Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Smrt blízkého
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
16.3.11 11:16
Mijaja, náhodou jsem si přečetla Tvůj příspěvek. Ikdyž bych Ti strašně ráda poradila, nevím jak. Myslím, že Tvé pocity jsou naprosto přirozené. Zmatek, šok… Okolnosti smrti Tvého tatínka jsou dost smutné, o to hůř se s tím asi budeš vyrovnávat. Pokaždé když umře někdo blízký, přemýšlíme co všechno jsme mohli udělat, aby se to nestalo. A co všechno jsme mu nestihli říct a doufáme, že to věděl. Se sebevraždou v okolí nemám zkušenosti. Pokud budeš cítit, že ten smutek nezvládáš, zajdi za někým, kdo ti pomůže. Terapeutů je spousta. Každý člověk je jiný, každému pomůže něco jiného. Chce to čas, jedině ten pomáhá. S posmrtným životem nevím, u nás v rodině o tom nikdo nepochybude, je že. Ale já si na to pořád neudělala názor. Držím palce, Majka.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.3.11 11:17
Mijajo,upřímnou soustrast 
Až budeš mít klid,zapal si svíčku,sedni si,a i přesto,že už tu s tebou není,řekni mu,že ho máš ráda.Řekni mu,že tě hrozně bolí,to co udělal,jak se rozhodl odejít,ale že mu to i přes tu bolest odpouštíš a nech ho v klidu odejít.
Uvidíš,že se uleví i tobě.
Hodně sil.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.3.11 11:36
Kamča.dalmatinka píše:
verunko ,andelko a ivusko mrzí mě to a také přeji upřímnou soustrast
Ivullko to se nedá zduvodnit,je to strašný
verunko nám dědečka také vzala rakovina ale už mu bylo 84 a mělo to dlouhý skoro roční pruběh a on ani nevěděl že rakovinu má
andělko zatím mě to píchá moc často a nebýt malého tak se snad utrápim
jak jsem psala ráno o tom snu tak se mi odpoledne zdál další a viděla jsem dědečka se všema pejskama co měl i ty co jsem já neznala(maminka mi to potvrdila podle mého popisu) a breče že bella tam není a pak tam najednou bella byla a on se usmíval.
Ani mi to nebudete věřit ale bella odpoledne zemřela
Kamco, uprimnou soustrast verim, ze tvuj dedecek vi jak moc jsi ho mela rada, na tohle nemusi byt slova…
Muj nevlastni tatka mel dopravni nehodu, byl ridic autobusu a bohuzel neprezil. S mamkou meli tri pejsky, ale Brita byla jeho princezna a zacala po jeho smrti kaslat. Mamka ji vzala na vysetseni, rentgen plic nic neukazal, doktorka ji doporucila sirup proti kasli…Neustale se horsila a za dva tydny uz kaslala krev a ten kratky cas stacil na to aby ji rakovina sezrala plice a tyden na to byla pryc. Nikdo nam nevyvrati, ze si ji tatka nezavolal k sobe, aby byla s nim…promin, ze pisu tenhle smutny pribeh
Cas pomuze alespon otupit tvoji bolest, blizni co odesli jsou vzdycky s nami v nasich srdcich 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.3.11 12:12
Já jdu zrovna dneska za 3 hod na pohřeb.Zemřel mé kamarádky manžel,47 let a 1 dítě .Bojoval s rakovinou 1 kor a nevyhrál.Pos… 
rakovina.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.3.11 12:13
