Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Zkuste se nerozhodnovat vy, ale dite. Řekněte mu moznosti a at si vybere. Nechce do menšího klubu? Chce florbal? At jde. Můžete taky jit cestou individuálních tréninku, aby dohnal vrstevníky. Nebo at zůstane ve dvojce, jen nehraje zápasy. Časem se treba posune. Nebo at jde do ctverky, ale nehraje zápasy. Nevím, jaké jsou moznosti, nevyznám se. Ale kdyz uz začal, bavi ho to, jde mu to, posouvá se, tak je škoda skončit. Za me je idealni volbou jiny klub. Prozkoumejte, co vsechno máte v okoli.
@punticka25 píše: Více
Spousta odpadne věkem, přijde puberta, někteří to nedají zdravotně a zrovna bude velký klub potřebovat beka, který hraje levou rukou nebo gólmana…neboj, oni si na zápasech a turnajích moc dobře všímají a mají přehled.
Navíc píšeš, že vám jde o to, aby se kluk hýbal a pubertu prosportoval v partě kamarádů, tak nevím, proč se pořád oháníš velkým klubem. Sportovat může přece i v malém klubu, kde bude mít partu, možná lepší, než ve velkém klubu, kde se jede jen na výkon a je tam rivalita dětí i rodičů.
@mado píše: Více
Ano, souhlasím s tebou. Asi je mi ten odchod z velkého klubu prostě zatím líto, zvlášť, když jsme tam zatím byli se vším spokojení a asi doufali, že i obyčejný kluk tam může mít své místo… Člověk byl aj trochu hrdý, že je jeho součástí… jak syn, tak já… samozřejmě, priority jsou jiné, takže asi je potřeba to jenom zpracovat a přijat, že ta cesta bude trochu jiná.
Tak obyčejný kluk tam samozřejmě svoje místo mít může, jenže když začal pozdě a na zápas ho není, kam umístit, tak se moc dělat nedá… Teoreticky by mohl zůstat, kde je, ale nehrál by zápasy. To by mu vadilo, že by měl jen tréninky? Nebo tedy ten menší klub. Ale to říkáte, že tam nechce. Skutečně tam nechce, anebo mu tatínek sdělil svůj názor dřív, než si kluk stihl vytvořit vlastní a teď jen opakuje, co říkal táta?
Jinak za mě je nesmysl sport hrotit, pokud tam není aspirace na závodní kariéru. Sama říkáte, že žádný převratný talent to není. Nejspíš by nebyl ani kdyby začal včas. Ono se toho hodne dá nahnat dřinou, ale když chybí takový ten přirozený talent, tak i dřina má omezené možnosti. Takže bych si nevyčítala, že šel později. Nejspíš to opravdu není tak, že jste ho připravila o možnost být druhý Jágr. Vážně se tím netrapte. Ve skutečnosti je jen velmi málo dětí, které to ve sportu někam dotáhnou. Ty šance prostě moc velké nejsou…
@andiedvorakova píše: Více
Moc Vám děkuji. Ano, syn na pohyb obecně nadaný je, šikovný je, hlavně je hodně houževnatý a vytrvalý v této oblasti, je schopen trénovat nějakou skill do zblbnutí. Ale samozřejmě extra výjimečný není. Zkrátka má předpoklady, aby byl ve sportu dobrý, ale že by mu to šlo samo s prstem v nose, to ne. Je pravdou, že kdyby to byl druhý Jágr, tak ho ani pozdní start tolik nezastaví.
Taky jsem navrhovala ať zůstane a nehraje zápasy, ale to muž říkal, že to není ono, navíc by to kluka samotného asi dost mrzelo, že vlastně není součást týmu. Ale hlavně si myslím, že když nám to takhle napřímo trenéři řekli, že pro něj nemají umístění a žádnou alternativu nám nenabídli, tak pochybuji, že by přistoupili na nějaký kompromis, který navrhujeme (trénovat bez zápasů). Prostě je pro ně v současné době neperspektivním hráčem, se kterým nechtějí ztrácet čas, takže třídí…
Moc děkuji za dosavadní reakce. I když vím, že konečné rozhodnutí je na nás, jsem moc ráda, že si o tom můžu s někým popovídat, zatím je to takové čerstvé a co si budeme, mě to hodně bolí.
