Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
SOS - syn mě fyzicky napadá
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
19.12.21 11:22
Ano, některé děti se rodí s takovými povahovými rysy, které se s normálním životem neslučují.
Sluníčkáří tuto životní realitu nikdy nepochopí a budou si myslet, že dítě s psychopatickými rysy lze ovlivnit láskou. Nelze, takové dítě žádnou lásku necítí a nejspíš nikdy cítit nebude.
Má tvoje dítě takové rysy a nebo ne? To já nevím, najděte odborníka, který se v dané problematice vyzná a uvidíte.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.12.21 11:28
@yriel píše:
Zdravím,
bohužel jsem se dostala do situace, kterou nevím, jak řešit. Mám patnáctiletého syna, prvním rokem na SŠ. Od jeho otce jsem odešla a našla si současného partnera, máme spolu 11 letého syna, žijeme všichni spolu.
U staršího syna byly náznaky už odmalička, že to s ním nebude úplně jednoduché. Upřednostňuje sebe nad všechny ostatní, dělá si, co chce, je schopen udělat téměř cokoliv, aby dosáhl svého. Mladšího bratra šikanuje, kradl nám peníze, neuznává žádná pravidla. Řešíme to cca od 10 let- PPP, psycholog, psychiatr, neurologie - všechno ok.
Mladší je nešťastný, nechápe, proč je bratr takový. Často říká, že by byl raději sám.
Partner je případ sám pro sebe, je se vším hned hotový. Nadávky, facka, vyřešeno. Takže se ho starší syn boji a v jeho přítomnosti si nic nedovolí. Mně ale s tímto nepomůže, mám si to vyřešit sama.
Takže to u nás vypadá tak, že když je chlap doma, všechno se jeví v pořádku, syn mě ignoruje, běhá za tatínkem a všichni jsou šťastní. Jakmile ale otec vytáhne paty, chodí a provokuje, mlátí mladšího, odmlouvá. Celý den by se válel s telefonem v posteli a nic nedělal. Včera jsem mu už telefon sebrala, protože odmítl pomáhat. Dobrovolně mi ho nedal, prali jsme se a když jsem si ho vzala, vyskočil a vší silou mě strčil proti skříni
Věřím, že kdyby měl v tu chvíli v roce nůž, klidně by ho použil.
To byl bohužel okamžik, kdy zjistil, že už má fyzickou převahu. Takže ještě několikrát během dne přišel frajeřit, řval na mě sprostě, udělal i náznak, že by mi dal facku…
Netuším, co dál, vím, že jsem nebyla ideální matka. Syn, kvůli tomu, jaký byl, hodně dostával. Už jsem nad ním zlomila hůl, chtěla bych mít konečně klid, nebýt vystresovaná, mladší syn taky v klidu. Bojím se, že nám ublíží.
Nechci, aby v děcáku ztratil šanci na normální život, ale co mám dělat? Nechat si psychicky zničit syna i sebe?
Prosím o radu, případně zkušenosti…Děkuji
On je hrozně nešťastný. Jen z toho co píšeš je zřejmé, že je odmalička brán tak trošku navíc. Rozpadla se mu rodina, tátu nezajímá. Máma si našla brzy jiného, s ním má další dítě, brácha má z jeho pohledu všechno, ještě je to ten hodný, „lepší“ Kamilek a on je ten od mala problémový a trpěný Daniel. Takto to nějak to může vidět a po pravdě nedivím se mu. Nechci ho omlouvat, fyzicky napadnout rodiče je opravdu za hranou, ale není to jeho vina. Teď už je celkem pozdě, úplně nevím, jestli je šance, že se vztahy mezi vámi dokonale narovnají, ale pořád je šance, že se srovná a nevyroste pro kriminál. I když si křivdu jistě ponese celý život. Zkuste ho pozitivně motivovat k něčemu, co by ho mohlo bavit, zajímat apod. Podporovat ho, chválit ho. Myslím, že po tom zoufale touží, on nechce být ten horší, ten na druhé koleji, ale je. A aby se v tom utvrdil, tak se chová, jak