Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
@Anonymní píše:
Ahoj, už jsem fakt zoufalá, a hledám tu útěchu, že to snad brzy přejde, a jak tomu mám pomocidcera (14M) vyžaduje pořád jen mě. Hlídání nepřichází v úvahu, jakmile se vzdaluji, řev. Jenže ona už odmítá i přítele. Nenechá se od něj pochovat, vykoupat, nakrmit.. včera jsem si chtěla udělat hoďku pro sebe, oddychnout si, zajet sama na nákup.. hodinu stála u dveří a plakala. Co s tím? Kdy to vaše děti přešlo? Moc děkuji za odpovědi
neprotahuj loučení
choďte hodně mezi děti, do herny, kroužků, hřiště
chválit
vydržet ![]()
Kamarádka takhle taky nemohla nikam odejít. Tak odcházela, když malý spal nebo prostě byl ten odchod velmi rychlý. Malý sice brečel (hlavně při tom odchodu), ale jak viděl, že prostě nejde tak přestal. Každým odchodem to bylo postupně lepší a lepší.
Prezit to.. mám doma 1r9m a lepší se to teď. Sice jsem stále na piedestalu, ale už ji alespoň tata muže občas uspat když nejsem doma a nebreci když odchazim
Možná nic. Třeba na to to dítě ještě není připravené. Mam velmi kontaktní sítě a ve 14 měsících vydržel pouze když byla nouze.
Jinak nám víc fungovalo, když byl syn s manželem venku, než můj odchod z domu. Prostě šli ven, na zajímavé akce, na chvíli. Když se začal ptát, plakat, vrátili se. Takhle pomalu, žádné násilí. Ve 2,5 letech byl schopny odejít do soukromé školky. Ale nejdřív si musel naplnit tu potřebu, kterou tam od přírody měl. Že dítě kamarádky mohlo už na víkend k babičce a maminka odjet na celý víkend mimo bylo jedno.
Jo uspat v klidu by se nenechá od manžela ani ve 3 letech. Přes den dávno nespí. Ale bdělý stav přes den s manželem úplně OK klidně 7 hodin. Babičky jsme nezklušeli, nemají zájem a vzhledem k frenekcenci kontaktu si myslím by to byl velký problém. Jinak je velmi společenský.
Jako odejít mu když spal, tak si mě pak hlídá jak oko v hlavě několik týdnů..
Nebojte ono to opravdu přejde, taky jsme měli podobné období a trvalo asi půl roku, opravdu choďte více mezi lidi a jiné děti, to určitě pomůže.
Ahoj, už jsem fakt zoufalá, a hledám tu útěchu, že to snad brzy přejde, a jak tomu mám pomoci
dcera (14M) vyžaduje pořád jen mě. Hlídání nepřichází v úvahu, jakmile se vzdaluji, řev. Jenže ona už odmítá i přítele. Nenechá se od něj pochovat, vykoupat, nakrmit.. včera jsem si chtěla udělat hoďku pro sebe, oddychnout si, zajet sama na nákup.. hodinu stála u dveří a plakala. Co s tím? Kdy to vaše děti přešlo? Moc děkuji za odpovědi 