Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Ahoj, chtěla bych znát váš názor. Jsem ve 21.-22.tt a několik týdnů jsem vystavená vysokému stresu a poslední týden velmi velmi vysokému stresu. Může dlouhodobý ( pravděpodobně mu budu vystavena až do konce těhotenství a pak ještě pár měsíců) stres způsobit nějaké nesnáze našemu miminku? Miminko je velmi ,, vymodlené,,. Zatím těhotenství probíhá bez komplikací akorát nekope ( prý je maličký a ještě má přední placentu). Asi můj dotaz působí zmateně, ale já prostě teď zmatená a vynervovaná jsem, tak snad někdo pochopíte a odpovíte. Děkuju moc.
Ahoj,
velky stres dite samo vnima a muze se to odrazit na jeho budouci psychice,miminko muze byt velmi plactive,neklidne,ze vseho vystesovane..ale taky nemusi..preju co nejvic klidu,ikdyz nevim co mas za problemy,ach jojo
ahoj Jančo,
může a nemusí. Ano, to ti nepomůže, ale ono to tak prostě je. Každé dítě si nese do života něco bytostně svého, jedno je odolnější, druhé míň, dopředu to nezjistíš a i potom ti bude dlouho trvat, než vlastně pochopíš, poznáš jaké to tvoje dítě vlastně je … ![]()
Je mi líto, že máš veliký stres, podle tvého psaní odhaduji, že se jedná o něco neřešitelného (vážná nemoc blízkého např.?), takže pokud nejde této zátěži být vystavena, alespoň to miminku vysvětli. povídej si s ním, řekni mu, že tvůj smutek a starosti a strachy s ním nesousvisejí, že se na něj moc těšíte atd. … prostě aby vědělo. Asi jen těžko můžeš udělat ve své situaci víc. Každopádně se ještě víc nestresuj obavami, zda malému neublížíš … to všechno jen zhoršuje. Situace je taková jaká je … a oni ty dětičky přečasto zvládnou mnohem víc než myslíme.
Hodně štěstí a sil.
Ahoj Jani,
já měla stres u obou těhu. V prvním jsem se ale přes velký stres cítila psychicky v poho a holčička je klidná, hodňoučká. U druhé jsem nebyla v takové psychické pohodě, přestože stresy už jsem měla menší. A narodil se malej ukřičenej rarášek;) Asi se nikdy nedozvím, jestli ovlivňovaly holky mě nebo já je, v každým případě - podle toho, jak jsem se cítila v těhu, tak jsou „v pohodě“ holky. Ale u dvou to nemá až takovou vypovídací hodnotu. Jestli to platí, budu víc vědět až někdy napočtvrté, možná;)
Určitě je skvělý, když se maminka cítí dobře, ale pokud to nejde, miminko to zvládne.
Držím pěsti, ať je vše ok.
Tereza
Ne, není to těžká nemoc, ale něco dlouhodobějšího ( alespoň z mého hlediska). Stavíme domek ( to je to pěkný), ale prodali jsme byt a podnájem si teďka dovolit nemůžeme, platíme plnou hypotéku a proto jsme byli rádi když nám moji rodiče nebídli jeden pokoj v panelákovém 3+1. Napřed jsem měla pár týdnů stres z opuštění našeho domova a zázemí a pak zmatky kolem stěhování. Teď už téměř týden bydlíme u rodičů a ani v nejbizardnější představě mě nenapadlo, jaké peklo může takové soužití být. Těžko se to popisuje, ale například náhodou už dvakrát vypadla naše kočka z okna ve třetím patře když jsme nebyli doma protože jseme ještě dostěhovávali nějaké věci ( nemůžeme si pokoj zamknout, bo matka sebrala ze dveří klíč). Smíme se sprchovat pouze ráno, protože večer bychom rušili sousedy (manžel se tedy sprchuje v práci, protože ráno prý zase ruší mou matku), prát prádlo smím jen když se to hodí matce, žehlit nemám kde, bo prkno mi nepůjčí a vlastní si přinést nesmím. Vařit taky vlastně nemůžu, bo matka vaří vše bez tuku a bez soli a my bohužel solíme. Teď mi hodila mokrý prádlo na peřiny, protože si jde sednout na balkon a plácá se jí to kolem hlavy. No, a před chvílí mi nafackovala, protože tu byla babička, která bla svědkem jejího ječení a pozvala mě na návštěvu kdykoli budu chtít, tak za to jsem dostala. Je toho ranec a když se nic neděje, tak alespoň ječí a sprostě nadává. Já fakt už nevím. Musím už jít, vezu jí na nákup.
JA byla v tehu v klidu zadnej stres jen takovej ten obcasnej a mam klidne hodne mimi.Kamaradka byla ve stresu. Mala je vice uplakana.Vetsinu doby co nespi.Otazka je nakolik to ovlivnuje.
No potěš pánbu.
A to tam budete tedy i s miminkem?
To je děs.
Jak může máma nafackovat vlastní těhotné dceři to nepochopím.
Tedy Jančo, nejde nějak rozložit splátky hypotéky? A najít podnájem? Jestli to je taková řežba už teď, neumím si představit, co bude, až tam bude i mimino. Nebo nemáte žádného kamaráda, co by půjčil byt, chatu atd.? Nebo cokoliv, ale zůstávat v takovémto teroru … no nevím nevím.
Taky bych tam nezustala.A jinak je tva matka zdrava?Jako proc vam brala klic to jako naschval?Pises ze jste prodali byt ale hypo mate na plnou vysi tak tomu nerozumim.
