Poradna porodní asistence
Bc. Vladimíra Toplaková
@akvila 2 dny před termínem porodu jsem ještě školila, na žádný kurz jsem nechodila, jednak nebyl čas a jednak mi to přišlo zbytečné - co bych se tam asi tam měla učit
a po porodu jsem rozhodně nebyla nemohoucí, ale naopak strašně nabuzená, vůbec se mi nechtělo spát a strašila jsem pozdě do noci ![]()
@akvila
Můj ted u porodu byl, ale na žádný kurzy jsme nechodily ani jeden. Doma s námi byl taky 5 dní, ale asi až po 14 dnech. Když si seš jistá, že to zvládneš, tak se na ostatní vyprdni - co z nich máš ![]()
Ahojda! Hele, hlavně klid, je to tvoje mimčo, tvoje šestinedělí a tvoje rodina. Ať si ostatní trhnou nohou. Mě osobně teda šestinedělí dost pokosilo a to nejsem žádná bezbranná květinka. Ale asi tam bylo i malinko nějaké to poporodní blues a já každou chvíli bulela, jedla jak robot, skoro nespala a měla neskutečný strach zůstat s mimčem o samotě. Ale nech tomu volný průběh, třeba budeš v cajku… A uvidíš po porodu, manžel si může vzít dovču pak, není třeba zbytečně plašit… ![]()
Ono to ani tak neni o tom, ze to zvladas nebo nezvladas sama a nebo nedelas ze vseho tragu. Az budes muset v horeckach se zanetem prsa po pate za noc vstat a jit si odstrikat prsa, abys strikackou nakrmila mimino, ktere je male a porad spi, takze nechce jist. Pak jakmile na chvili zaberes, mimco se ti okamzite vzbudi kvuli prdum a tri hodiny pochodujes po byte s miminem na rukach… A takhle to je nekolik tydnu v kuse…jo, jasne ze se to da zvladnout, ale pak ses ku**a rada, kdyz nekdo dojede a uvari ti aspon blbou polivku, protoze jsi tri dny nejedla.
Samozrejme ti preju, aby vse probehlo hladce a nebyly problemy. Ale promin, nemam rada tyhle hrdinske kecy.
Dík za uklidnění. Nabuzená a plná energie si právě přepadám už teď. Čím víc se blíží termín porodu, tím je mně psychicky, ale i fyziky líp. Nic mě netlačí, dobře spím, žádné potíže po celé době těhotenství. Zkrátka si to užívám a doufám, že i nadále budu. Takže ještě jednou dík a mějte se fajn. Akvila.
@petulatko já vlastně souhlasím.. Já taky na žádným kurzu nebyla, z ničeho jsem se nehroutila.. Ale když jsem pak měla čtyřicítky (zůstal mi cucek v děloze) tak jsem taky byla vděčná za to, že je se mnou máma a že mi malou podrží a uvaří mi.. Jinak přeju ať je vše ok ![]()
@gabriela82 Ale to můžu stejně tak argumentovat tím, že když si zlomím ruku, tak budu ráda, že mi s dítkem někdo pomůže… ano budu, ale rozhodně nebudu žádnou pomoc shánět předem, co kdybych si ji náhodou zlomila, ale pořeším to aktuálně, pokud se tak stane.
@petulatko Mě na tom nepřijde nic hrdinského - předpokládat, že to bude v pořádku a pomoc řešit až při případném problému
to je snad normální ne?
Já to teda měla naprosto v pohodě
Zrovna zítra má malá 6 týdnů. Na předporodním kurzu jsem nebyla, otce u porodu jsem sice chtěla, ale nějak nestihl dojet včas, porodila jsem i bez něj
Co se týče nálady, tak u mě se žádné výrazné výkyvy nekonaly. Nikdo z příbuzenstva se mnou nebyl, hned první noc po příchodu z porodnice jsem s malou byla sama, protože přítel maká 6 x týdně 12 hodin. Taky jsem to zvládla. Na druhou stranu ale přiznávám, že to proběhlo takhle v pohodě, protože máme opravdu hodné miminko a na prdy taky netrpí. Asi dost záleží na okolnostech a taky jaké bude mimi. V každém případě přeju hodně štěstí ![]()
Tak to já si plánovala, jak to bude v pohodě. Na porodní kurz jsem nechodila ani já ani přítel, protože jsem si řekla, že to nepotřebuji. Musím říct, že jsem měla průběh porodu komplikovaný a na to by mě žádný kurz zřejmě nepřipravil. Nehledě na to, že při porodu máš vlastní porodní asistentku, která ti všechno vysvětluje a vlastně tě tím porodem provádí. V porodnici jsem byla dost unavená, protože jsem byla po císaři a malý navíc moc nespal. Sice jsem se na propuštění těšila, ale když mi řekli, že můžu jít domů, tak jsem značně znejistěla, jestli to všechno doma sama zvládnu. Přítel mi sice pomáhal jak to jen šlo a stále pomáhá, ale většina té péče prostě leží na tobě. Navíc se asi desátý den po porodu dostavily poporodní deprese a já se přistihla, že neustále brečím kvůli tomu, že se bojím, že malý ve spánku umře na syndrom náhlého úmrtí. Nedokázala jsem se té představy zbavit a tak jsme rychle pořizovali chůvičku. Původně mě od toho rodina zrazovala (hlavně starší generace, že je to zbytečná investice, že my bez toho taky žijeme), ale já bez toho prostě nespala.