se chová. On dobře vnímá, že ho berete jako toho horšího, co s ním byly vždy problémy a vnímá to už hodně dlouho. To jeho chování může být jistá obrana, do toho puberta a tady máš výsledek. I když si myslím, že by všichni v domácnosti měli něco dělat a děti by se k tomu měly vést hravou formou od mala, u vás je tohle nejmenší problém. Neřešil bych až tak, že nepomáhá, že nejde a neudělá to co nechceš. Protože to je ve vaší situaci to nejmenší. Když na něj zas půjdeš po zlém, vytvoříš prostor k tomu, že bude zas agresivní a pokusí se tě napadnout. Strašit ho otčímem nemá cenu, za rok, za dva se postaví i jemu a bude vymalováno. Vzájemně se máte blbé zuby a tyto vyhrocené situace tomu nepomůžou. Proto je dobré se jich vyvarovat. Spíše se snaž vytvářet situace, kdy budeš potřebovat jeho pomoc. Slušně a mile ho popros, třeba o pomoc s nákupem. Řekni mu něco ve smyslu, jak je bezva, že má takovou sílu, že je fajn mít doma takového silného chlapáka, že ti hrozně pomohl, že ty by ses s tím dřela apod. Prostě aby konečně slyšel, že může být nápomocný, nepostradatelný apod. Potřebuje občas slyšet uznání. Kór po tom, co byl roky ten problémový. Pak také může pomoci nějaký ten koníček, něco co ho bude bavit a bude v tom dobrý. Za prvé se dostane do jiného kolektivu, nějaký trenér by mu mohl hodně pomoci, plus celkově jiný kolektiv a hlavně vy se můžete konečně zajímat o to, co se mu povedlo, v čem se zlepšil, co se naučil a ne jen o to, co zas udělal špatně.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.12.21 11:34
@yriel píše:
Zdravím,
bohužel jsem se dostala do situace, kterou nevím, jak řešit. Mám patnáctiletého syna, prvním rokem na SŠ. Od jeho otce jsem odešla a našla si současného partnera, máme spolu 11 letého syna, žijeme všichni spolu.
U staršího syna byly náznaky už odmalička, že to s ním nebude úplně jednoduché. Upřednostňuje sebe nad všechny ostatní, dělá si, co chce, je schopen udělat téměř cokoliv, aby dosáhl svého. Mladšího bratra šikanuje, kradl nám peníze, neuznává žádná pravidla. Řešíme to cca od 10 let- PPP, psycholog, psychiatr, neurologie - všechno ok.
Mladší je nešťastný, nechápe, proč je bratr takový. Často říká, že by byl raději sám.
Partner je případ sám pro sebe, je se vším hned hotový. Nadávky, facka, vyřešeno. Takže se ho starší syn boji a v jeho přítomnosti si nic nedovolí. Mně ale s tímto nepomůže, mám si to vyřešit sama.
Takže to u nás vypadá tak, že když je chlap doma, všechno se jeví v pořádku, syn mě ignoruje, běhá za tatínkem a všichni jsou šťastní. Jakmile ale otec vytáhne paty, chodí a provokuje, mlátí mladšího, odmlouvá. Celý den by se válel s telefonem v posteli a nic nedělal. Včera jsem mu už telefon sebrala, protože odmítl pomáhat. Dobrovolně mi ho nedal, prali jsme se a když jsem si ho vzala, vyskočil a vší silou mě strčil proti skříni
Věřím, že kdyby měl v tu chvíli v roce nůž, klidně by ho použil.
To byl bohužel okamžik, kdy zjistil, že už má fyzickou převahu. Takže ještě několikrát během dne přišel frajeřit, řval na mě sprostě, udělal i náznak, že by mi dal facku…
Netuším, co dál,vím, že jsem nebyla ideální matka. Syn, kvůli tomu, jaký byl, hodně dostával.Už jsem nad ním zlomila hůl, chtěla bych mít konečně klid, nebýt vystresovaná, mladší syn taky v klidu. Bojím se, že nám ublíží.
Nechci, aby v děcáku ztratil šanci na normální život, ale co mám dělat? Nechat si psychicky zničit syna i sebe?
