Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Smrt blízkého
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
31.8.13 21:20
My jsme si byli velmi blízcí, poslední rozhovor co jsme spolu měli byl po telefonu, nebyl zrovna moc pěkný. Né že by jsme se pohádali, to ne, ale tatka spadnul a zlomil si žebra a rameno. Myslel že mu chci nadat protože předtím vypil 2 piva a já to nerada viděla, tak na mě byl takovej útočnej. Byla jsem zrovna na cestě za ním do nemocnice kdy mi volali že umřel. Mrzí mě že jsem nešla do nemocnice o den dřív. Ještě by jsme se viděli, pokecali. Prostě tak jak vždycky. Neskončilo by to jen telefonem. A máte pravdu, narozeniny oslavíme, ale bude to smutné, aspon pro mě. Uvnitř.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.8.13 21:22
Mně umřel táta minulý rok na dušičky. Byl nemocný, ale ani tak se na to člověk nepřipraví. Bolí to stále, i když to trošku otupělo. Snažím se na to ale koukat i z trošku jiného úhlu. Táta mě vedl k oltáři, viděl můj diplom a nakonec viděl i své vnouče. (Bohužel odešel, když byly synovi tři týdny.) Tak si říkám, že vlastně byl v tomto ohledu spokojený. Je hodně věcí, co bych mu ráda řekla. Možná jsem divná, ale občas si sednu někam do klidu a řeknu vše, co mám na srdci. Pomáhá mi to. A kdo ví, třeba mě slyší…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.8.13 21:22
Me pred peti lety umrela na rakovinu maminka, bylo mi 16 a trvalo mi to hodne dlouho, nez jsem se s tim vyrovnala… ale he pravda, ac mi to tenkrat prislo jako plk, ze cas to zahoji! Moc mi chybi, mrzi me, ze neuvidi nasi malou, ale zivot jde dal… nechtela by abych se trapila!!! To samy by urcite nechtel Tvuj tatka!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.8.13 21:23
A vím, že jsou mnohem horší věci, jako když zemře mladý člověk, nebo dítě. Tátovi bylo 68 takže nebyl to nějak závratný věk, ale svého si taky užil. Jde spíš o ten šok a o to srovnání se s tím že tady fakt není. Pořád mi to příjde spíš jako zlý sen ze kterého se probudím a pojedem normálně za ním na návštěvu. Budem tam spolu sedět jako vždycky, podá nám křupky, udělá kafe…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.8.13 21:29
@Edita27
Holka, to mě mrzí,,, mě tatínek taky umřel děsně nečekaně, jeden den tu byl, druhý den jde z práce a nedojde 
ono to je sice už šest let ale bolí to pořád stejně, takže tohle tě bude bolet pořád, akorát přijdou i jiné starosti, tak tu bolest nějak zalátaš tím, že řešíš zas jiné problémy třeba..
držím palce abys to nějak překonala 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Dorothea
31.8.13 21:46
26.září to bude rok, co umřel můj tatínek. Zemřel doma na náhlou plicní embolii. Myslím, že každá smrt blízkého je strašně bolestivá, ale ta situace, kdy vám zemře rodič takhle náhle, bez varování, bez toho, že by byl nějak nemocný…je šílená.
Taky jsem s ním poslední rozhovor vedla po telefonu, protože bydlel v jiném městě a viděla jsem ho měsíc před tím, než se to stalo.
Bude to rok, můžu říct, že první týdny byly takové, že jsem si myslela, že už nikdy nepůjde žít normálně. Dny do pohřbu asi nejhorší. Pak to začne mozek zpracovávat, ale ten proces je tak dlouhý a složitý a probíhá v tolika fázích…
Nejhorší je na tom ten fakt, že se na to nedalo připravit, že jsem se s ním nemohla rozloučit a pak taky dlouho trvalo, než jsem si uvědomila, že tomu nešlo zabránit. Pořád jsem hledala informace a říkala si, co by, kdyby…
Dodnes to není dobré, ale už vím, že po tomhle přijdou i hezký dny, že se člověk zase začne smát a mít radost ze života, což mi v těch prvních týdnech připadalo nemyslitelný. Taky absolutně nepomáhalo to řešit s někým z okolí. Ta bolest byla (a je) uvnitř a musela jsem s ní bojovat já sama. Hodně lidí se snažilo pomoct, ale nefungovalo to.