Jani,
myslim, ze stres muze ovlivnit mimco, muze byt po narozeni neklidnejsi a uplakane a hodne na tebe vazane.
Jak jsi popsala vasi situaci…nemam slov…a asi bych se snazila najit neco jineho…urcite se najde jina moznost bydleni, kde budete s manzelem v klidu. Urcite mas kamarady nebo zname, kteri maji tu chatu ( jak uz tu bylo zmineno ) …atd…rozhodne to res!!!!
Drzim palce,
Jana
Ahoj,
já jsem měla stresy v obou těhotenství a syn to na povaze možná odnesl (těžko říct, jestli to bylo ale tím) - je hyperaktivní (má diagnostikovanou ADHD) a ještě mám podezření na Aspergerův syndrom.
To, co doma zažíváš, je hrůza. Jestli tam chcete bydlet i s mininkem, tak přihodím zkušenost jedné paní, s kterou jsem byla na pokoji v porodnici.
Zažívala doma něco podobného co ty, vydržela to v těhotenství (na dítěti to nemělo následky), po narození dítěte to bylo umocněno psychikou v šestinedělí. Byla v takovém stresu, že pak prostě v 2 měsících mimča přišla o mléko (z tchýně, u které bydleli) a nemohla už kojit. Probrali to s manželem, který stál při ní, a odstěhovali se kamkoliv jinam.
Jezis,tak to je fakt hrozny,to je mi lito..
A takto se k tobe matka chovala vzdycky?Dalo se ocekavat takove chovani od ni?Radsi bych zila z ruky do huby,ale byla v pohode,kvuli sobe i miminku,tohle se neda dlouho vydrzet
Ahoj to mě říkal každej že jak jsem neustále ve stresu tak budu mít malého uřvaného neráka.Pravda to naštěstí nebyla.Já byla ve stresu nonstop.Předchozí potrat mě tak vyděsil že jsem se bála že dítě zase nedonosim a pořád se mi něco dělo -omylem jsem snědla sušenky z marihuany které nebyli určeny pro mě.
Přestala jsem cítit pohyby strachy jsem seřvala celou porodnici
otrávila jsem se houbama
nebo jsem spíše byla otrávená
Přenášela jsem co jsem hned vyděla jako že dítě ve mě určitě zemře
Atd atd.. bylo toho hodně …
Dítě klidné,od narození nebrečelo,spalo celou noc i den
a tet je taky klidas hodnej.Krásně spí,krásně jí,chytrej je,nervák není takže pokud by to tak mělo bejt s tim stresem tak já bych byla určitě první kdo by to poznal na dítěti proto že takovej stres celé těhu má snad málokdo ![]()
To by moje maminka nikdy neudělala a ani si to nedokážu představit.Nemužete jít někam jinam,vždyt to je na palici ![]()
Jani to je hruza
ale to asi vis… ![]()
Co na to manzel,ze se udrzi nic nerict,neudelat..musi to byt tezke,snad to nejak vyresite nez porodis..
Ale k tvoji otazce,ja byla v obrovskem stresu v 5 mesici jsme se stehovali do Kanady,zaprve sem netusila ze odlouceni od rodiny v tehotenstvi budu snaset tak moc spatne a pridali se k tomu dalsi veci-meli jsme bydlet sami ale bydlel s nami cizi kluk,pojisteni v Kanade dostane clovek az za 3 mesice,takze kdybych porodila driv bude to splacet jeste nase dcera…no bylo toho moc,brecela jsem bohuzel kazdy den,prvni tyden jsem ani nebyla schopna vylezt z postele…do toho vycitky ze tim ublizuju miminku…
no psala jsem tu o tom kdysi denicek..
No narodila se extra vesela holcicka,je to rarasek,ale posloucha,neni nejak uknourana,oproti svym vrstevnikum je spis ve vsem napred,mluvi,dava nam najevo svou lasku a my ji.....nenecha na sebe sahnout cizi lidi ale to prisuzuju spis tomu ze tu nemame tolik pratel a je porad jen s nami..
Zatim nepozoruji zadne nasledky a doufam ze ani neprijdou..
Povidej si s miminkem,zpivej mu…a doufam ze tam nebudete bydlet az se narodi,to uz bych se o ni bala ,vyrustat v takovem prostredi..
V domku bych videla jako prioritu udelat jednu obyvatelnou mistnost a socialku a jit tam co nejdrive-my bydleli podobne a zvladli jsme to ![]()
Ja vydrzela hodne v tehotenstvi,ale tohle bych myslim si nevydrzela a jednala
drzim pesti at vsechno dopadne pro vas vase mimi co nejlepe ![]()
Já jsem měla klid jen v prvním těhotenství a syn byl uřvané mimčo až běda. Druhý syn se narodil po stresech s bývalým partnerem (automaty, nechodil na noc domů, jeho matka mi sprostě nadávala, vyhrožovala,…) a byl pohodové mimčo, ač hyperaktivní. Myslím tím, že zbytečně nezabrečel, jinak byl živý až moc ![]()
Třetí dítko mám taky po těhu se stresy, partner začal pít, nechodil domů (i 10 nocí po sobě), začal dělat dluhy, někoho si našel,…a holčička je klidná, ač pěkný rarášek. Celé těhotenství jsem na ni mluvila, říkala jí, že se jí to, co se děje, netýká. Že ji mám moc ráda,…
S partnerem jsme se nakonec rozešli ![]()
Jestli máš kam, tak se sbal a běžte. Co třeba ta babička, o které jsi psala? nemá nějaký pokojíček?