Takže pro tvůj klid si nenech do ničeho moc mluvit. Na radu se zeptat můžeš vždy, ale když se ti nebude zdát odpověď, klidně si to udělej podle svého.
Jo a ještě jsme zakázali návštěvy v šestinedělí. Mohli k nám akorát babička s dědečkem a když měli náhodou nějaké známky nemoci, tak nesměly překročit práh domu.
Dále doporučuji určit nějakou spojku, na kterou se můžou obracet zvědavci s tím, co je s tebou a prckem a jak se vám daří. Já dostávala denně asi dvacet SMS od různých lidí (hlavně kolegové z práce), co je se mnou, jestli už rodím, jak se mám atd. Bylo to docela náročné. Chtěli za mnou chodit i do porodnice - ještě, že byly zakázané návštěvy. Já byla tak unavená, že jsem na to neměla vůbec náladu.
Jinak jsem to doma pak zvládala docela dobře. Tak nějak to přijde samo. Až na ty deprese, ty se nedají nijak ovlivnit, tam musí pomoct rodina, jak fyzicky, tak duševně.
@j.a.n.i1 píše:@petulatko Mě na tom nepřijde nic hrdinského - předpokládat, že to bude v pořádku a pomoc řešit až při případném problémuto je snad normální ne?
Ja si myslim, ze pro vetsinu zen je sestinedeli samo o sobe uz tak dost narocne obdobi, obzvlast, pokud se k nemu prida nejaka zdravotni komplikace. A jsem zastancem toho, aby se matka - pokud to jde - venovala pouze miminku. A k tomu se pomoc proste hodi. Takze netvrdim, ze je treba si dopredu zamlouvat pul pribuzenstva, ale pokud mi nekdo pomoc nabidne, tak bych ji neodmitala s myslenkou toho, ze vse hrave zvladnu. Vim o mnoha matkach, ktere se za normalnich okolnosti nehrouti a jsou silne a sestinedeli je proste polozilo do kolen (ja jsem taly jedna z nich). Takze samozrejme doufej v nejlepsi, ale priprav se na nejhorsi. Asi tak to vidim.
@petulatko Jojo, já jsem si taky myslela, že nejhorší, co mě může potkat je porod a chyba lávky!! Mám úžasnou švagrovou, která dvě noci spala u nás na matraci vedle kolébky a já spala v ložnici, manžel v dětském pokoji, oba jsme sotva koukali na oči. Budila mě jen na kojení. Laktace se ne a ne rozjet, doktorka řekla, že mám mít lázeňský režim - jen jíst, spát a kojit. Tak mi takhle pomáhala a kojení se rozjelo a kojím ještě dnes. Taky moje mamka pak pomohla, to už bylo ale asi třetí týden. Taky mě jen tak něco nepoloží, ale tohle mě děsně překvapilo. Fyzicky i psychicky jsem byla k. o.!
No to sem si taky myslela že to bude v pohodě, ale ouha poporodní deprese a nakonec sem byla ráda že se mnou zůstal přítel 14 dní doma. Uvidíš sama až tě pošlou z porodky domů, budeš ráda že ti někdo pomůže a ty si dáchneš.
Ahoj,
mám měsíc do porodu a na žádný předporodní kurz nechodím ani chodit nebudu ( přítele k porodu chci, ale podle mě není potřeba jít na kurz za 1500,– kde se stejnak nic nového nedovím). Dovolenou si přítel vezme asi na pár dní, ale to navrhl sám aby si zvykl na mimi, né že jsem to chtěla já ( jako že nebudu schopná fungovat). A rodinu - tedy svoji matku rozhodně do porodu a minimálně tak šestinedělí po porodu nechci vidět - jsem zní vytočená i když jsem nebyla těhotná když jsem sní byla třeba půl hodiny, takže ta by mě opravdu nepomohla k lepšímu. Ale mám štěstí že bydlíme na vesnici kde nikdo takovéto řeši neřeší
Ale buď v klidu, nejsi s tímto názorem jediná!!!