Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Tohle dělal kamarádky syn, jim pomohlo nedělat nic, totálně ho ignorovali v tu chvíli toho vzteku
Upozornovat, nejdriv, ze uz se pujde, po cca 3-5 minutach stanovit jednoznbacny termin, treba jeste tri sklouznuti a jdeme. A peclive hlidat a po trech sklouznutuch se sebrat a jit. Pokud dite nejde, tak odnest/odvlect. Nebit, pouze prosadit svoji vuli.
Jak jste to delali doted?
Tohle si vetsinou deti odbudou kolem 2 let a v tomto veku uz jsou „vycvicene“.
Ahoj, dcera dělala to samé, vydržela i jeden a půl hodiny křičet a vztekat se. Bylo to šílené, asi 2 až 3krát týdně. Přestala kolem čtvrtého roku. Nic nepomáhalo, obejmout, na zadek, zavřít do pokoje, prostě nic. Jedině ignorovat, dokud nepřijde dítě samo za tebou, že už bude hodné. Je to těžké, nevšímat si malého vztekajícího se křiklouna, hlavně pokud se to často opakuje,. Dcerce je teď 6 let a je hodná, klidná. Hlavně vydržet, dítko z toho vyroste a hlavně dítku neustupovat, protože potom zjistí, že si všechno vykřičí a vyvzteká. Jsou to malí chytrolíni. Přeju pevné nervy, vím, jak je to vyčerpávající i pro matku.
Delal mi to mladsi syn- prave kolem tech 4 let- silene hystericke zachvaty, nejdelsi trval 4 hodiny
pak mi doslo, ze ho vykoleji zmena, o ktere predem nevi- treba ten zminovany odchod nekam…naucila jsem se sdelovat mu plan predem, aby nebyl prekvapeny…
a pokud to aspon trosku jde, chytnou hysterak uplne v zacatku a mluvit, mluvit, mluvit, odvadet pozornost…
kdyz uz je pozde, pomaha neco na zpusob „pevneho objeti“- ale ne nasilim, to by se mohla vytocit jeste vic…
je to narocne, ale zlepsi se to…ted uz jde syn (bude mu na podzim 9) do afektu jen, kdyz je opravdu hodne pretazeny- a to uz se da ohlidat
No, já nevím, my to máme doma také. Máme teda ADHD v kombinaci s vysokým intelektem a někdy je to fakt něco. Tu vysokou afektivitu má dcerka vázanou k tomu. Taky se to musíte nějak ze dne na den snažit přežít. My máme dny, kdy je naše pohodová a celkem je to dobré. Potom má několik dnů, kdy jsme na mašličku, protože jenom řve, jako, když jí vraždíme, a vzteká se prakticky pro malichernosti, spíše už jen tak ze sportu. Alespoň tak nám to někdy připadá.
Takže, setrvejte, buďte důslední a držím palec
, aby se to nějak v dobré překlenulo.
My už máme psychologa pro poruchy chování za sebou a jdeme zase kontrolně za rok, pokud se toho termínu ve zdraví dožijeme.
Jsme ve sledování neurologem s příslibem možné medikace, pokud by to s věkem gradovalo. My samo doufáme, že se to s tím pokusíme pomoci jí existovat bez léků, co to půjde. Osobně se děsím období školní docházky. Ve školce už jim dává celkem dneska zabrat, naštěstí má celkem sportovní učitelky. ![]()
Když to naší dcerku popadá, řve tak moc jako blázen, že prostě už jenom takticky chodím zavírat jinak běžně otevřené ventilačky u oken. Tím svým řvaním vyděsila už postupně všechny naše příbuzné, kteří by to do ní byli neřekli, kdyby to neviděli na vlastní oči a neslyšeli na vlastní uši.
Snažíme se jí nenasekat, spíše jí důsledně vést, nenechat jí, aby s námi manipulovala, ale už i její pediatr nám mezi řečí radil zelený proutek na zadek, až jí to zase popadne. ![]()
Dcera je právě hodně emotivní. Vše moc prožívá, když vidí kamarádku, nebo někoho, koho má ráda, výská radostí. Když někde jsme, všímám si, že ostatní děti klidně stojí u maminek či se klidně procházejí nebo se smějí a dcera lítá kolem mne, nevydrží ani chvilku na místě.
