Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Můj syn spal s námi do třech let do nástupu do školky, ale mě to nikdy nevadilo..pomohlo že dostal novou, vyvyšenou postel, a pod ní jakoby bunkr
když teď nekdy v noci přijde a přítulì se jsem naopak ráda…asi jsem divná
ps: nejsem taková ta alternativní matka ![]()
Mám děti u sebe v posteli od malinka, takže mají potřebu fyzického kontaktu uspokojenou a teď nemají problém spát samy v postýlce. Přijde mi, že čím víc se mimino odděluje od mámy jako malé, tím víc na ní visí později
.
@Oplatečka píše:
Můj syn spal s námi do třech let do nástupu do školky, ale mě to nikdy nevadilo..pomohlo že dostal novou, vyvyšenou postel, a pod ní jakoby bunkrkdyž teď nekdy v noci přijde a přítulì se jsem naopak ráda…asi jsem divná
ps: nejsem taková ta alternativní matka
Syn taky nad ránem chodívá do naší, jinak nejraději usíná ve své. Neupírám mu možnost být se mnou. Tři se tam poskládáme. Víc dětí by byl asi mazec.
Já nevím, proč to se tohle tak moc hrotí. Vždyť to dítě chce jen mámu, tátu, nic víc. 13 měsíční je hodně maličké (jak takové ještě 2× v noci kojila, takže bylo hodně se mnou v posteli + dětská postýlka byla vždycky přikurtovaná k mojí straně). Ono ho to přejde, do 18 tam nebude chtít být. My máme v ložnici v posteli nebo v postelích, které jsou vedle naší, 3 děti. 6, 4 a 2 roky a už teď víme, že na to jednou budeme s lásku vzpomínat. Až budou mít pokoj, nikdy jim nebudu bránit, aby k nám během noci přišli.
@Lucie_Sx píše:
Mám děti u sebe v posteli od malinka, takže mají potřebu fyzického kontaktu uspokojenou a teď nemají problém spát samy v postýlce. Přijde mi, že čím víc se mimino odděluje od mámy jako malé, tím víc na ní visí později.
Něco na tom možná bude. Ono každý extrém je špatný. Ale nikdy nepochopím, jak může někdo dát novorozeně hned do svého pokoje odděleného od matky.
@Aries6 píše:
Já nevím, proč to se tohle tak moc hrotí. Vždyť to dítě chce jen mámu, tátu, nic víc. 13 měsíční je hodně maličké (jak takové ještě 2× v noci kojila, takže bylo hodně se mnou v posteli + dětská postýlka byla vždycky přikurtovaná k mojí straně). Ono ho to přejde, do 18 tam nebude chtít být. My máme v ložnici v posteli nebo v postelích, které jsou vedle naší, 3 děti. 6, 4 a 2 roky a už teď víme, že na to jednou budeme s lásku vzpomínat. Až budou mít pokoj, nikdy jim nebudu bránit, aby k nám během noci přišli.
Máme to stejně. Taky nejsem přítel studeného odchovu.
Syn odmalicka spaval sam v postylce, cca od 4 mesicu sam v pokoji. Od roka jsme zrusili postylku, dostal velkou postel, usinal sam, lezl k nam rano kdyz se vzbudil. U nas v posteli spal mozna 5× za cely prvni rok.
V cca roce a pul bum prask! Zacal lezt k nam, okamzite jsem ho spiciho odnasela zpet do postele. Kdyz jsem ho takhle odnasela i 8× za noc, po par nocich jsem to vzdala s tim, ze do 18 s nama snad spat nebude.
Mel 2,5 kdyz se mu narodila segra. Prospal ve svym pokoji asi 14 dni (mimino ho budilo, tak si dobrovolne zalezl k sobe), pak si jako spravny chlap zvykl a misto syna jsme ve 4 mesicich od nas z loznice stehovali dceru (ji budil bratr i tatinek).
