Poradna o homeopatii
MUDr. Eliška Bartlová
Tohle je přesně můj bratr, někdy je to fakt hrůza, ale pak se tomu po čase smějeme ![]()
@Gjoa
Přesně jako bys psala o mé ženě.
Nevím co s tím, řešit se to nedá, zvyknout se na to taky nedá, takže to řeším jako ty, nikam s ní nechodím, protože to fakt nejde.
Jen musím říct, že pro mě to byl šok, s žádným takovým člověkem jsem se před tím nesetkal.
Rozvádět se samozřejmě nechci.
Jen trnu, aby děti nebyly po ní.
Já se musím smát páč tohle ten můj má někdy taky příklad.
Přišla k nám švagrová na návštěvu. Kecáme. Manžel přijde z venku a jde za klukem do pokojíčku, vynadal mu že zas dal vonítko do elektriky, že to tam smrdí jak v..
on samo, že nic nikam nedával. Tak chlap furt chodil kolem nás, já na něj dělala posunky ať přestane a on furt, že tam je smrad jak z bordelu a co to jako je
až po 15min jeho lamentování mu došlo, že to je švagrový parfém
takže perla nad perlu ![]()
No zvyknout se na to trochu dá… neužívám si to, ale beru ho, že takový prostě je… hlavně mě zocelilo těch 1000 zážitků s ním
člověk pak prostě pochopí, že to jde přežít(což jsem ze začátku myslela, že nejde
)
je to můj muž, tak já s ním pořád chodím mezi lidi
, nijak se od něj neizoluju, akorát už preventivně trnu
jsem strašně statečná
Můj brácha taky… Ale tak jinak, s okolím se dorozumívá prakticky jen vrčením, je protivný, odsekává, i když by jako „měl“ mluvit normálně…
A když už promluví…
První návštěva u nás po narození Majdy, místo pozdravu - Zdar ségra, hej nenechali ti v tom břichu ještě jedno?
jsem ho málem zaškrtila.
Lituju jeho budoucí ženu ![]()
@Gjoa píše:
No zvyknout se na to trochu dá… neužívám si to, ale beru ho, že takový prostě je… hlavně mě zocelilo těch 1000 zážitků s nímčlověk pak prostě pochopí, že to jde přežít(což jsem ze začátku myslela, že nejde
)
je to můj muž, tak já s ním pořád chodím mezi lidi
, nijak se od něj neizoluju, akorát už preventivně trnu
jsem strašně statečná
Aha, já myslel, že jsi psala, že už s ním odmítáš chodit reprezentovat.
![]()
Jinak přežít to samozřejmě jde, to je jasný, ale zvyknout asi ne, teda mně to aspoň nejde. Mně spíš těch 1000 zážitků o kterých mluvíš udělalo ještě větší alergii na tu neohrabanost, než že by mě to nějak zocelovalo.
![]()
Já mám takového kamaráda. Je to taky takový slon v porcelánu. Než jsem pochopila, že mě nechce urazit ani naštvat, že prostě jen nechápe jistá pravidla, chvíli mi to trvalo. Na druhou stranu není upřímnějšího člověka než je on. Jo a je mu 37, pochybuju že z toho vyroste.
Je pravda že se díky tomu dostává do situací, kdy mu teď už bývalá přítelkyně leje pivo do klína, nebo druhá bývalá přítelkyně ho po něm rovnou hodí i s půllitrem (mám pocit že jí řekl, že dneska chce být radši s kamarádama v hospodě než s ní v kině na nějakém cajdáku).
Ja mam takoveho bratra. s mym druhym bratrem pro tento jev mame trochu ostrejsi vyraz.. je svobodny a jsme za to radi. Ja bych si nekoho jako je on nikdy nevzala, vlastne bych se s nim vubec nebavila. Nekdy mam pocit, ze nepremysli vubec, ale zato je schopen ti z hlavy vynasobit trojmistna cisla, vyjmenovat americke prezidenty jak sli po sobe a takove ptakoviny…
To je dobré téma, budu sledovat něco je vtipné, něco moc ne
. Ale určitě se tady sejde dost takovýchto Houmrů Simpsonů
.
Já si vzpomínám tak na jeden výrok mého bratra. Mě 15 jemu 20 let cca.. přišla k nám moje nej. kámoška s kterou se on neviděl víc jak rok. Známe se dobře z vesnice kde jsme bydleli mi a dalších asi 20 lidí
.
