Mám skončit v práci, která mě denně nervuje?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
@Anonymní píše:
Kdyby to nebyla Pha rekla bych, ze mluvíš o naší firme, po zmene vedeni to jde do haje, sikana bych rekal ze uz taky.. akorát ze v Pze bych se toho nebala, u nas na severu je situace horsi, uz jsem vyhrala dve vyberka, jedno na dobu určitou na rok a pak mozna další a mozna taky ne - byla to nahrada z akluka co sel do projektu a mel se vrátit,. druha na 3 roky, ale pak bez moznosti tam zustat, tak jsem to nevzala a vyckavam.. ted jsem zas enasla pozici na 3 roky, ale uz o ni vazne uvazuju.. bojim s epracaku jako cert krize a mam dost specificky vzdelani a mist u nas malo..
Jestli na tebe počkají, nebo tě pustí hned, ber to… vím, že to ode mě zní divně, ale fakt se asi nesmíme bát. Já se uklidňuji i tím, že to není žádné moje zbrklé rozhodnotu, ale úvahy, přemýšlení, dávání si dohromady pro a proti a za 2 roky se stejně nic nezměnilo, naopak ještě k horšímu a k tomu ještě depka, že jsem přišla o 2 místa, kde by se mi líbilo, jen protože mě tu nechtějí pustit 
vím, že můžou, ale stejně 
vím, že od nich tady je to jen naschvál, teď už zoufalství, že tu nikoho nemají asi… ale stejně s tím nic nedělají
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Jdi do toho 
V Praze je pracovních příležitostí dost Na konci minulého roku jsem řešila to samé…Akorát tedy nejsem z Prahy, ale Olomouce, kde je nezaměstnanost daleko vyšší, ale i tak jsem odešla, i když jsem nic jiného neměla, kolektiv jsme měli sice super, ale neplacené přesčasy.. spousta přesčasů a stresu dělali své, ráno jsem se budila s hrůzou, kdy zase skončím :/ Tak jsem šla na ÚP… Vyčerpala jsem poprvé celou podporu v nezaměstnanosti (jooo hezký pocit dostávat peníze za nic), užívala si volna, … a ejhle, z té pohody jsem i otěhotněla.. to jsem zjistila až v nové práci, kde se mi tedy hrozně moc líbilo a byla jsem tam spokojená, měla jsem tam skvělou kolegyni, vlastně nejen jednu, ale spoustu super kolegů… no teď už se od začátku listopadu opět válím doma.. teď už na mateřské Myslím, že život je příliš krátký na to, aby jsi byla někde, kde nejsi spokojená… jsi ještě mladá a máš velké možnosti …
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Callipo90 píše:
Díky za vlídná slova, já jim nic neříkám, nicméně ta moje jistota mi stojí v cestě v tom, že tady v Praze nikdo moc na nikoho nečeká 2 měsíce, než ho bývalý zaměstnavatel pustí, nebo než uplyne dvouměsíční, já to asi budu muset risknout natvrdo
No…já byla na výběrku a měli taky nástup hned ten další měsíc. Ale když se mě ptali při pohovoru, řekla jsem že mám výpověď dva měsíce. Nakonec mě vybrali a řekli, že než vzít někoho horšího, tak dva měsíce počkají na tu nejlepší - no to byla náplast na moje sebevědomí!! Ty máš výhodu věku a jestli máš nějakou rezervu, tak to holt riskni. Práci určitě najdeš.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ahoj holky, potřebuju se vypsat a taky to vidět z jiného úhlu. Po mateřské jsem hledala přes rok práci. No, nakonec jsem se rozhodovala mezi 2. Vybrala jsem si určitě tu lepší, protože shodou okolností se do té druhé práce dostala má známá a po 3 měsících skončila z důvodu šikany. Teď k mému problému. V práci jsem 1 rok a 7 měsíců. Před rokem jsem se nepohodla s kolegyní. Všichni mě na ní upozorňovali, ať si na ní dám pozor, že je zákeřná. No, prostě se stalo to, že chtěla abych dělala práci za ní. Šéf řekl, ať to neberu tak jako, že dělám něco za ní. Prostě jí kolegiálně pomáhám. Mně by to ani nevadilo, kdyby se kolegyně denně minimálně hodinu nevykecávala telefonem a pak lamentovala jak nestíhá a kolik toho chudák má. No, prostě jeden den jsem měla práce nad hlavu a ona přišla, že jí mám něco najít. Podotýkám, není to žádná moje nadřízená a nemám s její prací nic společného. No, řekla jsem jí, že nemám čas. Pak jsem za ní ale zašla a vyříkaly jsme si to, ale pak se to zase nějak vyvrbilo a ona řekla, že s takovým člověkem jako jsem já se bavit nebude a už skoro rok mě nezdraví a bavíme se jen pracovně. Když jí předávám vzkaz nebo ona mně. V té době jsem byla úplně na dně. Nikdy jsem takové ponížení nezažila. Šéf na to řekl, že u toho nebyl, že to nemůže posoudit. Prý může být problém na její straně, že už měla konflikty s předešlými kolegyněmi, ale že jí zná 14 let a rozhodně jí vyhazovat nebude. to jsem ani nechtěla, chtěla jsem, aby jí něco řekl. Tak tedy s ní mluvil a prý si mě nemá všímat. Což naštěstí celkem dodržuje, měla jsem strach, že mi bude dělat naschvály. Já jsem chtěla odejít, ale šéf mě přesvědčil ať neblbnu a zůstanu. Tak jsem nakonec zůstala. No, svojí práci si dělám dobře. Za ten rok jsem si zvykla, že se nebavíme a asi mě to začalo i vyhovovat, alespoň si na mě nemohla něco vymýšlet.
