Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Mile maminky,
nevím, či si jdu pro radu nebo se jen vypovídat.
Jedná se o mého prostředního syna že tří dětí.
Od malička tíhnul ke sportu, k pohybu. Ve čtyřech letech chtěl začít hrát hokej. Ale my tehdy jeho přání nevyslyšeli, manžel byl toho názoru, že je to pro nás finančně i časově nedostupný sport (vozemi několikrát týdně na trenink). Chodil dva roky do folklorního souboru, což se líbilo mě, tak jsme to zkusili. Jeden rok se starším bráchou, pak s mladší sestrou. Pak ho manžel trochu začal vést k fotbalu, protože je bývalý fotbalista. Muž začal vést kroužek, tak si ho tam vzal, chodil tam dva roky. Také jsme ho pak zapsali do Gymnathlonu, všestranné pohybové prupravě.
Syn mel sedm let, když se stala jedna událost, která mě nakopne zjistit si více o tom hokeji. Do měsíce už stal na ledě a učil se bruslit. Nejde popsat to, jak byl šťastný. Přijal nas velký hokejovy klub. Moje radost byla obrovská, že se to nakonec povedlo, že sice 7 let je pozdější start, ale ještě ne nereálný, nábory jsou do osmi let.
Byl před námi rok velke radosti, kdy Syn miloval hokej. V této půli roku se shlédl do toho být golmanem. Muz mu začal zajišťovat speciální golmanske tréninky a také nějaké hokejove kempy pro posílení skills. Syn postoupil že skolicky brusleni do přípravky, z přípravky do první třídy, bylo mu osm. Jeho postup byl řekla bych standardní. Není extra výjimečný, ale ani nešikovny. Mela jsem fakt velkou radost, že se to nakonec podařilo, i když ne úplně standardní cestou (pozdější start).
Jenze pak přišly první zádrhely. Syn se nemohl spolu s první třídou přihlásit na letní hokejove soustředění, protože nesplňuje ročník narození. A při posledním tréninku nám trenéři řekli, že už příští rok nemůže pokračovat. Byl by v druhé třídě hokeje, ale jako čtvrtak, cili o dva roky starší a nemůže tedy jako o dva roky starší hrat s druhou třídou zápasy. Trenéři nám řekli, že je šikovný a ze by byla škoda, aby s hokejem skončil, ale ať si zkusíme najít nějaký menší hokejovy klub, kde tolik nezáleží na veku.
To třeba muz ani syn moc nechce. Nejde o to, že by muz mel představu o nějaké hokejove kariéře, ale obecně ty malé kluby nabízí zkrátka méně muziky za více peněz a to se podle něj už nevyplatí. Syn se identifikoval s velkým klubem, měli jsme tam také hodně členských výhod.
Nemůžu ani vypovědět, jak moc mě to za syna mrzí. Hrozně moc si vycitam, že jsem mela v minulosti rozhodovat jinak. Je to pro mě velká ztráta, úplně me to bolí, protože jsem viděla, jak byl syn šťastný.
Syn teď mluví o tom, že by chtěl zkusit florbal, chodí tam někteří jeho spolužáci, je to také s hokejkou.
Nevím, co mám teď dělat, moc a moc si to vycitam, že jsem ho měla více poslouchat a více se pro něj obětovat a dopřát mu to. A moc mě mrzí, že mohl začít a tak záhy musí opět skončit.
Má někdo prosím nějakou podobnou zkušenost? Je mi to líto, že jsem to synovi takto pokazila jenom tím, že jsem nebyla ochotna si k tomu tehdy najít více informací, vystoupit že své komfortní zóny… ![]()
Dala bych ho na florbal. I když moc nechápu, proč teda nehraje za čtvrtou třídu.
Nevyčítej si to. Tohle jsi přeci nemohla vědět a předpokládám, že jsi to neudělala schválně. Prostě to člověk někdy neodhadne. Takové věci se stávají. Je zbytečné si to teď vyčítat, protože už s tím stejně nic nenaděláš.
Tentokrát bych asi nechala rozhodnutí plně na synovi, jestli chce skončit, jestli chce do menšího klubu a nebo jestli chce zkusit ten florbal. Vysvětlila bych mu, že ve větším klubu pokračovat nemůže a uvedla bych důvody, které mi řekli trenéři. ![]()
@punticka25 v malém klubu si zahraje, protože spousta klubu u těchto kategorii nepokryje všechny třídy a dostane prostor si zahrát, zlepšovat se a když bude dobrý, tak zase časem přestoupit do většího klubu.
Když tedy jste identifikovaní s velkým klubem, kde pro syna místo není, tak pak ten florbal.
Bohužel tohle jsou problémy i u velký fotbalových klubů. Takže buď ho nechte hrát hokej a najděte mu klub, kde to není problém nebo ať jde zkusit ten florbal. Ale ať si vybere sám, co chce hrát. Možná by stálo za to najít ten klub, podívat se tam a ať si vyzkouší i ten florbal a rozhodně se pak. Čas nevrátíš ![]()
Protože zacal později a postupuje normálním tempem. Neni schopen ty kluky o dva roky starší zatim dotáhnout, jeho schopnosti mu zatím nedovolují přeskočit dva ročníky. Podle trenérů na čtvrtou třídu nemá, což nerozporuji, ale ani do třetí ho zatím nechtějí přeradit. Jak říkám, není nesikovny, ale taky žádný extra talent, který by mohl přeskočit dva ročníky. Právě proto trenéři doporučuji menší klub, kde by ho možná rovnou dali k jeho vrstevníkům. Tady ve velkém klubu na své vrstevníky prý nemá.