Trochu jsem si sama za sebe ujasnila, že by bylo ještě docela škoda s hokejem přestat, zvlášť když hraje teprve rok a zatím ho to baví. Že možná to ještě nevzdávat. To může i později, když zjistíme, že to třeba časově, finančně nedáváme nebo bude chtít on. Že možná jiná cesta je taky cesta…
@punticka25 no hlavně by sis asi i s mužem měla ujasnit, co teda vlastně od synova hokeje-sportování očekáváte? aby byl dobrý a prorazil někam, nebo aby se zdravě hýbal a měl nějaký svůj kolektiv?
psala jsi, že chceš, aby se zdravě hýbal, ale tvé další příspěvky to trochu rozporují, je vidět, že ti jde o sportovní výkony na profi úrovni,
nepotřebuji odpověď, spíš je to pro tebe k zamyšlení, co je teda vlastně prioritou
A nechces ten hokej spis ty nez on? Hraje rok.. jsem asi spatne cetla, myslela jsem, ze dyl. Co bylo tou událostí, ktera te primela kompletně přehodnotit názor a kluka ihned postavit na led? Nemusíš odpovídat, jen se zamysli. Opravdu o ten hokej tak moc stoji on? Asi ne, když do jiného klubu nechce. Spis si zvykl na rezim, trenery, kamarády.. a klidne by přešel na ten florbal, sport jako sport. Musí nutne nekde trenovat profesionálně? Nemůže prostě chodit do krouzku, ktery ho bude bavit?
@Midaku píše: Více
Ta událost je taková úsměvná. Syn o hokeji mluvil od malička, ve třech letech dostal plastové hokejky a puk a do sedmi let to byla nejoblíbenější hračka. Ale my to tak vážně nebrali. Teda ano, zeptala jsem se muže, jestli ho na ten hokej nedáme, ale muž to uzavřel tím, že jestli mám čas ho několikrát týdně vozit na trénink, když máme ještě další dvě děti a taky že to je strašně finančně náročné… souhlasila jsem, tohle se obecně ve společnosti míní. Proto jsme se ho snažili nasměrovat po vícero stránkách dostupnějším směrem. Nejstarší syn naopak vůbec na sport není, je to intelektuál jak vyšitý, hokej úplně nesnáší dodnes, nejmladší dcera je zase princezna po všech stránkách, takže máme rozstřel mnoha směry, tudíž úvahy se snažily zohlednit i to, aby žádné z dětí nebylo šizené na úkor aktivit jiného. U mě samotné taky sport není nic, co bych milovala, snažím se něco dělat, protože je to prospěšné, ale mám úplně jiné zájmy, takže samozřejmě člověk rozhoduje o dětech i podle toho jaký je on sám.
