, když ségra byla ještě na základce, ale nikdy se naštěstí nemusela cítit na druhé koleji…
Tak moc a moc štěstí a ať se holčina brzo zase vesele směje, má skvělou tetu 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.4.12 10:51
Vyřešila jsi to skvěle, je dobře, že má v tobě oporu. Určitě je dobré svěřit se i rodiči se svými pocity, třeba si to ani neuvědomují, že dělají něco špatně, je to pro ně nová situace s vnoučetem. Hodně síly.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.4.12 11:06
@Gituš píše:
Mohu se zeptat jak jste to spolu řešily?
Už jsem moc nepročítala, jak to u vás dopadlo, jen zběžně. Myslím, že u nás to bylo podobné, dcera měla pocit, že nemá nikde zastání, ani u mě, jako u mámy, ani u táty, který odešel. U něj se hádala se jeho novou přítelkyní, on se jí (dcery) nezastal. (dělá to dodnes 
). U mě se neshodla s přítelem, s kterým jsem pak nějakou dobu byla. A je dost uzavřená, tak to ventilovala tímto způsobem.
V době, kdy jsem to zjistila, jsem s ním už rok nebyla, a stejně to dělala. Ale pověděla mi tyto důvody. A že s tím hned přestne, ale že nechce chodit k tátovi, protože se tam necítí. To už jí bylo 14 let. Chodily jsme k terapce, kde jsme to řešily.
Dnes jí bude 16, vztahy s otcem jsou pořád špatné, chodit tam moc nechce. Ale vypadá to, že je více srovnaná, více komunikuje. Pomohl u ní pocit, že má u mě kdykoli zastání, vím, že jsem taky pochybila, u nás toho bylo hodně, sama jsem měla dělat co ze sebou, vím, že omluva to není, ale řešily jsme a doufám, že vyřešily.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.8.12 22:39
Ahoj promin nečetla jsem přispěvky nademnou na diskuzi jsem narazila nahodou. I ja se začala ve třinacti sebepoškozovat duvody byly ruzne začalo to s problemem v komunikaci doma odešla jsem v patnacti na školu do prahy jen abych nemusela byt doma ok mamka to vzala v pohode ale podminka budu si vše platit sama našla jsem si praci podnajem a začla jsem chodit do školy..moje rodina o mem problemu věděla snad od začatku ale co vždycky jsem měla svou hlavu tak to neřešili i když zpetně vidím jak se tim mamka trapila v prvaku na tělaku si toho všimla učitelka ta zaalarmovala třidní a ta šla na ferovku zamnou co se děje parkrat jsem ji poslala někam a pak když jsem nevěděla kudy kam pote co mě znasilnil tehdejší přitel spiš nepřitel 
jsem se ji se všim svěřila formou dopisu moc timto oběma učitelkam děkuju pač mi hodně pomohly!! 
ta me objednala k psycholožce a zaroven psychiatričce začli do mě rvat leky fuuuj hnusy nikdy to nechci začit znova zvraceni spanek zvraceni bylo mi zle dochazela jsem tam 4 krat do tydne po dobu tři let zcela zbytečně palila jsem se pořad. dnes je mi 22 A Jsem ROK bez sebeubližení i když jista forma ale neni to tak zle ve me zbyla kdyz jsem nervozni se štipu do ruk 
ale není to paleni se kovovymi předměty a rozřezavaní noh 
pro mě uspěch jako nikdy v životě a za to vše vděčim svemu přiteli je jednou tak starši jak ja ale stokrat rozumnější neměl to chudak se mnou jednouduchy ale vydržel to semnou vydržel moje neustupujicí deprese i to kdy mi musel ošetřovat rany děkuju mu a moc ho miluju promin za članek ale nějak to ze mě vypadlo 
a je mi hned zase lip že otom dokažu mluvit psat a zase se nestydět… TVOJI NETEŘI PŘEJU AT SE ZTOHO DOSTANE RYCHLEJI NEŽ JA JEN ŽADNYHO PSYCHIATRA!!! PSYCHOLOG OK ten do tebe nerve ty jedy co človička niči natož ditě… jo a chodili tam se mnou deti (potkavali jsme se v čekarně) uz od dvou let věku s podobnym problemem!!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
28.8.12 23:16