@vokishka Protože zacal později a postupuje normálním tempem. Neni schopen ty kluky o dva roky starší zatim dotáhnout, jeho schopnosti mu zatím nedovolují přeskočit dva ročníky. Podle trenérů na čtvrtou třídu nemá, což nerozporuji, ale ani do třetí ho zatím nechtějí přeradit. Jak říkám, není nesikovny, ale taky žádný extra talent, který by mohl přeskočit dva ročníky. Právě proto trenéři doporučuji menší klub, kde by ho možná rovnou dali k jeho vrstevníkům. Tady ve velkém klubu na své vrstevníky prý nemá.
@punticka25 řešte to spíš se synem, řekněte mu pro a proti, v tomto věku už si to děti dokážou samy rozhodnout, než ho postavit před hotovou věc - my rodiče jsme rozhodli, že budeš končit, budeš v tomhle klubu, budeš hrát florbal
@punticka25 tak napište dotaz klubům v okolí, které připadají v úvahu a zeptejte se na možnost přestupu. Pokud syn miluje hokej, led, bruslení, tak ho florbal těžko uspokojí.
Menší klub naopak má méně děti a možnost individuálního přístupu a kluk bude mít možnost více hrát a tím se i zlepšovat. Pokud je brankář, tak o ty je nouze a budou vám za něj nabízet super podmínky, jen aby nějakého gólmana měli.
Když ho necháte ve velkém klubu, který se vám líbí, ale kluka nebudou stavět do zápasů, tak tim bude syn dost psychicky poškozen.
@mado píše: Více
no přesně - florbal je takový sport z nouze, pro každého, kdo moc nic neumí něco jiného, já jsem ho také hrála ![]()
@punticka25 Tak není třeba si vyčítat, že začal pozdě. Extra talent není, chyba je vaše pojetí. Dítě začíná pozdě, ale dám ho do velkého klubu, kde jedou na výkon a tudíž šance se uchytit mezi vrstevníky je v jeho věku už minimální… A když už tedy ho nejde dál držet mezi mladšími, tak místo toho mu podat přestup jako výhodu, tak otec má „kecy“, že se to nevyplatí a nechce do synova koníčku investovat čas… Je třeba si sednou hlavně s manželem a probrat vaše nastavení, zda jste vůbec ochotni syna v nějakém časově náročnějším sportu podpořit. A dle toho synovi nabídnout možnosti a kluby, v tomto věku už by si měl hlavně říct on. Ovšem i u toho florbalu dobře vybírej klub, protože i ten umí být dost časově náročný.
@Finkaa píše: Více
No, my jsme nevěděli, jak to všechno chodí, nevěděli jsme to, jak moc náročný je nebo není dotáhnout vrstevníky. Prostě jsme oslovili ten velký klub (btw jediný, který jsme v te době v našem městě znali), tam řekli, at prijde, tak šel. Problém těch menších klubu je, že členské příspěvky jsou dvakrát tak vysoké jak v tom velkém a přidanou hodnotu tam muž moc nevidí. Manžel má reálná očekávání, ani v tom velkém klubu neočekává, ze by ho hokej jednou živil, i kdyby zacal včas, protoze na špičku projde jen úplné minimum. Samotnemu mu v mladi „hrozil“ postup do narodni reprezentace ve fotbale, ale zastavil ho uraz. Pro manžela je priorita, aby se decko hýbalo a získalo kladný vztah ke sportu, aby se neco naucilo. Takže přemýšlí, jestli se vyplatí tolik moc investovat do koníčku nebo to nahradit něčím méně finančně náročnějším.
@punticka25 píše: Více
no a co na to vše říká kluk? a je teda otázka vaše finanční situace, jestli máte na to uplatit ten menší klub nebo ne, jestli ne, tak dejte kluka na florbal - ale, bude tam šťastný?
No takhle, kdyby to byl druhy Jagr nebo v brance Dostal, tak se snazim ho v tom hokeji udrzet dej se co dej, ale takhle bych nechala ten florbal.
@stinga píše: Více
Syn je takový…má zatim takovou happy povahu, prý byl z toho smutný jen chvilku. Pak zacal vidět ten florbal. On sám do toho menšího klubu nechce, on se identifikuje s tou značkou velkeho klubu, a rika, ze bud tam nebo nikde. A zda se, že na ně nezanevre, i když už za ně nebude hrát. Proste jim fandí. Já jsem to s ním samozřejmě rozebirala, on mi říká, že se mu menší klub nelíbí, protože když tam bude moct hrat hned s vrstevníky, tak jakou to má úroveň… Taky mi říká, že u něho je problém, že ho zajímá strašně moc sportu (ale vzdy kolektivnich), vše by se chtěl naučit, teď ten florbal, protože ho vidí u spolužáků. Ja jsem mu říkala, že se samozřejmě může rozhodnout podle sebe, ze nutit ho nebudu, jen ať zváží, ze jestli teď s hokejem sekne, už se k němu nebude moct vrátit (leda rekreačně s kamarady). Myslím, že já jsem z toho o dost spatnejsi než on (ano, vadi mi, že to na něj prenasim). Já chápu i důvody, proč menší klub ne, jestli se takova investicr vyplaci s ohledem na to, ze je to jen konicek… ale zase si říkám, jestli to není škoda zabalit to úplně…