Mám jednu jedinou radu. Nechat to na čase. Nic tu ránu a bolest nezahojí. Ale čas jí obrousí a zůstanou jen krásné vzpomínky. Už je to osm let,co vinou lékařů zemřel můj milovaný tatínek. Dřív,než ěm odvedl k oltáři,dřív,než si pochoval svou jedinou vnučku. Často jí o něm vyprávím a myslím, že vnímá, že je tu s ní a dohlíží na ní z nebe.¨
Drž se a klidně si poplač. Někdo to pomůže njvíc.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Michaelakkk
16.3.11 12:26
mijaja píše:časem se s tím naučíš žít… musíš to přečkat nepouštěj si rádio… S tátou můžeš mluvit i když už tu není, ono bolest snáší každý jinak, každý se se smrtí vypořádává jinak… nepřestne to bolet nikdy, jen se postupem času bude bolest zmírnovat… 3 týdny je hodně krátká doba na to aby si se stím dokázla v rámci možností vyrovnat… musíš vydržet! Bude líp uidíš…
Dobrý den, nevíte někdo, jak se vyrovnat s tím, když se Vám nečekaně a bez slovíčka rozloučení zasebevraždí táta? Je to už tři týdny, ale já na to musím pořád myslet, co jsem měla udělat, co jsem měla říct, aby to neudělal … Bohužel jsme se docela dost hádali - dva cholerici - a já mu vlastně nikdy neřekla, jak strašně moc ho mám ráda a teď mu už nemůžu říct, jak strašně moc mně chybí … Chtěla bych věřit v posmrtnej život, ale i po přečtení několika knih o tom, pořád nejsem schopná uvěřit, i když bych chtěla .. Omlouvám se, ale nevím, jak ten zármutek zmírnit .. když hraje nějaká tátova oblíbená písnička .. když je nějaká situace, když mně v hlavě zní, to musím taťkovi říct a vzápětí si uvědomím, že už ne .. Někdy si vezmu Gujacuran, ale mám malou holčičku a tak se zas bojím nebýt plně při vědomí …
Jak to zmírnit a myslet jen na to hezký, co jsme s tátou měli a ne jen na ten jeho hroznej konec??
- Citovat
- Upravit
16.3.11 12:31
To si musíš odžít, odplakat. To je podle mě jediná šance, jak se s tím vyrovnat a chce to čas. Přeji Ti dost sil .
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Michaelakkk
16.3.11 12:33
A ještě dodám to co ti tady každý radí tě asi musí strašně štvát, sama totiž víš, že čas to spraví, ale jiné odpovědi se bohužel nedočkáš také jsem hledala vysvobození od bolesti a smutku jinak, ale nakonec pomohl jen ten čas…
- Citovat
- Upravit
16.3.11 12:43
mijaja píše:
Dobrý den, nevíte někdo, jak se vyrovnat s tím, když se Vám nečekaně a bez slovíčka rozloučení zasebevraždí táta? Je to už tři týdny, ale já na to musím pořád myslet, co jsem měla udělat, co jsem měla říct, aby to neudělal … Bohužel jsme se docela dost hádali - dva cholerici - a já mu vlastně nikdy neřekla, jak strašně moc ho mám ráda a teď mu už nemůžu říct, jak strašně moc mně chybí … Chtěla bych věřit v posmrtnej život, ale i po přečtení několika knih o tom, pořád nejsem schopná uvěřit, i když bych chtěla .. Omlouvám se, ale nevím, jak ten zármutek zmírnit .. když hraje nějaká tátova oblíbená písnička .. když je nějaká situace, když mně v hlavě zní, to musím taťkovi říct a vzápětí si uvědomím, že už ne .. Někdy si vezmu Gujacuran, ale mám malou holčičku a tak se zas bojím nebýt plně při vědomí …
Jak to zmírnit a myslet jen na to hezký, co jsme s tátou měli a ne jen na ten jeho hroznej konec??
