Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Bohužel také prouzdám a hledám počtení… ![]()
Min, týden se zabil můj brácha v autě
Ještě není po pohřbu a strašně to bolí
Knížky od Lorny mám už přečtené..tak v nich listuju, čtu mamce…
Byl to naše opora celý rodiny…nevím, jak to bude bez něj ![]()
Juchinko, jak je vám??? už jsou to tři měsíce. Co mamka?? ![]()
@Lena1 Mně brácha taky zemřel v autě, je to už rok a půl a je to pořád na nic. Dodnes mi to nepřijde skutečné, nějak nejde úplně uvěřit a smířit se s tím. Kdyby sis chtěla popovídat, tak klidně napiš SZ.
@Lena1 Ahoj Leni, je mi to moc líto. Ta bolest je hrozná, to já vím. Teď už jsem to přijala za součást mého života a brácha se mi stále promítá a připadá mi jako by byl, jen ho nevidím. Samozřejmě mám slabé chvilky, to se nejraději někam zašiju, vybrečím a je zas lépe. Úplně se s tím nesmířím asi nikdy. Podobně to má i mamka, jen je to u ní silnější. Přece jen je to mamka a je to hrozný
Hrozně ti přeju hodně sil a věř, že časem bude všechno přijatelnější, ale jak říkám, ze srdíček to asi nesmažem nikdy ![]()
Juchinko, ano, ta bolest je hrozná. Člověk pozná, jak bolí srdce a je tam šrám
Kéž by to šlo přeskočit tohle období. Ale bohužel nejde
Zůstali tu po něm dvě děti a můj syn, což se dá považovat za třetí jeho dítě. Měli se strašně rádi
Bolí bolí bolí ![]()
Ahoj holky, bohužel mi nedávno náhle zemřel taťka. Zemřeli mi už babiča i děda, ale takovou bolest co mám ted jsem ještě nikdy nezažila. Jak jste se s tím dokázaly vyrovnat? Nejvíc mě mrzí, že jsme se nerozloučili, zemřel náhle na infarkt. Prostě jeden den tu je a druhý najednou ne.Dnes jsme předávali jeho byt majitelům. Byt kde táta prožil celý život, já jsem vyrostla, prožila celé dětství. Míísto kde to miloval ze všeho nejvíc. Cítím se hrozně a příjde mi, že to nikdy nepřebolí. Nevím co mám proto udělat abych se cítila aspon trochu lépe. mám 2 malé děti které neuvidí vyrůstat a přitom se tak moc těšil na vnoučata. Za 2 měsíce má dcera 1 narozeniny a ani nevím jestli je máme vůbec slavit.
@Edita27 Život jde dál a časem se ta bolest otupí. Mě tatínek zemřel dávno před tím, než se mi narodily děti. Když jsem ho viděla naposled, tak říkal, že už by taky chtěl houpat kočárek s nějakým tím vnoučátkem. Už to nestihl. Svět se kvůli tomu nezastaví, musí jít dál. Bolí to pořád i po těch letech. Narozeniny oslavte, taťka by si určitě nepřál, abyste je kvůli němu neslavili. A hlavu vzhůru, on se ten střípek v srdci postupně obalí.
@Amys Já vím že to chce čas, ale ted se mi to zdá jako nepřekonatelný. Dcera má narozeniny 2.11.takže přesně na dušičky. Proto nemám chut je ani slavit.Ale určitě ji nechci o ně ochudit.Je to momentálně opravdu šílený. ![]()
@Edita27, moc mě to mrzí, upřímnou soustrast… ![]()
Je pravda, že ta velká bolest, ta fyzická, vážně jsem myslela, že mi pukne srdce, odešla po pohřbu. Ale ta psychická je tu pořád. Taky jsem nenašla nic, co by mi na chvilku ulevilo. Bolí to pořád a prý dlouho bude. Ted už věřím a vím, že je to pravda a možná ten smutek mám napořád. Není dne, není hodiny, že bych na něj nevzpomněla
Moc nám všem chybí, byl mladej, plnej života… jen unavenej ![]()
Je těžké se smířit se smrtí, s okolnostma jakože už neuvidí vnoučata… je toho strašně moc.
Může pomoct i psaní, vypovídání se… je to potřeba a tak klidně piš, klidně písni i SZ.
Stalo se mi to samé, táta zemřel z ničeho nic, v noci, infarkt. O to hůř pro mě, 28 let jsme byli minimálně v kontaktu, kvůli mé mamce, rozvedli se, když jsem byla maličká, odstěhovala se daleko a tak jsme tak nějak neměli šanci. Když se mi narodila dcera, začali jsme se stýkat, tolik jsme si toho chtěli říct, neřekneme si nic a hrozně to bolí. Cítím se tak zvláštně sama. Nedožil se ani dceřiných 4. narozenin.
Ale taky si myslím, že oslavu udělej. Jsou to ještě dva měsíce a tu sílu najdeš. Tatka by určitě chtěl, abyste ji udělali ![]()
Je mi to moc líto. Ale dej tomu čas. Táta umřel skoro před rokem. Pár dní přd dceřinými 1.narozeninami. Oslavu jsem udělala. Malý děcko neví, že ty truchlíš. Cítí, že je něco špatně, že jsi smutná, ale neví proč. Navíc myslím, že tatínek by si to nepřál. Jinak pořád mi chybí. ![]()
@Edita27 píše:
Prostě jeden den tu je a druhý najednou ne.
Je mi to moc líto… Takto zemřela před čtyřmi lety moje maminka - bez varování. Ve spánku utrpěla krvácení do mozku - ještě jí nebylo ani 62 let.
I když se Ti to teď zdá nemožné, tak čas to otupí - není to klišé, opravdu ne. Naučíš se s tím žít - s pokorou, s vděčností za léta, která jste měli možnost s tatínkem prožít. To je dar, který mnozí do života nedostali.
Jedna kamarádka mi kdysi řekla, „naučíš se to. Je to, jako kdybys seděla na křesle a najednou Ti zmizelo zadní opěradlo. Časem se naučíš sedět bez něj, bude to i moc příjemné a pohodlné - ale už navždycky to bude jiné.“
@Edita27 Taková věc hrozně bolí. Příští tyden to budou 3 roky, kdy mi umřel přítel. Neni to táta, ale byl to chlap, se kterym jsem toužila strávit cely život. Také to bylo ze dne na den, měl nehodu. Neboj, zase bude líp. Jen to ted nedrž v sobe a poradne se vyplakej. Narozeniny oslavte, kuli málé a i sobě. Děti Ti urcite hodne pomůžou, potřebujou Tě. Je to těžké, ale neboj nejdeš v sobe silu a všechno zvládneš. ![]()
Je to 5 let a taky mi umrel tata, mel rakovinu. Nejhorsi bylo, ze se nedozil vnoucka, zemrel 4 dny pred porodem. Nemohla jsem se ani poradne radovat z narozeni syna
Cas rany otupi, ale furt to ve me je
Preji hodne sily ![]()