Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Dcera 4,5 roku se chová hodně „sobecky“. Je jí jedno, koho a jak a kde bouchne a praští, když si hraje. Nedělá to naschvál, ale při běhání a skákání třeba, nebo jen si sedne na podlahu ke kostkám a je jí jedno, že mi sedla na nohu. Pokaždé se omluví rovnou sama, ale přijde mi, že to nemá žádný „dopad“, že to dělá automaticky, protože se to tak dělat má.
Když něco chce, tak jede jako kafemlýnek pořád dokolečka - používá sice prosím, ale je to pořád „pustíš mi prosím tu pohádku, pustíš mi prosím tu pohádku“, i když jí řeknu, že pohádku pustím třeba za 10 minut, tak celou dobu pořád chodí a ptá se…pořád pořád dokola a týká se to všeho - prosby o svačinu, že chce jít ven, že jí nejde zavázat bota. Není schopná zkousnout že třeba v TV běží sport a ona chce pohádku a neustále si jí žádá.
Ráno když vstane, tak neustále všechny budí že už chce vstávat. Zdá se mi, že se absolutně neohlíží na ostatní.
V současné době je to ještě umocněné mladší sestrou, to já chápu že žárlí, ale otázka je, jak to „umírnit“ do snesitelné míry. Děti v tomhle období jsou hodně zaměřené na sebe, ale u ní mi to přijde opravdu hodně. X-krát jsme vysvětlovali, jak a co se dělá, jak respektovat svoje okolí, jak se dívat kolem sebe, přizpůsobit aktivitu prostředí…no a nic z toho.
Máte nějaký typ?
No myslím, že je ještě malá na to, ab, brala takovéhle ohledy a hlavně děti nemají pojem o čase neví co je deset minut ![]()
@acimedaca To je normální. Většina dětí neumí „počkat“. Prostě furt prosazují svoji potřebu. Musíš dělat to, co děláš teď, a ono to postupně přijde.
Dcera je taky hodně sobecká, holt děti jsou sobci:-) Navíc je generál a absolutně není vychovatelka (máme ještě mladšího) takže nebere ohledy na nikoho a jedná většinou jen ve svém zájmu = dost často hysterické scény kvůli prkotinám. Často říkám, že inteligence pobrala hodně, ale emočně ještě nedoběhla svůj věk, když srovnám s jinými dětmi. Možná je to i tím, že je prvorozená?
@kopejka píše:
No myslím, že je ještě malá na to, ab, brala takovéhle ohledy a hlavně děti nemají pojem o čase neví co je deset minut
to jo, to ukazujeme na hodinách - pustím, dám, udělám až bude velká ručička na 6…takže to si myslím, že by, mohla zvládnout když to má před očima
@Bábrdl píše:
@acimedaca To je normální. Většina dětí neumí „počkat“. Prostě furt prosazují svoji potřebu. Musíš dělat to, co děláš teď, a ono to postupně přijde.
a „postupně“ je asi kdy? ![]()
@acimedaca píše:
to jo, to ukazujeme na hodinách - pustím, dám, udělám až bude velká ručička na 6…takže to si myslím, že by, mohla zvládnout když to má před očima
Ten můj - 5,5 roku - dělá to samé. A když pochytil hodiny, tak před nima stál, čučel na ně a co 10 vteřin říkal: „mamiii, proč se to posunuje tak pomalu?“.
![]()
Ohledně těch časů: zkusila bych být více konkretní (až tahle rafička bude na čísle 5,tak přepneme televizi). a šla příkladem, pokud možno okatě, přehrávejte s manželem situace z běžného života do scének tak, aby dítě vidělo, že je potřeba někdy ustoupit, počkat..
@jruz píše:
Ten můj - 5,5 roku - dělá to samé. A když pochytil hodiny, tak před nima stál, čučel na ně a co 10 vteřin říkal: „mamiii, proč se to posunuje tak pomalu?“.![]()
@acimedaca S tím ubližováním to máš tak, že dítě se prostě musí nejdřív naučit, že určité aktivity mohou mít následky pro jeho okolí a předem podle toho plánovat svoje chování. Pro nás banalita, pro dítě složitá aktivita, kterou občas zvládne a jindy v pro nás dokonale přehledné situaci s jasnými následky mu to nedojde ani po sté.
V tomhle věku většina dětí hodiny nedá. U nás se osvědčila třeba minutka. Něco, co je prostě hodně slyšet, takže dítě nemá strach, že to neuslyší, a může se věnovat svým aktivitám.
A s tím buzením. My jsme naše rodiče bezohledně tahali z postele ještě v raném školním věku ![]()
@kotyk píše:
@acimedacaA s tím buzením. My jsme naše rodiče bezohledně tahali z postele ještě v raném školním věku
Taky si to pamatuju ![]()
Taky s tím bojujem, dcera má čerstvě 4, zatím jedináček, ale v kolektivu i mimo školku je opravdu denně (velká rodina). Trpělivost teda zatím 0, pořád opakuje prosby jak kolovrátek, mluví v jednom kole, vše mi i vysvětlí proč to může/nemůže/chce. Naštěstí sice odmlouvá, ale za chvilku jde a udělá co chci já. Prostě musím vždy v klidu trvat na svém a vysvětlit jí proč je to správně. časování taky řešíme, říkám, že až bude velká ručička dole, nahoře atd. Pokud jí něco vytknu i klidným hlasem, tak ji to často rozbrečí. Když jí řeknu, že dostane na zadek, tak „mě to nevadí, nebude bolet..“ a když jí zakážu pc/tv tak „já vás budu otravovat a zlobit“. Prostě vyhrožuje a stále zkouší naši trpělivost. Obávám se, že to přejde nejdřív v 18ti (když to srovnám se sebou)
a až bude mít sourozence, tak to už vůbec nevím, co se bude dít
@masinka9 píše:
Když jí řeknu, že dostane na zadek, tak „mě to nevadí, nebude bolet..“
Nevyhrožuj něčím, co nechceš splnit. To jsem se naučila při výchově.
Ta hodiny používáme už dlouho, na to myslím, že už je zvyklá - jinak minutku používám taky, ale spíš u něčeho, do čeho je zabraná, aby jí vyrušil jiný zvuk než já ![]()
tak jsem ráda, že je to běžný jev, máme kolem sebe spoustu známých s dětma a nepřišlo mi, že by to nějaké z nich dělalo…navíc, mám pocit, že dcera není zrovna sportovní typ, je spíš neohrabaná, takže to těm nehodám při pohybu nahrává ještě víc…
co třeba vylité pití? u nás je to dennodenně a je jedno, jestli to pití stojí na stole a nebo na lince, kdekoliv jinde, minimálně jednou denně se likviduje vylité pití ![]()