Zkušenost nemám, takže osobní radu ti nedám. Ale nedávno jsem četla rozhovor s Mudr. Plzákem (nějaký vzpomínkový článek, když zemřel). U veřejnosti je znám hodně co se týče „sexuální a manželské poradny“, ale v podstatě to byl klinický psychiatr a psycholog. Jako svoji 13.komnatu uváděl sebevraždu svého 19-letého syna (před maturitou). Jako lékař z oboru si to moc vyčítal a muselo být pro něj neskutečně těžké se s tím vyrovnat. Ale psal tam jednu zajímavou věc: „U sebevraždy neexistují jednoznačné průkazné signály, že to někdo udělá.“ Z toho mi vyplývá, že udělat či říct, jsi nemohla vůbec nic, čím bys to změnila, protože nebylo vůbec nic, co by ti mohlo říct, uniknout, že se k tomu schyluje. Snad ti to bude útěchou…
Jinak se myslím, že 3 týdny je strašně krátká doba. Tvoji bolest zmírní jenom čas, který tomu prostě musíš dát… Tak ať je ti líp co nejdřív a snaž se myslet pozitivně, na ty hezké věci… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
xxZuzana
16.3.11 15:27
Mijaja:
moc mě mrzí, co se ti stalo a s čím se musíš vypořádávat, přeji hodně sil
Zkušenost s tím naštěstí nemám, ale proč ti píšu. Můj táta je cholerik, věčně uhádaný a nespokojený, konfliktní. Dřív jsme se hádali strašně moc, takže se umím vžít do role dcery takového člověka. Jak je těžké s takovou povahou vycházet, zvlášť, když jsi povahově podobná - přece jen jsi jeho dcera a geny jsou silné.
Pokud jsi ho ale měla a máš moc ráda (což je poznat i z těch pár vět a z tvého trápení), věř mi, že on to měl stejně tak. Někdo to prostě nedává najevo, ale to neznamená, že ta láska je o to menší a že ji ten druhý necítí. Kdybyste si byli cizí, ignorovali se, navzájem se nedohadovali… to by bylo špatně mnohem víc. Nezájem lásku nedokazuje. Hádky dokazují, že vám na sobě záleží a že stojí zato diskutovat až do krve, aby druhý pochopil. Ideální vztahy má málokdo, když jsi je s tatínkem neměla, nedá se nic dělat. Věř ale, že tě měl rád, jako ty jeho a že nepotřeboval žádné důkazy.
Bolest zmizí až za dlouho, tatínek udělal asi to, co věřil, že je pro něj nejlepší. I když to nechápeš, musíš to respektovat. Nechtěl by ale určitě, aby ses trápila a něco si vyčítala. Tak si to oplakej, dej tomu čas, navštiv klidně i odborníka… a soustřeď se na svoji rodinu. Chyby jsou od toho, abychom se z nich poučili. Pokud tě trápí nevyslovené city, u ostatních je čas to napravit. Máš dceru, partnera, další lidi kolem. Nikdy není pozdě. Držím palce
- Citovat
- Upravit
16.3.11 21:38
Děkuju
Ahoj holky - moc moc Vám děkuju za milý slova - v duchu vím, že mně tu bolest otupí jedině čas, ale smutek a zoufalství ke mně pořád přichází v takovejch vlnách .. někdy si s mamkou zapalujeme svíčku a koukáme na fotky z mýho dětství a vzpomínáme …
a někdy ve mně hlodá, že jestli přecejenom nějakej posmrtnej život je, tak proč mně, sakra, nedá nějak vědět ..
wwZuzanko .. taky moc díky, vlastně máš pravdu - pořád jsme se hádali, protože nám na sobě záleželo, protože když se jednomu nebo druhýmu něco nelíbilo, tak jsme měli neustálou potřebu si to vyříkávat a přesvědčit toho druhýho, že náš názor je ten jedinej správnej a pravej
Wiollko .. taky děkuju .. ale ty výčitky někdy mám, že jsem to nepoznala - několik dní jsme mu s mamkou chtěli zavolat doktora, protože měl bolesti v zádech, ale on nám to zakázal, ještě ten den jsem mu psala, že zavolám jeho doktorku, ale on ne, že mně by se taky nelíbilo, kdybych něco takovýho udělala za jeho zády .. tak jsme nikoho nezavolaly .. a hrozný je, že některý známí a taky dvě sousedky nám to pořád vyčítaj, že ony by zavolaly i kdyby se na hlavu stavěl .. no, snad to čas všechno jednou obrousí ..
Moc Vám všem děkuju, já se z toho potřebovala trošku vypsat, protože nechci už zatěžovat svoje okolí - no a odnesly jste to Vy, tak se nezlobte … Já se po napsání trošku bála, jestli mně tu někdo nevynadá, že na e-miminko zatahuju takový věci a tak mě strašně moc překvapily Vaše hezký a milý a citlivý reakce ..
