Breno poradna - podlahové krytiny
Jiří Novotný
My mame barák o 8 bytech, znám všechny, venku je normálně zdravím, s par sousedkama občas prohodime par vet, ale taky se nijak extra nedruzime. Ale neznat je vůbec mi přijde divne ![]()
Jsou různé situace. Jsem pražačka a v paneláku jsem vyrůstala a znala se většina rodin, skrz děti a pejsky. Teď novostavbě taky některé sousedy znám skrz SVJ a péči o zahradu a děti. Rozhodně ale nikdo neřeší, že se s něma nebavíš a nezjišťují si co máš za práci.
Žijí ve městě o 100 000 obyvatelich. Máme bytovku se 4 patry. Nikdo se tu nijak extra nebaví. Taky se třeba potkáme ale jinak nic. S nikým se nacházíme. Každý si zaleze sám a nezájem. Docela mě to mrzí. Byla jsem zvyklá na něco jiného. Je to tu takové divné.
Za svobodna asi 3 sousedy v rámci 8 let. S deckama na mateřské v novostavbe kde jsou podobne staré děti tak znám víc jak 2/3 určitě. Děti proste seznamují.
Znám trošku více jen dvoje sousedy. To více znamená, že jsem s nimi prohodila více než pozdravení a ne, že se družíme. Ta jedna má takové družící sklony(není Češka), je to pněkud otravné a očividně toho ví o sousedech víc, než bych třeba chtěla, aby o mně věděla.
Přijde mi to normální a přesně proto bydlím ve městě, abych to takhle měla. Stejně jako jsem si vybrala k práci firmu, kde se nepěstují posezení v hospodách nebo nedej bože team bulding. S lidmi okolo mě vycházím, ale nehodlám se s někým družit jen kvůli tomu, že náhodou bydlí podblíž nebo s ním pracuji.
Já až po několika letech bydlení zjistila, že řidička autobusu, se kterou pravidelně jezdím, bydlí u nás v baráku. A to ještě mi to musel říct manžel, jinak bych to asi nevěděla doted
. Znám jen pár, kteří tu bydlí ještě dýl než my. Ty novější většinou nepoznám, když je venku potkám. A to tu bydlím dýl než dvacet let.
Na patře poznám od vidění 3 sousedy z 5. Ty zbylé dva jsem asi někdy potkala, ale už si nevzpomenu, jak vypadají. Bydlím tu 2 roky. Plus znám pár dalších lidí od vidění, nebo proto, že to jsou známí známých. Nekamaradim se s nikým.
V baráku se navzájem víc baví hlavně matky s dětmi, protože se potkávají venku na hřišti apod.
@Janib305 píše:
Jdu s dotazem
Už 3 roky bydlím nově v nejmenovaném městě v bytě v paneláku.
Včera, jsem byla, s kamarádkou na kafe a mimo jiné, přišla řeč na sousedy.
Když jsem ji řekla, že je za 3 roky neznám maximálně se pozdravíme na chodbě řekla mi, že je to dost divné a že si o mě asi myslí že ta divná jsem já.
Takže můj dotaz je, jaké máte vztahy s sousedy vy? Jde mi hlavně o velkoměsto a panelák.
Nechce se mi věřit, že bych byla jediná kdo dvě sousedy nezná.
Nemám potřebu je znát a družit se s nima stačí mi je pozdravit na chodbě v městě bych je ani nepoznala kdybych je potkala.
Nicméně, bych nerada aby si o mě mysleli že jsem třeba namyšlená. Jelikož, pracuji jako realitní makléřka tak aby si nemyslel někdo že se s nima třeba nebavím že sem něco víc to bych zase nerada.
V životě jsem netušila ani, kdo bydlí vedle mě. Natož třeba Ob 2 patra
Praha, Ostrava. Ne, fakt jsem se se sousedy nedruzila
znala jsem jedinou sousedku, kvůli hlasitému projevu při souloži. Jinak nic. Nevím, proč bych měla vědět, kdo bydlí vedle. Pokud mi neotravuje život, je mi to fuk. Povědomé tváře jsem max zdravila ![]()
My máme 17 bytů, většinu starousedlejších sousedů znám, klidně s nimi prohodím pár slov. Ty nově přistěhované jen podle vidění, pozdravím je, když se v domě nebo jeho okolí potkáme. Ale nijak blíž se nedružím.
Podle mě je toto právě výhoda bydlení ve městě a v bytovém domě. Žádní vlezli sousedé, dotěrné dotazy, drbání. Pozdravime se a jdeme každý za svým.
Sousedy neznám. U výtahu se zdravíme, jsme na sebe slušní, ale že bychom se pratelili, to ne. Bydlím na současné adrese jen pár měsíců.