Poradna porodní asistence
Bc. Vladimíra Toplaková
Šestinedělí - jak jste zvládaly po návratu z porodnice?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
28.5.10 13:17
šestinedělí
ahoj maminky…mam do porordu ještě trochu času…ale chtěla sem se zeptat jak ste to zvladaly po navratu z porodnice domu…vaše hormony se vracejí k normálu a nětre maminky to prý nezvládají…šlyšela sem o tom že mamky se slabší povahou nezvládají mimi,prý se v uvozovkach vrazí mléko do hlavy 
.....zatím strach nemám ale chtěla bych o tom vědět více…předem děkuji za odpovědi… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
28.5.10 13:30
Včera o tom mluvili v Sama doma=)
Já to zvládala myslím si celkem dobře… Majda byla hodné miminko, neměla jsem žádné trauma z porodu.
Co bylo nejtěžší - přežít ty pitomé návštěvy 
Nedokázala jsem je nepustit dovnitř a oni zas nepochopili, že kafe a můžou zas jít…
A pak je taky takové „deprimující“, že o to maličké miminko se staráš dnem nocí, necháváš si žižlat bolavá prsa, vstáváš, přebaluješ, houpeš, chováš… a jediná reakce, které je to miminko schopno, je pláč. Hodně moc se tohle u nás zlepšilo po nějakých 6ti týdnech, když se malá začala usmívat 
Hned je to pak lepší=)
Snad ještě - nebát se říct si o pomoc, když něco už na tebe bude moc. Poprosit někoho ať vezme chvíli miminko ven v kočárku a ty si můžeš schrupnout, nechat si donést třeba od mamky uvařený oběd.
Párkrát (ale fakt max. třikrát…) jsem i vzbudila přítele, že Majda už děsně dlouho nechce spát a já usínám za chůze - i když šel pak ráno do práce.
Ale nějak dopředu se neděs, nevíš, jaké bude miminko jaký bude porod, jak to budeš snášet. Přeju hladký průběh a miminko za odměnu 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.5.10 13:32
No určitě jak kdo. Pro mě šestinedělí bylo úžasné, zvlášť teď po druhém porodu - poté, co jsem si těhotenství moc neužívala - jednak strach (mezi oběma porody jsem musela na kyretáž z důvodu ZT) a taky neustálé nevolnosti (zvracela jsem naposledy týden před porodem). Po prvním porodu jsem byla šíleně unavená (starší dcera je nespavec a spala jsem pouze 4h denně od 2 ráno do 6h, přes den vůbec, kojila jsem max po 2h až do 8 měsíců). Ale i tak to bylo krásné. Mladší dcera spí krásně, od narození max 2 kojení za noc (teď už jedno, občas ani to ne), takže přes den spát potřebuju minimálně.
Určitě se toho neboj dopředu, stejně ti nikdo neřekne, jak to zrovna budeš mít ty. Je fajn mít někoho, kdo ti občas pomůže.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.5.10 13:34
ahoj, já jsem taky všude možně četla o tom tzv. poporodním blues, docela jsem měla strach aby mě to také nepotkalo přece číst o tam jaké to je a pak mít sama miminko je docela rozdíl, ale vůbec se neboj, první týden možná 14 dní to budou trochu honky než si zajedete nějaký režim, a než to budete spolu pořádně umět, ale pak už budeš mamča profík a bude v pohodě, já když jsem si přinesla klárku, první týden jsem padla do postele v 7 hod, úplně zmožená, a to klárka vlastně jenom spinkala pak jsme se to spolu naučily, najely jsme hned na mírní režim, hlavně ohledně koupání, a bylo všechno v pohodě, takže se určitě nestresuj, a užívej bříško než ti bude ležet v postýlce
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.5.10 13:41
manžel mi stopro pomůže…aspon se na něj spoléhám a bere si tyden dovolene až přijedu z porodnice…tak aby byl semnou mamku bych tady uvítala ale bydlí daleko takže to asi neklapne a manželova mamka,,,,k ni se raději nebudu vyjadřovat 
jinak se moc těším až bude prcek venku,,,, 
a ty návštěvy????No prostě pustím je až se budu cítit na návštěvy..... 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.5.10 13:50
Očistec. Vše bylo připraveno, zorganizováno, všichni se snažili a spolupracovali…a první dcera byla uřvan (jen jedla, spala a řvala až do půl roku).
Druhá dcera byla o malinko klidnější a my zkušenější…a taky nic moc.
Zeptej se máti a tchýně jaké jste byli ty a partner mimina a usuzuj podle toho.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.5.10 13:56
Taky jsem z toho měla strach, předem jsem kamarádkám říkala, že kdyby na mě po porodu pozorovaly známky něčeho „divného“, ať na mě radši daj pozor. Ale bylo docela to v poho. Byla jsem sice vyklepaná, pořád jsem malou pozorovala, domácí práce stály, vaření se nekonalo, ale během měsíce to přešlo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.5.10 13:57
BaraF píše:
Očistec. Vše bylo připraveno, zorganizováno, všichni se snažili a spolupracovali…a první dcera byla uřvan (jen jedla, spala a řvala až do půl roku).
Druhá dcera byla o malinko klidnější a my zkušenější…a taky nic moc.