Mějte se hezky, slunečně a fakt moc díky … Mirka
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.3.11 09:40
mijaja píše: .. a hrozný je, že některý známí a taky dvě sousedky nám to pořád vyčítaj, že ony by zavolaly i kdyby se na hlavu stavěl .. no, snad to čas všechno jednou obrousí ..
Po bitvě ja každý generál! 
Takový známý nebo sousedky bych poslala do někam… Kdybys doktorku zavolala, tak by se třeba táta tak naštval, že by s tebou nejen nemluvil, ale něco moc nehezkého ti řekl a stejně to udělal… 
To je takový hraní na „kdyby“, to ti k ničemu nepomůže (ale chápu, že se ti to honí hlavou a že tě to žere).
Zkus to brát tak, že táta byl dospělej, svéprávnej, vy jste pomoc nabízely, on ji nechtěl a rozhodl se po svým. S tím nic nenaděláš…(kdo pomoct nechce, tomu se podle mě pomoct nedá).
U nás v rodině se zatřelil můj bratranec, otec od 2 dětí v době, kdy se s manželkou škorpili a vypadalo to na rozvod. Možná to mělo být jen demonstrativní, ale bohužel se povedlo. Já osobně musím říct, že jsem mu to měla neskutečně za zlé. Chlap jak hora (záchranář!), má 2 děti a udělá tohle? Kdyby se měl střílet každý, kdo se rozvede, tak jako populace vymřeme! No dlouho mi to trvalo, než jsem to nějak zpracovala a přestala mu to vyčítat. Bylo mi vysvětleno, že tihle na venek tvrďáci mají strašně měkká srdce a že to tak mám brát a respektovat, že se tolik trápil. No ale stejně, takto „zdrhnout“ od dětí…
Vydrž, bude líp.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
xxZuzana
17.3.11 13:32
Mijaja: teď už pomůže jenom čas Každého z nás čeká jednou ztráta rodičů, pokud někdo vezme osud do vlastních rukou, je to pro nás o to těžší - ale když jsem viděla pomalé umírání prarodičů, jejich ztrátu chuti do života a otupělost, někdy mě napadlo, že třeba pan Brodský odešel snáz.
A na okolí nehleď, do hlavy ti nikdo nevidí a ty jediná víš, jak jsi ho měla ráda. Pokud jsi respektovala jeho rozhodnutí lékaře nezavolat, prokázala jsi mu velikou službu. Je hrozně těžké v tu chvíli ustoupit a vyhovět mu.
Je to minulost, tu nezměníte. Čas všechno zahojí a snáz třeba i pochopíte, proč tatínek zvolil zrovna tuhle cestu. Opatruj se
- Citovat
- Upravit
18.3.11 11:00
Holky ještě jednou děkuju, začínám mít pocit, že ty mužský jsou vážně slabší pohlaví .. a jak píšeš Wiollko, možná kdybych mu doktora zavolala a jeho to ponížilo, tak by to udělal stejně a to bych si asi vyčítala ještě víc … je fakt, že co se stalo nejde odestát, ale ty myšlenky v hlavě nejde zastavit .. ale je pravda, že to chce jen čas ..
xxZuzanko .. taky máš pravdu … co je horší .. pomalý umírání, nebo ráznej konec .. má babička se sice dožila „krásných“ 86 let, ale ke konci byla mimo - volala na sousedky, že ji trápíme hlady ..
Holky moc děkuju, můj chlap to nechápe, ale já si tím psaním vždycky trošku ulevím - popláču si a zas je mně na chvilku líp …
Mějte se hezky. Mirka
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
lopinka
21.1.12 12:56
No nám zas dneska umřela moje milovaná babička .. Mám se dnes jet někam pobavit moc a moc jsem se těšila ale teď ani nevím jestly si to užiju.. Pořád na to myslím Nikdy na Ní nezapomenu
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