@Gituš Já se řežu od svých 16 ted jemi 18.Trestám tim sebe a vyrovnávám se s problemy s dětsví. Je to zpusob upozornění na sebe volaní o pomoc. Moje rodiče na mě začli tlačit at přestanu já jako poslušná dcera mě to trapilo ale nezvládla jsem přestat. Tak jsem vymyslela že když si vezmu 50 paralenu týdně nebudu vědět že jsem. A všichni si budou myslet že je vše v pohodě. I moji psycholožku jsem o tom přesvědčila. Ve škole mam nadprumerný vysledky nemam problemy se spolužáky. Ted je mi skoro 19 žiju s přítelem mam miminko ( díky tomu jak se stavim sama k sobě) ale stále se řežu
- Citovat
- Upravit
28.8.12 23:18
@Balua Tak to si měla smulu na psychiatra muj psychiatr se snaží abych žila bez prášku
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.8.12 23:57
@annaei píše:
@Balua Tak to si měla smulu na psychiatra muj psychiatr se snaží abych žila bez prášku
mě skoušela dat několik druhu léku nic mě nesedělo po všem jsem byla unavena zvracela jsem v te době jsem hrala zavodně volejbal a prašky byly pro mě přítěží a navíc mi nepomohli jen mě donutili vše zaspat
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.8.12 00:02
@Balua Tak oni ( bohuže co jsem se setkala s většinovým názorem psychiatru tak ty si myslí že to problem řeší) nemají problem řešit ale pomoct ti když už člověk neni schopný racionálně přemýšlet tak aby se ztlumil aby si člověk neublížil tak že já prvních 14 dnů skoro spala. Pak jsem nevěděla že je beru
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.8.12 00:08
Nemohla jsem si dovolit spat den natož 14 dní přes den jsem byla ve škole a po nocich v praci takže jsem litala z jednoho do druheho byl to muj cil ktery jsem si splnila přes to všechno a dostudovala jsem s vyznamenanim
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.8.12 00:10
@Balua Gratuluji já ještě nedostudovala ale už jsem bez prášku s miminkem a příští rok maturuji snad.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.8.12 00:26
Ze začatku to bylo jakesi volani o pomoc a po par ranach se to změnilo v nutnost kdy jsem si oři ublížení změnila myšlenky a upřela se jen na bolest z rany na krev puchyře a pod… muj nynějši přitel mi občas připomene jaky jsem byla trdlo a pak se jen usměje a řekne hlavně že už je vše v pořadku
Prošli jsme dokonce jakymsi poznavaním v posteli pač mi to dělalo velky problemy a občas jsem se ze sexu zhroutila chudak vždycky ho to rozhodilo 
ale ted jsem totalně vyrovnana neděla mi problem o tom mluvit naučil mě zase komunikovat s rodinou moje mamka i ja jsme mu moc vděčné že nas dal dohromady…chce to jen najit někoho komu kdykoiv mužete řict cokoliv a pak jde všechno lepe
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.8.12 00:28
Člověk se toho nikdy úplně nezbaví, ale pak už ty tendence nejsou tak silné a dají se ovládnout.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.8.12 07:19
Nečetla jsem ostatní příspěvky a mě napadlo něco jako EMO 
protože ti trpí sebepoškozováním, sice tohle nikdy nepochopím ale to je jiná stránka věci 
přeji ať se to vyřeší a nebude v tom nic vážného
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.8.12 19:16
Annaei děkuju 
koukam že to taky nemaš vubec jednoduche a odkud jsi? ja ty prašky nakonec nebrala vubec krom par skušebnich mesicu
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Tyyna89
1.10.12 16:27
@Kapřík90 píše:
Nečetla jsem ostatní příspěvky a mě napadlo něco jako EMO
Tak to je hodne velke zjednoduseni :/
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
Jak znovu naučit na nočník
- 23.09.24
- Simona2121
