Slepé střevo u 4 letého

Ahoj, přidávám čerstvé zkušenosti ze slepého střeva našeho čtyřletého
Z mého pohledu šel malý spát zdravý, v noci začal být neklidný, pořád se převaloval. Pak se probudil a že ho bolí bříško. Vyzvracel se, chvilková úleva. Spánek 15 minut. Tohle se opakovalo ještě 2×, pak už nezvracel, jen se nadavoval. Bolesti nepřestávaly. Udával bolesti v oblasti pupku, bez teplot. Nad ránem už jsem věděla, že se to nejlepší, bez průjmu, přestal zvracet, bolesti zůstaly. Nikdy jsem nebyla na pohotovosti. Čekali jsme, až ráno v 8 otevřou v nemocnici dětskou pohotovost. (Dneska už vím, že jsme mohli přijet přímo do nemocnice jako akutní příjem). Malý byl tichý jako vždy, když je nemocný. Nedala jsem mu nic pít, protože jsem se bála operace. Před cestou na pohotovost jsem ho přemluvila, ať se zkusí vyčůrat (ten den ještě nebyl), nechtěl, ale šel. Na místo jsme ho z auta odnesli. Už moc neušel. Byl bledý. Přišli jsme, lékařka nás hned ošetřila. Chtěla vzorek moči, bohužel už nešlo nic. Chtěla aby malý pil, aby zjistila, jestli bude zvracet. Měl žízeň, pil po douskach, nezvracel. Odebrali se odběry, žíly praskaly, křiku plno. U vyšetření břicha už byl výrazně bolestivý vpravo. Šli jsme na chirurgii na UZ břicha, pak zpět na pohotovost. Tam už byly výsledky. Leukocyty v krevním obrazu 40000, což ukazuje na slepé střevo.
Maly byl zelený, slabý, 37C. Šli jsme zase na chirurgii na chirurgické konzilium. Rozhodlo se k operaci a k uložení na dětské oddělení. Na oddělení jsme dojeli na vozíku vleže v 10,00. Přišla teplota, pak horečka, nepodařilo se zavést žílu, kontrola chirurgem ve 13,00. Čípek proti teplotě, infúze. Malý bolesti snášel velmi dobře, vůbec nenaříkal, jen ležel, nechtěl močit, ani to při pokusu nešlo. Ošetřující dětský lékař si nemyslel že je to slepé střevo, spíš nějaká infekce (malý ležel s rukama za hlavou, nohy pokrčené), chirurg věřil ve zrádnost slepého střeva u dětí. Kontrola chirurgem ještě 2× a v 17,00 konečně operace s tím, že pokud to není zánět slepého střeva, stejně ho vezmou. Na operačním sále ho museli cevkovat, močový měchýř přeplněný. Zánět už byl i v břiše. Malý dostával antibiotika až do propuštění do žíly, doma ještě pár dní tabletky. Operace překvapivě jen laparoskopie… tři malé vpichy, žádné velké jizvy. Jediná potíž bylo močení po cévkování. Dva dny odmítal močit kvůli bolesti.

Zpětně si uvedomuji, že občas si malý postěžoval na bolest břicha. Vždycky jsme zkusili jít na malou nebo velkou stranu a ulevilo se. Zdá se mi, že si občas při procházce ztěžoval na bolest břicha, chvilku si dřepnul a pak pokračoval. Jenomže to dělá i manžel a tak jsem tomu nevěnovala pozornost. Ten den před bolestmi jsme byli spolu v obchodě a pořád si tam sedal na podlahu na bolest si neztěžoval, tvářil se normálně. Při cestě domů kousek od domu si stěžoval na bolest břicha a dřepl si. Doma něco málo pojedl, bolesti už neudával až do noci, kdy mu to začalo.
Hodinu před cestou na pohotovost jsem se marně snažila najít podobný případ, tak ho sem přidávám, kdyby někdo potřeboval porovnat