Jednou jsem s ním musela jít na hokej fandit, protože muž onemocněl a nenašla se jiná náhrada, která by ho doprovodila a užila si to. Myslela jsem si, jak se strašně obětuju, nakonec to bylo jedno z nejlepších odpolední, co jsme spolu zažili, i když naši prohráli. Cestou domů mě najednou napadlo, proč jsme to s ním vlastně nezkusili, když ten stadion máme tak blízko (to, že mládež trénuje jinde, jsem tehdy nevěděla
). Tak jsem se ho zeptala, jestli by nechtěl hokej zkusit hrát a on: „No, to se ti právě snažím říct.“ Muž hned doma řekl, že už je stejně pozdě, ale já jsem začala zjišťovat, dočetla jsem se, že se teď pořádají celorepublikové nábory, protože zájem o hokej v ČR trochu upadá, že nejzazší hranice pro začátek s hokejem je 8 let, což jsme se ještě vlezli, no do měsíce byl na ledě a já byla šťastná, že jsem mu splnila sen. Nutno říct, že mě fakt hokej ani fotbal do té doby vůbec nezajímal, jediný sportovní utkání, co jsem kdy sledovala, bylo finálne Nagano 98. Jinak pro mě úplně nezajímavý sporty, o hokejstech ani fotbalistech jsem ani neměla valné mínění. Takže si nemyslím, že to byla primárně moje volba. Ale samozřejmě, ten malý naoblíkaný hokejista, pod nímž byl můj syn, to mi samozřejmě přišlo nejrozkošnější na světě
Víc jsem do toho sportu neviděla a troufám si říct, že dodnes ani nevidím… jenom se snažím dát synovi maximum.
Obecně jsem trochu přehodnotila. Určitě bych pro něj chtěla něco víc, než kroužek jednou týdně, vnímám jednak, že to potřebuje… ze všeho nejvíc miluje pohyb. A taky si myslím, že sport je obecně prospěšný do života (překonávání pohodlí, překážek, disciplína, dobří přátelé…).
@stinga píše: Více
Tak asi ne moc dobře. Představ si, že některé baví. Dcera to dotáhla do dívčí i chlapecké ligy, hrála dost i se staršími holkami. Skončila kvůli zdravotnímu stavu. A florbal byla volba, ne to, že jí nic jiného nezbylo
@Havlova píše: Více
mně to také bavilo, ale byl to jen kroužek, nešlo ani nikam postoupit do ligy, nejdříve kroužek na ZŠ, pak kroužek na střední, navíc nás tam trénoval učitel tv, který tehdy měl 24 let, moc pěkný byl,
já ráda sportuji, ale nevynikám v ničem, bruslím, plavu, jezdím na kole, na inlajnech, ráda si zahraju fotbálek,
to dcera je jiná, ta, který sport začne, ten jí jde a je v něm dobrá
@stinga píše: Více
Florbal začíná být čím dál populárnější a perspektivnější. Manžel má za to, že bude brzy i na olympiádě.
Je velký rozdíl kroužek při škole a sportovní klub. To se nedá srovnávat.
Jednou týdně si zaběhat ve skole v tělocvičně a zahrát si florbal a hrát za sportovní klub, kde máš tréninky několikrát týdně, k tomu různé posilovny, fyzioterapie, zdravá strava, soustředění, letní kempy, turnaje, zápasy, tabulkové postupy…
Zápasy a kolektivní snaha o každý bod či gól stmelí kolektiv a ukáže, jak si maknout na dno. To je úplně něco jiného, než sportovní kroužek.
Ahoj, vůbec si nevyčítej, žes kluka dala později na sport. Předtím měl všestranné aktivity, které jsou skvělé. U nás hodně dětí, které začaly s jednostranným sportem ve 4, 5 let ve 12 chtějí skončit. Nebaví je to, musí jet pořád na výkon, znechutil se jim. Pro mě jako mámu je velmi důležité, aby jim sportování vydrželo nejlépe až do 18. Prijde mi, že syn až moc ten hokej nemiluje. Jinak by chtěl i do jiného klubu, jen aby hrál hokej. Pokud vyslovil přání, že by chtěl florbal, klidně bych ho podpořila. Má dobrou přípravu a je zcela jisté, že v tomto sportu bude vynikat. K nám na florbal přišli bývalí hokejisté a jsou skvělí. Já osobně spíš podporuji celkovou všestrannost. Takže náš ještě chodí na plavání. Umí oba sporty moc dobře a v dospělosti se mu to pak také hodí. A nezatěžuje se jednostranně. Vždy je podle mě lepší, když má dítě víc zájmů, protože když ho právě kolem té puberty přestane bavit jedna věc, může mít tu další.