Prosím o radu, případně zkušenosti…Děkuji
Hm, pěkný teda. Počítej s tím, že za chvilku bude mít převahu i nad přítelem, a začne mu vracet ty profackovaný roky. Vůbec spolu nedržíte jako rodina, každý pěkně na svém písečku.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.12.21 11:37
@arinecka píše:
Hm, pěkný teda. Počítej s tím, že za chvilku bude mít převahu i nad přítelem, a začne mu vracet ty profackovaný roky. Vůbec spolu nedržíte jako rodina, každý pěkně na svém písečku.
Jako vážně?
Hele, víš jak jsme byly my, děti nadigenerace, řezaný?
A teď to vracíme rodičům?
Asi těžko, že?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.12.21 11:38
Jasně daná pravidla, která budete vyžadovat. nejde, aby se takto choval a tvůj partner vše řešil fackou, to jako řvát na někoho, ať neřve. Byli jste u klinického psychologa? Jaké máte doporučení? Určitě bych se přimlouvala na psychoterapii. Naučit ho zvládat vztek, pořídit boxovací pytel…my řešíme aktuálně u syna (9 let) nekontrolovatelné výbuchy vzteku kvůli maličkostem, preferuje své zájmy, naprosto odmítá následky…u klinického psychologa vyšel Asperger, ale podrobnější diagnózu dostaneme v NAUTISU.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Snorlaxik
19.12.21 11:41
@g.sandova píše:
Jako vážně?
Hele, víš jak jsme byly my, děti nadigenerace, řezaný?
A teď to vracíme rodičům?
Asi těžko, že?
Jenže tady ten kluk byl řezaný od cizího chlapa. Vlastní matka ho od mala nesnášela a srovnávala ho neustále s mladším bratrem, kterýho si udělala ve chvíli, kdy ji tenhke kluk nejvíc potřeboval, když na něj kašlal bio otec. Četla jsi tu její diskuzi z roku 2014, co za požadavky měla na osmiletého kluka a co za tresty pro něj vymýšlela, byť ne všechny pak splnila?
Na otázku, jak své chování, na doporučení odborníků, změnila celá rodinka už tady neodpověděla. Pochybuju, že ona a ten její frajer nějak změnili přístup. A tohle je výsledek.
Příspěvek upraven 19.12.21 v 11:52
- Citovat
- Upravit
19.12.21 11:44
@g.sandova píše:
Jako vážně?
Hele, víš jak jsme byly my, děti nadigenerace, řezaný?
A teď to vracíme rodičům?
Asi těžko, že?
Jenže tady se nejedná o rodiče, ale o chlapa, co s nimi žije, od pěti let toho kluka a řezal ho. Podle toho, co psala, tak facky lítaly asi pravidelně. Přítel se k problému navíc staví tak, že to prostě nehodlá řešit, a má si to zakladatelka se synem vyřešit sama. Jak myslíš, že tohle dopadne? Takže jo, jako vážně.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.12.21 11:52
@Ja-rekk píše:
On je hrozně nešťastný. Jen z toho co píšeš je zřejmé, že je odmalička brán tak trošku navíc. Rozpadla se mu rodina, tátu nezajímá. Máma si našla brzy jiného, s ním má další dítě, brácha má z jeho pohledu všechno, ještě je to ten hodný, „lepší“ Kamilek a on je ten od mala problémový a trpěný Daniel. Takto to nějak to může vidět a po pravdě nedivím se mu. Nechci ho omlouvat, fyzicky napadnout rodiče je opravdu za hranou, ale není to jeho vina. Teď už je celkem pozdě, úplně nevím, jestli je šance, že se vztahy mezi vámi dokonale narovnají, ale pořád je šance, že se srovná a nevyroste pro kriminál. I když si křivdu jistě ponese celý život. Zkuste ho pozitivně motivovat k něčemu, co by ho mohlo bavit, zajímat apod. Podporovat ho, chválit ho. Myslím, že po tom zoufale touží, on nechce být ten horší, ten na druhé koleji, ale je. A aby se v tom utvrdil, tak se chová, jak se chová. On dobře vnímá, že ho berete jako toho horšího, co s ním byly vždy problémy a vnímá to už hodně dlouho. To jeho chování může být jistá obrana, do toho puberta a tady máš