Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
A ještě jedna věc mě trápí, jste vlastně jediné komu to říkám,jen proto,že je to tu anonymní, prostě se za to stydím. Po planném poplachu kdy jsme jeli do porodnice a ráno zas dom se ve mě zmítají neuvěřitelné pocity které já neznám,lidi mě znají jako silnou osobnost,vše zná, umí, zvládá…a ted se mi hlavou honí, že až se malej narodí že to bude jiný,nebude taková pohoda,uklízim,vařím nakupuju kdy chci, klídek s partnerem, prostě hrozná sobeckost a taky ten neuvěřitelný strach z porodu (měla jsem hezky naplánováno že u por. bude bud partner nebo sestra a ted díky chřipce nikdo nesmí) a je to strašná bezmoc bez té podpory, no strach děsnej.....jak jste na tom vy co mimika čekáte každým dnem jako já?díky Z
Vítej u klasické deziluze z mateřství - hrozí hlavně těm, co si to malují moc narůžovo jako v románech… Neboj, bude to krásné, jen jiným, poněkud nestíhacím, nepořádným a pokakaně počůraným způsobem ![]()
Neměnila bych.
Přivykneš
O to víc si pak budeš vážit těch chvilek, které máš opravdu jenom pro sebe - užiješ si to mnohem mnohem víc
![]()
Ahoj,
neboj, jsem taky par dni pred porodem, budeme mit druhe a pocity mam stejne, je to ted pohoda, klidek, syn uz pomerne velky, samostatny a do toho zase znovu ten kolotoc nocniho vstavani, prebalovani, kojeni… Ale urcite to bude fajn.
A s pritomnosti tatinku u porodu, ani mi nemluv! tady ztim pousti, pokud je po vstupni prohlidce uznan zdravym.
No, prozatim tatinky pousteji a jsme zdravi, ale.....
Aspoň vím, že nejsem sama, ale vím jaká jsem tak mě překvapuje ta sobeckost, přitom jsou chvíle kdy se nemůžu dočkat ale někdy prostě…:-(
Zdenko, já to cítila podobně. Přemýšlela jsem, že několik let nebudu chrupat do jedenácti, nevyrazím jen tak na nákupy, atd. Přemýšlela jsem, jestli dělám správně s tím dítětem (jakoby to šlo zastavit, že
).
Po porodu to zmizí. Bude ti připadat naprosto PŘIROZENÉ být tomu drobkovi vždycky k dispozici. Dokonce když jede Marky s někým na procházku, nemůžu se dočkat, až se vrátí ![]()
Malá má dva měsíce, třeba se moje pocity časem změní, ale teď je to prostě tak ![]()
Pamatuju si vecer, kdy jsme pred planovanym nastupem do porodky si vyrazili sami s manzelem na veceri a ja se desne divila, ze to je naposledy, co jsme 2.
Ja jsem vyvedla z miry kdysi jednu maminku ve Spuntiku, ktera doladovala barevne pokojicek snad i s barvou ponozek miminka a ja si vybirala golfky pro rocni dceru, ktere by byly umatlani od rohliku a rozmatlanych piskotu odolne. Ta zirala chudera… ![]()
Holky, věřím vám a děkuji, že jste mě uklidnily že nejsem sama.Asi ty hormony a vše dohromady. Díky