Jenže poslední dobou má šéf toho hodně a začíná kopat kolem sebe. Jedna klientka musí jít k soudu a dává to asi za vinu i jemu a chtěla po něm nějaké vyjádření k soudu. On je od té doby docela na nervy. Teď jsme přišli na to, že nehlídáme všechny smlouvy, tak jak bychom měli. Nechci zabíhat do podrobností už takhle jsem se rozepsala. Prostě šéf chce abych mu připravovala kalkulace smluv. naučit se to mám za pochodu. No, na jedné straně proč ne, ráda se to naučím, alespoň budu zase vědět něco navíc, ale přece musím mít nejdřív hotovou svou práci. Hlavně faktury a hlídání dat splatnosti a další věci. Tak jsem mu řekla, že proti tomu nic nemám a že to zkusím a on mi řekl, že mám dle něj času dost a prý stejnak dělám jen faktury a píšu dopisy. Druhý den to ze mě nějak vypadlo a řekla jsem mu, že mě to mrzí co si myslí o mé práci a prostě jsme se chytli. závěr je takový, že prostě nedělám skoro nic. Řekla jsem mu na rovinu, že je pravda, že některé dny mám volněji, ale některé dny padám na „hubu“. Podotýkám, že mám Bc., kontroluju plno věcí po šéfovi, aby to neodešlo do centrály špatně - o to mi sám řekl, mám na starosti všechny smlouvy nejen jeho, veškerou administrativu pobočky, pokladnu, kontrola smluv, docházky, komunikaci s klienty, s centrálou jak po telefonu, tak po e-mailech, upomínky a plno dalších věcí ani se mi to nechce rozepisovat. Platově na tom jsem tak, že manžel se střední má vyšší plat než já. Je to prostě chlap. A teď k jádru pudla. Mám si hledat jinou práci: Cítím se nedoceněná, kolegyně se se mnou nebaví a co si budeme povídat i ten ženský prvek mi chybí. Ostatní kolegové jsou chlapi a baví se většinou spolu nebo s koelgyní, která je klidně pošle do prd…zádele a za 1 minutu se už zase baví jako kámoši. Já se takhle bavit neumím a ani nechci.
Praxi sice mám, ale vím, že to není sranda něco najít. Co byste dělali na mém místě. Ještě podotýkám, že mám každý den nervy na pochodu. Na jedné straně bych odešla hned, ale co když nic neseženu. Sice jsem odpověděla na nějaké inzeráty, ale kde na mě budou čekat 2 měsíce nebo dát výpověď a risknout to. Nejradši bych dělala něco z domova, hodně mě lákají přírodní výrobky, zelené potraviny, ale tím se určitě neuživím. Chtěla bych to dělat pro radost. Teď přemýšlím dělat při práci Just, abych se odreagovala. Ty výrobky jsou dle mého super, tak proč to nezkusit. Také dělám předsedu našeho SVJ. To mě také neuživí, ale každá koruna dobrá. A co dále nebo něco z domova? Prosím o vaše názory.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Omlouvám se za dlouhý příspěvek, ale potřebovala jsem se vypsat. Děkuju.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ještě jsem chtěla napsat, že z mého příspěvku může vypadat, že se se mnou kolegové nebaví. To jo, ale prostě jinak než s kolegyní. Ona se baví tak jako „chlapsky“ a já se takto sprostě a tak nebavím. Prostě si myslím, že se to k ženské nehodí. Jinak jsem v předešlých pracích žádné komunikační problémy neměla.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ahoj. Docela objemný příspěvek Ale přečetla jsem celý. Podle mého bys měla zůstat kde jsi. Právě věci typu Just nebo Zelené potraviny nebo cokoli jiného, co bys prodávala, vyžadují nadprůměrné pracovní výkony. Zpočátku se u jakékoli obchodní činnosti začíná od nevidím do nevidím, až se chytneš, je trochu líp, ale to někdy trvá i roky. A ty podle popisu nejsi odhodlaná zabrat/překonat se ani na měsíc, aby šéf viděl, že jsi fakt třída a nenahraditelná. Buď ráda, kde jsi. Nechápu, proč bys s titulem bakalář nemohla kontrolovat smlouvy, docházku, komunikovat s klienty - to je naprosto odpovídající práce. Sama si uvědomuješ, že máš rezervy a volnější dny. Využila bych je, abych dokázala, že jsem potřebná.