Něco jí vysvětlím, že nemá dělat a ona jde a snaží se to provést. Je to náročné pořád ji vymezovat hranice a hlídat jejich dodržování. Musím ji hlídat, zda zas nedělá něco, co nemá. Jsem už opravdu hodně unavená.
Ale všimla jsem si, že hysteráky jsou nejčastěji večer při únavě nebo odpoledně po školce, kdy už těch zážitků mám moc a potřebuje asi vypnout.
Já bych neignorovala. Naopak se doporučuje uznat emoce dítěte. Tzn, slovně popsat co se děje, vyjádřit pochopení, trvat si na svém. Takže…ty se teď zlobis a křičíš protože odcházíme z hřiště. Já chápu že se ti to nelíbí. Jasně jsem ti řekla, že se naposledy zklouznes a pujdeme, protože musíme domů dělat večeři…například…
Pro ně jsou to VELKÉ každodenní problémy, učí se pracovat s emocemi. A ta verbalizace by měla pomoci to zpracovat.
PROSIM, MAM DCERU SKORO 4LETOU..ODMÍTÁ MI CHODIT DO ŠKOLKY., BUDIŽ, JSEM DOMA, TAK JI MAM DO ZÁŘÍ DOMA…ALE ONA MI DNES JE TO TÝDEN ODMÍTÁ CHODIT UPLNĚ VEN, I NA ZAHRADU,..NA NIC JI NEMŮŽU NALÁKAT. PROSÍM JE TO NORMÁLNÍ STAV? DŘÍV POŘÁD MUSELA NĚKDE BÝT, SLOVO CHCI BYLO JEJÍ OBLÍBENÉ, A TED TÝDEN SLOVO NECHCI
JEN SI HRÁT DOMA S MAMINKOU.ANI JÁ NESMÍM NIKAM ODEJÍT, JINAK ŘEV ŘEV
Přejde to někdy? Kde je chyba? Co dělám špatně a je třeba změnit? Pořád dokola se ptám sama sebe
Každý den začíná řevem. Po ránu malý protiva příjde s řevem, aby mi oznámil, že nás nemá rád a nikoho nechce vidět. Jde zpátky do pokoje, kde chvíli brečí a vrátí se s tím, že už to přešlo. Nesmím mu už pomalu nic říct, aby z toho neměl záchvat, kdy začne kopat do věcí, dupat po schodech, třískat s dveřmi a u toho samozřejmě opakovat, jak se se mnou už nebude bavit atd. mám doma ještě 6 měsíční mimčo. Poslední dobou už nejde ani vyjít ven, protože pán řekne, že ven nejde. když už se tam dostaneme, tak ho nic nebaví. chce do obchodu na dobrotu. Když řeknu ne, nemám s sebou peníze. Zase zuří. Celý den, kvůli všemu. Nejde s ním po dobrém, po zlém. Vyzkoušela jsem snad už všechno možné. Někdy mám pocit, že je to z jeho strany fakt už šikana. Nejhorší je, že když má ty svoje stavy malý se ho bojí a pláče taky. co s ním? já už fakt nevím. člověk by pro něj udělal první poslední, jen kdyby s ním byla trochu domluva a všechno nebojkotoval ![]()
Jsem opravdu zoufalá. Dcera poslední dobou šílené hysteráky. Ve školce i doma. Například dnes už má hysterák v kuse 45 minut a stále místo spaní řve a řve. Zkoušela jsem úplně všechno. Po dobrém, dát na zadek, zavřít do místnosti, ale nic nepomáhá.
Jsem objednaná do poradny, ale čekací doby jsou dlouhé, už jsem nahlášená na objednání 2 měsíce a stále nic.
Většinou to začne tím, když musíme někde odejít a musí ukončit nějakou činnost, hru, opustit hřiště. Nebo když zlobí u nějaké hračky, odnesu ji a spustí šílený řev.
Nemáte někdo zkušenosti, co s tím? Co opravdu zabralo nebo zda se to zlepší věkem? Chtěla bych slyšet, zda na to vůbec něco existuje? Nedovedu si to představit, že se to bude stále opakovat.