- Citovat
- Upravit
31.8.13 21:56
@Dorothea píše:
26.září to bude rok, co umřel můj tatínek. Zemřel doma na náhlou plicní embolii. Myslím, že každá smrt blízkého je strašně bolestivá, ale ta situace, kdy vám zemře rodič takhle náhle, bez varování, bez toho, že by byl nějak nemocný…je šílená.
Taky jsem s ním poslední rozhovor vedla po telefonu, protože bydlel v jiném městě a viděla jsem ho měsíc před tím, než se to stalo.
Bude to rok, můžu říct,že první týdny byly takové, že jsem si myslela, že už nikdy nepůjde žít normálně. Dny do pohřbu asi nejhorší. Pak to začne mozek zpracovávat, ale ten proces je tak dlouhý a složitý a probíhá v tolika fázích…
Nejhorší je na tom ten fakt, že se na to nedalo připravit, že jsem se s ním nemohla rozloučit a pak taky dlouho trvalo, než jsem si uvědomila, že tomu nešlo zabránit. Pořád jsem hledala informace a říkala si, co by, kdyby…Dodnes to není dobré, ale už vím, že po tomhle přijdou i hezký dny, že se člověk zase začne smát a mít radost ze života, což mi v těch prvních týdnech připadalo nemyslitelný. Taky absolutně nepomáhalo to řešit s někým z okolí. Ta bolest byla (a je) uvnitř a musela jsem s ní bojovat já sama. Hodně lidí se snažilo pomoct, ale nefungovalo to.
Tohle je naprosto přesný…
já osobně dokonce pořád čekala, že se tatínek někdy objeví se slovama, že to byl jen vtip, nebo že třeba někam odjel a zakamufloval to..
cokoliv jiného jen né ten fakt že už není 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Dorothea
31.8.13 22:00
@pannacotta mně se o tomhle dokonce zdálo…viděla jsem tátu stát ve dveřích našeho obýváku, v oblečení, které měl na sobě naposledy, kdy jsme se viděli a říkal mi, že si ze mě jeho manželka (která mi tu zprávu telefonovala) dělala legraci…vzbudila jsem se a byla jsem pár hodin totálně dezorientovaná…
- Citovat
- Upravit
31.8.13 22:07
Přesně, já jsem pořád doufala a čekala, že přijde a řekne " to jsem vás vydusil co? " nebo tak něco… nějáká zpráva, že se spletli… Nikdo jsme se nerozloučil.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.8.13 22:21
@Dorothea píše:
@pannacotta mně se o tomhle dokonce zdálo…viděla jsem tátu stát ve dveřích našeho obýváku, v oblečení, které měl na sobě naposledy, kdy jsme se viděli a říkal mi, že si ze mě jeho manželka (která mi tu zprávu telefonovala) dělala legraci…vzbudila jsem se a byla jsem pár hodin totálně dezorientovaná…
hmm, o snech mi ani neříkej
pro mně asi nejhorší sen byl, kde jsem procházela ulicí kde taťka zemřel, a on tam byl a šli jsme na procházku, a jak jsme došli na konec uličky, se zastavil se slovama, že on už dál jít nemůže ,, tam kde umřel
nebo sen, kdy mi řekl že čekal to že umře ale že ne tem datum, ale o pár dní později
děs
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.8.13 23:38
@pannacotta sny jsou nejhorsi… i po peti letech se mi oce zda a v tom snu mam vzdycky radost, ze je nazivu…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.9.13 00:15
@BABIES píše:
@pannacotta sny jsou nejhorsi… i po peti letech se mi oce zda a v tom snu mam vzdycky radost, ze je nazivu…
Jo, hlavně když ho možeš obejmout
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.9.13 10:15
Já tyhle sny naopak milovala, když se brácha objevil a já se k němu rozběhla a hrozně pevně ho objala. Bylo to tak živé. A jediná možnost, kde se s ním setkat. Dokonce jsem se ho tam i kolikrát ptala, jak se mu daří. Bohužel takový sen už jsem dlouho neměla Teď se jen sem tam někde objeví, ale dojde mi to až ráno, to je mi pak smutno.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.9.13 00:07
@Dreezy, přesně tak - taky jsem se na tyhle sny o mamince strašně těšila… a těším… ale už dávno žádný nepřišel. Čas v tomto asi pracuje se vším všudy.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