Synovi jsou 3,5, stale leze v noci k nam (usina u sebe a spi tam cca 3 hodiny). Dcera behem prvniho roku nikdy nespala s nami, dokonce si u nas v posteli ani nelehne a prospi si krasne celou noc sama v detskem pokoji.
Syna obcas odnasime a mame takove “zachvaty”, ze ma spinkat v pokoji a ne s nami ale vetsinou to po x neprospanych nocich vzdame opet s teorii, ze v jeho 15 uz budeme dostatecne trapni na to, aby nam v noci postel zabiral.
Na zacatku leta cekame treti, tak jsem zvedava, jestli to syna vyzene z nasi postele aspon na 14 dni ![]()
Prosim anonym, nikdo jeste nevi, ze cekame dalsi.
Děkuji za příspěvky. @vertunka ano nejlepší by bylo vrátit se v čase a nikdy ho nevzít do naší postele
,ale to bohužel nejde.Syna jsme učili od miminka spát v postýlce, v půl roku měl zápal plic a byl týden na JIP a to pak nad takovými věcmi nepřemýšlíte, sedíte u postýlky a pláčete, a když víte že je pak v pohodě, že je u vás, tak to prostě uděláte. Nikdy to ale netrvalo dýl jak 3-4 dny, a pak zase klidně spal u sebe v postýlce. Teď to trvá už 14 dní, napadlo mě jestli ho netrápí zoubky, nebo tak něco a chtěla jsem se jen zeptat jestli někdo nezažil to stejné a zase to přešlo. @vverru díky za podporu ![]()
Dobrý den holky, chtěla bych se zeptat i když to nesouvisí úplně s úvodním příspěvkem, jak to děláte s detma přes den pokud spí ve vaší posteli. Mala spí s náma a už je na to tak zvyklá že když ji prendam do postýlky vzbudí se do pul hodiny, a celá se klepe a brečí a nechápe v tu chvili kde je právě proto že na to není zvyklá. Takže přes den si chodim většinou lehnout s ní, mám to jako takový povinný odpočinek ale ne vždy se mi chce nebo se mi to vždy nehodí (potřeba uvařit, nebo prijde návštěva) a ja mam hrůzu aby nespadla. Je ji rok, slezat ze sedačky v obýváku už umi sama hezky ale po probuzení v posteli by prostě spadla zase tak v maliku to slezani nemá. Z její strany máme zabranu ale přes den to nestači když tam nikdo z druhé strany neleží. Vím že to není ideální a tak prosím aspoň o malou radu ze zacarovaneho kruhu.
@Sabinaelt píše:
Dobrý den holky, chtěla bych se zeptat i když to nesouvisí úplně s úvodním příspěvkem, jak to děláte s detma přes den pokud spí ve vaší posteli. Mala spí s náma a už je na to tak zvyklá že když ji prendam do postýlky vzbudí se do pul hodiny, a celá se klepe a brečí a nechápe v tu chvili kde je právě proto že na to není zvyklá. Takže přes den si chodim většinou lehnout s ní, mám to jako takový povinný odpočinek ale ne vždy se mi chce nebo se mi to vždy nehodí (potřeba uvařit, nebo prijde návštěva) a ja mam hrůzu aby nespadla. Je ji rok, slezat ze sedačky v obýváku už umi sama hezky ale po probuzení v posteli by prostě spadla zase tak v maliku to slezani nemá. Z její strany máme zabranu ale přes den to nestači když tam nikdo z druhé strany neleží. Vím že to není ideální a tak prosím aspoň o malou radu ze zacarovaneho kruhu.
Měla jsem zábranu a smotanou peřinu z druhé strany. Kamarádka měla podél postele na zemi matraci.
Ale nejvíc asi udělala kvalitní chůvička, měla jsem ji i z ložnice do kuchyně, přenášela sebemenší zvuk a vždy jsem tam byla dřív, než se dítě někam pohnulo.