výsledek. I když si myslím, že by všichni v domácnosti měli něco dělat a děti by se k tomu měly vést hravou formou od mala, u vás je tohle nejmenší problém. Neřešil bych až tak, že nepomáhá, že nejde a neudělá to co nechceš. Protože to je ve vaší situaci to nejmenší. Když na něj zas půjdeš po zlém, vytvoříš prostor k tomu, že bude zas agresivní a pokusí se tě napadnout. Strašit ho otčímem nemá cenu, za rok, za dva se postaví i jemu a bude vymalováno. Vzájemně se máte blbé zuby a tyto vyhrocené situace tomu nepomůžou. Proto je dobré se jich vyvarovat. Spíše se snaž vytvářet situace, kdy budeš potřebovat jeho pomoc. Slušně a mile ho popros, třeba o pomoc s nákupem. Řekni mu něco ve smyslu, jak je bezva, že má takovou sílu, že je fajn mít doma takového silného chlapáka, že ti hrozně pomohl, že ty by ses s tím dřela apod. Prostě aby konečně slyšel, že může být nápomocný, nepostradatelný apod. Potřebuje občas slyšet uznání. Kór po tom, co byl roky ten problémový. Pak také může pomoci nějaký ten koníček, něco co ho bude bavit a bude v tom dobrý. Za prvé se dostane do jiného kolektivu, nějaký trenér by mu mohl hodně pomoci, plus celkově jiný kolektiv a hlavně vy se můžete konečně zajímat o to, co se mu povedlo, v čem se zlepšil, co se naučil a ne jen o to, co zas udělal špatně.
@Ja-rekk Jsi rozhodně hodně zkušený v oblasti dětí a puberťáků, ale zažil jsi někdy takovou změnu, že by syn, který mámu bytostně nesnáší, ví, že má fyzicky navrch a už si vyzkoušel, že ji přepere a který tou mámou pohrdá, pozitivně zabral na máminy návrhy, aby jí s něčím pomohl? Že je velký a silný? To si myslím, že v jeho očích (pokud nemá žádné mentální postižení) naopak klesne ještě víc. Flusne na ni, hodí po ní bačkoru a brzy jí zas jednu natáhne. Teď už si myslím, že to láskou (kterou ta máma bude hrát, protože z něj má strach) spravit nepůjde. Na ní je ten strach vidět, je to z ní cítit. Všem v té rodině je jasné, že zakladatelka se syna bojí.
Zakladatelko, podle mě se musíte se synem odloučit. Sedněte si s ním ve chvíli, kdy budeš mít po boku partnera. A řekni mu, jak to bude. Buď bude souhlasit s internátem a školou jinde nebo půjde na měsíc, dva na nějaký výchovný pobyt (poradí OSPOD) a pokud se vrátí a pojede ve stejných kolejích, tak prostě výchovný ústav. Pokud není nějaká jiná možnost, že by třeba bydlel u nějakého příbuzného. Prostě abyste se spolu setkávali omezeně, měli ten kontakt pod kontrolou, získali odstup a začali spolu nějak konstruktivně mluvit. Je to hrozné pro něj. Je to hrozné pro tebe. Ale pokud dojde k dalšímu napadení, může to skončit špatně. Není tady čas na nějaké pokusy s ním doma po dobrém vycházet, chodit kolem něj po špičkách a hlídat svoje slova a pohyby, aby ho to náhodou nenaštvalo. Pokud by v době, než to nějak vyřešíte, zase napadl tebe nebo bráchu, volala bych policii.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.12.21 11:53
@yriel píše:
Partner je případ sám pro sebe, je se vším hned hotový. Nadávky, facka, vyřešeno. Takže se ho starší syn boji a v jeho přítomnosti si nic nedovolí. Mně ale s tímto nepomůže, mám si to vyřešit sama.
Partner je se vším hotový, nadávky, facka, vyřešeno a divíte se, kde se bere agrese ve starším synovi?
@yriel píše:
Věřím, že kdyby měl v tu chvíli v roce nůž, klidně by ho použil.
Pokud věříš, že by ho syn použil, tak jste něco hodně pos 
ali
@yriel píše:
Netuším, co dál, vím, že jsem nebyla ideální matka. Syn, kvůli tomu, jaký byl, hodně dostával. Už jsem nad ním zlomila hůl, chtěla bych mít konečně klid, nebýt vystresovaná, mladší syn taky v klidu.