Zeptej se máti a tchýně jaké jste byli ty a partner mimina a usuzuj podle toho.
mamka mi říkala že sem byla tíháa hodná .přítekl to nevím…tchýně se zeptat můžu ale ta to vědět nebude .....nevím jaké to má chování třeba za to nemůže ,ale když byl manžel starší vubec jí´´ nezajímalo kde líta a v kolik se vrátí domů…byl títě ulice,,,,naštěstí měl svou hlavu a rozumnou,,,,na jeho mamku se spoléhat nemohu bohužel…chtěla bych se na ní v některech věcech obrátit ale nepochodím 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.5.10 14:33
se mnou hormony docela mlátily, chtělo se mi brečet kvůli všemu, hlavně když někdo zazvonil a já měla trauma, že mi malou vzbudí, to jsem ořvala, ale postupně to odpadalo, manžel pomáhal co to šlo a vždycky mě objal a nechal vybrečet, dneska tomu už směju . návštěvy jsou unavující, pokud neví, kdy odejít. nejlepší bude, když řekneš manželovi, at to redukuje, pokud by jich bylo moc. přeji klidné porodní chvilky s miminkem 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.5.10 14:35
bedru píše:
se mnou hormony docela mlátily, chtělo se mi brečet kvůli všemu, hlavně když někdo zazvonil a já měla trauma, že mi malou vzbudí, to jsem ořvala, ale postupně to odpadalo, manžel pomáhal co to šlo a vždycky mě objal a nechal vybrečet, dneska tomu už směju
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.5.10 15:18
Teda asi tu budu za exota, ale ja mela sestinedeli vazne v pohode.. byla jsem uplne nabita energii, den, kdy jsem se vratila z porodnice jsem upekla docela slozitou buchtu, uvarila veceri, poklidila, vyzehlila, porad mi prislo, ze to neni ono, no chtela jsem i myt okna, ale to mi manzel zatrh 
Malej se budil co dve hodiny i v noci, skoro jsem se nevyspala, ale nejak mi to nevadilo. nechapu to, jsem jinak docela spavej clovek, teda byla jsem.. nastesti to hormony nebo co takhle zaridily.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.5.10 15:32
Tak já jsem právě šestinedělí dokončila.No ty první 2 týdny byly docela dost hrozný,ale bylo to tím,že jsem byla dost šitá,takže jsem sotva lezla.Naštěstí mi dost pomáhal přítel .Někdy jsem měla takový plačtivý dny,no spíš každý ráno,co přítel odcházel do práce.Měla jsem pocit,že to nezvládnu.Ale už mě to přešlo,takže řvu jen někdy Jen musím souhlasit s těma návštěvama..pokaždý mi malou chtěli vzbudit,aniž by někoho zajímalo,že jsem byla vděčná,že chvíli taky spí.No nejlepší je to hned vypakovat Nakonec všechen ten stres ti vynahradí jeden jediný úsměv od toho drobečka
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.5.10 16:10
Poprvé jsem měla klasické poporodní blues - hormony mnou zmítaly, dost jsem brečela bez důvodu, kojení bolelo…Celý den jsem byla sama, muž v práci. Já bych i ty návštěvy brala 
Ale - každým dnem to bylo lepší a lepší! A trvalo to jen 14dní, pak už dobrý. Podruhé to byla od začátku pohoda 
A hlavně potom nastoupil ten endorfiny způsobený stav absolutního štěstí a nadšení z miminka Byla jsem jak sjetá, pořád se blbě usmívala A to trvalo asi tři měsíce u obou dětí
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.5.10 16:22
Tak já jsem měla šestinedělí naprosto v pohodě…teda krom pláče nad vším možným…
Týden jsem měla doma chlapa,to bylo fajn,ale nikoho jiného bych tady nechtěla.
mates byl zlaté mimčo,ukázkově jedl a spal…
A taky.....
nikdy jsem dopředu neřešila co by se všechno mohlo stát,at porod,šestinedělí… žádné špatné scénáře jsem si nepřipouštěla a ani o ničem takovém nepřemýšlela.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.4.13 17:40
Ahoj holky. Podle reakcí sousedů/bydlím na vesnici/ si už připadám opravdu divná. Všechny ženský co nedávno porodily nebo se chystaj se pořád hroutí, nutí své partnery na kurzy a k porodu, svolávaj maminky, všichni jejich příbuzní si berou dovolenou a na mě se dívají jako na exota, že o nic z toho nestojím. Přitom na dítě se strašně těším, ale nehodlám z porodu a šestinedělí dělat tragedii. Když to zvládly jíný ženský, tak proč já bych měla být výjimka. Vím, že po příchodu z porodnice to nebude procházka růžovou zahradou, ale věřím, že to zvládnu /s matkou nemůžu počítat- byl by to ještě větší stres/. Vše bylo ok, než do manžela začali všichni vandrovat proč nechodí se mnou na kurz, když jiní muži ano, jestli už si zařidil 14 dní dovolenou když po porodu budu tak nemouhoucí a pod. On už si začíná připadat blbě - a plašit začíná sám. Já jsem akorát naštvaná, že se nám do toho všichni motaj. Jsem opravdu tak ojedinělý případ? Přeci kvůli tomu, že se ráda spoléhám na sebe a nedělám ze všeho trágu ještě nejsem bezcitná.
Díky za každý názor. Akvila.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Porod v 38tt a indikovaný císařský řez
- 15.03.25
- Anonymní
Očistky po porodu
- 25.02.25
- Anonymní
Indukce nebo sekce?
- 30.01.25
- MAVISO
