Breno poradna - podlahové krytiny
Jiří Novotný
Nevím, kam v tom věku ženeš, když jste oba teprve na střední.
Váš vztah se jednou rozpadne tak jako tak.
Nejdřív si dodělej školu, najdi si nějakou práci, nasbirej nějaký zkušenosti a pak teprve přemýšlej nad nějakým bydlením s chlapem.
A taková technická, když chceš bydlet sama, kdo to bude platit? ![]()
@JancaS84 Nechápu proč máte zapotřebí tohle říkat.,,Váš vztah se rozpadne tak, jako tak". Ubohé.
@Anonymní píše: Více
Protože to je pravda. Ale v 18 jsem si myslela taky, že to bude na věky. No nebylo a ani ten další.
@JancaS84 píše: Více
To neznamená že to nemůže vydržet. Jsou vztahy i v dnešní době které od těch 18 vydrží. Tvoje zkušenost neznamená že to tak musí mít všichni.
Jejda, ty si zbytečně komplikuješ asi docela funkční vztah. Na bydlení, Vánoce a podobně máte takového času… Společné bydlení není jen nekonečná romantika a hnízdečko lásky a Vánoce, jak si to mladí lidé představují, ale hlavně spousta práce, stresu, budete řešit peníze (obvykle nedostatek), organizační věci, ponorkovou nemoc… vůbec se mu nedivím, že si před maturitou tímhle nechce komplikovat život, taky bych nechtěla. Počkejte s tím, stravte každý poslední Vánoce u svých rodin, a pusťte se do toho, až na to budete oba připravení
A ty teda bydlíš u rodičů ještě a on taky?
Jestli nejste ani jeden výdělečně činní, sestehovani je nesmysl, jakoze by ho živili tví rodiče u vás? Neblni.
Trochu se ztracim v tom, ceho se vlastně bojíš. Jste ve veku, kdy byste se měli vodit za rucicky, hledat, kde byste si zašpásovali a obcas se opili na více ci méně tajnym vecirku. Ty místo toho tri roky drzis vztah na dalku, kombinujes, kdo kdy kde bude bydlet, kdyz skolu dokoncite nejdriv za rok a nasazujes si brouky do hlavy premyslenim, kde budete travit pristi Vánoce…
Tak úplně nutné se vztah rozpadnout nemusí i když dost pravděpodobné to je.jinak.ja ele pravda zakladatelko že ve svém věku bys měla řešit úplně jiné věci. Vsechno v životě má svůj čas opravdu věř tomu že Ti nic neuteče.
Bože můj, v sedmnácti a osmnácti je prioritou škola. Času máte dost, stejně jako na trávení společných Vánoc. Já bych to v tomto věku synovi také nedovolila, protože chci mít přehled o jeho studiu. Je to naprosto normální a není v tom žádná hyperprotektivní výchova. Vždyť u vás nemá školu, rodiče by mu museli posílat výživné. A tví rodiče na ten hovězí nápad říkají co? To by jako bydlel u vás?
@JancaS84 píše: Více
A co by ne? Mam okolo sebe x vztahů, kde jsou spolu lidi od 16 dlouhodobě. Nekteri se tedy rozchazi okolo 35, když zjistí, ze ty zivotni cesty se se zkušenostmi rozdělily, ale stravili spolu treba 20 let ![]()
Děvče, děvče, kam se proboha ženeš?
V 17 ![]()
Ve 30 sem budeš psát- přinutila jsem v 17 pritele, aby se mnou bydlel, mám ho za zadkem už 13 let a nase děti jdou do puberty.. mám pocit, že jsem o něco přišla.. Kamarádka procestovala svet, udělala kariéru, ma skvělého manžela a chtějí spolu dítě.
Já sedím doma, mažu svačiny, kontroluju úkoly a ten můj mě jen rozčiluje..
@Ledová káva píše: Více
Trebas nas vztah nam vydrzel od 16 a porad trva…uz x desitek let ![]()
Dobrý den, mám otázku, protože jsem nezkušená a bohužel hloupá. Je mi čerstvě 17, přítelovi čerstvě 18. Tenhle problém mě trápí už asi dva měsíce, i když vím, že je zbytečný.
le já jsem ho chtěla vidět více a napadlo mě, že bysme mohli bydlet u mě a on by byl poslední rok školy u mě. A až by mi bylo 18, tak jsme spolu bydleli sami. Jenže se mu ten nápad nelíbil a řekl, že se bojí změny nového prostředí kvůli jednomu roku a aby zvládl maturitu. Bylo mi to líto, ale na jednu stranu jsem to pochopila. On potom řekl, že to ale zkusí kvůli mně. Já jsem měla radost a řekla jsem, že teda jo, že budu ráda. Ale pak mi došlo, že bych takhle neměla tlačit na pilu a co kdyby nám to zničilo vztah. Tak jsem řekla, že radši počkáme na to bydlení po škole a souhlasil. Pak mi bylo líto, že ho nenapadlo, že bysme mohli trávit naše první Vánoce spolu, když mu bude osmnáct a byl z toho takový nejistý. Pak se mě zeptal, jestli příští Vánoce bude u něj a rekl to v jednotnem čísle. Když jsem se ho na to zeptala, řekl, že to tak nemyslel a že jako to myslel (spolu). Jsem si jistá, že by se mnou na ty Vánoce chtěl být a bude, protože jsme se tak domluvili. Těžko se mu to říkalo někomu, z jeho rodiny, že to vezmou hůř ( Ne mámě, není to mamánek).Ale když jim to říkal, neříkal to nějak smutně nebo něco, ale naštvalo mě to. Měla jsem pocit, že mě nemá jako prioritu. Teď o tom mluví a říká, že se na ty Vánoce těší, ale furt mi to nedá. Bojím se, že by tu chtěl pak žít a to já bych nesnesla. Chci s ním bydlet sama. On řekl, že budeme bydlet spolu sami, protože jsem řekla, že fakt NE. Jediné co, že budeme bydlet poblíž, kvůli jeho práci, ve které bude mít místo od strýce. Mám strach, že se naš vztah rozpadne nebo že by se nechtěl pak v budoucnu posunout a že by byl upnutý na svoji rodinu a to, aby to měl blíž k práci, je jen výmluva. To bych nesnesla.
Až moc pospíchám, i kdybych neměla, protože jsem mladá a času je dost. S přítelem jsme spolu skoro třetí rok a bydlíme od sebe zhruba hodinu a půl. Nevidíme se každý den, ale každý víkend a vztah nám klape. Řekli jsme si, že spolu budeme bydlet po dokončení našich škol, a