Toť můj názor, snad se nezlobíš.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@krrrenka ne, určitě se nezlobím. mě ta práce baví. tak jsem to nemyslela. cítím se nedoceněná tím, že si šéf myslí, že nic nedělám. mám volnější dny, ale to je skoro v každé kancelářské práci. Já to spíš beru tak, že si mě šéf neváží. kvůli tomu, že dělá málo se s ním chytla kolegyně už 2× a mě si šéf ztěžoval na kolegu, že taky dělá málo. Už jenom to, že si na kolegu ztěžuje dalšímu podřízenému je dle mého špatně. Šéf je takový mírný, se všemi chce být za dobře. Ale to prostě nejde a když mu teče do bot, tak kope kolem sebe. To jsem v příspěvku zapomněla zmínit. Já si osobně myslím, že svojí práci dělám tak jak mám, ale prostě mi spíš vadí ty vztahy. Vím, že špatné vztahy jsou teď už skoro všude, ale má cenu se někde nervit, stojí to za to?
A více zabrat samozřejmě můžu, ale on mi například vyšší prémie nedá. Dá je radši své známé. A teď nám dávají prémie z Prahy, ty taky vidí co všechno dělám, hodně s nimi komunikuju a ti mi dávají na prémcích o 2500 víc než mi dával šéf. On totiž vůbec neví co všechno dálám, jeho to vlastně ani nezajímá. A to mi vadí, že mi řekne, že dělám málo, ale vůbec nemá páru o tom, co všechno dělám. Sám mi řekl, že chce mít hlavně klid.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@dadulam Jasně, jestli tě to tam opravdu štve, tak dřív či později stejně odejdeš. Ale pokud je šéf opravdu taková bábovka, co ho přeskočit? Třeba ne hned, ale pracovat na tom, udělat si kontakty na centrále a prostě ho regulérně dostat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@dadulam Není nefér, když je někdo lepší. Šéfové začínají i končí. Spíš jde o to, na co se cítíš, na co skutečně máš, co chceš… a podle toho se řiď. Chceš jít pryč? Jdi. Chceš zůstat? Zůstaň a pracuj na sobě.
Rozhodni se dobře
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@krrrenka děkuju, já vím, že konečné rozhodnutí musím udělat já. Já nechci dělat na postu šéfa. sice po něm kontroluju věci, ale on své práci rozumí, jenom to prostě dělá ve spěchu. Já se na to lépe soustředím a jak říká on více očí více vidí.
Já chci mít práci, která mě bude bavit a ostatní lidi to prostě dokážou ocenit. Ale to chci asi holt moc. Asi jsem v tomto mimo realitu. To se teď nenosí. Každý si jede po svém a nebere ohledy na druhého a když je problém, tak se ho prostě snaží hodit na druhého. No, holt si obrním nervy a budu přemýšlet co bude pro mě nejlepší, zda zůstat nebo odejít a zkusit štěstí jinde. Jen to rozhodnutí je hrozně těžké.
Děkuju za tvoje příspěvky, přece jen jsi to zase viděla z jiného úhlu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Taky jsem to přečetla, ale abych se přiznala, já vůbec nevím, kvůli čemu se vlastně nebavíš s kolegyní, o jakém ponížení píšeš, proč vlastně jsi na nervy. Kolegyni jsi řekla, že nemáš čas, pak jste si to vyříkaly, vzápětí se rok nezdravíte. To jako kvůli tomu? Nevím, jestli jsi zatajila nějaký závažnější konflikt nebo jestli jsi tak přecitlivělá, jen si nedělej iluze, že ženské kolektivy jsou jednodušší. Prstě ber práci jako prostředek obživy, jestli je tvoje práce dobrá, tak bych ji za nejistotu domovního prodeje nikdy nevyměnila. A na kolegyni se vykašli.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Na mě to dělá dojem, že divná na tom pracovišti jsi ty, taková nezapadající do kolektivu, bez iniciatívy a trochu líná nebo prostě nejsi zaměstnanecký typ, ale jde o to jestli se dokážeš uživit bez pracovního poměru…
- Citovat
- Upravit