No a jak proběhlo jejich potkání? Kamarádka: Ahoooj Brácha: Ahoj, mimochodem vypadáš příšerně…
(měla zrovna opravdu přeliv co jí neseděl, ale takto podal brácha) Naštěstí kamarádka ho zná, on je takovej svůj, hodnej ale upříměnší než většina lidí. M
Jednou jsem někde četla pojem „tank plný květin“, docela mi to pásne na tvého muže
Hlavně, že se máte rádi ![]()
@Gjoa píše:
Konkrétněji snad ani ne, to snad ani nejde popsat, to byste u toho musely být…třeba večírek ve vile důležitého obchodního partnera, velká diplomacie… hostitelka, která měla asi 120 kg, mu nabízela v dobrém rozmaru nějaké dobrůtky na talíři, sama se jimi přitom cpala a on jí v tu vteřinu bezelstně řekl, že si nedá, že nechce být tlustej
nebo nedávno navštívil klientku, která slezla před měsícem hrobníkovi z lopaty… měla rakovinu, zázrak že žije…on to věděl a nějak zapomněl, nebo já nevím, ona bydlí u kostela, bavili se pracovně a on se zakoukal z okna a říká: Vždycky mě zajímalo, jestli se tady na tom hřbitově pohřívají jen urny nebo tam jsou i hroby do země, nevíte???
![]()
@Gjoa píše:
Konkrétněji snad ani ne, to snad ani nejde popsat, to byste u toho musely být…třeba večírek ve vile důležitého obchodního partnera, velká diplomacie… hostitelka, která měla asi 120 kg, mu nabízela v dobrém rozmaru nějaké dobrůtky na talíři, sama se jimi přitom cpala a on jí v tu vteřinu bezelstně řekl, že si nedá, že nechce být tlustej
nebo nedávno navštívil klientku, která slezla před měsícem hrobníkovi z lopaty… měla rakovinu, zázrak že žije…on to věděl a nějak zapomněl, nebo já nevím, ona bydlí u kostela, bavili se pracovně a on se zakoukal z okna a říká: Vždycky mě zajímalo, jestli se tady na tom hřbitově pohřívají jen urny nebo tam jsou i hroby do země, nevíte???
![]()
Yep, to je muj muz. kdyz jsme ve spolecnosti a on zacina rozvadet debatu smerem, kde to zacina smrdet trapasem, tak mam HESLO - zaseptam „asparagus“, jemu to dojde a stoci debatu jinam.
kdyz se hadame a rekne neco, co si fakt mel nechat pro sebe, tak sem se ho naucila polivat studenou vodou
jakoze trochu vody studeny nacachtat na oblicej. proste.. proc bych mela trpet jen ja?
![]()
jinak ten „asparagus“ je kvuli poruse zvane Asperguv syndrom. mam tuseni, ze bud tim trpi, nebo ma nejakou jinou psych(opat)ickou poruchu, ktera mu brani vnimat, co se hodi a co ne. ale co uz, pracuje, na mne i na deti je hodny, tak co vic si prat ![]()
U nás jsem já, kdo má tenhle problém - ne aspergerův syndrom, ale takový nějak horší cit pro sociální situace. Já nevim, na místě muže zakladatelky by mě docela zraňovalo, že to vnímá takhle a že o tom zakládá veřejný diskuze. Jako je to něco zač ten člověk nemůže, snaží se to nedělat, jenže je to stejný jako když se někdo neobratný snaží nic neshodit a stejně rozbije všechny vázy v okolí.
@pst007 píše:
U nás jsem já, kdo má tenhle problém - ne aspergerův syndrom, ale takový nějak horší cit pro sociální situace. Já nevim, na místě muže zakladatelky by mě docela zraňovalo, že to vnímá takhle a že o tom zakládá veřejný diskuze. Jako je to něco zač ten člověk nemůže, snaží se to nedělat, jenže je to stejný jako když se někdo neobratný snaží nic neshodit a stejně rozbije všechny vázy v okolí.
diskuze o tom zakládám, protože to není nic tajného ani zlého, ale ví to o něm naprosto všichni a ti nejbližší ho kvůli tomu dokonce zbožňují
(nemají to denně
) - historky vyprávíme na potkání, kamarádi nás rádi potkávají ![]()
můžu tě ubezpečit, že tohle není posměch, ale jen trochu unavené povzdechnutí nad holou realitou a za druhé, můj muž má nekonečné sebevědomí a rozhodně ho žádná jeho charakterová vlastnost netrápí - on sám ví, že zlý ani hloupý není, tím to pro sebe uzavřel a je se sebou naprosto spokojený :mrgreen