Výchovou jste zkazili jednu živou bytost. Ty máš napravovat své chyby, nemáš nárok na to mít klid.
Nevím, fakt nevím, co lidi čekaj, když mají doma partnera, co nejde pro ostré slovo či ránu daleko. Že to to dítě nevidí? Nevnímá? Nebere jako normu? Nevnímá, že může ubližovat, když je v přesile (což zjistil, že teď je; až doroste víc, může se postavit i tvému partnerovi). Tam musí být chyb ve výchově jak naseto. A že jste to řešili s tolika odborníky, to snad ani nevěřím…
Je téměř dospělej. Já osobně vnímám pubertu jako věk, kdy člověka už nevychovám, ale jen ho směřuji, trochu koriguji. Vy jste pokazili, co se dalo a puberta to ještě víc zveličila.
Asi bych si s ním zkusila v klidu sednout a pohovořit, až bude mít nějakou světlou chvíli. Protože rozumu by na to měl mít dost. A doporučuju toto video: https://www.youtube.com/watch?…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.12.21 12:02
Volila bych pobyt ve Středisku výchovné péče, tam vás nasměrují dál.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.12.21 12:17
@g.sandova píše:
Jako vážně?
Hele, víš jak jsme byly my, děti nadigenerace, řezaný?
A teď to vracíme rodičům?
Asi těžko, že?
No jenže vy jste dostali aspoň od rodičů. To je rozdíl, tady ho mlátí nějaký cizí chlap, který ho nemá rád, kluk ho vůbec nezajímá a jediný co umí, tak ho umí fackovat. To musí být strašný, pro toho kluka, že tohle ta máma dovolí. Táta taky není můj pravý táta, ale od začátku se k nám jako táta chová. Vždycky se nám věnoval, udělal by pro nás první poslední, má nás fakt rád a my jeho, je to prostě táta, takže on je v pozici, že kdyby mi dal flákanec, no tak se spíše zamyslím, proč a to klidně ještě dneska, kdy by musel na špičky, klidně bych se mu ještě omluvil a v životě bych mu to nevrátil. On nás teda nikdy nebil, ale zařvat to on umí, ale vždycky to mělo důvod a nebylo to často. To už fakt když to jinak nešlo. Jinak se k nám chová a choval vždycky úplně s láskou. A úplně stejně jako k sourozencům, k jeho vlastním dětem. Dělá s nima úplně to samý, co dělal s námi v jejich věku a když zlobí, tak zařve stejně tak. To samé mamka, ta mi jednou facku dala, nějak ve 13 neumím si představit, že bych jí to vrátil, to prostě by nešlo ani. Je tam nějaký blok nebo nevím. To samé tátovi. Ani do perdele bych je neposlal nahlas. Jenže rozdíl je v tom, že máma by nikdy nenechala, aby nás nějaký cizí chlap mlátil, kdyby to dopustila, tak jí asi nesnáším. On se k němu nechová jako otec, určitě dělá rozdíly a nevím co ho má co mlátit, když ho ani nemá rád. Ten kluk ho vůbec nezajímá, ale mlátit ho to jo. No to bych mu to taky nejspíše vrátil, protože to není žádný táta. A mít mámu, která to dovolí, to je taky strašný. Chudák kluk, od malička žije s cizím chlapem, který ho nemá rád a bije ho a s mámou, která se ho nezastane, to je strašně smutný.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.12.21 12:18
@yriel píše:
Ano, dostával. Zajímalo by mě, jak by to řešili ostatní, když jim děcko skáče po hlavě a nic na něj neplatí
a že to pomohlo co? Vychovávat bitím umí každý a ted se divíš že on to samé dělá taky 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.12.21 12:23
@yriel píše:
Proč je to důležité? Já tady nepotřebuji probírat, kdo má kdy navrch. Potřebovala bych to konstruktivně řešit
Důležité je to proto, že se z toho dá odhadnout, jestli se zastavil sám (pokud je silnější), nebo jestli tě bude mlátit, až silnější bude.
Tys ho bila, naučilas ho, že konflikty se řeší tím, že silnější zbije slabšího. Tak to prostě je. A za chvíli bude silnější on.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
